Text 118
durvāra indriya kare viṣaya-grahaṇa
dāravī prakṛti hare munerapi mana
durvāra – neovládnuté; indriya – smysly; kare – činí; viṣaya-grahaṇa – přijímání smyslových objektů; dāravī prakṛti – dřevĕná socha ženy; hare – přitahuje; munerapi – dokonce velkého mudrce; mana – mysl.
„Smysly jsou k objektům svého požitku přitahovány tak silnĕ, že dřevĕná socha ženy upoutá mysl dokonce i velkého svĕtce.“
Smysly jsou se smyslovými objekty tak úzce spojeny, že dřevĕná loutka v podobĕ přitažlivé mladé ženy upoutá mysl dokonce i velké svaté osoby. Tyto smyslové objekty, kterými jsou podoba, zvuk, vůnĕ, chuť a dotek, jsou pro oči, uši, nos, jazyk a kůži neustále přitažlivé. Protože jsou smysly a smyslové objekty přirozenĕ úzce spojeny, zůstane nĕkdy trvale pod kontrolou smyslových objektů i osoba, která tvrdí, že své smysly ovládla. Smysly není možné ovládnout, dokud nejsou očištĕny a zamĕstnány ve službĕ Pánu. I když tedy svatá osoba slíbí ovládat své smysly, ty jsou nĕkdy přesto smyslovými objekty rozrušeny.