Text 13
sei ‘bhāva’ gāḍha haile dhare ‘prema’-nāma
sei premā ‘prayojana’ sarvānanda-dhāma
sei bhāva – tento emotivní stav; gāḍha haile – když zesílí; dhare – nese; prema-nāma – jméno láska k Bohu; sei premā – tato láska k Bohu; prayojana – konečný cíl života; sarva-ānanda-dhāma – zdroj veškeré blaženosti.
„Když tento extatický emotivní stav zesílí, nazývá se láska k Bohu. Tato láska je konečným cílem života a zdrojem veškeré blaženosti.“
Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura tento růst lásky k Bohu shrnuje jako postupný proces. Človĕk se díky nĕjakému štĕstí začne zajímat o oddanou službu a nakonec i o čistou oddanou službu, bez hmotného znečištĕní. Tehdy se chce sdružovat s oddanými, což vyústí ve stále se zvĕtšující zájem o oddanou službu, naslouchání a opĕvování. Čím více ho zajímá naslouchání a opĕvování, tím více je očišťován od hmotných nečistot. Oprošťování se od hmotného znečištĕní se nazývá anartha-nivṛtti, což naznačuje úbytek všeho nežádoucího. To je zkouškou rozvoje oddané služby. Pokud oddaný skutečnĕ rozvine postoj oddanosti, musí být zbaven hmotného znečištĕní v podobĕ nedovoleného sexu, požívání omamných látek, hazardování a jedení masa. To jsou počáteční příznaky. Když se takto zbaví všech hmotných nečistot, rozvine pevnou víru v oddanou službu. Po rozvinutí pevné víry přijde chuť a s touto chutí se oddaný připoutá k oddané službĕ. Když tato připoutanost ještĕ zesílí, semínko lásky k Bohu přinese svůj plod. Tomuto postavení se říká prīti či rati (náklonnost) nebo bhāva (emoce). Když rati zesílí, říká se jí láska k Bohu. Ta je ve skutečnosti nejvyšší dokonalostí života a zdrojem veškeré blaženosti.
Oddaný život se tedy dĕlí na dvĕ stádia – sādhana-bhakti a bhāva-bhakti. Sādhana-bhakti znamená rozvoj oddané služby prostřednictvím usmĕrňujících zásad. Základním principem oddané služby je víra. Nad ní je společnost oddaných a potom přijde zasvĕcení pravým duchovním mistrem. Pokud oddaný po zasvĕcení následuje usmĕrňující zásady oddané služby, zbaví se všech nežádoucích vĕcí. Tak se upevní a postupnĕ rozvine chuť do oddané služby. Čím více jeho chuť roste, tím více chce Pánu sloužit, a tak se připoutá k určité náladĕ služby Pánu – śānta, dāsya, sakhya, vātsalya nebo madhura. Výsledkem této připoutanosti je rozvoj bhāvy. Bhāva-bhakti je úroveň očištĕného dobra. Na této úrovni srdce roztaje oddanou službou. Bhāva-bhakti je první semínko lásky k Bohu. Tato emotivní úroveň předchází dosažení čisté lásky, a když zesílí, nazývá se prema-bhakti neboli transcendentální láska k Bohu. Tento postupný proces je popsán i v následujících dvou verších z Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.4.15–16).