Text 11
sannyāsi-buddhye more karibe namaskāra
tathāpi khaṇḍibe duḥkha, pāibe nistāra
sannyāsi-buddhye – považovat za sannyāsīho; more – Mĕ; karibe – budou; namaskāra – klanĕt se; tathāpi – proto; khaṇḍibe – se zmenší; duḥkha – neštĕstí; pāibe – získají; nistāra – osvobození.
„Pokud se Mi nĕkdo pokloní, byť jen proto, že Mne bude považovat za obyčejného sannyāsīho, jeho hmotné utrpení se zmenší a nakonec získá osvobození.“
Kṛṣṇa je tak milostivý, že vždy přemýšlí, jak osvobodit podmínĕné duše z hmotné úrovnĕ. To je důvod, proč Kṛṣṇa inkarnuje, jak je jasnĕ uvedeno v Bhagavad-gītĕ (4.7):
yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham
„Ó potomku Bhāraty, kdykoliv a kdekoliv dochází k úpadku náboženství a převládá bezbožnost, tehdy osobnĕ sestoupím.“ Kṛṣṇa živé bytosti vždy různými způsoby ochraňuje. Přichází osobnĕ, posílá své důvĕrné oddané a zanechává zde śāstry, jako je Bhagavad-gītā. Proč to dĕlá? Aby lidé mohli tohoto požehnání využít a být vysvobozeni ze spárů māyi. Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal sannyās proto, aby se Mu i hloupý človĕk, který Jej bude považovat za obyčejného sannyāsīho, mohl poklonit, protože to mu pomůže zmenšit jeho hmotné utrpení a nakonec se vysvobodit z pout hmoty. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī v této souvislosti poukazuje na to, že Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu je spojením podob Śrī Rādhy a Kṛṣṇy (mahāprabhu śrī-caitanya, rādhā-kṛṣṇa —— nahe anya). Když tedy hlupáci považovali Caitanyu Mahāprabhua za obyčejnou lidskou bytost a chovali se k Nĕmu neuctivĕ, milostivý Pán, aby je osvobodil, přijal sannyās, protože to znamenalo, že potom Jej budou považovat za sannyāsīho a budou se Mu klanĕt. Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal sannyās proto, aby udĕlil svou velkou milost lidem, kteří Jej nedokáží pochopit jako Rādhu a Kṛṣṇu.