KAPITOLA DRUHÁ

Text 1: V rámci stručného shrnutí posledních zábav Pána Caitanyi Mahāprabhua v této kapitole popíši Pánovu transcendentální extázi z odloučení od Kṛṣṇy, která vypadá jako šílenství.

Text 2: Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Advaitacandrovi! Sláva všem oddaným Pána!

Text 3: Bĕhem svých posledních dvanácti let Śrī Caitanya Mahāprabhu neustále projevoval všechny příznaky extáze v odloučení od Kṛṣṇy.

Text 4: Mysl Śrī Caitanyi Mahāprabhua byla dnem i nocí prakticky ve stejném rozpoložení jako mysl Rādhārāṇī, když do Vrindávanu přijel Uddhava, aby se setkal s gopīmi.

Text 5: Pán neustále projevoval stav mysli odrážející šílenství z odloučení. Zapomínání se bylo základem veškerých Jeho činností a Jeho řeči byly vždy pomatené.

Text 6: Z kožních pórů po celém tĕle Mu vytékala krev a uvolnily se Mu všechny zuby. V jednom okamžiku celé Jeho tĕlo zhublo a vzápĕtí zase ztloustlo.

Text 7: Malý pokoj, kam nevede chodba, se nazývá Gambhīrā. Śrī Caitanya Mahāprabhu bydlel v takovém pokojíku, ale nespal ani okamžik. Celou noc si odíral ústa a hlavu o zeď, z čehož mĕl tvář plnou šrámů.

Text 8: I když byly troje dveře v domĕ vždy zamčené, Pán se přesto nĕjak dostal ven. Nĕkdy Jej našli u Jagannāthova chrámu před bránou zvanou Simha-dvára a jindy spadl do moře.

Text 9: Śrī Caitanya Mahāprabhu také rychle bĕhal po písečných dunách, které si pletl s Góvardhanem, a přitom hlasitĕ kvílel a naříkal.

Text 10: Nĕkdy si Śrī Caitanya Mahāprabhu pletl malé parky ve mĕstĕ s Vrindávanem. Chodil do nich, tančil tam a zpíval a nĕkdy v duchovní extázi upadal do bezvĕdomí.

Text 11: Tyto neobyčejné tĕlesné promĕny způsobené transcendentálními pocity se nemohou vyskytnout u nikoho jiného než u Pána, v jehož tĕle se všechny tyto promĕny projevovaly.

Text 12: Klouby na Jeho rukou a nohou se nĕkdy oddĕlily až o dvacet centimetrů a zůstaly spojené pouze kůží.

Text 13: Nĕkdy se ruce, nohy a hlava Śrī Caitanyi Mahāprabhua stáhly do Jeho tĕla, jako když želva zatáhne své údy.

Text 14: Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu projevoval úžasné extatické příznaky. Jeho mysl se zdála být prázdná a z Jeho slov čišela pouze beznadĕj a zklamání.

Text 15: Stav své mysli vyjadřoval takto: „Kde je Pán Mého života, hrající na svou flétnu? Co mám teď dĕlat? Kam mám jít, abych našel syna Mahārāje Nandy?“

Text 16: „S kým mám promluvit? Kdo pochopí Mé zklamání? Bez syna Nandy Mahārāje Mi puká srdce.“

Text 17: Śrī Caitanya Mahāprabhu neustále projevoval zmatenost a naříkal v odloučení od Kṛṣṇy. Často přitom recitoval verše z divadelní hry Rāmānandy Rāye s názvem Jagannātha-vallabha-nāṭaka.

Text 18: (Śrīmatī Rādhārāṇī naříkala:) „,Náš Kṛṣṇa si neuvĕdomuje, jaké utrpení Nám způsobují šrámy utržené při Našich milostných hrátkách. Láska Nás opravdu zneužila, protože neví, kde udeřit, a kde ne. Dokonce ani Amor neví, jak jsme zeslábly. Co mám všem říci? Problémy druhých nikdo nechápe. Skutečnost je taková, že nejsme pány svých životů, protože mládí zůstane dva nebo tři dny a brzy je s ním konec. Ó stvořiteli, jaký bude za tĕchto okolností Náš osud?̀“

Text 19: (Śrīmatī Rādhārāṇī mluvila v nářku z odloučení od Kṛṣṇy takto:) „Ó, co mám říci o svém neštĕstí? Když jsem potkala Kṛṣṇu, vyrašily Mé sklony milovat, ale Naše odloučení Mi způsobilo velký šok, který neustále přetrvává, jako kdybych trpĕla nĕjakou nemocí. Jediný, kdo může tuto nemoc vyléčit, je samotný Kṛṣṇa, ale On se o tuto rašící rostlinku oddané služby nestará. Co mám říci o Kṛṣṇovĕ chování? Navenek vypadá jako přitažlivý mladý milenec, ale v srdci je to velký podvodník, zbĕhlý v zabíjení žen druhých.“

Text 20: (Śrīmatī Rādhārāṇī dále naříkala nad následky lásky ke Kṛṣṇovi:) „Moje drahá přítelkynĕ, nechápu zákony stvořitele. Milovala jsem Kṛṣṇu, abych získala štĕstí, ale výsledek byl přesnĕ opačný. Nyní se topím v oceánu utrpení. Jsem si jistá, že teď zemřu, protože Mi nezůstává žádná životní síla. Takový je stav Mé mysli.“

Text 21: „Milostné vztahy jsou ve své podstatĕ velice prohnané. Začínají s nedostatečným poznáním, neberou v úvahu, zda je místo vhodné, nebo ne, a nedbají ani na výsledek. Kṛṣṇa, který je tak nemilosrdný, Mĕ spoutal na krku a rukou provazy svých dobrých vlastností a Já se nyní nedovedu vyprostit.“

Text 22: „V Mých milostných vztazích hraje roli osoba jménem Madana. Má tyto vlastnosti: Nemá hrubé tĕlo, a přesto umí velmi dobře ubližovat druhým. Má pĕt šípů, které přikládá ke svému luku a střílí je do tĕl nevinných žen, ze kterých tak dĕlá mrzáky. Bylo by lepší, kdyby Mi bez otálení vzal život, ale to On neudĕlá. Jen Mi způsobuje bolest.“

Text 23: „Písma říkají, že človĕk nikdy nemůže vĕdĕt, jaké neštĕstí cítí druhý. Co tedy mohu říci o svých drahých přítelkyních, jako je například Lalitā a ostatní? Ani ty Mé neštĕstí nemohou pochopit. Jen Mi neustále říkají ,Milá přítelkynĕ, buď trpĕlivá,̀ a snaží se Mĕ tím uklidnit.“

Text 24: „Já jim říkám: ,Mé drahé přítelkynĕ, vy po Mnĕ chcete, abych byla trpĕlivá, a říkáte, že Kṛṣṇa je oceán milosti a že Mĕ nĕkdy v budoucnosti přijme. Já vám však musím říci, že to Mĕ neuklidní. Život živé bytosti je tak pomíjivý – je jako voda na lotosovém listu. Kdo žije tak dlouho, aby mohl očekávat Kṛṣṇovu milost?̀“

Text 25: „,Lidská bytost nežije déle než sto let. Musíte vzít také v úvahu, že mládí ženy, které je pro Kṛṣṇu jediným lákadlem, trvá pouhých nĕkolik dní.̀“

Text 26: „,Pokud říkáte, že Kṛṣṇa je oceán plný transcendentálních vlastností, a proto ke Mnĕ musí být jednoho dne milostivý, mohu k tomu říci pouze to, že je jako oheň, který svou oslnivou září přitahuje můry a pak je zabíjí. Takové jsou vlastnosti Kṛṣṇy. Ukáže Nám svoje transcendentální vlastnosti, připoutá k sobĕ Naši mysl a pozdĕji Nás utopí v oceánu neštĕstí, protože Nás opustí.̀“

Text 27: Takto Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu naříkal v rozlehlém oceánu smutku, čímž otevíral dveře svého neštĕstí. Zmítána vlnami extáze se Jeho mysl toulala transcendentálními náladami a On recitoval další verš (který znĕl takto).

Text 28: „,Mé drahé přítelkynĕ, pokud nesloužím transcendentální podobĕ, vlastnostem a zábavám Śrī Kṛṣṇy, jsou všechny Mé dny a všechny Mé smysly úplnĕ k ničemu. Nyní zbytečnĕ snáším tíhu svých smyslů, které jsou jako kamenné kvádry a suché dřevo. Nevím, jak dlouho budu schopna v tom pokračovat, aniž bych se musela stydĕt.̀“

Text 29: „K čemu jsou oči toho, kdo nevidí Kṛṣṇovu tvář podobnou mĕsíci, která je rodištĕm veškeré krásy a zdrojem nektarových písní Jeho flétny? Ať mu do hlavy blesk udeří! Na co má takové oči?“

Text 30: „Moje drahé přítelkynĕ, prosím poslouchejte Mĕ. Ztratila jsem veškerou sílu, která Mi byla dána. Bez Kṛṣṇy jsou Moje tĕlo, vĕdomí, mysl i všechny smysly zbytečné.“

Text 31: „Témata o Kṛṣṇovi jsou jako vlny nektaru. Pokud do nĕčího ucha nevstoupí tyto vlny nektaru, jeho ucho není o nic lepší než díra v rozbité lastuře. Takové ucho bylo stvořeno bezúčelnĕ.“

Text 32: „Nektar ze rtů Pána Kṛṣṇy a Jeho transcendentální vlastnosti a činnosti předčí chuť esence veškerého nektaru, a na vychutnávání tohoto nektaru není nic špatného. Ten, kdo ho neochutnal, mĕl zemřít hned po narození a jeho jazyk není o nic lepší než jazyk žáby.“

Text 33: „Nosní dírky nejsou o nic lepší než kovářské mĕchy, pokud nepocítily vůni Kṛṣṇova tĕla, která je jako smĕs vůní pižma a modrého lotosu. Vůnĕ Kṛṣṇova tĕla tuto smĕs ve skutečnosti překoná.“

Text 34: „Kṛṣṇovy dlanĕ a chodidla jsou tak chladivé a příjemné, že se dají přirovnat jedinĕ k záři miliónů mĕsíců. Ten, kdo se tĕchto rukou a nohou dotkl, zakusil účinek zázračného kamene. Ale ten, kdo se jich nedotkl, promarnil svůj život a jeho tĕlo je jako ze železa.“

Text 35: Śrī Caitanya Mahāprabhu tímto způsobem naříkal a otevíral dveře zármutku ve svém srdci. Rozmrzelý, pokorný a zklamaný, s beznadĕjí v srdci znovu a znovu recitoval jeden verš.

Text 36: „,Jestli se náhodou Mým očím objeví v cestĕ transcendentální podoba Kṛṣṇy, Moje zbité, zranĕné srdce ukradne Amor, zosobnĕné štĕstí. Jelikož jsem nemohla tuto překrásnou Kṛṣṇovu podobu zhlédnout ke své plné spokojenosti, ozdobím všechny fáze času mnoha klenoty, až Ho zase uvidím.̀“

Text 37: „Kdykoliv jsem mĕla možnost vidĕt tvář Pána Kṛṣṇy a Jeho flétnu, dokonce i ve snu, objevili se přede Mnou dva nepřátelé. Byla to blaženost spolu s Amorem, a jelikož Mi ukradli mysl, nemohla jsem se na Kṛṣṇovu tvář dívat tak dlouho, aby Mé oči byly zcela spokojené.“

Text 38: „Pokud snad nastane takový okamžik, kdy ještĕ jednou uvidím Kṛṣṇu, budu tyto vteřiny, okamžiky a hodiny uctívat kvĕtinovými girlandami a santálovou pastou a ozdobím je různými druhy drahokamů a ozdob.“

Text 39: Najednou Śrī Caitanya Mahāprabhu nabyl znovu vnĕjšího vĕdomí a uvidĕl před sebou dvĕ osoby. Zeptal se jich: „Jsem při vĕdomí? Co se Mi to zdálo? Jaké bláznivé řeči jsem to vedl? Slyšeli jste nĕjaké projevy pokory?“

Text 40: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Moji drazí přátelé, jste pro Mĕ vším, a proto vám říkám, že nemám žádné bohatství lásky ke Kṛṣṇovi. Můj život je tedy ubohý. Moje údy a smysly jsou k ničemu.“

Text 41: „Bĕda! Svarūpo Dāmodare a Rāyi Rāmānando, Moji přátelé, vy můžete prohlédnout Mé srdce. Až ho poznáte, řeknĕte Mi, jestli mám pravdu, nebo se mýlím. Vy to dokážete správnĕ posoudit.“ Když Pán takto melancholicky promluvil, začal recitovat další verš.

Text 42: „,Láska k Bohu prostá podvádĕní v tomto hmotném svĕtĕ neexistuje. Pokud nĕkde taková láska je, nemůže v ní nastat odloučení, protože jak by dotyčný mohl v odloučení žít?̀“

Text 43: „Čistá láska ke Kṛṣṇovi v lidské společnosti neexistuje stejnĕ jako zlato z řeky Jāmbū, protože kdyby tomu tak bylo, nemohlo by existovat odloučení. S pocity odloučení by totiž nikdo nemohl žít.“

Text 44: Poté syn Śrīmatī Śacīmāty recitoval další úžasný verš a Rāmānanda Rāya a Svarūpa Dāmodara si ho vyslechli s napjatou pozorností. Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Velmi se stydím odhalit činnosti svého srdce. Přesto nyní skoncuji se všemi formalitami a promluvím ze srdce. Poslouchejte prosím.“

Text 45: „,Moji drazí přátelé, v Mém srdci není ani sebemenší náznak lásky k Bohu. Když Mĕ vidíte naříkat z odloučení, tak to se jen snažím předstírat své štĕstí. Jelikož nevidím překrásnou tvář Kṛṣṇy hrajícího na flétnu, žiji svůj život dál jako nĕjaký hmyz – beze smyslu.̀“

Text 46: „Láska ke Kṛṣṇovi je Mi ve skutečnosti velmi vzdálená. Vše, co dĕlám, je jenom ukázka falešné lásky k Bohu. Když Mĕ vidíte naříkat, tak to jen předstírám, jaké mám velké štĕstí. Pochopte to prosím a vůbec o tom nepochybujte.“

Text 47: „I když nevidím mĕsíci podobnou tvář Kṛṣṇy, jak hraje na svoji flétnu, i když nemám šanci se s Ním setkat, přesto se starám o své tĕlo. Tak působí chtíč. Takto pokračuji se svým životem, který je jako život mouchy.“

Text 48: „Láska k Pánu Kṛṣṇovi je velice čistá, jako voda Gangy. Tato láska je oceánem nektaru. Tato čistá připoutanost neutají žádnou skvrnu, která by vypadala jako inkoustová skvrna na bílé látce.“

Text 49: „Čistá láska ke Kṛṣṇovi je jako oceán štĕstí. Podaří-li se nĕkomu získat byť jen kapku, může se v ní utopit celý svĕt. Takovou lásku k Bohu není vhodné vyjadřovat, ale blázen přesto musí mluvit. I když však mluví, nikdo mu nevĕří.“

Text 50: Pán Caitanya se takto den za dnem nechával unášet svými extázemi, které projevoval před Svarūpou Dāmodarem a Rāmānandou Rāyem. Navenek to vypadalo, že velice trpí, jako kdyby byl otrávený jedem, ale v nitru zakoušel blaženost. Taková je povaha transcendentální lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 51: Ten, kdo tuto lásku k Bohu vychutnává, ji může přirovnat k horké cukrové třtinĕ. Když ji žvýká, pálí ho v ústech, ale přesto se jí nedokáže vzdát. Stejnĕ tak může ten, kdo má byť jen trochu lásky k Bohu, vnímat její mocné účinky. Dá se přirovnat jedinĕ ke smĕsi nektaru s jedem.

Text 52: Pán Caitanya Mahāprabhu řekl: „,Má drahá překrásná přítelkynĕ, když nĕkdo rozvine lásku k Bohu – lásku ke Kṛṣṇovi, synovi Nandy Mahārāje, projeví se v jeho srdci všechny hořké i sladké vlivy této lásky. Tato láska k Bohu se projevuje dvĕma způsoby. Její jedovatý účinek překoná i prudký a čerstvý hadí jed. Zároveň je v ní však transcendentální blaženost, která z ní vytéká a snižuje pýchu i hodnotu nektaru. Jinými slovy, láska ke Kṛṣṇovi je tak mocná, že přemáhá jak účinky hadího jedu, tak i štĕstí z toho, když si človĕk polévá hlavu nektarem. Lze u ní vnímat dvojí účinek, protože je zároveň jedovatá a zároveň nektarová.̀“

Text 53: Kdykoliv Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl Jagannātha společnĕ s Balarāmou a Subhadrou, okamžitĕ si pomyslel, že dorazil na Kurukšétru, kde se všichni sešli. Považoval svůj život za úspĕšný, protože spatřil Pána s lotosovýma očima, a pohled na Nĕho uklidňuje tĕlo, mysl i oči.

Text 54: Pán vždy stál u Garuḍa-stambhy a díval se na Pána Jagannātha. Co říci o síle této lásky? Pod sloupem Garuḍa-stambha byla hluboká strouha plná Jeho slz.

Text 55: Cestou z Jagannāthova chrámu domů si Śrī Caitanya Mahāprabhu často sedal na zem a kreslil po ní svými nehty. Tehdy byl velice mrzutý a naříkal: „Bĕda, kde je Vrindávan? Kde je Kṛṣṇa, syn krále pastevců? Kde je ta osoba hrající na flétnu?“

Text 56: Śrī Caitanya Mahāprabhu naříkal: „Kde je Śrī Kṛṣṇa, jehož postava je prohnutá ve třech místech? Kde je sladká píseň Jeho flétny a břeh Jamuny? Kde je tanec rāsa? Kde je to tančení, zpĕv a smích? Kde je Můj Pán, Madana-mohana, jenž okouzluje i Amora?“

Text 57: Takto se probouzely různé extatické emoce a mysl Caitanyi Mahāprabhua se naplnila úzkostí. Ani na okamžik tomu neunikl. Jeho trpĕlivost kvůli intenzivním pocitům odloučení slábla, a tak začal recitovat různé verše.

Text 58: „,Ó Můj pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, ó příteli bezmocných! Jsi jediný oceán milosti! Jelikož jsem Tĕ nepotkal, Mé nepříznivé dny a noci začínají být nesnesitelné. Nevím, jak je přečkám.̀“

Text 59: „Všechny tyto nepříznivé dny a noci neutíkají, protože jsem se s Tebou nesetkal. Není snadné přijít na to, jak strávit tento čas. Ty jsi však přítel bezmocných a oceán milosti. Nacházím se v zoufalé situaci, proto se Mi prosím zjev.“

Text 60: Extatické pocity tak v Pánu probouzely neklid a Jeho mysl byla rozrušená. Nikdo nevĕdĕl, jakým smĕrem se bude tato extáze ubírat. Mysl Pána Caitanyi byla spalována žárem, protože se nemohl setkat s Nejvyšší Osobností Božství, Pánem Kṛṣṇou. Začal se Kṛṣṇy ptát, jak se k Nĕmu dostane.

Text 61: „,Ó Kṛṣṇo, ó flétnisto, sladkost Tvého dĕtství je v tĕchto třech svĕtech úžasná. Víš o Mém neklidu a Já vím o Tvém. Nikdo jiný o tom neví. Chtĕl bych se nĕkde v ústraní dívat na Tvou překrásnou, přitažlivou tvář. Jak toho ale mohu dosáhnout?̀“

Text 62: „Můj drahý Kṛṣṇo, pouze My dva známe moc Tvých překrásných rysů a jaký neklid Mi způsobují. Jsem teď v takové situaci, že nevím, co mám dĕlat, ani kam mám jít. Kde Tĕ najdu? Prosím Tĕ, veď Mĕ.“

Text 63: Různé druhy extáze vyvolaly protichůdné stavy mysli, což vyústilo ve velkou bitvu mezi tĕmito extázemi. Úzkost, bezmocnost, pokora, hnĕv a netrpĕlivost byly jako bojující vojáci a šílenství způsobené láskou k Bohu bylo příčinou.

Text 64: Pánovo tĕlo bylo jako pole cukrové třtiny, do kterého vtrhli šílení sloni extáze. Ti mezi sebou bojovali a přitom zničili celé pole. V tĕle Pána se tak probudilo transcendentální šílenství a na mysli i na tĕle zakoušel bezmocnost. V tomto extatickém stavu Pán promluvil.

Text 65: „,Ó Můj Pane! Ó nejdražší! Ó jediný příteli vesmíru! Ó Kṛṣṇo, ó neposedný, ó jediný oceáne milosti! Ó Můj Pane, ó Ty, který si Mĕ užíváš, ó Ty, který jsi drahý Mým očím! Bĕda, kdy se Mi zase ukážeš?̀“

Text 66: Tyto symptomy šílenství sloužily jako podnĕty ke vzpomínání na Kṛṣṇu. Extatické rozpoložení probouzelo lásku, pohrdání, hanobení slovy, pýchu, poctu a nepřímou modlitbu. Śrī Kṛṣṇa tak byl nĕkdy terčem pomluv a jindy byl ctĕn.

Text 67: (Śrī Caitanya Mahāprabhu oslovil Kṛṣṇu v náladĕ Rādhārāṇī:) „Můj drahý Pane, vĕnuješ se svým zábavám a všechny ženy ve vesmíru využíváš podle svého přání. Jsi ke Mnĕ tak milostivý. Prosím obrať na Mĕ svou pozornost, když ses tu přede Mnou tak šťastnĕ zjevil.“

Text 68: „Můj drahý Pane, přitahuješ všechny ženy ve vesmíru, a když se objeví, o všechny se postaráš. Jsi Pán Kṛṣṇa a můžeš každého okouzlit, ale když se to vezme kolem a kolem, nejsi nic jiného než prostopášník. Kdo by Tĕ mohl mít v úctĕ?“

Text 69: „Můj drahý Kṛṣṇo, Tvoje mysl je vždy neklidná. Nevydržíš na jednom místĕ, ale to není Tvoje chyba. Jsi ve skutečnosti oceán milosti a přítel Mého srdce. Nemám proto důvod se na Tebe zlobit.“

Text 70: „Můj drahý Pane, jsi vládce a duše Vrindávanu. Laskavĕ Vrindávan osvoboď. Při všech našich činnostech nemáme žádný volný čas. Ty si Mĕ ve skutečnosti užíváš. Zjevil ses jen proto, abys Mĕ učinil šťastnou, což je jedna z činností, ve kterých jsi velmi zkušený.“

Text 71: „Pán Kṛṣṇa vzal Moje slova jako urážky a opustil Mĕ. Vím, že je pryč, ale prosím vyslechni si Moje pochvalné modlitby: ,Jsi uspokojením pro Mé oči. Jsi Mé bohatství a Můj život. Prosím, ukaž se Mi ještĕ jednou.̀“

Text 72: V tĕle Pána Caitanyi Mahāprabhua docházelo k různým promĕnám: ke znehybnĕní, třesu, pocení, blednutí, pláči a zalykání hlasu. Jeho celé tĕlo tak bylo prostoupené transcendentální blažeností, což způsobilo, že se Caitanya Mahāprabhu nĕkdy smál, nĕkdy plakal, nĕkdy tančil a nĕkdy zpíval. Nĕkdy vstal a bĕhal sem a tam a nĕkdy upadl v bezvĕdomí na zem.

Text 73: V takovém stavu bezvĕdomí Śrī Caitanya Mahāprabhu potkal Nejvyšší Osobnost Božství. Potom vstal a okamžitĕ mohutnĕ zařval a hlasitĕ prohlásil: „Teď je tady Kṛṣṇa, velká osobnost.“ Caitanya Mahāprabhu se takto kvůli Kṛṣṇovým sladkým vlastnostem dopustil v mysli nĕkolika chyb. Recitováním následujícího verše se ujistil o Kṛṣṇovĕ přítomnosti.

Text 74: Śrī Caitanya Mahāprabhu oslovil gopī v náladĕ Śrīmatī Rādhārāṇī: „Mé drahé přítelkynĕ, kde je ten Kṛṣṇa, zosobnĕný Amor, který září jako kadambový kvĕt, který je zosobnĕná sladkost, nektar pro Moje oči a mysl, který rozpouští vlasy gopī, je nejvyšším zdrojem transcendentální blaženosti a Mou duší? Zjevil se snad znovu Mým očím?“

Text 75: Potom začal Śrī Caitanya Mahāprabhu mluvit takto: „Je zde snad osobnĕ přítomný Amor se září a odleskem kadambového stromu? Je to snad ten, který je zosobnĕnou sladkostí, potĕšením pro Mé oči a mysl, Mým životem? Zjevil se snad opravdu Mým očím Kṛṣṇa?“

Text 76: Tak jako duchovní učitel trestá žáka a učí ho umĕní oddané služby, všechny extatické příznaky Pána Caitanyi Mahāprabhua – včetnĕ beznadĕje, smutku, pokory, neklidu, radosti, trpĕlivosti a hnĕvu – učily Jeho tĕlo a mysl. Tímto způsobem Śrī Caitanya Mahāprabhu trávil svůj čas.

Text 77: Svůj čas také trávil čtením knih a zpíváním písní Caṇḍīdāse a Vidyāpatiho a posloucháním citátů z Jagannātha-vallabha-nāṭaky, Kṛṣṇa-karṇāmṛty a Gīta-govindy. Śrī Caitanya Mahāprabhu tak trávil své dny a noci radostným zpíváním a nasloucháním ve společnosti Svarūpy Dāmodara a Rāmānandy Rāye.

Text 78: Pán Caitanya Mahāprabhu si užíval láskyplné rodičovské náklonnosti Paramānandy Purīho, přátelské náklonnosti Rāmānandy Rāye, ryzí služby Govindy a dalších, a nálad milostné lásky s Gadādharem, Jagadānandou a Svarūpou Dāmodarem. Śrī Caitanya Mahāprabhu si užíval všech tĕchto čtyř nálad a byl za to svým oddaným zavázán.

Text 79: Līlāśuka (Bilvamaṅgala Ṭhākura) byl obyčejná lidská bytost, a přesto ve svém tĕle rozvinul mnoho extatických příznaků. Co je tedy tak úžasného na tom, že se projevují v tĕle Nejvyšší Osobnosti Božství? V extatické náladĕ milostné lásky byl Śrī Caitanya Mahāprabhu na nejvyšší úrovni, a tak byly na Jeho tĕle přirozenĕ viditelné všechny nespoutané extáze.

Text 80: Bĕhem svých dřívĕjších zábav ve Vrindávanu si chtĕl Pán Kṛṣṇa užít tří různých druhů extáze, ale nemohl je vychutnat, přestože se o to velice snažil. Tyto extáze jsou totiž výsadním právem Śrīmatī Rādhārāṇī. Aby je tedy mohl vychutnat, přijal Śrī Kṛṣṇa postavení Śrīmatī Rādhārāṇī v podobĕ Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 81: Caitanya Mahāprabhu osobnĕ vychutnával nálady lásky k Bohu, a takovým způsobem tomuto procesu učil své přímé žáky. Śrī Caitanya Mahāprabhu je bohatý kapitalista vlastnící zázračný kámen lásky k Bohu. Nebere v úvahu, kdo je, či není vhodný příjemce, a rozdává toto své bohatství každému. Je proto nejštĕdřejší ze všech.

Text 82: Nikdo, dokonce ani Pán Brahmā, nemůže pochopit či ochutnat byť jen kapku z tohoto důvĕrného oceánu extáze, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu ze své bezpříčinné milosti rozdával tuto lásku k Bohu po celém svĕtĕ. Neexistuje proto štĕdřejší inkarnace, než je Śrī Caitanya Mahāprabhu. Není vĕtšího dárce. Kdo dokáže popsat Jeho transcendentální vlastnosti?

Text 83: Tato témata by se nemĕla probírat veřejnĕ, protože je nikdo nepochopí. Takové jsou úžasné zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Tomu, kdo je schopen je pochopit, Śrī Caitanya Mahāprabhu prokazuje milost tím, že mu dává společnost služebníka svého služebníka.

Text 84: Zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou ty nejskvostnĕjší drahokamy. Ve svém skladu je opatroval Svarūpa Dāmodara Gosvāmī, který je vyložil Raghunāthovi dāsovi Gosvāmīmu, a ten je zopakoval mnĕ. V této knize, kterou vĕnuji všem oddaným, popisuji vše, co jsem vyslechl od Raghunātha dāse Gosvāmīho.

Text 85: Pokud nĕkdo říká, že je Śrī Caitanya-caritāmṛta plná sanskrtských veršů, a tudíž pro obyčejné lidi nesrozumitelná, moje odpovĕď zní, že vše, co jsem popsal, jsou zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua a že není možné, abych uspokojil každého.

Text 86: V této Caitanya-caritāmṛtĕ není uveden žádný rozporuplný závĕr, ani zde není brán ohled na nĕčí názory. Tuto knihu jsem napsal proto, abych popsal jednoduchou podstatu tak, jak jsem ji vyslechl od tĕch, kdo stojí výše než já. Kdybych bral ohledy na to, co se komu líbí, či nelíbí, nemohl bych psát tuto jednoduchou pravdu.

Text 87: Pokud nĕkdo ze začátku nerozumí, ale i tak pokračuje v opakovaném naslouchání, úžasné účinky zábav Pána Caitanyi probudí lásku ke Kṛṣṇovi. Postupnĕ porozumí láskyplným vztahům mezi Kṛṣṇou, gopīmi a dalšími společníky z Vrindávanu. Všem se doporučuje stále pokračovat v naslouchání, protože to přináší nesmírný prospĕch.

Text 88: Kritikům, kteří říkají, že Śrī Caitanya-caritāmṛta je plná sanskrtských veršů, odpovídám, že to samé lze říci i o Śrīmad-Bhāgavatamu a jeho komentářích. Śrīmad-Bhāgavatam však chápou všichni, včetnĕ pokročilých oddaných, kteří studují sanskrtské komentáře. Proč by tedy lidé nemĕli rozumĕt Caitanya-caritāmṛtĕ? Je v ní jen nĕkolik sanskrtských veršů, a ty jsou vysvĕtleny v bengálském lidovém nářečí. Co je na ní tĕžkého k pochopení?

Text 89: Už jsem tedy uvedl stručný přehled všech skutečností a postav závĕrečných zábav Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, ale toužím je popsat obšírnĕ. Pokud zůstanu déle naživu a budu požehnán milostí Śrī Caitanyi Mahāprabhua, pokusím se je popsat ještĕ jednou a podrobnĕji.

Text 90: Jsem již příliš starý a nemohoucí. Při psaní se mi třesou ruce, nic si nepamatuji a špatnĕ vidím i slyším. Přesto však píši, a to je velký div.

Text 91: V této kapitole jsem do určité míry popsal podstatu závĕrečných zábav Pána Caitanyi. Pokud mezitím zemřu a nebudu je moci popsat podrobnĕ, budou mít oddaní alespoň tento transcendentální poklad.

Text 92: V této kapitole jsem krátce shrnul antya-līlu. Vše, co jsem nepopsal, popíši obšírnĕ pozdĕji. Budu-li milostí Śrī Caitanyi Mahāprabhua žít tolik dní, abych mohl naplnit své touhy, budu se tĕmto zábavám ještĕ plnĕ vĕnovat.

Text 93: Uctívám zde lotosové nohy všech oddaných, pokročilých i začátečníků. Prosím je všechny, aby se mnou byli spokojení. Jsem bez viny, protože zde píši pouze to, co jsem pochopil od Svarūpy Dāmodara, Rūpy Gosvāmīho a Raghunātha dāse Gosvāmīho. Nic jsem k jejich popisu nepřidal, ani jsem z nĕj nic neubral.

Text 94: Podle systému parampary toužím přijmout prach z lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Nityānandy Prabhua, Advaity Prabhua a všech společníků Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jako jsou Svarūpa Dāmodara, Rūpa Gosvāmī, Sanātana Gosvāmī a Raghunātha dāsa Gosvāmī. Přeji si přijmout prach z jejich lotosových nohou na svoji hlavu, a tak být požehnán jejich milostí.

Text 95: Já, Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī, se pokouším popsat jeden díl jedné kapky z jedné vlny v oceánu zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua, protože jsem k tomu dostal pokyn od výše zmínĕných autorit a také od oddaných z Vrindávanu, zvláštĕ od Haridāse, knĕze Govindajīho.