Text 194
sabe eka doṣa tāra, haya pāpācāra
pāpa-rāśi dahe nāmābhāsei tomāra
sabe – ve všem; eka – pouze jedna; doṣa – chyba; tāra – jejich; haya – jsou; pāpa-ācāra – připoutaní k hříšným činnostem; pāpa-rāśi – množství hříšných činností; dahe – je spáleno; nāma-ābhāsei – pouhým slabým odrazem zpívání svatého jména; tomāra – Tvého.
„Jagāi a Mādhāi mĕli jen jednu chybu – navykli hříšným činnostem. Stohy hříšných činností však mohou být spáleny na popel pouhým slabým odrazem zpívání Tvého svatého jména.“
Śrīla Rūpa Gosvāmī a Sanātana Gosvāmī o sobĕ řekli, že jsou nižší než Jagāi a Mādhāi, které Śrī Caitanya Mahāprabhu osvobodil. Když se Rūpa a Sanātana srovnali s Jagāiem a Mādhāiem, dospĕli k závĕru, že jsou pokleslejší, protože osvobození obou opilých bratrů nedĕlalo Pánu žádné potíže, jelikož jejich život byl až na to, že navykli hříšným činnostem, jedinečný. Patřili k brāhmaṇské třídĕ z Navadvípu, a takoví brāhmaṇové byli zbožní již svou povahou. I když vinou špatné společnosti navykli hříšným činnostem, tĕchto nežádoucích sklonů se mohli zbavit pouhým zpíváním Pánova svatého jména. Dalším plus Jagāie a Mādhāie bylo, že jako členové brāhmaṇské rodiny nevstoupili do ničích služeb. Śāstry brāhmaṇům přísnĕ zakazují nĕkomu sloužit. Důvodem je to, že přijetím pána človĕk přijímá postavení psa. Jinými slovy, pes se bez pána nebude mít dobře, a kvůli tomu, aby svého pána potĕšil, štĕká na mnoho nevinných lidí. Podobnĕ, je-li nĕkdo služebník, musí vykonávat hanebné činnosti podle toho, jaké je nařízení jeho pána. Když tedy Dabir Khás a Sákara Malik porovnali svoje postavení s postavením Jagāie a Mādhāie, došli k závĕru, že Jagāi a Mādhāi na tom byli mnohem lépe. Jagāi a Mādhāi nikdy nepřijali službu nízkým lidem, ani nebyli nuceni vykonávat hanebné činnosti na příkaz pána nízkého postavení. Jagāi a Mādhāi Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi spílali, a tak vyslovovali Jeho jméno, čímž se však okamžitĕ očistili od reakcí za hříšné činnosti a pozdĕji byli osvobozeni.