Text 25
tad aśma-sāraṁ hṛdayaṁ batedaṁ
yad gṛhyamāṇair hari-nāma-dheyaiḥ
na vikriyetātha yadā vikāro
netre jalaṁ gātra-ruheṣu harṣaḥ
tat – to; aśma-sāram – tvrdé jako železo; hṛdayam – srdce; bata – ó; idam – toto; yat – jež; gṛhyamāṇaiḥ – i přesto, že zpívá; hari-nāma-dheyaiḥ – medituje o svatém jménu Pána; na – ne; vikriyeta – zmĕní se; atha – tak; yadā – když; vikāraḥ – zmĕna; netre – v očích; jalam – slzy; gātra-ruheṣu – v pórech tĕla; harṣaḥ – extáze.
„Pokud se srdce toho, kdo zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, nezmĕní, slzy mu netečou z očí, tĕlo se mu nechvĕje a chlupy na tĕle se mu neježí, rozumí se, že má srdce ze železa. Důvodem jsou přestupky u lotosových nohou Pánova svatého jména.“
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v komentáři k tomuto verši ze Śrīmad-Bhāgavatamu (2.3.24) poznamenává, že mahā-bhāgavata neboli velice pokročilý oddaný příznaky jako slzy v očích neprojevuje, kdežto kaniṣṭha-adhikārī neboli začátečník, je projevuje umĕle. To ovšem neznamená, že začátečník je pokročilejší než mahā-bhāgavata. Zkouškou skutečné zmĕny v srdci, ke které dojde při zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, je odpoutanost od hmotného požitku. To je skutečná zmĕna. Bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca (Bhāg. 11.2.42). Pokud dĕláme v duchovním životĕ skutečný pokrok, musíme se do velké míry odpoutat od smyslového požitku. Kaniṣṭha-adhikārī (začínající oddaný) mívá nĕkdy v očích falešné slzy, když zpívá Hare Kṛṣṇa mantru, ale je stále zcela připoutaný k hmotným vĕcem. To znamená, že se jeho srdce ještĕ nezmĕnilo. Zmĕna se musí projevit v jeho skutcích.