Text 73
vaiṣṇavera ājñā pāñā cintita-antare
madana-gopāle gelāṅ ājñā māgibāre
vaiṣṇavera – všech oddaných vaiṣṇavů; ājñā – nařízení; pāñā – když jsem obdržel; cintita-antare – úzkost ve svém nitru; madana-gopāle – do chrámu Śrī Madana-mohana; gelāṅ – jsem šel; ājñā – nařízení; māgibāre – přijmout.
Přestože jsem dostal pokyn od vaiṣṇavů, v srdci jsem stále ještĕ pociťoval úzkost, a tak jsem šel do chrámu Madana-mohana ve Vrindávanu, abych také Jeho požádal o svolení.
Vaiṣṇava vždy jedná podle nařízení gurua a Kṛṣṇy. Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī napsal Śrī Caitanya-caritāmṛtu jejich milostí. Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī považoval každého z tĕchto jmenovaných oddaných za svého gurua neboli duchovního mistra a Madana-Gopāla (Śrī Madana- -mohana vigraha) je samotný Kṛṣṇa. Požádal o svolení oba dva a poté, co dostal milost gurua i Kṛṣṇy, byl schopen napsat tuto jedinečnou knihu, Śrī Caitanya-caritāmṛtu. Tento příklad bychom mĕli následovat. Každý, kdo se snaží psát o Śrī Kṛṣṇovi, musí nejdříve získat svolení duchovního mistra a Kṛṣṇy. Kṛṣṇa sídlí v srdcích všech a duchovní mistr je Jeho přímým vnĕjším zástupcem. Kṛṣṇa je uvnitř i vnĕ (antarbahiḥ). Nejdříve se musíme stát čistými oddanými přísným dodržováním usmĕrňujících zásad a zpíváním šestnácti kol japy dennĕ, a pokud si potom myslíme, že jsme již na úrovni vaiṣṇavů, musíme získat svolení duchovního mistra, které musí být potvrzeno také Kṛṣṇou ze srdce. Potom, když jsme velmi upřímní a čistí, můžeme psát transcendentální literaturu, ať už prózu, či poezii.