Text 206
bhavantam evānucaran nirantaraḥ
praśānta-niḥśeṣa-mano-rathāntaraḥ
kadāham aikāntika-nitya-kiṅkaraḥ
praharṣayiṣyāmi sanātha-jīvitam
bhavantam – Tobĕ; eva – jistĕ; anucaran – sloužení; nirantaraḥ – neustále; praśānta – uklidnĕný; niḥśeṣa – všechny; manaḥ-ratha – touhy; antaraḥ – další; kadā – kdy; aham – já; aikāntika – výlučnĕ; nitya – vĕčný; kiṅkaraḥ – služebník; praharṣayiṣyāmi – budu prožívat radost; sa-nātha – s dobrým pánem; jīvitam – žijící.
„,Neustálou službou Tobĕ se človĕk zbaví veškerých hmotných tužeb a získá dokonalý klid. Kdy začnu jednat jako Tvůj stálý vĕčný služebník, který vždy prožívá radost z toho, jakého má dobrého pána?̀“
Ve svém učení Sanātanovi Gosvāmīmu Śrī Caitanya Mahāprabhu prohlásil, že všechny živé bytosti jsou vĕčnými služebníky Nejvyšší Osobnosti Božství. To je jejich přirozené postavení. Tak jako je pes nebo služebník zcela spokojený se schopným, dokonalým pánem nebo dítĕ spokojené, že má schopného otce, je živá bytost spokojená, pokud je naprosto pohroužená ve službĕ Nejvyššímu Pánu. Je si proto jistá tím, že má pána, který je schopen ji zachránit z jakéhokoliv nebezpečí. Dokud živá bytost nepřijme zaručenou ochranu Nejvyššího Pána, je plná úzkosti. Takovému životu plnému úzkosti se říká hmotná existence. Aby byl človĕk úplnĕ spokojený a zbavený úzkosti, musí se dostat na úroveň vĕčné služby Nejvyššímu Pánu. Tento verš je také ze Stotra-ratny (43) od Śrī Yāmunācāryi.