Text 46
aho eṣāṁ varaṁ janma
sarva-prāṇy-upajīvinām
su-janasyeva yeṣāṁ vai
vimukhā yānti nārthinaḥ
aho – ó, jen se podívejte; eṣām – tĕchto stromů; varam – vyšší; janma – zrození; sarva – všechny; prāṇi – živé bytosti; upajīvinām – ten, kdo udržuje; su-janasya iva – jako velké osobnosti; yeṣām – od nichž; vai – jistĕ; vimukhāḥ – zklamaný; yānti – odejde; na – nikdy; arthinaḥ – ten, kdo o nĕco žádá.
„,Jen se podívejte, jak tyto stromy pečují o každou živou bytost! Jejich zrození je úspĕšné. Chovají se jako velké osobnosti, protože nikdo z tĕch, kdo strom o nĕco požádají, neodejde zklamaný.̀“
Ve védské civilizaci se kṣatriyové považují za vznešené osobnosti, protože když přijde kṣatriyského krále kdokoliv požádat o milodar, král nikdy neodmítne. Stromy jsou tedy přirovnány k tĕmto ušlechtilým kṣatriyům proto, že každý z nich má nejrůznĕjší užitek – nĕkteří si vezmou ovoce, nĕkteří kvĕty, nĕkteří listy a nĕkteří vĕtvičky, zatímco jiní skácejí celý strom. Strom však přesto bez okolků dává všem.
Zbytečné a nerozvážné kácení stromů je dalším příkladem lidské zhýralosti. Papírenský průmysl kácí stovky a tisíce stromů a na papír se pak vytiskne množství odpadní literatury pro uspokojení vrtochů společnosti. Přestože jsou však tito průmyslníci v současném životĕ díky rozvoji svého průmyslu šťastní, nevĕdí, že budou muset nést zodpovĕdnost za zabití živých bytostí v tĕlech onĕch stromů.
Tuto sloku citovanou ze Śrīmad-Bhāgavatamu řekl Pán Śrī Kṛṣṇa svým přátelům, když odpočíval pod stromem po jedné ze svých zábav, kdy ukradl šaty gopīm (vastra-haraṇa-līlā). Citováním této sloky nás Caitanya Mahāprabhu učí, abychom byli tolerantní a prospĕšní jako stromy, které dávají vše tĕm potřebným, kteří se pod nĕ uchýlí. Strádajícímu človĕku mohou stromy a také mnohá zvířata poskytnout prospĕch, ale v moderní civilizaci se lidé stali takovými nevdĕčníky, že zvířata i stromy vykořisťují a zabíjejí. To jsou nĕkteré z hříšných činností moderní civilizace.