Text 251
brahmādi jīva, āmi sabāre mohiluṅ
ekelā tomāre āmi mohite nāriluṅ
brahma-ādi jīva – všechny živé bytosti, počínaje Pánem Brahmou; āmi – já; sabāre mohiluṅ – uchvátila jsem všechny; ekelā – jen; tomāre – tebe; āmi – já; mohite nāriluṅ – nedokázala jsem upoutat.
„V minulosti jsem uchvátila dokonce i mysl Brahmy, o druhých ani nemluvĕ. Pouze tvoji mysl se mi nepodařilo upoutat.“
VÝZNAM: Počínaje Pánem Brahmou a konče nepatrným mravencem, každý bez výjimky je přitahován iluzorní energií Nejvyšší Osobnosti Božství. Polobozi, lidské bytosti, zvířata, ptáci, nižší tvorové, stromy i rostliny jsou přitahováni sexuální touhou. To je iluze māyi. Každý, ať žena či muž, si o sobĕ myslí, že je poživatelem iluzorní energie, a tak je uchvácen a pohroužen v hmotných činnostech. Haridāsa Ṭhākura však neustále myslel na Nejvyšší Osobnost Božství a vĕnoval se uspokojování smyslů Pána, a to ho stačilo zachránit před okouzlením od māyi. To je praktický důkaz síly oddané služby. Protože byl plnĕ vytížený oddanou službou Pánu, nic ho nemohlo přimĕt k tomu, aby si užíval māyi. Śāstry prohlašují, že čistý vaiṣṇava neboli oddaný Pána nikdy nepomýšlí na užívání si hmotného svĕta, které vrcholí pohlavním životem. Nikdy si o sobĕ nemyslí, že je poživatel. Naopak chce, aby sám byl zdrojem požitku pro Nejvyšší Osobnost Božství. Závĕrem tedy je, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je vĕčný, transcendentální, mimo pojem smyslového požitku a mimo hmotné kvality. Živá bytost může překonat vliv māyi jedinĕ tehdy, když se vzdá mylného pojetí, že tĕlo je vlastní já, a považuje se za vĕčného služebníka Kṛṣṇy a vaiṣṇavů (mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te). Čistá živá bytost, která tak dosáhla úrovnĕ anartha-nivṛtti neboli zastavení všeho nežádoucího, v tomto hmotném svĕtĕ nemá, čeho by si užívala. Tohoto stádia je možné dosáhnout jedinĕ správným provádĕním činností oddané služby. Śrīla Rūpa Gosvāmī napsal:
ādau śraddhā tataḥ sādhu-saṅgo 'tha bhajana-kriyā
tato 'nartha-nivṛttiḥ syāt tato niṣṭhā rucis tataḥ
„Na počátku je nutné mít předbĕžnou touhu po seberealizaci. To začátečníka přivede na úroveň, kdy se snaží sdružovat s duchovnĕ pokročilými osobami. Na další úrovni dostane zasvĕcení od pokročilého duchovního mistra a podle jeho pokynů pak začne s procesem oddané služby. Díky oddané službĕ pod vedením duchovního mistra se zbaví všech hmotných pout, dosáhne stálosti v seberealizaci a získá chuť pro naslouchání o Absolutní Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇovi.“ (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.4.15) Pokud nĕkdo opravdu vykonává oddanou službu, potom anarthy, nežádoucí vĕci spojené se smyslovým požitkem, automaticky zmizí.