Text 111
prabhu kahe, — ‘viṣṇu’ ‘viṣṇu’ ihā nā kahibā!
jīvādhame ‘kṛṣṇa’-jñāna kabhu nā karibā!
prabhu kahe – Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl; viṣṇu viṣṇu – „Ó Viṣṇu, Viṣṇu“; ihā – toto; nā kahibā – neříkejte; jīva-adhame – pokleslé podmínĕné duše; kṛṣṇa-jñāna – přijímat jako Pána Kṛṣṇu; kabhu – kdykoliv; nā karibā – nedĕlejte.
Śrī Caitanya Mahāprabhu okamžitĕ vykřikl: „Viṣṇu! Viṣṇu! Neříkejte o Mnĕ, že jsem Nejvyšší Osobnost Božství. Jīva se nikdy Kṛṣṇou stát nemůže. Nic takového ani nepouštĕjte z úst!“
Śrī Caitanya Mahāprabhu okamžitĕ řekl, že živá bytost by nikdy nemĕla být srovnávána s Nejvyšší Osobností Božství, ať je jakkoliv vznešená. Veškeré kázání Śrī Caitanyi Mahāprabhua odporuje monistické filosofii māyāvādské školy. Ústředním bodem filosofie vĕdomí Kṛṣṇy je, že jīva, živá bytost, nemůže být nikdy považována za Kṛṣṇu nebo Viṣṇua. O tom je více pojednáno v následujících verších.