Text 52
nā gaṇi āpana-duḥkha, sabe vāñchi tāṅra sukha,
tāṅra sukha — āmāra tātparya
more yadi diyā duḥkha, tāṅra haila mahā-sukha,
sei duḥkha — mora sukha-varya
nā – ne; gaṇi – počítám; āpana-duḥkha – své utrpení; sabe – pouze; vāñchi – přeji si; tāṅra sukha – Jeho štĕstí; tāṅra sukha – Jeho štĕstí; āmāra tātparya – cíl Mého života; more – Mnĕ; yadi – jestliže; diyā duḥkha – když způsobí utrpení; tāṅra – Jeho; haila – je; mahā-sukha – velké štĕstí; sei duḥkha – toto neštĕstí; mora sukha-varya – Mé nejvĕtší štĕstí.
„Mé osobní neštĕstí Mi nevadí. Přeji si jen, aby byl Kṛṣṇa šťastný, protože Jeho štĕstí je cílem Mého života. Pokud však On nachází radost v tom, že Mi způsobí utrpení, pak je toto utrpení Mým nejvĕtším štĕstím.“
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura říká, že oddaný se nestará o své osobní štĕstí či neštĕstí. Chce jen vidĕt, že je Kṛṣṇa šťastný, a za tím účelem vykonává různé činnosti. Pro čistého oddaného neexistuje jiný pocit štĕstí než vidĕt Kṛṣṇu ve všech ohledech šťastného. A pokud Kṛṣṇa nachází potĕšení v tom, že oddanému způsobí utrpení, pak oddaný toto neštĕstí přijme jako nejvĕtší štĕstí. Ale ti, kdo jsou materialističtí, příliš pyšní na své hmotné bohatství a nemají duchovní poznání, jako například prākṛta-sahajiyové, považují své osobní štĕstí za cíl života. Nĕkteří z nich si chtĕjí užívat tak, že se chtĕjí s Kṛṣṇou dĕlit o Jeho štĕstí. To je mentalita ploduchtivých konatelů, kteří si chtĕjí užívat smyslového požitku pod zástĕrkou služby Kṛṣṇovi.