Text 194
tāṅra sevā vinā jīvera nā yāya ‘saṁsāra’
tāṅhāra caraṇe prīti — ‘puruṣārtha-sāra’
tāṅra – Jemu; sevā – služby; vinā – bez; jīvera – podmínĕné duše; nā – ne; yāya – končí; saṁsāra – hmotné otroctví; tāṅhāra – Jeho; caraṇe – u lotosových nohou; prīti – láska; puruṣārtha-sāra – konečný cíl života.
„Žádná podmínĕná duše se nemůže vymanit z hmotného otroctví, aniž by sloužila Nejvyšší Osobnosti Božství. Láska u Jeho lotosových nohou je konečným cílem života.“
Podle muslimského písma nemůže být človĕk v životĕ úspĕšný bez evādat, pokud se nepomodlí pĕtkrát dennĕ (namáz) v mešitĕ či jinde. Śrī Caitanya Mahāprabhu poukázal na to, že ve zjeveném písmu muslimů je konečným cílem láska k Bohu. Karma-yoga a jñāna-yoga jsou v Koránu samozřejmĕ také popsány, ale nakonec Korán uvádí, že konečný cíl je modlit se k Nejvyšší Osobĕ (evādat).