KAPITOLA PÁTÁ

Text 1: Jsem napaden červy hmotných činností a trpím vředy závisti. Vrhám se proto do oceánu pokory a přijímám útočištĕ u velkého lékaře, Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 2: Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, synovi matky Śacī! Sláva Śrī Nityānandovi Prabhuovi, který je svrchovanĕ slavný a milostivý!

Text 3: S úctou se klaním oceánu milosti, Advaitovi Prabhuovi, a všem oddaným, jako jsou Svarūpa Dāmodara Gosvāmī, Gadādhara Paṇḍita, Śrī Rūpa Gosvāmī a Śrī Sanātana Gosvāmī.

Text 4: Jednoho dne přišel Śrī Caitanyu Mahāprabhua navštívit Pradyumna Miśra. S úctou se Mu poklonil a s velkou pokorou se Ho zeptal.

Text 5: Řekl: „Můj Pane, prosím vyslyš mĕ. Jsem slabomyslný hospodář a nejpokleslejší z lidí, ale z nĕjakého důvodu mám to štĕstí, že jsem získal útočištĕ u Tvých lotosových nohou, které je vzácné spatřit.“

Text 6: „Přál bych si neustále naslouchat tématům o Pánu Kṛṣṇovi. Buď ke mnĕ prosím milostivý a nĕco mi o Kṛṣṇovi řekni.“

Text 7: Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Já o tématech týkajících se Pána Kṛṣṇy nic nevím. Myslím, že jedinĕ Rāmānanda Rāya je zná, neboť od nĕho je poslouchám.“

Text 8: „Máš velké štĕstí, že tĕ přitahuje poslech témat, která se týkají Kṛṣṇy. Nejlepší pro tebe bude jít za Rāmānandou Rāyem a naslouchat tĕmto hovorům od nĕho.“

Text 9: „Vidím, že jsi rozvinul chuť pro naslouchání o Kṛṣṇovi. Máš proto obrovské štĕstí. Nejen ty, ale každý, kdo tuto chuť probudil, je považován za velkého šťastlivce.“

Text 10: „  ,Človĕk, který řádnĕ následuje usmĕrňující zásady podle své varṇy a āśramu, aniž by však rozvinul svou spící připoutanost ke Kṛṣṇovi nebo probudil chuť k naslouchání a zpívání o Kṛṣṇovi, se bezpochyby snaží zbytečnĕ.̀  “

Text 11: Pradyumna Miśra tedy šel na radu Śrī Caitanyi Mahāprabhua do domu Rāmānandy Rāye. Služebník Rāmānandy Rāye mu tam nabídl patřičné místo k sezení.

Text 12: Protože se Pradyumna Miśra nemohl s Rāmānandou Rāyem okamžitĕ setkat, zeptal se služebníka, co Rāmānanda Rāya dĕlá, a on mu to popsal.

Text 13: „Má tam dvĕ neuvĕřitelnĕ půvabné tanečnice. Jsou velmi mladé a skvĕle tančí a zpívají.“

Text 14: „Śrīla Rāmānanda Rāya vzal tyto dvĕ dívky na odlehlé místo ve své zahradĕ, kde je učí a vysvĕtluje jim, jak tančit podle písní, které složil pro svou divadelní hru.“

Text 15: „Posaď se zde prosím a chvíli počkej. Jakmile přijde, udĕlá vše, co mu nařídíš.“

Text 16: Zatímco tam Pradyumna Miśra sedĕl, Rāmānanda Rāya vzal obĕ dívky do ústraní.

Text 17: Śrī Rāmānanda Rāya svou vlastní rukou masíroval jejich tĕla olejem a koupal je ve vodĕ. Vždyť on svou vlastní rukou omýval celá jejich tĕla!

Text 18: Zůstal nerozrušený, i když tyto dvĕ mladé dívky oblékal a vlastní rukou zdobil jejich tĕla. Taková je mysl Śrīly Rāmānandy Rāye.

Text 19: Když se tĕch mladých dívek dotýkal, byl jako človĕk dotýkající se dřeva či kamene, protože jeho tĕlo a mysl zůstaly neovlivnĕné.

Text 20: Śrīla Rāmānanda Rāya takto jednal proto, že se vidĕl ve svém původním postavení služebnice gopī. Přestože tedy navenek vypadal jako muž, vnitřnĕ, ve svém původním duchovním postavení, se považoval za služebnou a obĕ dívky považoval za gopī.

Text 21: Vznešenost oddaných Śrī Caitanyi Mahāprabhua je nesmírnĕ tĕžké pochopit. Śrī Rāmānanda Rāya je mezi nimi výjimečný, protože ukázal, jak lze dovést extázi lásky až kté nejzazší mezi.

Text 22: Rāmānanda Rāya učil obĕ dívky tančit a divadelním ztvárnĕním vyjádřit hluboký význam jeho písní.

Text 23: Učil je, jak pohyby obličeje, očí a ostatních částí tĕla vyjadřovat příznaky trvalých, přirozených a přechodných extází.

Text 24: Obĕ dívky pak skrze ženské pózy a tance, které je naučil Rāmānanda Rāya, všechny tyto výrazy extáze přesnĕ znázornily před Pánem Jagannāthem.

Text 25: Rāmānanda Rāya dal potom obĕma dívkám najíst prvotřídního prasādam a poslal je domů tak, aby nebyly vidĕny.

Text 26: Každý den učil tyto dvĕ deva-dāsī tančit. Která z nepatrných živých bytostí, jejichž mysli jsou neustále pohroužené v hmotném uspokojování smyslů, by mohla pochopit mentalitu Śrī Rāmānandy Rāye?

Text 27: Když služebník Rāmānandovi Rāyovi řekl o příchodu Pradyumny Miśry, Rāmānanda Rāya šel okamžitĕ do haly.

Text 28: S veškerou úctou se Pradyumnovi Miśrovi poklonil a velmi pokornĕ potom promluvil.

Text 29: „Pane, přišel jsi sem již před hodnou chvílí, ale nikdo mi o tom neřekl. Dopustil jsem se tedy jistĕ přestupku u tvých lotosových nohou.“

Text 30: „Celý můj dům je tvým příchodem očištĕný. Prosím poruč mi, co pro tebe mohu udĕlat? Jsem tvůj služebník.“

Text 31: Pradyumna Miśra odpovĕdĕl: „Jen jsem se na tebe přišel podívat. Nyní jsem se již pohledem na tebe očistil.“

Text 32: Pradyumna Miśra vidĕl, že je pozdĕ, a tak Rāmānandovi Rāyovi nic dalšího neřekl. Pouze se s ním rozloučil a vrátil se domů.

Text 33: Následujícího dne přišel Pradyumna Miśra za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a Pán se ho zeptal: „Vyslechl jsi od Śrī Rāmānandy Rāye hovory o Kṛṣṇovi?“

Text 34: Pradyumna Miśra Mu popsal, co Śrī Rāmānanda Rāya dĕlá. Když Śrī Caitanya Mahāprabhu slyšel o jeho činnostech, promluvil.

Text 35-36: „Já jsem sannyāsī,“ řekl, „a považuji se za odříkavého. Ale už při pouhém zaslechnutí jména nĕjaké ženy zakouším zmĕnu v mysli i na tĕle, ani nemluvĕ o tom, když bych ji vidĕl. Kdo by tedy dokázal zůstat v klidu při pohledu na ženu? To je nesmírnĕ tĕžké.“

Text 37: „Všichni prosím naslouchejte tĕmto tématům o Rāmānandovi Rāyovi, i když jsou tak úžasná a neobvyklá, že by se nemĕla vyprávĕt.“

Text 38: „Ty dvĕ profesionální tanečnice jsou krásné a mladé, ale Śrī Rāmānanda Rāya přesto osobnĕ masíruje celá jejich tĕla olejem.“

Text 39: „Osobnĕ je koupe, obléká a zdobí. Přirozenĕ tak vidí i jejich intimní části tĕl a dotýká se jich.“

Text 40: „Mysl Śrī Rāmānandy Rāye však zůstává vždy beze zmĕny, i když dívky učí, jak fyzicky vyjádřit veškeré extatické promĕny.“

Text 41: „Jeho mysl je neochvĕjná jako dřevo či kámen. Je opravdu úžasné, že ani při dotýkání se takových mladých dívek se jeho mysl nezmĕní.“

Text 42: „Tyto vĕci může dĕlat jedinĕ Rāmānanda Rāya, protože je Mi jasné, že jeho tĕlo není hmotné, ale je zcela přemĕnĕné v duchovní bytost.“

Text 43: „Jedinĕ on, a nikdo jiný, může pochopit svou mysl.“

Text 44: „Mohu však hádat na základĕ toho, co říká śāstra. Védské písmo Śrīmad-Bhāgavatam v této souvislosti podává přímý důkaz.“

Text 45-46: „Ten, kdo s velkou vírou naslouchá nebo vypráví o zábavách Pána Kṛṣṇy, jako je Jeho tanec rāsa s gopīmi, se okamžitĕ zbaví chorobných chtivých tužeb v srdci i rozrušení třemi kvalitami hmotné přírody, a tak získá klid.“

Text 47: „Taková osoba si vychutnává transcendentální, zářící a sladce extatickou lásku ke Kṛṣṇovi a může si dvacet čtyři hodin dennĕ užívat života s transcendentální blažeností sladkých Kṛṣṇových zábav.“

Text 48: „  ,Transcendentálnĕ klidná osoba, která od realizované duše s vírou a láskou neustále naslouchá o činnostech Pána Kṛṣṇy při tanci rāsa s gopīmi nebo o tĕchto činnostech vypráví, dosáhne ryzí transcendentální oddané služby u lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství. Její chtivé hmotné touhy, které jsou srdeční chorobou každého materialisty, jsou tak rychle a zcela zničeny.̀  “

Text 49-50: „Co mohu říci o výsledku nĕkoho, kdo v transcendentálním postavení po vzoru Śrīly Rūpy Gosvāmīho naslouchá o Kṛṣṇovĕ tanci rāsa a opĕvuje ho s myšlenkami neustále pohrouženými v Kṛṣṇovi, zatímco Pánu v mysli dnem i nocí slouží? To je nĕco tak duchovnĕ vznešeného, že to ani nelze vyjádřit slovy. Taková osoba je vĕčnĕ osvobozeným společníkem Pána a její tĕlo je naprosto zduchovnĕlé. I když ji lze vidĕt hmotnýma očima, nachází se na duchovní úrovni a všechny její činnosti jsou duchovní. Z Kṛṣṇovy vůle má takový oddaný duchovní tĕlo.“

Text 51: „Śrīla Rāmānanda Rāya se nachází na cestĕ spontánní lásky k Bohu. Proto je ve svém duchovním tĕle a jeho mysl není ovlivnĕná hmotou.“

Text 52: „Já také naslouchám o Kṛṣṇovi od Rāmānandy Rāye. Pokud chceš takové hovory poslouchat, jdi znovu za ním.“

Text 53: „Můžeš před ním zmínit Mé jméno a říci: „On mĕ poslal naslouchat tvému vyprávĕní o Pánu Kṛṣṇovi.“

Text 54: „Pospĕš si, dokud je ještĕ v sále.“ Když to Pradyumna Miśra slyšel, okamžitĕ vyrazil.

Text 55: Pradyumna Miśra šel za Rāmānandou Rāyem a ten se mu poklonil se slovy: „Prosím poroučej mi. Z jakého důvodu přicházíš?“

Text 56: Pradyumna Miśra odpovĕdĕl: „Śrī Caitanya Mahāprabhu mĕ sem poslal, abych od tebe naslouchal hovorům o Pánu Kṛṣṇovi.“

Text 57: Jakmile to Rāmānanda Rāya uslyšel, pohroužil se do extáze lásky a s velkou transcendentální radostí promluvil:

Text 58: „Mám veliké štĕstí, že jsi sem přišel na pokyn Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua naslouchat o Kṛṣṇovi. Kde jinde bych dostal takovou příležitost?“

Text 59: Śrī Rāmānanda Rāya po tĕchto slovech odvedl Pradyumnu Miśru na odlehlé místo a zeptal se ho: „Jaký druh kṛṣṇa-kathā ode mne chceš slyšet?“

Text 60: Pradyumna Miśra odpovĕdĕl: „Popiš mi prosím ta samá témata, o kterých jsi hovořil ve Vidjánagaru.“

Text 61: „Učíš i Śrī Caitanyu Mahāprabhua, o druhých ani nemluvĕ. Já nejsem nic jiného než žebravý brāhmaṇa a ty jsi můj živitel.“

Text 62: „Nevím, jak se ptát, protože nevím, co je dobré a co špatné. Když vidíš mé chabé poznání, řekni mi milostivĕ ze své vlastní dobré vůle vše, co pro mne bude vhodné.“

Text 63: Rāmānanda Rāya pak postupnĕ začal vyprávĕt o Kṛṣṇovi, čímž se vzedmul oceán transcendentálních nálad tĕchto námĕtů.

Text 64: Osobnĕ kladl otázky a potom na nĕ odpovídal konečnými závĕry. Nastalo odpoledne, ale témata stále nebrala konce.

Text 65: Mluvčí hovořil a posluchač naslouchal v extázi lásky, a tak zapomnĕli na své tĕlesné vĕdomí. Jak by si potom mohli všimnout, že končí den?

Text 66: Rāmānanda Rāya své hovory o Kṛṣṇovi uzavřel, až když jim služebník řekl: „Den již skončil.“

Text 67: Rāmānanda Rāya složil Pradyumnovi Miśrovi hlubokou poklonu a rozloučil se s ním. Pradyumna Miśra řekl: „Velmi mne to potĕšilo,“ a dal se do tance.

Text 68: Po návratu domů se Pradyumna Miśra vykoupal a najedl. Večer šel potom zhlédnout lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 69: S velkou radostí uctíval lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Pán se ho zeptal: „Vyslechl jsi hovory o Kṛṣṇovi?“

Text 70: Pradyumna Miśra řekl: „Můj drahý Pane, velmi sis mĕ zavázal, protože jsi mĕ ponořil do nektarového oceánu vyprávĕní o Kṛṣṇovi.“

Text 71: „Rozpravy Rāmānandy Rāye nedokážu odpovídajícím způsobem popsat, protože to není obyčejná lidská bytost. Je úplnĕ pohroužený v oddané službĕ Pánu.“

Text 72: „Rāmānanda Rāya mi řekl ještĕ jednu vĕc: ,Nemysli si, že tyto vĕci o Kṛṣṇovi říkám já.̀  “

Text 73: „  ,Vše, co říkám, říká Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu osobnĕ. Jako strunný nástroj, mluvím tak, jak mĕ On rozeznívá.̀  “

Text 74: „  ,Pán tak mluví mými ústy, aby kázal učení o vĕdomí Kṛṣṇy. Kdo v tomto svĕtĕ může tuto Pánovu zábavu pochopit?̀  “

Text 75: „To, co jsem od Rāmānandy Rāye slyšel, je jako oceán nektaru vyprávĕní o Kṛṣṇovi. Všechna tato témata nechápou dokonce ani polobozi v čele s Pánem Brahmou.“

Text 76: „Můj drahý Pane, to Ty jsi mĕ přimĕl pít tento transcendentální nektar kṛṣṇa-kathā. Jsem proto život za životem zaprodaný Tvým lotosovým nohám.“

Text 77: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Rāmānanda Rāya je důl velké pokory, a proto svá vlastní slova přičítá inteligenci nĕkoho jiného.“

Text 78: „To je přirozená vlastnost tĕch, kdo jsou pokročilí v oddané službĕ – o svých dobrých vlastnostech nemluví.“

Text 79: Popsal jsem jen pouhý zlomek transcendentálních vlastností Rāmānandy Rāye, jak se projevily, když učil Pradyumnu Miśru.

Text 80: Ačkoliv byl Rāmānanda Rāya ženatý, nespadal pod vládu šesti tĕlesných zmĕn. A i když byl zdánlivĕ človĕkem pohrouženým v penĕzích, poučoval dokonce i osoby ve stavu odříkání.

Text 81: Śrī Caitanya Mahāprabhu ukázal transcendentální vlastnosti Rāmānandy Rāye tak, že k nĕmu poslal Pradyumnu Miśru, aby od nĕho naslouchal hovorům o Kṛṣṇovi.

Text 82: Nejvyšší Osobnost Božství Śrī Caitanya Mahāprabhu velmi dobře ví, jak předvést vlastnosti svých oddaných. Jako umĕlecký malíř toho dosahuje různými způsoby a považuje to za svůj osobní zisk.

Text 83: Je zde ještĕ další vlastnost Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Poslouchejte, ó oddaní, jak projevuje svůj majestát a vlastnosti, přestože jsou výjimečnĕ hluboké.

Text 84: Aby zničil falešnou pýchu takzvaných sannyāsīch a učenců, šíří skutečné náboženské zásady dokonce i skrze śūdru neboli nízkého človĕka čtvrté třídy.

Text 85: Śrī Caitanya Mahāprabhu kázal o oddané službĕ, extatické lásce a Absolutní Pravdĕ tak, že o nich nechal hovořit Rāmānandu Rāye, gṛhasthu zrozeného v nízké rodinĕ. Śrī Caitanya Mahāprabhu, vznešený brāhmaṇa-sannyāsī, a Pradyumna Miśra, očištĕný brāhmaṇa, se pak oba stali jeho posluchači.

Text 86: Slávu svatého jména Pána ukázal Śrī Caitanya Mahāprabhu skrze Haridāse Ṭhākura, který se narodil v muslimské rodinĕ. Podstatu oddané služby zase vyjevil skrze Sanātanu Gosvāmīho, který se témĕř stal muslimem.

Text 87: Pán také skrze Śrīlu Rūpu Gosvāmīho plnĕ projevil extatickou lásku a transcendentální zábavy Vrindávanu. Když to vše zvážíme, kdo je schopen pochopit hluboké plány Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua?

Text 88: Činnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou jako oceán nektaru. Pouhá jedna jeho kapka dokáže zaplavit všechny tři svĕty.

Text 89: Ó oddaní, vychutnávejte si každý den tento nektar Śrī Caitanya-caritāmṛty a zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua, protože tak se človĕk může ponořit do transcendentální blaženosti a dosáhnout úplného poznání o oddané službĕ.

Text 90: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu si tak v doprovodu svých společníků, čistých oddaných, užíval v Džagannáth Purí (Níláčale) transcendentální blaženosti, když různými způsoby kázal bhakti.

Text 91: Jeden brāhmaṇa z Bengálska napsal divadelní hru o vlastnostech Śrī Caitanyi Mahāprabhua a přišel se svým rukopisem, aby ho Pánu přečetl.

Text 92: Tento brāhmaṇa se znal s Bhagavānem Ācāryou, jedním z oddaných Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Poté, co se v Džagannáth Purí potkali, se tedy ubytoval v jeho domĕ.

Text 93: Brāhmaṇa nejprve k poslechu své hry přimĕl Bhagavāna Ācāryu, ke kterému se postupnĕ přidalo mnoho dalších oddaných.

Text 94: Všichni vaiṣṇavové hru chválili slovy: „Výbornĕ, výbornĕ!“ Každý si přál, aby hru slyšel i Śrī Caitanya Mahāprabhu.

Text 95: Bylo zvykem, že každý, kdo složil nĕjakou píseň, verš, prózu či báseň o Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, to nejdříve musel přednést Svarūpovi Dāmodarovi Gosvāmīmu.

Text 96: Pokud to schválil Svarūpa Dāmodara Gosvāmī, mohlo to být předloženo k poslechu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 97: Pokud by se objevil náznak překrytí transcendentálních nálad, jež by bylo v rozporu se zásadami školy bhakti, Śrī Caitanya Mahāprabhu by to nesnesl a velmi by se zlobil.

Text 98: Proto Śrī Caitanya Mahāprabhu nenaslouchal ničemu, co předtím nevyslechl Svarūpa Dāmodara. Tuto etiketu Pán stanovil jako zásadu.

Text 99: Bhagavān Ācārya vznesl ke Svarūpovi Dāmodarovi Gosvāmīmu žádost: „Jeden počestný brāhmaṇa složil divadelní hru o Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi a zdá se, že je výjimečnĕ dobře napsaná.“

Text 100: „Nejdříve si ji poslechni ty, a pokud bude pro tvou mysl přijatelná, požádám Śrī Caitanyu Mahāprabhua, aby si ji vyslechl.“

Text 101: Svarūpa Dāmodara Gosvāmī odpovĕdĕl: „Drahý Bhagavāne Ācāryo, ty jsi velmi svobodomyslný pasáček a nĕkdy zatoužíš poslechnout si jakýkoliv druh poezie.“

Text 102: „U dĕl takzvaných básníků je velká pravdĕpodobnost, že se vyskytne překrývání transcendentálních nálad. Pokud jsou nálady takto v rozporu s filosofickými závĕry, nikoho poslech takové poezie netĕší.“

Text 103: „Takzvaný básník, který se nevyzná v transcendentálních náladách a jejich překrývání, nemůže překonat oceán závĕrů ohlednĕ oddané služby.“

Text 104-105: „Zatracen je básník, který nezná zásady gramatiky, není seznámený s metaforickými ozdobami a zvláštĕ tĕmi, které se používají v divadelních hrách, a neví, jak představit zábavy Pána Kṛṣṇy. A pochopit zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua je navíc obzvlášť tĕžké.“

Text 106: „Zábavy Pána Kṛṣṇy nebo Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua může popisovat ten, pro nĕhož jsou lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua pokladem jeho života.“

Text 107: „Poslouchat básnĕ človĕka, který nemá transcendentální poznání a píše o vztazích mezi mužem a ženou, přináší pouze neštĕstí, kdežto poslech slov oddaného zcela pohrouženého v extázi lásky je příčinou velkého štĕstí.“

Text 108: „Standard pro psaní divadelních her stanovil Rūpa Gosvāmī. Již úvodní části jeho dvou her zvĕtšují transcendentální radost oddaného, který jim naslouchá.“

Text 109: I přes vysvĕtlení Svarūpy Dāmodara ho Bhagavān Ācārya požádal: „Prosím poslechni si tu hru aspoň jednou, a potom můžeš posoudit, zda byla dobrá, nebo špatná.“

Text 110: Bhagavān Ācārya dva až tři dny neustále žádal Svarūpu Dāmodara, aby si tu poezii poslechl. Díky jeho opakovaným žádostem si Svarūpa Dāmodara Gosvāmī nakonec chtĕl poslechnout poezii brāhmaṇy z Bengálska.

Text 111: Svarūpa Dāmodara Gosvāmī se společnĕ s dalšími oddanými posadil a poslouchal. Básník potom přednesl úvodní verš.

Text 112: „Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, přijal zlatou barvu pleti a stal se duší tĕla jménem Pán Jagannātha, jenž má doširoka otevřené oči jako kvetoucí lotosy. Tak se zjevil v Džagannáth Purí a přivedl mrtvou hmotu k životu. Nechť vám tento Pán, Śrī Kṛṣṇa Caitanyadeva, požehná veškerým štĕstím.“

Text 113: Všichni přítomní po vyslechnutí verše autora chválili, ale Svarūpa Dāmodara Gosvāmī ho požádal: „Buď tak hodný a vysvĕtli ten verš.“

Text 114: Básník řekl: „Pán Jagannātha je překrásným tĕlem a Śrī Caitanya Mahāprabhu, jenž je výjimečnĕ vážný, je vlastníkem tohoto tĕla.“

Text 115: „Śrī Caitanya Mahāprabhu se zde v Níláčale (Džagannáth Purí) zjevil proto, aby zduchovnil celý tento mrtvý hmotný svĕt.“

Text 116: Všichni přítomní mĕli velkou radost, když to slyšeli, ale Svarūpa Dāmodara Gosvāmī byl jako jediný velmi nešťastný a velice rozhnĕvanĕ začal mluvit.

Text 117: Řekl: „Jsi hlupák. Přivolal jsi na sebe neštĕstí, protože o existenci tĕchto dvou Pánů, Jagannāthadevy a Śrī Caitanyi Mahāprabhua, nic nevíš a nemáš v Nĕ víru.“

Text 118: „Pán Jagannātha je zcela duchovní a plný transcendentální blaženosti, ale ty jsi Jej přirovnal k neživému, zkáze podléhajícímu tĕlu tvořenému Pánovou netečnou, vnĕjší energií.“

Text 119: „Śrī Caitanyu Mahāprabhua, Nejvyšší Osobnost Božství oplývající šesti vznešenými atributy, jsi postavil na úroveň obyčejné živé bytosti. Přirovnal jsi Ho k jiskře, aniž bys vĕdĕl, že se jedná o svrchovaný oheň.“

Text 120: Svarūpa Dāmodara pokračoval: „Protože ses dopustil přestupku proti Pánu Jagannāthovi a Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, čeká tĕ pobyt v pekle. Pokusil ses popsat Absolutní Pravdu, aniž bys vĕdĕl jak, a proto musíš být odsouzen.“

Text 121: „Jsi v naprosté iluzi, protože jsi rozlišoval mezi tĕlem a duší Pána (Jagannātha nebo Śrī Caitanyi Mahāprabhua), což je velký přestupek.

Text 122: „Mezi tĕlem a duší Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, není nikdy rozdíl. Jeho osobní totožnost i Jeho tĕlo jsou tvořené blaženou duchovní energií a neliší se od sebe.“

Text 123: „  ,Mezi tĕlem a duší Nejvyšší Osobnosti Božství není nikdy rozdíl.̀  “

Text 124-125: „  ,Ó můj Pane, nevidím žádnou podobu, která by byla dokonalejší než tato Tvoje podoba vĕčné blaženosti a poznání. Ve Tvé neosobní záři Brahmanu v duchovním nebi nedochází k žádným občasným zmĕnám, ani k úbytku Tvé vnitřní energie. Odevzdávám se Ti, neboť zatímco já jsem pyšný na svoje hmotné tĕlo a smysly, Ty jsi příčinou vesmírného projevu, a přesto nejsi hmotou ovlivnĕn.

Text 126: „Zatímco Kṛṣṇa, Absolutní Pravda, Nejvyšší Osobnost Božství, vlastní všech šest vznešených duchovních atributů v plné míře a je také vládcem hmotné energie, malá a vždy nešťastná podmínĕná duše je služebníkem hmotné energie.“

Text 127: „  ,Nejvyšší Osobnost Božství, nejvyšší vládce, vždy oplývá transcendentální blažeností a je doprovázen energiemi hlādinī a samvit. Podmínĕná duše je však neustále zahalená nevĕdomostí a obtĕžovaná trojím utrpením. To z ní dĕlá studnici plnou mnoha různých druhů strádání.̀  “

Text 128: Všichni shromáždĕní se po vyslechnutí výkladu Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho nestačili divit. S uznáním řekli: „Svarūpa Dāmodara Gosvāmī vyslovil pravdu. Brāhmaṇa z Bengálska se chybným popisem Pána Jagannātha a Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua dopustil přestupku.“

Text 129: Když bengálský básník vyslechl pokárání od Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho, stydĕl se, bál a žasl. Byl jako volavka ve společnosti bílých labutí, a tak se nezmohl ani na slovo.

Text 130: Svarūpa Dāmodara Gosvāmī vidĕl, jak je básník nešťastný, a jelikož mĕl velice milostivou povahu, poučil ho v jeho prospĕch.

Text 131: Řekl: „Pokud chceš pochopit Śrīmad-Bhāgavatam, musíš jít za seberealizovaným vaiṣṇavou a naslouchat mu. To můžeš udĕlat, až se zcela odevzdáš u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 132: Svarūpa Dāmodara pokračoval: „Sdružuj se pravidelnĕ s oddanými Śrī Caitanyi Mahāprabhua, protože jedinĕ tak pochopíš vlny oceánu oddané služby.“

Text 133: „Tvoje učenost bude korunována úspĕchem jedinĕ tehdy, když budeš následovat zásady Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Jeho oddaných. Potom budeš schopný psát o Kṛṣṇových transcendentálních zábavách bez hmotného znečištĕní.“

Text 134: „Tento úvodní verš jsi složil ke své velké spokojenosti, jeho význam je však znečištĕný přestupky vůči Pánu Jagannāthovi i Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.“

Text 135: „Protože jsi neznal pravidla, napsal jsi nĕco nesprávného, ale bohynĕ učenosti Sarasvatī tvými slovy přednesla modlitby k Nejvyššímu Pánu.“

Text 136: „Nĕkdy se stává, že démoni, a dokonce i Pán Indra, král nebes, Kṛṣṇu kárají, ale matka Sarasvatī jejich slov využije k tomu, aby Pánu přednesla modlitby.“

Text 137: „(Pán Indra řekl:) ,Tento Kṛṣṇa je obyčejná lidská bytost, a přestože se považuje za velmi učeného, je upovídaný, dĕtinský, vzpurný a hloupý. Vrindávanští pastevci mĕ urazili tím, že se uchýlili k Nĕmu, což se mi vůbec nelíbí.̀  “

Text 138: „Indra, král nebes, se z pýchy na svůj nebeský majestát začal chovat jako šílenec. Takto zbavený inteligence se nedokázal vyhnout tomu, aby nemluvil o Kṛṣṇovi nesmysly.“

Text 139: „Indra si myslel: ,Tak jsem Kṛṣṇu náležitĕ pokáral a pohanĕl.̀ Sarasvatī, bohynĕ učenosti, však využila příležitosti k tomu, aby Kṛṣṇovi přednesla modlitby.“

Text 140: „Slovo ,vācalà se používá k označení toho, kdo dokáže hovořit na základĕ autority Véd, a slovo ,bāliśà znamená ,nevinný̀. Přestože Kṛṣṇa vyslovil védské poznání, vždy vystupoval jako skromný, nevinný chlapec.“

Text 141: „Když není nikdo jiný, komu by se bylo možné poklonit, říká se človĕku ,anamrà, neboli ten, kdo se nikomu neklaní. To je význam slova ,stabdhà. A protože nelze nalézt nikoho učenĕjšího, než je Kṛṣṇa, lze Jej označit slovem ,ajñà, které vyjadřuje, že Mu není nic neznámé.“

Text 142: „Slovo ,paṇḍita-mānī̀ může znamenat, že Kṛṣṇu ctí dokonce i učenci. Kṛṣṇa však z náklonnosti ke svým oddaným vystupuje jako obyčejná lidská bytost, a proto Jej lze nazvat ,martyoù.“

Text 143: „Démon Jarāsandha Kṛṣṇu osočil takto: ,Jsi nejnižší z lidí. S Tebou nebudu bojovat, protože jsi zabil vlastní příbuzné.̀  “

Text 144: „Matka Sarasvatī bere slovo ,puruṣādhamà ve významu ,puruṣottamà neboli ,ten, komu jsou všichni podřízenì.“

Text 145: „Nevĕdomost neboli māyā se dá nazvat ,bandhù, neboť každého zaplétá v hmotném svĕtĕ. Když tedy matka Sarasvatī použila slovo ,bandhu-haǹ, říká tím, že Pán Kṛṣṇa je ten, kdo ničí māyu.“

Text 146: „Śiśupāla Kṛṣṇu také tímto způsobem pomlouval, ale bohynĕ učenosti Sarasvatī se i jeho slovy ke Kṛṣṇovi modlila.“

Text 147: „Tvůj verš je tedy sice podle tvého významu urážlivý, ale matka Sarasvatī ho přesto použila k tomu, aby Pánu přednesla modlitby.“

Text 148: „Mezi Pánem Jagannāthem a Kṛṣṇou není rozdíl, ale zde se Pán Jagannātha nachází jako Absolutní Osoba projevená ve dřevĕ, a proto se nehýbe.“

Text 149: „Pán Jagannātha a Śrī Caitanya Mahāprabhu jsou tak oba Kṛṣṇa, který je jediný, i když vypadají jako dva.“

Text 150: „Setkává se v Nich ta nejvyšší touha vysvobodit celý svĕt, a také z toho důvodu jsou totožní.“

Text 151: „Aby osvobodil všechny hmotnĕ znečištĕné lidi svĕta, sestoupil ten samý Kṛṣṇa v pohyblivé podobĕ Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 152: „Zhlédnutím Pána Jagannātha je človĕk vysvobozen z hmotné existence, ale ne všichni lidé ze všech zemí sem do Džagannáth Purí mohou přijít nebo být vpuštĕni.“

Text 153: „Śrī Caitanya Mahāprabhu se však osobnĕ nebo prostřednictvím svého zástupce pohybuje z jedné zemĕ do druhé, a tak, jako pohybující se Brahman, osvobozuje všechny lidi na svĕtĕ.“

Text 154: „To je vysvĕtlení významu, který mĕla na mysli bohynĕ učenosti, matka Sarasvatī. Máš velké štĕstí, že jsi popsal Pána Jagannātha a Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua tímto způsobem.“

Text 155: „Nĕkdy se stává, že ten, kdo chce Kṛṣṇu pokárat, vysloví Jeho svaté jméno, a to se stane příčinou jeho osvobození.“

Text 156: Bengálský básník po vyslechnutí správného vysvĕtlení od Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho padl k nohám všech oddaných a se stéblem trávy v ústech u nich přijal útočištĕ.

Text 157: Všichni oddaní ho přijali mezi sebe. Představili ho Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi a popisovali Mu při tom jeho pokorné chování.

Text 158: Milostí oddaných Śrī Caitanyi Mahāprabhua tento bengálský básník zanechal všech ostatních činností a zůstal s nimi v Džagannáth Purí. Kdo dokáže vysvĕtlit milost oddaných Śrī Caitanyi Mahāprabhua?

Text 159: Takto jsem popsal vyprávĕní týkající se Pradyumny Miśry a jak na pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua naslouchal od Rāmānandy Rāye o Kṛṣṇovi.

Text 160: V tomto vyprávĕní jsem vysvĕtlil slavné vlastnosti Śrī Rāmānandy Rāye, skrze kterého Śrī Caitanya Mahāprabhu osobnĕ popsal meze extatické lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 161: V tomto vyprávĕní jsem se také zmínil o divadelní hře jednoho bengálského básníka, který, přestože byl nevĕdomý, získal díky své víře a pokoře útočištĕ u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 162: Zábavy Pána Śrī Kṛṣṇy Caitanyi Mahāprabhua jsou esencí nektaru. Proud každé z Jeho zábav se vĕtví na stovky a tisíce ramen.

Text 163: Každý, kdo o tĕchto zábavách s vírou a láskou čte a naslouchá, může pochopit pravdu o oddané službĕ, oddaných a transcendentálních náladách zábav Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 164: Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.