Text 65
yat te sujāta-caraṇāmburuhaṁ staneṣu
bhītāḥ śanaiḥ priya dadhīmahi karkaśeṣu
tenāṭavīm aṭasi tad vyathate na kiṁ svit
kūrpādibhir bhramati dhīr bhavad-āyuṣāṁ naḥ
yat – které; te – Tvoje; sujāta – velmi hebké; caraṇa-ambu-ruham – lotosové nohy; staneṣu – na ňadra; bhītāḥ – bojící se; śanaiḥ – jemnĕ; priya – ó drahý; dadhīmahi – pokládáme; karkaśeṣu – hrubá; tena – s nimi; aṭavīm – po cestĕ; aṭasi – touláš se; tat – ony; vyathate – jsou trýznĕny; na – ne; kim svit – říkáme si; kūrpa-ādibhiḥ – malými kamínky a podobnĕ; bhramati – je znepokojená; dhīḥ – mysl; bhavat-āyuṣām – tĕch, pro které jsi životem samotným; naḥ – nás.
„ ,Ó milovaný! Tvé lotosové nohy jsou tak hebké, že si je jemnĕ pokládáme na svoje ňadra s obavami, aby se neporanily. Náš život spočívá jen v Tobĕ. Když se tedy touláš po lesních cestách, naše mysli jsou plné úzkosti, protože se tam Tvé jemné nohy mohou zranit o kamínky.“ ̀
Tento verš je ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.31.19) a vyslovily jej gopī, když je Kṛṣṇa opustil uprostřed rāsa-līly.