Text 47
ei ājñā kaila yadi caitanya-mālākāra
parama ānanda pāila vṛkṣa-parivāra
ei – toto; ājñā – nařízení; kaila – dal; yadi – když; caitanya – Śrī Caitanya Mahāprabhu; mālā-kāra – jako zahradník; parama – nejvĕtší; ānanda – radost; pāila – dostali; vṛkṣa – stromu; parivāra – potomci.
Potomci tohoto stromu (oddaní Śrī Caitanyi Mahāprabhua) mĕli velkou radost z toho, že dostali přímo od Pána toto nařízení.
Touhou Pána Caitanyi Mahāprabhua je, aby se prospĕšné činnosti saṅkīrtanového hnutí, které bylo před pĕti sty lety započato v Navadvípu, šířily po celém svĕtĕ pro dobro všech lidských bytostí. Naneštĕstí existuje mnoho takzvaných následovníků Caitanyi Mahāprabhua, kteří se spokojí pouze s tím, že postaví chrám, vystaví v nĕm Božstvo, vyberou nĕjaké peníze, a ty použijí na jedení a spaní. To, že by mĕli šířit učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua po celém svĕtĕ, nepřichází v úvahu, toho nejsou schopni. Když to však dĕlá nĕkdo jiný, začnou mu závidĕt. V takovém stavu jsou moderní následovníci Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Vĕk Kali je tak silný, že ovlivňuje i takzvané následovníky Pána Caitanyi. Alespoň opravdoví následovníci Caitanyi Mahāprabhua musí vycestovat z Indie a kázat Jeho učení po celém svĕtĕ, protože to je Jeho poslání. Následovníci Pána Caitanyi musí Jeho vůli vykonávat srdcem i duší, být snášenlivĕjší než strom a pokornĕjší než tráva na ulici.