Text 37
ekalā mālākāra āmi kata phala khāba
nā diyā vā ei phala āra ki kariba
ekalā – sám; mālā-kāra – zahradník; āmi – Já; kata – kolik; phala – ovoce; khāba – sním; nā – ne; diyā – dávající; vā – nebo; ei – toto; phala – ovoce; āra – jinak; ki – co; kariba – budu dĕlat.
„Jsem jediný zahradník. Když toto ovoce nerozdám, co s ním budu dĕlat? Kolik ho mohu sám sníst?“
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vypĕstoval tolik plodů oddané služby, že se musí rozdat po celém svĕtĕ, protože jak by si jinak mohl sám pochutnat na každém jednotlivém kusu ovoce? Původním zámĕrem Pána Śrī Kṛṣṇy pro sestoupení jako Śrī Caitanya Mahāprabhu bylo pochopit a vychutnat si lásku Śrīmatī Rādhārāṇī ke Kṛṣṇovi. Plodů ze stromu oddané služby bylo nespočet, a tak je chtĕl rozdávat každému bez omezení. Śrīla Rūpa Gosvāmī proto píše:
anarpita-carīṁ cirāt karuṇayāvatīrṇaḥ kalau
samarpayitum unnatojjvala-rasāṁ sva-bhakti-śriyam
hariḥ puraṭa-sundara-dyuti-kadamba-sandīpitaḥ
sadā hṛdaya-kandare sphuratu vaḥ śacī-nandanaḥ
V minulosti se zjevilo mnoho inkarnací Nejvyšší Osobnosti Božství, avšak žádná z nich nebyla tak štĕdrá, laskavá a velkodušná jako Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu, protože On rozdával ten nejdůvĕrnĕjší aspekt oddané služby, milostnou lásku Rādhy a Kṛṣṇy. Śrī Rūpa Gosvāmī Prabhupāda proto touží po tom, aby Śrī Caitanya Mahāprabhu vĕčnĕ přebýval v srdcích všech oddaných, protože tak budou moci pochopit a vychutnat milostné vztahy Śrīmatī Rādhārāṇī a Kṛṣṇy.