KAPITOLA PÁTÁ

Text 1: S úctou se klaním Nejvyšší Osobnosti Božství (brahmaṇya-devovi), který se zjevil jako Sākṣi-gopāla, aby pomohl brāhmaṇovi. Pĕšky cestoval sto dní napříč celou zemí, a proto jsou Jeho činnosti úžasné.

Text 2: Sláva Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi Prabhuovi! Sláva Śrī Advaitovi Prabhuovi! Sláva všem oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua!

Text 3: Śrī Caitanya Mahāprabhu šel a šel, až s celou skupinou došel do Jádžapuru na břehu řeky Vaitaraní. Tam navštívil chrám Varāhadevy, kterému složil své poklony.

Text 4: Ve Varāhadevovĕ chrámu Śrī Caitanya Mahāprabhu zpíval, tančil a pronášel modlitby. Strávil v tomto chrámu celou noc.

Text 5: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom šel do mĕsta Kataku, aby navštívil chrám svĕdka Gopāla. Když Božstvo Gopāla uvidĕl, velmi Ho potĕšila Jeho krása.

Text 6: Śrī Caitanya Mahāprabhu tam nĕjakou dobu zpíval a tančil a v extázi Gopālovi přednášel mnoho modliteb.

Text 7: Té noci zůstal Śrī Caitanya Mahāprabhu v Gopālovĕ chrámu a s velkou radostí vyslechl společnĕ se všemi oddanými vyprávĕní o svĕdkovi Gopālovi.

Text 8: Když dříve Nityānanda Prabhu cestoval po poutních místech celé Indie, přišel také do Kataku, aby zhlédl Sākṣi-gopāla.

Text 9: Nityānanda Prabhu tehdy od místních lidí vyslechl příbĕh o Sākṣi-gopālovi a nyní ho znovu vyprávĕl. Pán Caitanya Mahāprabhu s velkou radostí poslouchal.

Text 10: Dříve žili ve Vidjánagaru v jižní Indii dva brāhmaṇové, kteří se vydali na dlouhou cestu po různých poutních místech.

Text 11: Nejdříve navštívili Gaju, potom Káší a Prajág. Nakonec přišli s velkou radostí do Mathury.

Text 12: Po příchodu do Mathury putovali skrze různé vrindávanské lesy a přišli také ke kopci Góvardhanu. Zhlédli všech dvanáct lesů (vanů) a nakonec dorazili do mĕsta Vrindávanu.

Text 13: Ve vesnici Paňčakróší Vrindávanu, na místĕ, kde dnes stojí chrám Govindy, stál dříve velký chrám, ve kterém se honosnĕ uctíval Gopāla.

Text 14: Oba poutníci pak poté, co se v Jamunĕ vykoupali na různých k tomu určených místech, jako je Kéší-ghát a Kálíja-ghát, navštívili Gopālův chrám. V tomto chrámu si také odpočinuli.

Text 15: Jejich mysli byly uchvácené krásou Gopālova Božstva a s pocity velkého štĕstí tam zůstali dva nebo čtyři dny.

Text 16: Jeden z tĕchto dvou brāhmaṇů byl starý muž a druhý byl mladík, který tomu starému pomáhal.

Text 17: Mladý brāhmaṇa staršímu neustále sloužil a ten z nĕho mĕl radost, protože byl s jeho službou velice spokojený.

Text 18: Starší muž řekl mladšímu: „Při všech našich cestách na poutní místa jsi mi různými způsoby sloužil a pomáhal.“

Text 19: „Ani můj vlastní syn mi tak neslouží. Tvou milostí mĕ tato pouť vůbec neunavila.“

Text 20: „Byl bych nevdĕčník, kdybych ti neprokázal žádnou úctu. Proto slibuji, že ti dám svoji dceru.“

Text 21: Mladší brāhmaṇa odpovĕdĕl: „Drahý pane, prosím poslouchej. Říkáš nĕco velice zvláštního. Takové vĕci se nedĕjí.“

Text 22: „Jsi velice urozený človĕk, máš dobré vzdĕlání a velké bohatství. Já nejsem ani urozený, ani vzdĕlaný a žádné bohatství nemám.“

Text 23: „Já nejsem vhodný manžel pro tvoji dceru. Sloužím ti jen proto, aby byl Kṛṣṇa spokojený.“

Text 24: „Služba brāhmaṇům Pána Kṛṣṇu velice tĕší. A je-li Pán spokojený, bohatství naší oddané služby roste.“

Text 25: Starší brāhmaṇa na to řekl: „Můj drahý chlapče, nepochybuj o tom, co říkám. Svoji dceru ti dám. Už jsem se rozhodl.“

Text 26: Mladý brāhmaṇa odpovĕdĕl: „Máš ženu a syny a také široký okruh příbuzných a přátel.“

Text 27: „Není možné, abys mi daroval svoji dceru, pokud s tím nebudou souhlasit všichni tví přátelé a příbuzní. Vzpomeň si na příbĕh královny Rukmiṇī a jejího otce Bhīṣmaky.“

Text 28: „Král Bhīṣmaka chtĕl dát svoji dceru Rukmiṇī Kṛṣṇovi, ale Rukmī, jeho nejstarší syn, s tím nesouhlasil, a proto král nemohl své rozhodnutí uskutečnit.“

Text 29: Starší brāhmaṇa řekl: „Moje dcera mi patří. Rozhodnu-li se nĕkomu dát svoje vlastnictví, kdo mi v tom může zabránit?“

Text 30: „Můj milý chlapče, dám ti svoji dceru, a co řeknou ostatní, mĕ nezajímá. Nepochybuj o tom a přijmi můj návrh.“

Text 31: Mladší brāhmaṇa odpovĕdĕl: „Jestliže ses rozhodl dát mi svoji mladou dceru, pak to řekni před Gopālovým Božstvem.“

Text 32: Starší brāhmaṇa předstoupil před Gopāla a řekl: „Můj drahý Pane, buď prosím svĕdkem toho, že tomuto chlapci dávám svoji dceru.“

Text 33: Mladší brāhmaṇa oslovil Božstvo: „Můj drahý Pane, jsi mým svĕdkem. Pokud pak bude třeba, zavolám Tĕ, abys svĕdčil.“

Text 34: Po tomto rozhovoru se oba brāhmaṇové vydali k domovu. Mladší brāhmaṇa doprovázel staršího jako předtím, jako kdyby to byl jeho guru (duchovní mistr), a různými způsoby mu sloužil.

Text 35: Oba brāhmaṇové se po návratu do Vidjánagaru rozešli do svých domovů. Staršího brāhmaṇu začala po nĕjaké dobĕ trápit velká úzkost.

Text 36: Uvažoval: „Na svatém místĕ jsem dal čestné slovo brāhmaṇovi, a co jsem slíbil, se zaručenĕ stane. Musím to teď říci své ženĕ, synům, dalším příbuzným a přátelům.“

Text 37: Jednoho dne tedy starší brāhmaṇa svolal všechny své příbuzné a přátele a vyložil jim, co se před Gopālem odehrálo.

Text 38: Jakmile členové rodinného kruhu vyslechli příbĕh starého brāhmaṇy, projevili hlasitĕ své zklamání a požádali ho, aby už víckrát takový slib nedával.

Text 39: Všichni svornĕ prohlásili: „Dáš-li svou dceru do nízké rodiny, tvoje společenské postavení bude zničeno. Až se to lidé dozvĕdí, budou si z tebe dĕlat legraci.“

Text 40: Starší brāhmaṇa řekl: „Jak mohu porušit slib daný na svatém poutním místĕ? Ať se stane cokoliv, svoji dceru mu musím dát.“

Text 41: Příbuzní mu jednomyslnĕ řekli: „Jestliže dáš svou dceru tomu chlapci, tak s tebou přerušíme veškeré styky.“ Jeho žena a synové navíc prohlásili: „Jestli to udĕláš, otrávíme se.“

Text 42: Starší brāhmaṇa řekl: „Pokud tomu mladému brāhmaṇovi svou dceru nedám, zavolá Śrī Gopālajīho jako svĕdka. Dceru si pak vezme násilím, a v takovém případĕ ztratí mé náboženské zásady význam.“

Text 43: Jeho syn odpovĕdĕl: „Božstvo sice může být svĕdek, ale nachází se v daleké zemi. Jak tedy může přijít, aby proti tobĕ svĕdčilo? Proč si s tím dĕláš takové starosti?“

Text 44: „Nemusíš přímo popírat, co jsi slíbil. Není nutné, abys takto lhal. Jednoduše prohlas, že si nevzpomínáš, co jsi říkal.“

Text 45: „Ty jenom řekni ,Na nic si nevzpomínám,̀ a o ostatní se postarám já. Porazím toho mladého brāhmaṇu argumenty.“

Text 46: Když to starší brāhmaṇa uslyšel, jeho mysl to velice rozrušilo, a tak s pocitem bezmocnosti upřel svoji pozornost na lotosové nohy Gopāla.

Text 47: Starší brāhmaṇa se modlil: „Můj drahý Pane Gopāle, přijal jsem útočištĕ u Tvých lotosových nohou, a proto Tĕ žádám, abys ochránil mé náboženské zásady a zároveň zabránil smrti mých příbuzných.“

Text 48: Dalšího dne, právĕ ve chvíli, kdy starší brāhmaṇa o tĕchto vĕcech hluboce přemýšlel, přišel ten mladší do jeho domu.

Text 49: Mladý brāhmaṇa k nĕmu přistoupil, s úctou se mu poklonil a potom s velkou pokorou a se sepjatýma rukama promluvil.

Text 50: „Slíbil jsi, že mi dáš svou dceru, ale nyní mlčíš. Jaký je tvůj závĕr?“

Text 51: Starší brāhmaṇa na to nic neřekl. Toho využil jeho syn a okamžitĕ vyšel ven s holí v ruce, aby mladíka uhodil.

Text 52: Syn řekl: „Ty jsi tak pokleslý! Chceš se oženit s mou sestrou! Jsi jako trpaslík, který se snaží chytit mĕsíc!“

Text 53: Když mladší brāhmaṇa uvidĕl v jeho ruce hůl, utekl. Druhého dne však shromáždil všechny lidi z vesnice.

Text 54: Vesničané potom zavolali staršího brāhmaṇu a přivedli ho do shromáždĕní. Mladý brāhmaṇa pak přede všemi promluvil.

Text 55: „Tento urozený muž mi slíbil svoji dceru, ale nyní svůj slib nechce dodržet. Zeptejte se ho prosím, proč tak jedná.“

Text 56: Shromáždĕní lidé se staršího brāhmaṇy zeptali: „Pokud jsi mu svoji dceru již slíbil, proč teď neplníš svůj slib? Dal jsi mu své čestné slovo.“

Text 57: Starší brāhmaṇa řekl: „Moji drazí přátelé, slyšte, co k tomu mohu říct. Já se nepamatuji, že bych nĕco takového slíbil.“

Text 58: Jakmile to uslyšel syn staršího brāhmaṇy, okamžitĕ toho využil a začal manipulovat se slovy. Postavil se před shromáždĕní a promlouval nestoudné lži.

Text 59: „Můj otec mĕl s sebou na poutní cestĕ hodnĕ penĕz. Když je tento ničema vidĕl, rozhodl se, že mu je ukradne.“

Text 60: „Nikdo další tam s nimi nebyl a tento zlodĕj toho využil. Dal mému otci sníst drogu zvanou dhuturā a tak ho přivedl do stavu šílenství.“

Text 61: „Poté, co tento darebák mého otce okradl, vymyslel si, že to byl nĕjaký zlodĕj, a teď ještĕ tvrdí, že mu můj otec slíbil svoji dceru.“

Text 62: „Vy všichni zde shromáždĕní jste urození lidé. Posuďte tedy prosím, je-li vhodné tomuto chudému brāhmaṇovi darovat dceru mého otce.“

Text 63: Když lidé vše vyslechli, byli na pochybách. Připadalo jim docela možné, že kvůli penĕzům človĕk nĕkdy poruší i náboženské zásady.

Text 64: Mladý brāhmaṇa ale řekl: „Vážení, prosím poslouchejte. On lže, protože chce zvítĕzit ve sporu.“

Text 65: „Tento brāhmaṇa byl spokojený s mou službou, a tak mi sám od sebe slíbil: ,Dám ti svoji dceru.̀“

Text 66: „Já jsem mu to tehdy rozmlouval a říkal jsem mu: ,Ó nejlepší z brāhmaṇů, já nejsem vhodný manžel pro tvoji dceru.̀“

Text 67: „,Zatímco ty jsi učenec a zámožný človĕk urozeného původu, já jsem nevzdĕlaný chudák, který má k urozenosti daleko.̀“

Text 68: „Tento brāhmaṇa však stále naléhal. Opakovanĕ mĕ prosil, abych jeho návrh přijal, a říkal: ,Dávám ti svou dceru, tak ji prosím přijmi.̀“

Text 69: „Já jsem mu na to řekl: ,Poslouchej mĕ prosím, ty jsi učený brāhmaṇa. Tvoje žena, přátelé a příbuzní s tímto návrhem nebudou nikdy souhlasit.̀“

Text 70: „,Můj drahý pane, nebudeš schopen dostát svému slibu a bude porušen.̀ On však svůj slib znovu a znovu opakoval.“

Text 71: „,Dal jsem ti svou dceru, tak neváhej. Je to moje dcera a já ti ji dávám. Kdo mi v tom může zabránit?̀“

Text 72: „Tehdy jsem se soustředĕnou myslí požádal tohoto brāhmaṇu, aby mi to slíbil před Božstvem Gopāla.“

Text 73: „Tento urozený muž potom před Božstvem Gopāla řekl: ,Můj drahý Pane, buď prosím svĕdkem toho, že tomuto brāhmaṇovi daruji svoji dceru.̀“

Text 74: „Přijal jsem Božstvo Gopāla jako svého svĕdka a požádal u Jeho lotosových nohou o toto:“

Text 75: „,Pokud se, můj drahý Pane, bude tento brāhmaṇa pozdĕji zdráhat dát mi svoji dceru, povolám Tĕ jako svého svĕdka. Vezmi to prosím na vĕdomí.̀“

Text 76: „Přizval jsem tedy k této domluvĕ velkou osobnost. Požádal jsem o svĕdectví Nejvyššího Pána. Slova Nejvyšší Osobnosti Božství přijímá celý svĕt.“

Text 77-78: Starší brāhmaṇa využil této příležitosti a okamžitĕ potvrdil, že to je pravda. Řekl: „Pokud sem Gopāla osobnĕ přijde jako svĕdek, pak tomu mladému brāhmaṇovi svoji dceru určitĕ dám.“

Text 79: Starší brāhmaṇa si myslel: „Pán Kṛṣṇa je velice milostivý, a tak jistĕ přijde můj výrok potvrdit.“

Text 80: Ateistický syn uvažoval: „Není možné, aby Gopāla přišel a svĕdčil.“ S tímto rozdílným pochopením tedy otec i syn došli ke shodĕ.

Text 81: Mladý brāhmaṇa využil příležitosti a řekl: „Zapiš to prosím, ať to máme černé na bílém, abys svoje čestné slovo zase nezmĕnil.“

Text 82: Všichni shromáždĕní se tak stali prostředníky. Dohodu zapsali na list papíru a dali ji obĕma podepsat.

Text 83: Mladý brāhmaṇa potom řekl: „Vážení, můžete mne ještĕ vyslechnout? Tento starší brāhmaṇa je jistĕ pravdomluvný a následuje náboženské zásady.“

Text 84: „On svůj slib nechtĕl porušit, ale mĕl strach, aby příbuzní nespáchali sebevraždu, a proto se odchýlil od pravdy.“

Text 85: „Díky zbožnosti tohoto staršího brāhmaṇy zavolám Nejvyšší Osobnost Božství jako svĕdka. Tak zachovám pravdivost jeho slibu.“

Text 86: Nĕkteří ateisté ve shromáždĕní po vyslechnutí rozhodných slov mladého brāhmaṇy začali vtipkovat. Nĕkdo jiný však řekl: „Pán je koneckonců milostivý, a jestli chce, tak může přijít.“

Text 87: Poté, co se shromáždĕní rozešlo, se mladý brāhmaṇa vydal do Vrindávanu. Když tam přišel, nejdříve se poklonil Božstvu a potom o všem dopodrobna vyprávĕl.

Text 88: Řekl: „Můj Pane, jsi ochránce brāhmaṇské kultury a jsi také velice milostivý. Prokaž proto prosím svoji velkou milost tím, že ochráníš náboženské zásady nás dvou brāhmaṇů.“

Text 89: „Můj drahý Pane, nehledám štĕstí v tom, že dostanu jeho dceru za ženu. Trápí mĕ jen, že tento brāhmaṇa porušil svůj slib.“

Text 90: Mladý brāhmaṇa pokračoval: „Můj drahý Pane, jsi velice milostivý a víš všechno. Buď proto prosím v tomto případĕ svĕdkem. Ten, kdo ví, jak se vĕci mají, a přesto nesvĕdčí, se zaplétá do hříšných činností.“

Text 91: Pán Kṛṣṇa odpovĕdĕl: „Můj drahý brāhmaṇo, vrať se domů a svolej všechny lidi. Až budou pohromadĕ, snaž se na Mĕ vzpomínat.“

Text 92: „Já se tam jistĕ zjevím a svým svĕdectvím potvrdím daný slib, abych ochránil čest vás dvou brāhmaṇů.“

Text 93: Mladý brāhmaṇa odpovĕdĕl: „Můj drahý Pane, i kdyby ses tam zjevil jako čtyřruké Božstvo Viṣṇua, nikdo z tĕch lidí nebude Tvým slovům vĕřit.“

Text 94: „Jen pokud tam přijdeš v této podobĕ Gopāla a ta slova vyjdou z Tvé překrásné tváře, všichni lidé Tvé svĕdectví vyslechnou.“

Text 95: Pán Kṛṣṇa řekl: „Nikdy jsem neslyšel, že by Božstvo chodilo z místa na místo.“

Text 96: „Můj drahý Pane, Ty nejsi socha; jsi přímo syn Nandy Mahārāje. Nyní bys mohl pro toho starého brāhmaṇu udĕlat nĕco, co jsi dosud ještĕ nikdy neudĕlal.“

Text 97: Śrī Gopālajī se usmál a řekl: „Poslouchej, Můj drahý brāhmaṇo, půjdu s tebou, ale tak, že budu kráčet za tebou.“

Text 98: Pán pokračoval: „Nesnaž se otáčet, aby ses na Mĕ podíval, protože jakmile Mĕ spatříš, zastavím se a na tom místĕ už zůstanu.“

Text 99: „Že za tebou jdu, poznáš podle zvuku Mých nákotníčků.“

Text 100: „Každý den uvař kilo rýže a obĕtuj Mi ji. Budu jíst tuto rýži a půjdu za tebou.“

Text 101: Dalšího dne brāhmaṇa požádal Gopāla o svolení a vydal se na cestu do své zemĕ. Gopāla ho krok za krokem následoval.“

Text 102: Jak Gopāla šel za mladým brāhmaṇou, bylo slyšet cinkání Jeho nákotníčků. Brāhmaṇa mĕl velkou radost a vařil pro Gopāla k jídlu prvotřídní rýži.

Text 103: Mladý brāhmaṇa takto šel a šel, až nakonec dorazil do své zemĕ. Když se blížil ke své vesnici, uvažoval.

Text 104: „Nyní už jsem ve své vesnici. Půjdu domů a povím všem, že přišel svĕdek.“

Text 105: Brāhmaṇa si říkal, že pokud lidé neuvidí Božstvo Gopāla na vlastní oči, neuvĕří, že přišel. „I kdyby však Gopāla zůstal tady,“ myslel si, „není se čeho bát.“

Text 106: S tĕmito myšlenkami se brāhmaṇa ohlédl a uvidĕl Gopāla, Nejvyšší Osobnost Božství, jak tam stojí s úsmĕvem na tváři.

Text 107: Pán brāhmaṇovi řekl: „Nyní můžeš jít domů. Já zůstanu tady a nikam neodejdu.“

Text 108: Mladý brāhmaṇa pak odešel do mĕsta a oznámil všem Gopālův příchod. Lidé žasli, když to slyšeli.

Text 109: Všichni lidé z mĕsta se šli na svĕdka Gopāla podívat, a když vidĕli, že tam Pán opravdu stojí, všichni se Mu s úctou poklonili.

Text 110: Byli blažení z pohledu na Jeho krásu a překvapení, když slyšeli, že tam Gopāla opravdu přišel.

Text 111: Starší brāhmaṇa potom s velkou radostí předstoupil před ostatní a okamžitĕ padl před Gopālem na zem jako tyč.

Text 112: Před všemi mĕšťany tak Pán Gopāla dosvĕdčil, že starší brāhmaṇa daroval svoji dceru mladému brāhmaṇovi.

Text 113: Po vykonané svatbĕ Pán obĕma brāhmaṇům řekl: „Vy dva brāhmaṇové jste zrození za zrozením Mými vĕčnými služebníky.“

Text 114: Pán pokračoval: „Svou pravdomluvností jste Mĕ velice potĕšili. Teď můžete požádat o nĕjaké požehnání.“ Oba brāhmaṇové si tedy s velkou radostí vyžádali požehnání.

Text 115: Brāhmaṇové řekli: „Zůstaň prosím tady, aby lidé na celém svĕtĕ vĕdĕli, jak jsi milostivý ke svým služebníkům.“

Text 116: Pán Gopāla zůstal a oba brāhmaṇové Mu sloužili. Mnoho lidí z různých zemí se o tomto příbĕhu dozvĕdĕlo a přicházelo Gopāla navštívit.

Text 117: Nakonec ten úžasný příbĕh uslyšel i král a také se přišel na Gopāla podívat, což ho velmi uspokojilo.

Text 118: Král postavil hezký chrám, ve kterém probíhala pravidelná služba. Gopāla se proslavil pod jménem Sākṣi-gopāla (svĕdek Gopāla).

Text 119: Sākṣi-gopāla tak zůstal ve Vidjánagaru a dlouhou dobu zde přijímal službu.

Text 120: Po čase došlo k bitvĕ a tuto zemi dobyl král Puruṣottama-deva z Urísy.

Text 121: Tento král porazil krále Vidjánagaru a zmocnil se jeho trůnu, zvaného Māṇikya-siṁhāsana, vykládaného mnoha drahokamy.

Text 122: Král Puruṣottama-deva byl velký oddaný a velmi kultivovaný Árja. Modlil se u Gopālových lotosových nohou: „Přijď prosím do mého království.“

Text 123: Když král Gopāla žádal, aby přišel do jeho království, Gopāla jeho modlitbu přijal, protože mu byl zavázaný za jeho oddanou službu. Král tedy Božstvo vzal a odvezl do Kataku.

Text 124: Poté, co se král Puruṣottama-deva zmocnil trůnu Māṇikya, vzal ho do Džagannáth Purí, kde ho daroval Pánu Jagannāthovi. Mezitím také v Kataku zavedl pravidelné uctívání Božstva Gopāla.

Text 125: Po instalaci Božstva Gopāla v Kataku Ho přišla navštívit královna Puruṣottama-devy a s velkou oddaností Mu darovala různé ozdoby.

Text 126: Královna mĕla na nose drahocennou perlu, kterou chtĕla dát Gopālovi. Přemýšlela takto:

Text 127: „Kdyby mĕlo Božstvo propíchnutý nos, mohla bych Mu tuto perlu darovat.“

Text 128: S tĕmito myšlenkami se královna Gopālovi poklonila a vrátila se do svého paláce. Té noci se jí ve snu zjevil Gopāla a promluvil k ní.

Text 129: „Když jsem byl malý, matka Mi propíchla nos a s velkou námahou tam upevnila perlu.“

Text 130: „Ta dírka tam stále je a ty do ní můžeš upevnit perlu, kterou jsi Mi chtĕla dát.“

Text 131: Jakmile se královna probudila, vyprávĕla o svém snu králi. Oba manželé potom šli s perlou do chrámu.

Text 132: V nose Božstva uvidĕli dírku, do které perlu umístili. A protože z toho mĕli nesmírnou radost, uspořádali velkou slavnost.“

Text 133: Od té doby Gopāla přebývá ve mĕstĕ Kataku a je pořád známý jako Sākṣi-gopāla.

Text 134: Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu vyslechl příbĕh o Gopālových skutcích. Jeho samotného i Jeho blízké oddané to velice potĕšilo.

Text 135: Jak Śrī Caitanya Mahāprabhu sedĕl před Božstvem Gopāla, všichni oddaní vidĕli, že On i Božstvo mají jednu a tu samou podobu.

Text 136: Oba mĕli stejnou barvu pleti a obrovská tĕla. Oba mĕli na sobĕ šafránovĕ zbarvené šaty a oba byli velmi vážní.

Text 137: Oddaní vidĕli, že Pán Caitanya Mahāprabhu i Gopāla oslnivĕ září a mají oči jako lotosy. Oba byli pohroužení v extázi a Jejich tváře připomínaly mĕsíce v úplňku.

Text 138: Když Pán Nityānanda takto vidĕl Božstvo Gopāla a Śrī Caitanyu Mahāprabhua, vymĕňoval si s oddanými různé poznámky a všichni se smáli.

Text 139: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu tak s velkou radostí strávil tu noc v chrámu. Ráno se po zhlédnutí maṅgala-ārati opĕt vydal na cestu.

Text 140: Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura (ve své knize Caitanya-bhāgavata) obšírnĕ popsal místa, která Pán navštívil cestou do Bhuvanéšvaru.

Text 141: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel do Kamalapuru, vykoupal se v říčce Bhárgínadí a svoji tyč sannyāsīho zanechal v rukou Pána Nityānandy.

Text 142-143: Mezitím, co se Pán Caitanya Mahāprabhu šel podívat do chrámu Pána Śivy známého jako Kapoteśvara, zlomil Nityānanda Prabhu Jeho tyč sannyāsīho, o kterou se mĕl starat, na tři části a hodil ji do řeky Bhárgínadí. Tato řeka pozdĕji začala být známá pod jménem Danda-bhángá-nadí.

Text 144: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu uvidĕl zdálky Jagannāthův chrám, okamžitĕ upadl do extáze. Poté, co se chrámu poklonil, začal tančit v extázi lásky k Bohu.

Text 145: Všichni oddaní byli ve společnosti Pána Caitanyi nadšení. Jak šli po hlavní cestĕ, tančili a zpívali, pohroužení v lásce k Bohu.

Text 146: Śrī Caitanya Mahāprabhu se smál, naříkal, tančil a vydával mnoho extatických výkřiků a zvuků. Chrám byl pouhých deset kilometrů daleko, ale Jemu to připadalo jako tisíce kilometrů.

Text 147: Takto Pán šel a šel, až došel na místo známé jako Átháranála. Tam se probral k vnĕjšímu vĕdomí a promluvil ke Śrī Nityānandovi Prabhuovi.

Text 148: Poté, co se Pán Caitanya Mahāprabhu probral k vnĕjšímu vĕdomí, požádal Pána Nityānandu Prabhua: „Vrať Mi prosím Moji tyč.“

Text 149: Nityānanda Prabhu řekl: „V extázi jsi upadl, ale Já jsem Tĕ zachytil. Oba jsme však spadli na Tvou tyč.“

Text 150: „Tyč se pod Námi rozlámala, a kam se podĕly ty kusy, to opravdu nevím.“

Text 151: „Je to jistĕ kvůli Mému přestupku, že se Tvá tyč polámala. Nyní Mĕ za to můžeš potrestat, jak uznáš za vhodné.“

Text 152: Když Pán vyslechl příbĕh o tom, jak se Jeho tyč polámala, s trochou lítosti a trochou hnĕvu promluvil.

Text 153: Caitanya Mahāprabhu řekl: „Tím, že jste Mĕ přivedli do Níláčaly, jste Mi všichni moc prospĕli. Neuhlídali jste však tyč, která byla Mým jediným vlastnictvím.“

Text 154: „Jdĕte tedy všichni navštívit Pána Jagannātha přede Mnou nebo za Mnou. Já s vámi nepůjdu.“

Text 155: Mukunda Datta řekl Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi: „Můj Pane, mĕl bys kráčet před námi a my Tĕ budeme následovat. Nepůjdeme s Tebou.“

Text 156: Śrī Caitanya Mahāprabhu šel tedy velmi rychle před ostatními oddanými. Co bylo skutečným zámĕrem dvou Pánů, Caitanyi Mahāprabhua a Nityānandy Prabhua, nikdo nechápal.

Text 157: Oddaní nechápali, proč Nityānanda Prabhu tyč zlomil, proč Mu to Śrī Caitanya Mahāprabhu dovolil, ani proč se Śrī Caitanya Mahāprabhu rozzlobil, když Mu předtím dovolil tyč zlomit.

Text 158: Tato zábava se zlomenou tyčí je velmi hluboká. Pochopit ji může jedinĕ ten, kdo je obdařen neochvĕjnou oddaností lotosovým nohám tĕchto dvou Pánů.

Text 159: Sláva Pána Gopāla, jenž je milostivý k brāhmaṇům, je nesmírná. Příbĕh o Sākṣi-gopālovi vyprávĕl Nityānanda Prabhu a Śrī Caitanya Mahāprabhu byl posluchačem.

Text 160: Ten, kdo poslouchá toto vyprávĕní o Pánu Gopālovi s vírou a láskou, velice brzy dosáhne lotosových nohou Pána Gopāla.

Text 161: Já, Kṛṣṇadāsa, vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu po vzoru Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.