Text 113
vṛddha mātā-pitāra yāi’ karaha sevana
vaiṣṇava-pāśa bhāgavata kara adhyayana
vṛddha – starým; mātā-pitāra – matce a otci; yāi' – vrať se a; karaha sevana – služ; vaiṣṇava-pāśa – od čistého vaiṣṇavy; bhāgavata – Śrīmad-Bhāgavatam; kara adhyayana – uč se.
Śrī Caitanya Mahāprabhu Raghunāthovi Bhaṭṭovi řekl: „Tvoji staří rodiče jsou oddaní, tak jim po návratu domů služ a studuj Śrīmad-Bhāgavatam od čistého vaiṣṇavy, který poznal Boha.“
Stojí za povšimnutí, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu, Nejvyšší Osobnost Božství, nabádal Raghunātha Bhaṭṭu, aby se učil Śrīmad-Bhāgavatam. Řekl mu, aby Śrīmad-Bhāgavatam pochopil od skutečného bhāgavaty, oddaného, a ne od profesionálů. Poradil mu také, aby sloužil své matce a otci, protože oba byli oddanými Pána Caitanyi. Každý, kdo si přeje rozvíjet vĕdomí Kṛṣṇy, se musí snažit sloužit Kṛṣṇovým oddaným. Narottama dāsa Ṭhākura zpívá: chāḍiyā vaiṣṇava-sevā nistāra peyecche kebā – „Bez služby seberealizovanému vaiṣṇavovi ještĕ nikdy nikdo nebyl vysvobozen z materialistického způsobu života.“ Śrī Caitanya Mahāprabhu by Raghunāthovi Bhaṭṭovi nikdy neradil, aby sloužil obyčejným rodičům, ale v tomto případĕ to udĕlal, protože jeho rodiče byli vaiṣṇavové.
Nĕkdo by se mohl zeptat: „Proč by se nemĕlo sloužit obyčejným rodičům?“ Śrīmad-Bhāgavatam (5.5.18) uvádí:
gurur na sa syāt sva-jano na sa syāt
pitā na sa syāj jananī na sā syāt
daivaṁ na tat syāt na patiś ca sa syān
na mocayed yaḥ samupeta-mṛtyum
„Pokud človĕk nedokáže ty, kdo na nĕm závisejí, vysvobodit z cesty rození a umírání, nemĕl by se nikdy stát duchovním mistrem, příbuzným, otcem či matkou nebo uctívaným polobohem. Nemĕl by se stát ani manželem.“ Každý přirozenĕ dostane otce a matku v okamžiku zrození, ale skutečný otec a matka jsou ti, kteří svého potomka dokáží vyprostit ze spárů hrozící smrti. To dokáží jedinĕ rodiče pokročilí v rozvoji vĕdomí Kṛṣṇy. Rodiče, kteří své potomky nedokáží osvítit vĕdomím Kṛṣṇy, tedy nelze uznat jako skutečné rodiče. Zbytečnost služby obyčejným rodičům potvrzuje následující verš z Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.200):
laukikī vaidikī vāpi
yā kriyā kriyate mune
hari-sevānukūlaiva
sa kāryā bhaktim icchatā
„Mĕli bychom provádĕt pouze ty činnosti – ať svĕtské, nebo podle védských usmĕrňujících zásad –, které jsou příznivé pro rozvoj vĕdomí Kṛṣṇy.“
Ohlednĕ studia Śrīmad-Bhāgavatamu Śrī Caitanya Mahāprabhu jasnĕ nabádá vyhýbat se naslouchání neoddanému profesionálnímu přednašeči. Sanātana Gosvāmī v této souvislosti cituje verš z Padma Purāṇy:
avaiṣṇava-mukhodgīrṇaṁ
pūtaṁ hari-kathāmṛtam
śravaṇaṁ naiva kartavyaṁ
sarpocchiṣṭaṁ yathā payaḥ
„Nikdo by nemĕl naslouchat osobĕ, která není vaiṣṇava, ani se od ní učit. I když může mluvit o Kṛṣṇovi, její výklady nelze přijmout, protože jsou jako mléko, kterého se dotkla hadí tlama.“ Dnes se stalo módou pořádat Bhāgavata-saptāhu a poslouchat Śrīmad-Bhāgavatam od lidí, kteří jsou všechno, jen ne pokročilí oddaní či seberealizované duše. Je dokonce i mnoho māyāvādīch, kteří předčítají Śrīmad-Bhāgavatam davům lidí. Nedávno začalo mnoho māyāvādīch recitovat Śrīmad-Bhāgavatam ve Vrindávanu, a protože dokáží Bhāgavatam přednášet s žonglováním se slovy a gramatickými triky překrucují jeho význam, materialisté, kteří chodí do Vrindávanu, jelikož se to stalo duchovní módou, jim rádi naslouchají. To vše Śrī Caitanya Mahāprabhu jasnĕ zakazuje. Musíme si být vĕdomi toho, že tito māyāvādī sami neznají význam Śrīmad-Bhāgavatamu, a proto jeho recitací nemohou nikdy nikoho osvobodit. Pokročilý oddaný Pána je naopak vysvobozený z hmotných pout a zosobňuje Śrīmad-Bhāgavatam svým životem i jednáním. Doporučujeme proto, aby každý, kdo se chce naučit Śrīmad-Bhāgavatamu, vyhledal takovou seberealizovanou osobu.