Text 99
bhaṭṭācārya tabe kahe prabhura caraṇe
‘ājñā deha’, yāi’ kari kṛṣṇa daraśane!’
bhaṭṭācārya – Balabhadra Bhaṭṭācārya; tabe – tehdy; kahe – říká; prabhura caraṇe – u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua; ājñā deha' – prosím dovol mi; yāi' – jít; kari kṛṣṇa daraśane – chci vidĕt Pána Kṛṣṇu přímo.
Balabhadra Bhaṭṭācārya tehdy u lotosových nohou Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua předložil žádost: „Dovol mi prosím jít a přímo spatřit Pána Kṛṣṇu.“
Zmatení lidé, kteří navštĕvovali Śrī Caitanyu Mahāprabhua, ve skutečnosti vidĕli Pána Kṛṣṇu, ale mylnĕ se domnívali, že Pán Kṛṣṇa přišel ke Kālīyovu jezeru. Všichni říkali, že vidĕli Kṛṣṇu předvádĕt své zábavy na hlavách hada Kālīyi ozdobených zářícími drahokamy. Jelikož spekulovali kvůli svému nedokonalému poznání, vidĕli Śrī Caitanyu Mahāprabhua jako obyčejnou lidskou bytost a rybářovo svĕtlo na jezeře jako Kṛṣṇu. Milostí duchovního mistra je tedy třeba vidĕt vĕci takové, jaké jsou, jinak se může stát, že ve snaze vidĕt Kṛṣṇu přímo zamĕníme obyčejného človĕka za Kṛṣṇu či naopak. Každý musí vidĕt Kṛṣṇu na základĕ výroků védské literatury předložených seberealizovaným duchovním mistrem. Upřímná osoba je schopná vidĕt Kṛṣṇu skrze průzračné médium Śrī Gurudevy, duchovního mistra. Dokud človĕk není osvícen poznáním, které dává duchovní mistr, nemůže vidĕt vĕci takové, jaké jsou, ani když je s duchovním mistrem neustále. Tato událost z Kálíja-dahy je velkým poučením pro ty, kdo chtĕjí pokročit v rozvoji vĕdomí Kṛṣṇy.