Text 58
yaḥ kaumāra-haraḥ sa eva hi varas tā eva caitra-kṣapās
te conmīlita-mālatī-surabhayaḥ prauḍhāḥ kadambānilāḥ
sā caivāsmi tathāpi tatra surata-vyāpāra-līlā-vidhau
revā-rodhasi vetasī-taru-tale cetaḥ samutkaṇṭhate
yaḥ – ta samá osoba, která; kaumāra-haraḥ – zlodĕj mého srdce v mládí; saḥ – On; eva hi – jistĕ; varaḥ – milenec; tāḥ – tyto; eva – zajisté; caitra-kṣapāḥ – lunou ozářené noci mĕsíce Caitra; te – tyto; ca – a; unmīlita – zralých; mālatī – kvĕtů mālatī; surabhayaḥ – vůnĕ; prauḍhāḥ – nasycené; kadamba – vůní kvĕtů kadamba; anilāḥ – vánky; sā – ta samá; ca – také; eva – jistĕ; asmi – jsem; tathā api – přesto; tatra – tam; surata-vyāpāra – v důvĕrném jednání; līlā – zábav; vidhau – způsobem; revā – řeky jménem Réva; rodhasi – na břehu; vetasī – jménem Vetasī; taru-tale – pod stromem; cetaḥ – moje mysl; samutkaṇṭhate – velmi dychtí jít.
„Ta samá osoba, která mi v mládí ukradla srdce, je nyní znovu mým pánem. Jsou zde ty samé lunou ozářené noci mĕsíce Caitra, ta samá vůnĕ kvĕtů mālatī a z kadambového lesa vanou ty samé sladké vánky. V našem důvĕrném vztahu jsem ta samá milenka, ale moje mysl tu přesto není šťastná. Přeji si vrátit se na to místo na břehu Révy pod stromem Vetasī.“
Tento verš je z Padyāvalī (386), sbírky veršů od Śrīly Rūpy Gosvāmīho.