Text 29
vaṁśī-gānāmṛta-dhāma, lāvaṇyāmṛta-janma-sthāna,
ye nā dekhe se cāṅda vadana
se nayane kibā kāja, paḍuka tāra muṇḍe vāja,
se nayana rahe ki kāraṇa
vaṁśī-gāna-amṛta-dhāma – sídlo nektaru pocházejícího z písní flétny; lāvaṇya-amṛta-janma-sthāna – rodištĕ nektaru krásy; ye – každý, kdo; nā – ne; dekhe – vidí; se – tuto; cāṅda – mĕsíci podobnou; vadana – tvář; se – ty; nayane – oči; kibā kāja – jaký je užitek; paḍuka – nechť je; tāra – jeho; muṇḍe – do hlavy; vāja – blesk; se – takové; nayana – oči; rahe – ponechává si; ki – z jakého; kāraṇa – důvodu.
„K čemu jsou oči toho, kdo nevidí Kṛṣṇovu tvář podobnou mĕsíci, která je rodištĕm veškeré krásy a zdrojem nektarových písní Jeho flétny? Ať mu do hlavy blesk udeří! Na co má takové oči?“
Kṛṣṇova mĕsíci podobná tvář je zdrojem nektarových písní a sídlem Jeho flétny. Je také kořenem veškeré tĕlesné krásy. Gopī si myslí, že když se jejich oči nedívají na Kṛṣṇovu překrásnou tvář, bylo by lepší, kdyby do nich udeřil blesk. Dívat se na cokoliv jiného než na Kṛṣṇu je pro gopī nezajímavé a ve skutečnosti odporné. Nikdy je nepotĕší pohled na cokoliv jiného než na Kṛṣṇu. Pro jejich oči je jedinou útĕchou překrásná mĕsíci podobná tvář Kṛṣṇy, který je uctívaným objektem všech smyslů. Když nemohou vidĕt Kṛṣṇovu překrásnou tvář, připadá jim všechno prázdné a přejí si, aby do nich uhodil blesk. Nevidí žádný důvod ponechávat si dále oči, když nemohou vidĕt Kṛṣṇovu krásu.