Text 24

Předtím, než začneme zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, je velice prospĕšné zpívat jména śrī-kṛṣṇa-caitanya prabhu-nityānanda, protože zpívání tĕchto dvou svatých jmen – śrī-kṛṣṇa-caitanya prabhu-nityānanda – vzbuzuje extázi, a když potom človĕk zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, zbaví se přestupků.

Existuje deset přestupků, kterých je třeba se při zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry vyvarovat. Prvním z nich je pomlouvat vznešené osobnosti zamĕstnané šířením svatého jména Pána. V śāstře (Cc. Antya 7.11) se uvádí: kṛṣṇa-śakti vinā nahe tāra pravartana – nikdo není schopen rozdávat svaté jméno, Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, není-li zmocnĕn Nejvyšší Osobností Božství. Nemĕli bychom proto pomlouvat oddaného, který tak činí.

Śrī Padma Purāṇa uvádí:

Nejhorší přestupek u lotosových nohou svatého jména je pomlouvat svaté osoby zamĕstnané kázáním slávy Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Toho, kdo káže slávu Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, bychom nemĕli kritizovat. Pokud to dĕláme, dopouštíme se přestupku. Nāma-prabhu je s Kṛṣṇou totožný a takové pomlouvání nebude tolerovat ani u toho, kdo je pokládán za velkého oddaného.

Druhá nāmāparādha je popsána takto:

V tomto hmotném svĕtĕ je svaté jméno Viṣṇua po všech stránkách příznivé. Viṣṇuovo jméno, podoba, vlastnosti a zábavy jsou transcendentální, absolutní poznání. Pokud se tedy nĕkdo snaží oddĕlit Pána, Absolutní Osobnost Božství, od Jeho jména nebo Jeho transcendentální podoby, vlastností a zábav, protože je považuje za hmotné, dopouští se přestupku. Přestupkem také je považovat jména polobohů, jako je Pán Śiva, za stejnĕ dobrá, jako je jméno Pána Viṣṇua, nebo si jinými slovy myslet, že Pán Śiva a ostatní polobozi jsou jen další podoby Boha, a proto se rovnají Viṣṇuovi. To je druhý přestupek u lotosových nohou svatého jména Pána.

Třetím přestupkem u lotosových nohou svatého jména, zvaným guror avajñā, je dívat se na duchovního mistra hmotným pohledem, a závidĕt mu proto jeho vznešené postavení. Čtvrtým (śruti-śāstra-nindanam) je pomlouvat védskou literaturu, jako jsou čtyři Védy a Purāṇy. Pátým (artha-vādaḥ) je považovat slávu svatého jména za přehnanou. Šestým přestupkem (hari- -nāmni kalpanam) je považovat svaté jméno Pána za vymyšlené.

Sedmý přestupek je popsán takto:

Hare Kṛṣṇa mahā-mantra může odstranit všechny hříšné reakce. Myslet si, že tedy můžeme pokračovat s hříšnými činnostmi a zároveň zpívat Hare Kṛṣṇa mantru, abychom je zneutralizovali, je nejvĕtší přestupek u lotosových nohou hari-nāmy.

Osmý přestupek zní:

Považovat zpívání Hare Kṛṣṇa mantry za náboženský obřad je také přestupek. Konání náboženských obřadů, dodržování slibů, askeze a obĕti, to vše jsou hmotnĕ příznivé činnosti. Zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry se však k této svĕtské zbožnosti nesmí přirovnávat. To je přestupek u lotosových nohou svatého jména Pána.

Devátý přestupek je popsán takto:

Kázat slávu svatého jména osobám, které nemají inteligenci nebo jim schází víra v toto téma, je přestupek. Takoví lidé by mĕli mít možnost poslouchat zpívání Hare Kṛṣṇa mantry, ale na začátku by nemĕli být poučováni o slávĕ nebo duchovním významu svatého jména. Neustálým posloucháním svatého jména se jejich srdce očistí a potom budou schopni pochopit transcendentální postavení svatého jména.

Desátý přestupek je tento:

Pokud človĕk slyšel o slávĕ transcendentálního svatého jména Pána, ale nadále si udržuje materialistické pojetí života, kdy si myslí: „Jsem toto tĕlo a vše, co k nĕmu patří, je moje (aham mameti),“ a vůči zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry neprojevuje správnou úctu a lásku, dopouští se přestupku.