Text 86
hantāyam adrir abalā hari-dāsa-varyo
yad rāma-kṛṣṇa-caraṇa-sparaśa-pramodaḥ
mānaṁ tanoti saha-go-gaṇayos tayor yat
pānīya-sūyavasa-kandara-kanda-mūlaiḥ
hanta – ó; ayam – tento; adriḥ – kopec; abalāḥ – ó přítelkynĕ; hari-dāsa-varyaḥ – nejlepší mezi Pánovými služebníky; yat – protože; rāma-kṛṣṇa-caraṇa – lotosových nohou Pána Kṛṣṇy a Balarāmy; sparaśa – dotekem; pramodaḥ – blažený; mānam – úctu; tanoti – vzdává; saha – s; go-gaṇayoḥ – kravami, telátky a pasáčky; tayoḥ – Jim (Śrī Kṛṣṇovi a Balarāmovi); yat – protože; pānīya – pitnou vodu; sūyavasa – velmi mĕkkou trávu; kandara – jeskynĕ; kanda-mūlaiḥ – a kořínky.
„(Pán Caitanya řekl:) ,Tento kopec Góvardhan je nejlepší ze všech oddaných! Ó mé přítelkynĕ, tento kopec dává Kṛṣṇovi, Balarāmovi i Jejich telátkům, kravám a kamarádům vše, co potřebují – pitnou vodu, mĕkkou trávu, jeskynĕ, ovoce, kvĕty a zeleninu. Tak tento kopec vzdává Pánovi úctu. A protože se ho dotýkají lotosové nohy Kṛṣṇy a Balarāmy, vypadá velmi blaženĕ.̀ “
Toto je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.21.18). Vyslovily ho gopī, když Pán Kṛṣṇa s Balarāmou vstoupili do podzimního lesa. Gopī mezi sebou takto promlouvaly a oslavovaly Kṛṣṇu a Balarāmu za Jejich zábavy.