KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

Text 1: Cestou do Vrindávanu procházel Śrī Caitanya Mahāprabhu lesem Džhárkhand, kde roztančil a rozezpíval tygry, slony, jeleny a ptáky. Všechna tato zvířata zpívala Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a byla přemožená extatickou láskou.

Text 2: Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Advaitacandrovi! Sláva všem oddaným Pána!

Text 3: Přišel podzim a Śrī Caitanya Mahāprabhu se rozhodl jít do Vrindávanu. O samotĕ se poradil s Rāmānandou Rāyem a Svarūpou Dāmodarem Gosvāmīm.

Text 4: Pán Rāmānandu Rāye a Svarūpu Dāmodara požádal, aby Mu pomohli vydat se do Vrindávanu.

Text 5: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Časnĕ ráno se vydám na cestu lesem, aniž by o tom kdokoliv vĕdĕl. Půjdu sám, nikoho s sebou nebudu brát.

Text 6: „Pokud by nĕkdo chtĕl jít za Mnou, zastavte ho prosím. Nechci, aby se Mnou kdokoliv šel.“

Text 7: „S radostí Mi prosím požehnejte a nebuďte nešťastní. Pokud budete šťastní, budu na své cestĕ do Vrindávanu šťastný i Já.“

Text 8: Když to Rāmānanda Rāya a Svarūpa Dāmodara uslyšeli, odpovĕdĕli: „Drahý Pane, jsi zcela nezávislý. Protože na nikom nezávisíš, udĕláš to, co si budeš přát.“

Text 9: „Drahý Pane, prosím vyslechni si naši prosbu. Už jsi řekl, že budeš šťastný, když my budeme šťastní. To jsou Tvá vlastní slova.“

Text 10: „Velmi nás potĕší, když laskavĕ přijmeš naši jedinou žádost.“

Text 11: „Náš Pane, vezmi si s sebou prosím jednoho vznešeného brāhmaṇu. Bude pro Tebe vybírat almužny, vařit a podávat Ti prasādam, a cestou ponese Tvoji nádobu na vodu.“

Text 12: „Až půjdeš džunglí, nebude tam žádný brāhmaṇa, od kterého bys mohl přijmout obĕd. Dovol tedy prosím, aby s Tebou šel alespoň jeden čistý brāhmaṇa.“

Text 13: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Žádného ze svých společníků s sebou nevezmu, protože když nĕkoho vyberu, všichni ostatní budou nešťastní.“

Text 14: „Musí to být nový človĕk a musí mít klidnou mysl. Pokud takového človĕka dostanu, svolím, aby šel se Mnou.“

Text 15: Svarūpa Dāmodara potom řekl: „Zde je Balabhadra Bhaṭṭācārya. Chová k Tobĕ velkou náklonnost, je čestný, učený a má pokročilé duchovní vĕdomí.

Text 16: „Přišel s Tebou původnĕ z Bengálska. Touží jít navštívit všechna svatá poutní místa.“

Text 17: „Můžeš s sebou vzít ještĕ jednoho brāhmaṇu. Ten Ti bude po cestĕ sloužit a starat se o Tvé jídlo.“

Text 18: „Pokud s sebou vezmeš i jeho, budeme velmi šťastní. Půjdou-li s Tebou džunglí dva lidé, jistĕ nenastanou žádné potíže nebo nepříjemnosti.“

Text 19: „Ten druhý brāhmaṇa může nést Tvoje oblečení a nádobu na vodu. Balabhadra Bhaṭṭācārya bude vybírat almužny a vařit Ti.“

Text 20: Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal žádost Svarūpy Dāmodara Paṇḍita a souhlasil, že s sebou Balabhadru Bhaṭṭācāryu vezme.

Text 21: Předchozí noci Śrī Caitanya Mahāprabhu navštívil Pána Jagannātha a vyžádal si od Nĕho svolení. Nyní, ke konci noci, Pán vstal a nikým nevidĕn se ihned vydal na cestu.

Text 22: Protože Pán odešel, oddaní Ho časnĕ ráno nikde nevidĕli, a tak Ho začali s velkou úzkostí hledat.

Text 23: Všichni oddaní hledali Pána, ale Svarūpa Dāmodara je zastavil. Jelikož znali mysl Śrī Caitanyi Mahāprabhua, všichni se utišili.

Text 24: Pán se vyhnul známé veřejné cestĕ a šel jinou, vedlejší. Nechal tedy mĕsto Katak po pravé stranĕ a vstoupil do lesa.

Text 25: Cestou pustým lesem Pán zpíval svaté jméno Kṛṣṇy a tygři i sloni, kteří Ho vidĕli, uhýbali z cesty.

Text 26: Když Pán ve velké extázi putoval džunglí, přicházely houfy tygrů, slonů, nosorožců a kanců a Pán procházel přímo mezi nimi.

Text 27: Balabhadra Bhaṭṭācārya byl při pohledu na nĕ zdĕšený, ale všechna zvířata vlivem Śrī Caitanyi Mahāprabhua uhnula k jedné stranĕ.

Text 28: Jednoho dne ležel na cestĕ tygr, a když tam Śrī Caitanya Mahāprabhu šel ve své extázi lásky, dotkl se ho nohou.

Text 29: Pán řekl: „Zpívej svaté jméno Kṛṣṇy!“ Tygr okamžitĕ vstal a začal tančit a zpívat „Kṛṣṇa! Kṛṣṇa!“

Text 30: Jindy se zase Śrī Caitanya Mahāprabhu koupal v řece, když se tam přišlo napít stádo zdivočelých slonů.

Text 31: Zatímco se Pán koupal a odříkával Gāyatrī mantru, sloni se přiblížili až k Nĕmu. Pán je hned postříkal vodou a vyzval je, ať zpívají jméno Kṛṣṇy.

Text 32: Sloni, jejichž tĕl se dotkla voda stříknutá Pánem, začali zpívat „Kṛṣṇa, Kṛṣṇa!“ a tančit v extázi.

Text 33: Nĕkteří ze slonů upadli na zem a jiní v extázi ryčeli. Balabhadra Bhaṭṭācārya to sledoval s naprostým úžasem.

Text 34: Śrī Caitanya Mahāprabhu čas od času při cestĕ džunglí velice hlasitĕ zpíval. Všechny lanĕ, které zaslechly Jeho sladký hlas, k Nĕmu hned přibĕhly.

Text 35: Všechny lanĕ naslouchaly Pánovu úžasnému hlasu a kráčely z obou stran za Ním. Pán s velkým zápalem recitoval jeden verš a přitom je hladil.

Text 36: „  ,Všichni tito pošetilí jeleni jsou požehnaní, protože přišli za synem Mahārāje Nandy, který je nádhernĕ oblečený a hraje na svou flétnu. Vždyť ty lanĕ i jeleni uctívají Pána svými pohledy plnými lásky a náklonnosti.̀  “

Text 37: Zatímco Śrī Caitanya Mahāprabhu procházel džunglí, přišlo k Nĕmu pĕt až sedm tygrů. Přidali se k jelenům a následovali Pána.

Text 38: Śrī Caitanya Mahāprabhu si při pohledu na tygry a jeleny, kteří Ho následovali, okamžitĕ vzpomnĕl na vrindávanskou zemi. Začal recitovat verš, který popisuje transcendentální povahu Vrindávanu.

Text 39: „  ,Vrindávan je transcendentální sídlo Pána. Neexistuje tam hlad, hnĕv ani žízeň. I když jsou k sobĕ lidské bytosti a divá zvĕř přirozenĕ nepřátelští, tam žijí společnĕ ve vztahu transcendentálního přátelství.̀  “

Text 40: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Zpívejte ,Kṛṣṇa, Kṛṣṇa!̀  “ A tygři i jeleni začali zpívat „Kṛṣṇa!“ a tančit.

Text 41: Balabhadra Bhaṭṭācārya jen žasl, když vidĕl, jak všichni tygři i jeleni tančí a skáčou.

Text 42: Tygři a jeleni se dokonce začali objímat a dávat si polibky.

Text 43: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl celou tu zábavu, začal se smát. Nakonec zvířata opustil a pokračoval ve své cestĕ.

Text 44: Śrī Caitanyu Mahāprabhua spatřili pávi a různí jiní ptáci a začali Jej za zpĕvu a tance následovat. Všichni byli pobláznĕní ze svatého jména Kṛṣṇy.

Text 45: I stromy a liány mĕly velkou radost, že slyší Pána hlasitĕ volat „Haribol!“

Text 46: Všechny živé bytosti z džhárkhandského lesa – nĕkteré pohyblivé, jiné nehybné – se tak z poslechu svatých jmen Pána Kṛṣṇy, která zpíval Śrī Caitanya Mahāprabhu, pomátly na rozumu.

Text 47: Ve všech vesnicích, kterými Pán procházel, a na všech místech, kde na své cestĕ odpočíval, byli všichni očištĕni a probudila se jejich extatická láska k Bohu.

Text 48-49: Když nĕkdo slyšel zpĕv svatého jména z úst Śrī Caitanyi Mahāprabhua a nĕkdo další pak slyšel zpĕv z úst této druhé osoby a nĕkdo další zase od té třetí osoby, stali se všichni ve všech zemích skrze takovouto duchovní posloupnost vaiṣṇavy. Každý tak zpíval svaté jméno Kṛṣṇa a Hari, tančil, plakal a smál se.

Text 50: Pán svoji extázi neprojevoval vždy. Skrýval ji, protože mĕl obavy z davů lidí.

Text 51: I když Śrī Caitanya Mahāprabhu svoji přirozenou extatickou lásku neprojevoval, všichni se stali čistými oddanými už jen tím, že Ho zahlédli a zaslechli Jeho zpĕv.

Text 52: Śrī Caitanya Mahāprabhu tak osobnĕ prošel Bengálsko, východní Bengálsko, Urísu i jižní státy a šířením vĕdomí Kṛṣṇy osvobodil lidi všeho druhu.

Text 53: Když Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu na cestĕ do Mathury procházel Džhárkhandem, zjistil, že tamní lidé jsou témĕř necivilizovaní a postrádají vĕdomí Boha.

Text 54: Śrī Caitanya Mahāprabhu dal příležitost zpívat svaté jméno a dostat se tak na úroveň extatické lásky dokonce i Bhillům, čímž je všechny osvobodil. Kdo je schopen porozumĕt Pánovým transcendentálním zábavám?

Text 55: Śrī Caitanya Mahāprabhu byl při své cestĕ Džhárkhandem přesvĕdčený, že je to Vrindávan, a když přecházel kopce, považoval je za Góvardhan.

Text 56: Kdykoliv uvidĕl nĕjakou řeku, považoval ji za Jamunu. Po celou tu dobu v lese Ho tak naplňovala velká extáze lásky, tančil a s nářkem padal na zem.

Text 57: Kdykoliv to bylo možné, Balabhadra Bhaṭṭācārya po cestĕ nashromáždil všelijaké druhy špenátu, kořínků a ovoce.

Text 58: Kdykoliv Śrī Caitanya Mahāprabhu navštívil nĕjakou vesnici, přišlo pĕt nebo sedm brāhmaṇů a pozvali Ho k sobĕ.

Text 59: Nĕkdo přinesl obilí a dal je Balabhadrovi Bhaṭṭācāryovi. Jiní přinesli mléko a jogurt, a další zase ghí a cukr.

Text 60: Ve vesnicích, kde žádní brāhmaṇové nebyli, přišli oddaní z nebráhmanských rodin a zvali Balabhadru Bhaṭṭācāryu.

Text 61: Balabhadra Bhaṭṭācārya vařil všemožné druhy lesní zeleniny a Śrī Caitanya Mahāprabhu tato jídla s velkou radostí přijímal.

Text 62-63: Balabhadra Bhaṭṭācārya s sebou nosil zásobu obilovin na dva až čtyři dny. V neobydlených oblastech vařil tyto obiloviny a k tomu připravoval zeleninu, špenát, kořínky a ovoce nasbírané v lese.

Text 64: Pán jedl lesní zeleninu vždy s velkým potĕšením a Jeho štĕstí se ještĕ zvĕtšilo, když mĕl možnost zůstat na opuštĕném místĕ.

Text 65: Balabhadra Bhaṭṭācārya mĕl Pána tak rád, že Mu sloužil jako prostý služebník. Jeho brāhmaṇský pomocník nosil nádobu na vodu a oblečení.

Text 66: Pán se třikrát dennĕ koupal v teplé vodĕ vodopádů a ráno i večer se hřál u ohnĕ rozdĕlaného z neomezeného množství dřeva.

Text 67: Při cestĕ tímto liduprázdným lesem mĕl Śrī Caitanya Mahāprabhu velkou radost a pronesl následující výrok.

Text 68: „Můj drahý Bhaṭṭācāryo, dlouho cestuji lesem, ale ani v nejmenším jsem se nesetkal s nĕjakými nesnázemi.“

Text 69: „Kṛṣṇa je velice milostivý, a zvláštĕ ke Mnĕ. Svou milost Mi prokázal tím, že Mĕ přivedl na tuto lesní cestu. Udĕlal Mi tím velkou radost.“

Text 70: „Předtím jsem se rozhodl, že půjdu do Vrindávanu a cestou zase jednou navštívím svou matku, Gangu a oddané.“

Text 71: „Myslel jsem si, že se opĕt setkám se všemi oddanými a vezmu je s sebou do Vrindávanu.“

Text 72: „Šel jsem tedy do Bengálska a byl jsem šťastný, že vidím svou matku, řeku Gangu a oddané.“

Text 73: „Když jsem se však vydal na cestu do Vrindávanu, připojilo se ke Mnĕ mnoho tisíců a miliónů lidí, kteří šli se Mnou.“

Text 74: „Šel jsem tak do Vrindávanu s velkým davem, ale Kṛṣṇa Mĕ poučil skrze Sanātanova ústa. Postavil Mi do cesty určitou překážku a tak Mĕ přivedl na lesní cestu do Vrindávanu.“

Text 75: „Kṛṣṇa je oceán milosti. Je zvláštĕ milostivý k ubohým a pokleslým. Bez Jeho milosti není možné zažít štĕstí.“

Text 76: Śrī Caitanya Mahāprabhu pak objal Balabhadru Bhaṭṭācāryu a řekl mu: „Je to jen tvou milostí, že jsem teď tak šťastný.“

Text 77: Balabhadra Bhaṭṭācārya odpovĕdĕl: „Můj drahý Pane, Ty jsi samotný Kṛṣṇa, a proto jsi milostivý. Já jsem pokleslá živá bytost, ale Ty mi prokazuješ velkou přízeň.“

Text 78: „Pane, já jsem nanejvýš pokleslý, ale Ty jsi mne vzal přesto s sebou. Prokazuješ mi velkou přízeň tím, že přijímáš jídlo, které vařím.“

Text 79: „Učinil jsi mne svým nosičem Garuḍou, i když nejsem o nic lepší než ohavná vrána. Jsi proto nezávislá Osobnost Božství, původní Pán.“

Text 80: „  ,Nejvyšší Osobnost Božství má podobu, která je sac-cid-ānanda-vigraha neboli plná transcendentální blaženosti, poznání a vĕčnosti. Klaním se Jemu, který mĕní nĕmé ve výmluvné řečníky a chromému umožňuje překročit hory. Taková je milost Pána.̀  “

Text 81: Balabhadra Bhaṭṭācārya takto přednesl Pánu své modlitby. Svou extatickou láskyplnou službou uklidnil Pánovu mysl.

Text 82: Nakonec Pán s velkou radostí přišel na posvátné místo zvané Káší, kde se vykoupal na koupacím ghátu Manikarnika.

Text 83: Tehdy se právĕ v Ganze koupal Tapana Miśra, a když tam uvidĕl Pána, užasl.

Text 84: Tapana Miśra si myslel: „Slyšel jsem, že Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal stav odříkání.“ Jak o tom přemýšlel, pocítil v srdci velkou radost.

Text 85: Potom uchopil lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua a začal plakat. Pán jej zvedl a obejmul.

Text 86: Tapana Miśra vzal Śrī Caitanyu Mahāprabhua na návštĕvu chrámu Viśveśvary. Když se odtamtud vraceli, zhlédli lotosové nohy Pána Bindu Mādhavy.

Text 87: Tapana Miśra si s velkou radostí přivedl Śrī Caitanyu Mahāprabhua domů a sloužil Mu. Dal se z toho i do tance a mával přitom svým odĕvem.

Text 88: Omyl lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua a použitou vodu potom s celou rodinou vypili. Uctil také Balabhadru Bhaṭṭācāryu a projevil mu úctu.

Text 89: Tapana Miśra pozval Śrī Caitanyu Mahāprabhua domů na obĕd a Balabhadru Bhaṭṭācāryu požádal, aby uvařil.

Text 90: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu po obĕdĕ odpočíval, Miśrův syn Raghu Mu masíroval nohy.

Text 91: Celá rodina Tapana Miśry jedla zbytky jídla Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Když se rozšířila zpráva o Pánovĕ příchodu, přišel Ho navštívit Candraśekhara.

Text 92: Candraśekhara byl přítel Tapany Miśry a Śrī Caitanya Mahāprabhu ho už dlouho znal jako svého služebníka. Byl kastou lékař a pracoval jako písař. V té dobĕ žil ve Váránasí.

Text 93: Po příchodu Candraśekhara padl u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua a začal plakat. Pán vstal a ze své bezpříčinné milosti ho objal.

Text 94: Candraśekhara řekl: „Můj drahý Pane, udĕlil jsi mi svou bezpříčinnou milost, protože jsem Tvůj starý služebník. Dokonce jsi osobnĕ přišel, abys mi umožnil se s Tebou setkat.“

Text 95: „Kvůli svým minulým činům teď bydlím ve Váránasí, ale neslyším tady nic jiného než slova ,māyā̀ a ,brahmaǹ.“

Text 96: Candraśekhara pokračoval: „Ve Váránasí se nehovoří o ničem jiném než o šesti filosofických tezích. Tapana Miśra je však ke mnĕ nesmírnĕ milostivý, protože mluví o tématech týkajících se Pána Kṛṣṇy.“

Text 97: „Můj drahý Pane, my dva neustále myslíme na Tvoje lotosové nohy. A Ty, třebaže jsi vševĕdoucí Nejvyšší Osobnost Božství, jsi nám umožnil se s Tebou setkat.“

Text 98: „Můj Pane, slyšel jsem, že jsi na cestĕ do Vrindávanu. Zůstaň prosím nĕkolik dní zde ve Váránasí a osvoboď nás, své dva služebníky.“

Text 99: Tapana Miśra potom řekl: „Můj drahý Pane, dokud zůstaneš ve Váránasí, nepřijímej prosím jiná pozvání než moje.“

Text 100: I když to Śrī Caitanya Mahāprabhu nemĕl v plánu, zůstal ve Váránasí deset dní, zavázán prosbami svých dvou služebníků.

Text 101: Ve Váránasí žil jeden brāhmaṇa z Maháráštry, který každý den chodil navštĕvovat Śrī Caitanyu Mahāprabhua. Jen žasl, když vidĕl Pánovu krásu a Jeho extatickou lásku ke Kṛṣṇovi.

Text 102: Když brāhmaṇové z Váránasí zvali Śrī Caitanyu Mahāprabhua na obĕd, Pán jejich pozvání nepřijímal. Vždy odpovĕdĕl: „Už jsem pozvaný jinam.“

Text 103: Śrī Caitanya Mahāprabhu každý den odmítal jejich pozvání, protože se obával společnosti māyāvādských sannyāsīch.

Text 104: Byl tam jeden velký māyāvādský sannyāsī jménem Prakāśānanda Sarasvatī, který učil filosofii Vedānty velké shromáždĕní následovníků.

Text 105: Jeden brāhmaṇa, který vidĕl úžasné chování Śrī Caitanyi Mahāprabhua, šel za Prakāśānandou Sarasvatīm a popsal mu Pánovy vlastnosti.

Text 106: Tento brāhmaṇa Prakāśānandovi Sarasvatīmu řekl: „Z Džagannáth Purí přišel jeden sannyāsī, jehož úžasný vliv a slávu nedokážu ani popsat.“

Text 107: „Vše je na Nĕm úžasné. Má dobře stavĕné, mocné tĕlo a Jeho pleť má barvu přečištĕného zlata.“

Text 108: „Ruce Mu sahají až ke kolenům a oči má jako okvĕtní lístky lotosu. V Jeho osobĕ se nacházejí veškeré transcendentální příznaky Nejvyšší Osobnosti Božství.“

Text 109: „Jakmile nĕkdo vidí všechny tyto rysy, považuje Ho za samotného Nārāyaṇa. Každý, kdo Ho vidí, začne okamžitĕ zpívat svaté jméno Kṛṣṇy.“

Text 110: „Ze Śrīmad-Bhāgavatamu jsme se dozvĕdĕli o příznacích prvotřídního oddaného, a ty všechny jsou projevené v tĕle Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 111: „Jeho jazyk stále zpívá Kṛṣṇovo svaté jméno a z Jeho očí neustále tečou slzy jako proud Gangy.“

Text 112: „Nĕkdy tančí, smĕje se, zpívá nebo pláče a nĕkdy řve jako lev.“

Text 113: „Jeho jméno, Kṛṣṇa Caitanya, je dokonale příznivé pro celý svĕt. Vše, co se Ho týká – Jeho jméno, podoba i vlastnosti –, nemá obdoby.“

Text 114: „Každý, kdo Ho vidí, pochopí, že má veškeré vlastnosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Takové vlastnosti jsou zajisté neobvyklé. Kdo tomu uvĕří?“

Text 115: Prakāśānanda Sarasvatī se tomuto popisu vysmál. Častoval brāhmaṇu různými posmĕšky a takto promluvil.

Text 116: Prakāśānanda Sarasvatī řekl: „Ano, slyšel jsem o Nĕm. Je to nĕjaký sannyāsī z Bengálska a je nesmírnĕ sentimentální. Slyšel jsem také, že patří do Bhāratī-sampradāyi, protože je žákem Keśavy Bhāratīho. Je to však pouhý podvodník.“

Text 117: Prakāśānanda Sarasvatī pokračoval: „Vím, že se jmenuje Caitanya a doprovází Ho mnoho sentimentalistů. Tančí se svými následovníky a cestuje ze zemĕ do zemĕ a z vesnice do vesnice.“

Text 118: „Každý, kdo Jej vidí, Ho považuje za Nejvyšší Osobnost Božství. Má nĕjakou mystickou sílu, kterou lidi hypnotizuje, a každý, kdo Ho spatří, podlehne iluzi.“

Text 119: „Sārvabhauma Bhaṭṭācārya byl velký učenec, ale slyšel jsem, že se ve společnosti toho Caitanyi také zbláznil.“

Text 120: „Tenhle Caitanya je sannyāsī pouze jménem. Ve skutečnosti je to prvotřídní kouzelník. Každopádnĕ však po Jeho sentimentalismu zde v Káší moc velká poptávka nebude.“

Text 121: „Nechoď se na Nĕho dívat. Jen pokračuj v naslouchání Vedāntĕ. Pokud se budeš sdružovat s povýšenci, budeš ztracen v tomto i příštím svĕtĕ.“

Text 122: Brāhmaṇu velice zarmoutilo, když slyšel Prakāśānandu Sarasvatīho takto hovořit o Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi. Okamžitĕ tedy odešel, se svatým jménem Kṛṣṇy na rtech.

Text 123: Brāhmaṇova mysl již byla očištĕná pohledem na Nejvyšší Osobnost Božství, Śrī Caitanyu Mahāprabhua. A proto šel za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a popsal, co se u māyāvādského sannyāsīho Prakāśānandy odehrálo.

Text 124: Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu vyslechl, lehce se pousmál. Brāhmaṇa potom k Pánu znovu promluvil.

Text 125: Brāhmaṇa řekl: „Jakmile jsem před ním vyslovil Tvé jméno, okamžitĕ přiznal, že je zná.“

Text 126: „Když Tĕ pomlouval, vyslovil Tvoje jméno třikrát: ,Caitanya, Caitanya, Caitanya.̀  “

Text 127: „I když Tvé jméno vyslovil třikrát, nevyřkl jméno ,Kṛṣṇà. Velice mne zarmoutilo, že Tvé jméno vyslovoval s pohrdáním.“

Text 128: „Proč nemohl Prakāśānanda vyslovit jména ,Kṛṣṇà a ,Harì? Jméno ,Caitanyà zopakoval třikrát. Co se mĕ týče, já chci zpívat svatá jména ,Kṛṣṇà a ,Harì, sotva Tĕ zahlédnu.“

Text 129: Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Māyāvādští impersonalisté Pána Kṛṣṇu nesmírnĕ urážejí, a proto opakují pouze slova ,Brahmaǹ, ,ātmā̀ a ,caitanyà.“

Text 130: „Jelikož urážejí Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, který se neliší od svého svatého jména, svaté jméno ,Kṛṣṇà se v jejich ústech neobjeví.“

Text 131: „Pánovo svaté jméno, podoba a osobnost jsou jedno a totéž. Není mezi nimi rozdíl. Protože jsou absolutní, jsou všechny transcendentálnĕ blažené.“

Text 132: „Mezi Kṛṣṇovým tĕlem a Jím samotným nebo mezi Jeho jménem a Jím samotným není rozdíl. V případĕ podmínĕné duše se však její jméno liší od jejího tĕla, její původní podoby a tak dále.“

Text 133: „  ,Svaté jméno Kṛṣṇy je transcendentálnĕ blažené. Udílí všechna možná duchovní požehnání, protože je to samotný Kṛṣṇa, zdroj veškeré blaženosti. Kṛṣṇovo jméno je úplné a je ztĕlesnĕním všech transcendentálních nálad. Za žádných okolností se nejedná o hmotné jméno a není o nic ménĕ mocné než samotný Kṛṣṇa. A jelikož Kṛṣṇovo jméno není znečištĕné hmotnými kvalitami, nepřipadá v úvahu, že by mĕlo nĕco společného s māyou. Kṛṣṇovo jméno je vždy osvobozené a duchovní; nikdy není podmínĕné zákony hmotné přírody. Je tomu tak proto, že se od sebe Kṛṣṇovo jméno a Kṛṣṇa samotný neliší.̀  “

Text 134: „Kṛṣṇovo svaté jméno, Jeho tĕlo a Jeho zábavy nelze poznat tupými hmotnými smysly. Projevují se samy od sebe.“

Text 135: „Kṛṣṇovo svaté jméno, transcendentální vlastnosti a transcendentální zábavy jsou na stejné úrovni jako Pán Kṛṣṇa samotný. Jsou duchovní a plné blaženosti.“

Text 136: „  ,Hmotné smysly proto nemohou vnímat Kṛṣṇovo svaté jméno, podobu, vlastnosti a zábavy. Když se podmínĕná duše probudí k vĕdomí Kṛṣṇy a slouží tím, že používá svůj jazyk ke zpĕvu Pánova svatého jména a ochutnávání zbytků Pánova jídla, jazyk se očistí a človĕk postupnĕ pochopí, kdo Kṛṣṇa skutečnĕ je.̀  “

Text 137: „Nálady zábav Pána Kṛṣṇy, které jsou plné blaženosti, přitahují jñānīho pohrouženého v radosti z realizace Brahmanu a získají si ho.“

Text 138: „  ,S úctou se klaním svému duchovnímu mistrovi, synovi Vyāsadevy, Śukadevovi Gosvāmīmu. Je to právĕ on, kdo poráží vše nepříznivé ve vesmíru. I když byl zpočátku pohroužený ve štĕstí realizace Brahmanu a žil na odlehlém místĕ, vzdal se všech ostatních druhů vĕdomí a začaly ho přitahovat ty nejlíbeznĕjší zábavy Pána Śrī Kṛṣṇy. Milostivĕ tedy vyslovil nejvznešenĕjší Purāṇu známou jako Śrīmad-Bhāgavatam, která je jasným svĕtlem Absolutní Pravdy a popisuje činnosti Pána Kṛṣṇy.̀  “

Text 139: „Transcendentální vlastnosti Śrī Kṛṣṇy jsou zcela blažené a lahodné, a tak dokonce i mysli seberealizovaných osobností odlákávají od blaženosti seberealizace.“

Text 140: „  ,Láskyplná oddaná služba Śrī Kṛṣṇovi, který má transcendentální vlastnosti a projevuje úžasné činnosti, přitahuje i osoby, které jsou vnitřnĕ spokojené a jež nepřitahují vnĕjší hmotné touhy. Hari, Osobnost Božství, se nazývá Kṛṣṇa pro své transcendentálnĕ přitažlivé rysy.̀  “

Text 141: „Kromĕ zábav Pána Kṛṣṇy přitahuje mysl seberealizovaných osob i vůnĕ lístků tulasī obĕtovaných lotosovým nohám Śrī Kṛṣṇy.“

Text 142: „  ,Jakmile vánek nesoucí vůni lístků tulasī a šafránu z lotosových nohou Osobnosti Božství, jež má oči jako lotosy, pronikl do nosních dírek tĕchto mudrců (Kumārů), pocítili zmĕnu na tĕle i na mysli, přestože byli připoutáni k realizaci neosobního Brahmanu.̀  “

Text 143: „Protože jsou māyāvādī velcí rouhači a ateističtí filosofové, z jejich úst nevychází svaté jméno Kṛṣṇy.“

Text 144: „Přišel jsem do tohoto mĕsta Káší prodávat svá emocionální extatická rozpoložení, ale nenacházím žádné zákazníky. Pokud je neprodám, budu si je muset odnést zpátky domů.“

Text 145: „Přinesl jsem do tohoto mĕsta tĕžký náklad, abych ho prodal. Nést ho zase zpátky je náročné, proto ho zde v Káší prodám i za pouhý zlomek ceny.“

Text 146: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu domluvil, přijal onoho brāhmaṇu jako svého oddaného. Druhý den Pán časnĕ ráno vstal a vydal se do Mathury.

Text 147: Když se Śrī Caitanya Mahāprabhu vydal na cestu do Mathury, všichni tři oddaní vyšli s Ním. Pán jim však zakázal Ho doprovázet a z dálky je požádal, aby se vrátili domů.

Text 148: Kvůli odloučení od Pána se tito tři setkávali a opĕvovali Pánovy svaté vlastnosti. Tak byli pohroužení v extatické lásce.

Text 149: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom šel do Prajágu, kde se vykoupal na soutoku Gangy a Jamuny. Pak navštívil chrám Veṇī Mādhavy, ve kterém zpíval a tančil v extázi lásky.

Text 150: Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu uvidĕl řeku Jamunu, skočil do ní. Balabhadra Bhaṭṭācārya Pána rychle chytil a opatrnĕ Ho vytáhl.

Text 151: Pán zůstal v Prajágu tři dny a rozdával tam svaté jméno Kṛṣṇy spolu s extatickou láskou. Osvobodil tak mnoho lidí.

Text 152: Kdekoliv se Pán na cestĕ do Mathury zastavil, aby si odpočinul, rozdával svaté jméno Kṛṣṇy a extatickou lásku ke Kṛṣṇovi. Přimĕl tak lidi k tanci.

Text 153: Bĕhem své cesty jižní Indií Pán osvobodil mnoho lidí a podobnĕ i na své cestĕ západní oblastí obrátil mnoho lidí na vaiṣṇavismus.

Text 154: Na cestĕ do Mathury Pán nĕkolikrát překračoval řeku Jamunu a pokaždé, když ji uvidĕl, do ní okamžitĕ skočil. Ve vodĕ upadal v extázi lásky ke Kṛṣṇovi do bezvĕdomí.

Text 155: Jakmile se přiblížil k Mathuře a uvidĕl mĕsto, okamžitĕ padl na zem a v přílivu extatické lásky se poklonil.

Text 156: Śrī Caitanya Mahāprabhu vstoupil do mĕsta Mathury a vykoupal se na Višrám-ghátu. Potom navštívil Kṛṣṇovo rodištĕ a zhlédl Božstvo Keśavajīho, kterému se s úctou poklonil.

Text 157: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu zpíval, tančil a hlasitĕ vykřikoval, všichni lidé při pohledu na Jeho extatickou lásku žasli.

Text 158: Jeden brāhmaṇa padl k lotosovým nohám Śrī Caitanyi Mahāprabhua a pak s Ním začal tančit ve stavu extatické lásky.

Text 159: Oba dva tančili v extázi lásky a navzájem se objímali. Zvedali ruce nad hlavu a říkali: „Zpívejte svatá jména Hariho a Kṛṣṇy!“

Text 160: Všichni lidé potom začali volat „Hari! Hari!“ a nastalo velké pozdvižení. Knĕz sloužící Pánu Keśavovi daroval Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi girlandu.

Text 161: Když lidé vidĕli, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu tančí a zpívá, žasli a říkali: „Taková transcendentální láska není nikdy obyčejná vĕc.“

Text 162: Lidé si povídali: „Při pouhém pohledu na Śrī Caitanyu Mahāprabhua všichni šílí láskou ke Kṛṣṇovi. Každý se smĕje, pláče, tančí, zpívá a bere si svaté jméno Kṛṣṇy.“

Text 163: „Śrī Caitanya Mahāprabhu je zcela jistĕ ve všech ohledech inkarnací Pána Kṛṣṇy a nyní přišel do Mathury, aby každého osvobodil.“

Text 164: Śrī Caitanya Mahāprabhu si potom vzal onoho brāhmaṇu stranou, sedli si v ústraní a Pán se ho začal ptát.

Text 165: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Jsi starší brāhmaṇa, upřímný a pokročilý v duchovním životĕ. Odkud jsi získal toto transcendentální bohatství extatické lásky ke Kṛṣṇovi?“

Text 166: Brāhmaṇa odpovĕdĕl: „Śrīla Mādhavendra Purī přišel bĕhem svých cest do Mathury.“

Text 167: „Bĕhem pobytu v Mathuře Śrīpāda Mādhavendra Purī navštívil můj dům a přijal mne za svého žáka. Dokonce v mém domĕ i poobĕdval.“

Text 168: „Śrīla Mādhavendra Purī instaloval Božstvo Gopāla a poté Mu sloužil. Toto Božstvo se na Góvardhanu uctívá dodnes.“

Text 169: Jakmile Caitanya Mahāprabhu uslyšel o vztahu Mādhavendry Purīho k tomuto brāhmaṇovi, okamžitĕ se poklonil u jeho nohou. Brāhmaṇu to vylekalo a také okamžitĕ padl Pánovi k nohám.

Text 170: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Ty jsi na úrovni Mého duchovního mistra a Já jsem tvůj žák. Protože jsi Můj duchovní mistr, nepřísluší ti, aby ses Mi klanĕl.“

Text 171: Jakmile to brāhmaṇa uslyšel, vylekal se a řekl: „Proč říkáš takové vĕci? Jsi přece sannyāsī.“

Text 173: „Tento druh extatické lásky může zakusit jedinĕ ten, kdo má vztah s Mādhavendrou Purīm. Bez nĕho nemůže být po takové transcendentální extatické lásce ani stopy.“

Text 173: “This kind of ecstatic love can be experienced only when one has a relationship with Mādhavendra Purī. Without him, even a scent of such transcendental ecstatic love is impossible.”

Text 174: Balabhadra Bhaṭṭācārya potom vysvĕtlil vztah mezi Mādhavendrou Purīm a Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Když to brāhmaṇa uslyšel, mĕl z toho velkou radost a začal tančit.

Text 175: Brāhmana pak vzal Śrī Caitanyu Mahāprabhua do svého domu a různými způsoby Pánu sloužil podle touhy svého srdce.

Text 176: Požádal Balabhadru Bhaṭṭācāryu, aby pro Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua uvařil obĕd. Tehdy Pán s úsmĕvem promluvil.

Text 177: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Tady u tebe již obĕdval Mādhavendra Purī, proto můžeš uvařit a dát Mi najíst. To je Můj pokyn.“

Text 178: „  ,Cokoliv dĕlá velký človĕk, obyčejní lidé následují a vzor, který svým příkladem stanoví, si pak osvojí celý svĕt.̀  “

Text 179: Tento brāhmaṇa patřil ke společenství Sanoḍiyā brāhmaṇů a od takového brāhmaṇy sannyāsī jídlo nepřijímá.

Text 180: I když tento brāhmaṇa patřil do společenství Sanoḍiyā, Śrīla Mādhavendra Purī jej přijal za svého žáka, protože u nĕho vidĕl vaiṣṇavské chování. Mādhavendra Purī také přijímal jídlo, které uvařil.

Text 181: Śrī Caitanya Mahāprabhu ho proto rád o jídlo požádal a brāhmaṇa, který pociťoval přirozenou pokoru, začal hovořit následovnĕ:

Text 182: „Je pro mne velké štĕstí, že Ti mohu nabídnout jídlo. Ty jsi Nejvyšší Pán, a protože jsi transcendentální, nepodléháš žádnému omezení.“

Text 183: „Hlupáci Tĕ budou pomlouvat, ale já nebudu slova tĕchto zlomyslných lidí tolerovat.“

Text 184: Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Védy, Purāṇy a velcí učení mudrci spolu nejsou vždy za jedno, a proto existují různé náboženské zásady.“

Text 185:
„Oddaný svým chováním ustanovuje skutečný význam náboženských zásad. Chování Mādhavendry Purīho Gosvāmīho je jejich podstatou.“
 

Text 186: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Suché argumenty nevedou k žádným závĕrům. Velká osobnost, jejíž názor se neliší od názorů druhých, není považována za významného mudrce. Védy jsou rozmanité a pouhým studiem se nelze dobrat správné cesty vedoucí k pochopení náboženských zásad. Skutečná pravda o náboženských zásadách je ukrytá v srdci ryzí, seberealizované osoby. Proto je třeba, jak potvrzují śāstry, přijmout takovou cestu pokroku, jakou zastávají mahājanové.“

Text 187: Po tomto rozhovoru předložil brāhmaṇa Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi obĕd a poté přišli Pána navštívit všichni lidé z Mathury.

Text 188: Lidé přicházeli po statisících a nikdo je nemohl spočítat. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto vyšel z domu, aby se jim ukázal.

Text 189: Śrī Caitanya Mahāprabhu před shromáždĕnými lidmi zvedl ruce nad hlavu a vykřikl „Haribol!“ Lidé Pánu odpovĕdĕli a upadli do extáze. Tančili jako šílení a volali transcendentální jméno „Hari!“

Text 190: Śrī Caitanya Mahāprabhu se vykoupal na dvaceti čtyřech ghátech podél Jamuny a brāhmaṇa Mu ukázal všechna poutní místa.

Text 191: Śrī Caitanya Mahāprabhu navštívil všechna posvátná místa nacházející se na březích Jamuny, mezi nimi i místa jako Svajambhu, Višrám-ghát, Dírgha Višnu, Bhútéšvar, Mahávidja a Gókarn.

Text 192: Když chtĕl Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕt různé lesy Vrindávanu, vzal toho brāhmaṇu s sebou.

Text 193: Śrī Caitanya Mahāprabhu navštívil různé lesy včetnĕ Madhuvanu, Tálavanu, Kumudavanu a Bahulávanu. Všude, kam přišel, se ve velké extázi lásky vykoupal.

Text 194: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu procházel Vrindávanem, spatřila Ho stáda pasoucích se krav. Okamžitĕ Ho obklopily a hlasitĕ bučely.

Text 195: Když Pán vidĕl, jak k Nĕmu přicházejí ta stáda, ztuhl v extázi lásky. Krávy Mu z velké náklonnosti začaly olizovat celé tĕlo.

Text 196: Śrī Caitanya Mahāprabhu se uklidnil a začal krávy hladit. Ty se nedokázaly vzdát Jeho společnosti, a tak šly s Ním.

Text 197: Pastevcům dalo velkou práci krávy udržet. Když Pán zpíval, Jeho příjemný hlas uslyšeli jeleni a přispĕchali za Ním.

Text 198: Jakmile jeleni a lanĕ přišli blíž a uvidĕli Pánovu tvář, začali olizovat Jeho tĕlo. Vůbec se Ho nebáli a doprovázeli Ho po cestĕ.

Text 199: Čmeláci a ptáci, jako jsou papoušci a kukačky, se hlasitĕ rozezpívali v pátém tónu a pávi se před Pánem dali do tance.

Text 200: Vrindávanské stromy a popínavé rostliny jásaly, když vidĕly Śrī Caitanyu Mahāprabhua. Mĕly zježené vĕtvičky a ronily slzy extáze v podobĕ medu.

Text 201: Vĕtve stromů i popínavé rostliny padaly přetížené ovocem a kvĕty k lotosovým nohám Pána a vítaly Ho různými dárky, jako kdyby byli přátelé.

Text 202: Všechny pohyblivé i nehybné živé bytosti ve Vrindávanu tedy mĕly nesmírnou radost, že vidí Pána. Bylo to, jako když se přátelé radují, že vidí jiného přítele.

Text 203: Pán byl dojat extatickou láskou, když vidĕl jejich náklonnost. Začal si s nimi hrát, jako si spolu hrají přátelé, a tak se jimi dobrovolnĕ nechal ovládat.

Text 204: Śrī Caitanya Mahāprabhu začal objímat každý strom i popínavou rostlinu a ty zase jako by v meditaci nabízely své plody a kvĕty.

Text 205: Pánovo tĕlo bylo neklidné a objevily se u Nĕho slzy, chvĕní i jásot. Hlasitĕ volal: „Zpívej ,Kṛṣṇa!̀ Zpívej ,Kṛṣṇa!̀  “

Text 206: Všechny pohyblivé i nehybné živé bytosti začaly zpívat transcendentální jména Hare Kṛṣṇa, jako kdyby tvořily ozvĕnu hlubokého hlasu Caitanyi Mahāprabhua.

Text 207: Pán potom chytal jeleny okolo krku a plakal. Na tĕlech jelenů byla vidĕt velká radost a v očích mĕli slzy.

Text 208: Když se ve vĕtvích jednoho stromu objevil pár papoušků, Pán je spatřil a chtĕl je slyšet mluvit.

Text 209: Oba papoušci pak přistáli Pánovi na ruce a On poslouchal, jak opĕvují Kṛṣṇovy transcendentální vlastnosti.

Text 210: Papoušek zpíval: „Opĕvování Pána Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, přináší prospĕch každému ve vesmíru. Jeho krása přemáhá gopī z Vrindávanu a pokořuje jejich trpĕlivost. Bohynĕ štĕstí žasne nad Jeho zábavami a Jeho síla dĕlá z kopce Góvardhanu malý míček na hraní. Jeho bezchybné vlastnosti jsou neomezené a Jeho chování každého uspokojuje. Všichni jsou k Pánu Kṛṣṇovi přitahováni. Nechť náš Pán udržuje celý vesmír!“

Text 211: Poté, co samička vyslechla papouškův popis Pána Kṛṣṇy, začala popisovat Śrīmatī Rādhārāṇī.

Text 212: Samička řekla: „Citová náklonnost Śrīmatī Rādhārāṇī, Její dokonalá krása a dobré chování, Její umĕlecký tanec a zpĕv a Její básnĕ jsou tak přitažlivé, že okouzlují mysl Kṛṣṇy, který přitahuje mysl každého ve vesmíru.“

Text 213: Papoušek potom řekl: „Kṛṣṇa okouzluje i mysl Amora.“ A začal recitovat další verš.

Text 214: Papoušek pokračoval: „Moje drahá śārī (papouščí samičko), Śrī Kṛṣṇa nosí flétnu a okouzluje srdce všech žen ve vesmíru. Zvláštĕ se tĕší z překrásných gopī a také okouzluje Amora. Nechť je oslavován!“

Text 215: Samička pak začala v žertu promlouvat k papouškovi. Śrī Caitanyi Mahāprabhua se zmocnila úžasná extáze lásky, když slyšel její slova.

Text 216: Samička řekla: „Když je Pán Śrī Kṛṣṇa s Rādhārāṇī, dokáže okouzlit Amora. O samotĕ je však sám okouzlený erotickými pocity, i když okouzluje celý vesmír.“

Text 217: Oba papoušci potom odletĕli zpĕt na vĕtev stromu a Śrī Caitanya Mahāprabhu začal se zvĕdavostí sledovat tanec pávů.

Text 218: Jakmile Pán uvidĕl modré paví krky, vzpomnĕl si okamžitĕ na Kṛṣṇu a v extázi lásky upadl na zem.

Text 219: Když brāhmaṇa uvidĕl Śrī Caitanyu Mahāprabhua v bezvĕdomí, společnĕ s Balabhadrou Bhaṭṭācāryou se o Nĕho postaral.

Text 220: Rychle Pána pokropili vodou a začali Ho ovívat Jeho svrchním kusem odĕvu.

Text 221: Pak Pánovi do ucha zpívali svaté jméno Kṛṣṇy. Pán se probral a začal se válet po zemi.

Text 222: Jak se Pán válel po zemi, Jeho tĕlo poranily ostré trny. Balabhadra Bhaṭṭācārya si Ho proto vzal na klín a uklidnil Ho.

Text 223: Mysl Śrī Caitanyi Mahāprabhua blouznila v extázi lásky ke Kṛṣṇovi. Okamžitĕ se postavil a říkal: „Zpívejte! Zpívejte!“ Potom sám začal tančit.

Text 224: Na pokyn Pána začali Balabhadra Bhaṭṭācārya s brāhmaṇou zpívat svaté jméno Kṛṣṇy. Pán tančil a pokračoval dále po cestĕ.

Text 225: Brāhmaṇa žasl, když vidĕl příznaky extatické lásky Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a toužil Pána chránit.

Text 226: V Džagannáth Purí byla mysl Śrī Caitanyi Mahāprabhua pohroužená do extatické lásky, ale na cestĕ do Vrindávanu se tato láska ještĕ stokrát zvĕtšila.

Text 227: Pánova extatická láska se zvĕtšila tisíckrát, když navštívil Mathuru, ale při putování po lesích Vrindávanu vzrostla stotisíckrát.

Text 228-229: Když byl Śrī Caitanya Mahāprabhu nĕkde jinde, stačilo ke zvĕtšení Jeho extatické lásky pouhé jméno Vrindávanu. Nyní, když cestoval Vrindávanem, byla Jeho mysl dnem i nocí pohroužená ve velké extázi lásky. Jedl a koupal se jen ze zvyku.

Text 230: Takto jsem popsal extatickou lásku Pána Caitanyi projevenou na jednom z míst, která navštívil při svých cestách dvanácti lesy Vrindávanu. Popsat, co prožíval všude, by nebylo možné.

Text 231: Pán Ananta dopodrobna líčí v miliónech knih promĕny extatické lásky zakoušené Śrī Caitanyou Mahāprabhuem ve Vrindávanu.

Text 232: A protože samotný Pán Ananta nedokáže popsat ani zlomek tĕchto zábav, já pouze ukazuji smĕr.

Text 233: Celý svĕt byl stržen záplavou zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Každý může v této vodĕ plavat, nakolik mu síly stačí.

Text 234: Já, Kṛṣṇadāsa, vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu po vzoru Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.