Text 14-15
ādau śraddhā tataḥ sādhu-
saṅgo ’tha bhajana-kriyā
tato ’nartha-nivṛttiḥ syāt
tato niṣṭhā rucis tataḥ
athāsaktis tato bhāvas
tataḥ premābhyudañcati
sādhakānām ayaṁ premṇaḥ
prādurbhāve bhavet kramaḥ
ādau – na začátku; śraddhā – pevná víra neboli nezájem o hmotné dĕní a zájem o duchovní pokrok; tataḥ – potom; sādhu-saṅgaḥ – společnost čistých oddaných; atha – potom; bhajana-kriyā – konání oddané služby Kṛṣṇovi (odevzdání se duchovnímu mistrovi a zasvĕcení na základĕ povzbuzení od oddaných); tataḥ – potom; anartha-nivṛttiḥ – úbytek všech zlozvyků; syāt – mĕl by být; tataḥ – potom; niṣṭhā – pevná víra; ruciḥ – chuť; tataḥ – potom; atha – dále; āsaktiḥ – připoutanost; tataḥ – potom; bhāvaḥ – emoce či náklonnost; tataḥ – potom; prema – láska k Bohu; abhyudañcati – povstane; sādhakānām – oddaných rozvíjejících vĕdomí Kṛṣṇy; ayam – toto; premṇaḥ – lásky k Bohu; prādurbhāve – při objevení se; bhavet – je; kramaḥ – chronologické pořadí.
„ ,Na začátku musí být víra a potom se u človĕka probudí zájem o společnost čistých oddaných. Dále dostane zasvĕcení od duchovního mistra a podle jeho pokynů následuje usmĕrňující zásady. To ho zbaví všech zlozvyků a upevní v oddané službĕ. Poté rozvine chuť a připoutanost. Tak vypadá sādhana-bhakti, vykonávání oddané služby podle usmĕrňujících zásad. Postupnĕ pak sílí emoce a nakonec se probudí láska. To je postupný rozvoj lásky k Bohu u oddaného, kterého zajímá vĕdomí Kṛṣṇy.̀ “