Text 89 - 90
sveda, kampa, romāñcāśru, gadgada, vaivarṇya
unmāda, viṣāda, dhairya, garva, harṣa, dainya
eta bhāve premā bhaktagaṇere nācāya
kṛṣṇera ānandāmṛta-sāgare bhāsāya
sveda – pocení; kampa – třes; romāñca – ježení chlupů na celém tĕle; aśru – slzy; gadgada – přeskakování hlasu; vaivarṇya – zmĕny barvy pleti; unmāda – šílenství; viṣāda – zádumčivost; dhairya – trpĕlivost; garva – pýcha; harṣa – radost; dainya – pokora; eta – mnoha způsoby; bhāve – ve stavu extáze; premā – lásky k Bohu; bhakta-gaṇere – oddané; nācāya – nutí k tanci; kṛṣṇera – Pána Kṛṣṇy; ānanda – transcendentální blaženost; amṛta – nektar; sāgare – v oceánu; bhāsāya – plave.
„,Pocení, třes, ježení chlupů na tĕle, slzy, přeskakování hlasu, blednutí barvy pleti, šílenství, zádumčivost, trpĕlivost, pýcha, radost a pokora jsou různé přirozené příznaky extatické lásky k Bohu, jež způsobuje, že oddaný při zpívání Hare Kṛṣṇa mantry tančí a plave v oceánu transcendentální blaženosti.̀“
Śrīla Jīva Gosvāmī vysvĕtluje tento stupeň lásky k Bohu ve svém díle Prīti-sandarbha (66): bhagavat-prīti-rūpā vṛttir māyādi-mayī na bhavati. kiṁ tarhi, svarūpa-śakty-ānanda-rūpā, yad-ānanda-parādhīnaḥ śrī- -bhagavān apīti. V textu 69 vysvĕtluje dále: tad evaṁ prīter lakṣaṇaṁ citta- -dravas tasya ca roma-harṣādikam. kathañcij jāte 'pi citta-drave roma-harṣādike vā na ced āśaya-śuddhis tadāpi na bhakteḥ samyag-āvirbhāva iti jñāpitam. āśaya-śuddhir nāma cānya-tātparya-parityāgaḥ prīti-tātparyaṁ ca. ata evānimittā svābhāvikī ceti tad viśeṣaṇam. Transcendentální láska k Bohu nepatří pod vládu hmotné energie, protože se jedná o transcendentální radost a energii blaženosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Protože i Nejvyšší Pán je pod vlivem transcendentální blaženosti, začne naše srdce ve styku s touto blažeností lásky k Bohu tát, což se projeví ježením chlupů na tĕle a podobnĕ. Nĕkdy se stává, že človĕku taje srdce a on vykazuje transcendentální příznaky, ale zároveň se ve svém osobním životĕ nechová správnĕ. To znamená, že ještĕ v oddané službĕ nedosáhl úplné dokonalosti. Jinými slovy oddaný, který tančí v extázi, ale poté, co tančil a plakal, se zdá, že jej přitahují svĕtské činnosti, ještĕ nedosáhl dokonalosti oddané služby, která se nazývá āśaya- -śuddhi neboli dokonalost existence. Ten, kdo této dokonalosti existence dosáhne, má odpor k hmotnému požitku a je pohroužený v transcendentální lásce k Bohu. Závĕr tedy je, že extatické příznaky āśaya-śuddhi jsou viditelné tehdy, když služba oddaného nemá hmotnou příčinu a je svou povahou čistĕ duchovní. To jsou charakteristiky transcendentální lásky k Bohu, jak uvádí Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.6):
sa vai puṁsāṁ paro dharmo
yato bhaktir adhokṣaje
ahaituky apratihatā
yayātmā suprasīdati
„Nejlepším náboženstvím je to, které ve svých následovnících probouzí extázi lásky k Bohu, lásky, která je nemotivovaná a prostá hmotných překážek, protože pouze to může plnĕ uspokojit vlastní já.“