Text 8
niṣkiñcanasya bhagavad-bhajanonmukhasya
pāraṁ paraṁ jigamiṣor bhava-sāgarasya
sandarśanaṁ viṣayiṇām atha yoṣitāṁ ca
hā hanta hanta viṣa-bhakṣaṇato ’py asādhu
niṣkiñcanasya – pro toho, kdo se zcela odpoutal od hmotného požitku; bhagavat – Nejvyšší Osobnosti Božství; bhajana – ve službĕ; unmukhasya – chce být zamĕstnaný; pāram – na druhou stranu; param – vzdálenou; jigamiṣoḥ – kdo chce jít; bhava-sāgarasya – oceánu hmotné existence; sandarśanam – pohled (za nĕjakým svĕtským účelem); viṣayiṇām – na lidi pohroužené do svĕtských činností; atha – a také; yoṣitām – na ženy; ca – také; hā – bĕda; hanta hanta – výraz velkého nářku; viṣa-bhakṣaṇataḥ – než pití jedu; api – dokonce; asādhu – odpornĕjší.
Pán potom za velkého bĕdování Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi řekl: „,Bĕda, pro toho, kdo chce vážnĕ překročit hmotný oceán a zamĕstnat se transcendentální láskyplnou službou Pánu bez hmotných úmyslů, je pohled na materialistu pohrouženého v uspokojování smyslů nebo na ženu s podobnými sklony odpornĕjší než vĕdomé pití jedu.̀“
Toto je citát ze Śrī Caitanya-candrodaya-nāṭaky (8.23). Śrī Caitanya Mahāprabhu tak formuluje zásady pro sannyāsīho, který se zříká hmotného svĕta ve prospĕch duchovního pokroku. Duchovní pokrok není určen pro nĕjaká kouzelnická představení nebo žonglérství, ale pro překonání hmotného svĕta a přemístĕní se do svĕta duchovního. Pāraṁ paraṁ jigamiṣoḥ znamená chtít se dostat na druhou stranu hmotného svĕta. Existuje řeka zvaná Vaitaraṇī, na jejíž jedné stranĕ se nachází hmotný svĕt a na stranĕ druhé svĕt duchovní. A protože je řeka Vaitaraṇī přirovnána k velkému oceánu, říká se jí bhava-sāgara, oceán opakovaného rození a umírání. Cílem duchovního života je ukončit tento kolobĕh zrození a smrti a vstoupit do duchovního svĕta, kde lze žít ve vĕčném poznání a blaženosti.
Obyčejní lidé však bohužel o duchovním životĕ či duchovním svĕtĕ nic nevĕdí. O duchovním svĕtĕ je zmínka v Bhagavad-gītĕ (8.20):
paras tasmāt tu bhāvo 'nyo
'vyakto 'vyaktāt sanātanaḥ
yaḥ sa sarveṣu bhūteṣu
naśyatsu na vinaśyati
„Existuje však ještĕ jiná, neprojevená příroda, která je vĕčná a transcendentální vůči této projevené i neprojevené hmotĕ. Je svrchovaná a není nikdy zničena. Když je vše v tomto svĕtĕ zničeno, tato část zůstává beze zmĕny.“
Nad tímto hmotným svĕtem je tedy duchovní příroda, a ta existuje vĕčnĕ. Duchovní pokrok znamená ukončit hmotné činnosti a přejít k činnostem duchovním. To je bhakti-yoga. V hmotném svĕtĕ je prostředkem ke smyslovému požitku hlavnĕ žena. Ten, kdo se vážnĕ zajímá o duchovní život, by se mĕl ženám přísnĕ vyhýbat. Sannyāsī by nikdy nemĕl žádného muže ani ženu navštĕvovat s myšlenkou hmotného prospĕchu. Rozhovory s materialistickými muži a ženami jsou také nebezpečné a přirovnávají se k pití jedu. Śrī Caitanya Mahāprabhu byl v této vĕci velmi nesmlouvavý, a proto odmítl setkání s králem Pratāparudrou, který byl přirozenĕ neustále zamĕstnaný politickými a ekonomickými záležitostmi. Pán setkání s králem odmítl dokonce i přesto, že Ho o to požádala osobnost, jako byl Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, Pánův důvĕrný přítel a oddaný.