Text 82
tomāra caraṇa mora vraja-pura-ghare
udaya karaye yadi, tabe vāñchā pūre
tomāra – Tvé; caraṇa – lotosové; mora – mém; vraja-pura-ghare – v domovĕ ve Vrindávanu; udaya – zjevené; karaye – dĕlám; yadi – když; tabe – potom; vāñchā – touhy; pūre – jsou splnĕné.
Gopī uvažovaly: „Drahý Pane, pokud Tvé lotosové nohy znovu přijdou do našich domovů ve Vrindávanu, naše touhy se naplní.“
Ve své Anubhāṣyi Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvĕtluje: „Gopī slouží Pánu čistĕ, bez jakéhokoliv motivu. Nejsou uchváceny ani Kṛṣṇovým bohatstvím, ani vĕdomím, že je Nejvyšší Osobností Božství.“ Gopī cítily ke Kṛṣṇovi přirozenou náklonnost, protože byl mladý, přitažlivý chlapec z vesnice Vrindávanu. Jako vesničanky je nepřitahovala Kurukšétra, kde byl Kṛṣṇa obklopen slony, koňmi a oblečen v královských šatech. V tomto prostředí Kṛṣṇu příliš neobdivovaly. Ani Kṛṣṇu nepřitahovalo bohatství či osobní krása gopī, ale jejich čistá oddaná služba. Také gopī byly přitahovány ke Kṛṣṇovi jako k pasáčkovi, a ne k nĕkomu v drahém oblečení. Pán Kṛṣṇa je nepochopitelnĕ mocný a velcí yogī a svaté osoby se zříkají všech svĕtských činností, aby o Nĕm meditovali a poznali Ho. U Nejvyšší Osobnosti Božství však hledají útočištĕ i ti, kdo jsou příliš připoutaní k hmotnému požitku, zvĕtšování svého hmotného bohatství, k péči o rodinu či k vysvobození ze zapletení v tomto hmotném svĕtĕ. Takové činnosti a motivace jsou však gopīm neznámé; ty nejsou vůbec zbĕhlé ve vykonávání takových příznivých činností. Protože jsou transcendentálnĕ osvícené, zamĕstnávají své očištĕné smysly pouze službou Pánu v odlehlé vesnici Vrindávanu. Nezajímají se o suché spekulování, umĕní, hudbu nebo jiné podoby hmotného života. O hmotném požitku či odříkání nemají ani ponĕtí. Jejich jedinou touhou je, aby se Kṛṣṇa vrátil a užíval si s nimi duchovních transcendentálních zábav. Gopī pouze chtĕjí, aby zůstal ve Vrindávanu a aby Mu mohly sloužit pro Jeho potĕšení. Není v tom ani náznak osobního uspokojování smyslů.