Text 151
ataeva śruti kahe, brahma — saviśeṣa
‘mukhya’ chāḍi’ ‘lakṣaṇā’te māne nirviśeṣa
ataeva – proto; śruti – védské mantry; kahe – uvádĕjí; brahma – Absolutní Pravda; sa-viśeṣa – osobní; mukhya – přímý význam; chāḍi' – ignorující; lakṣaṇā'te – podle výkladu; māne – přijímají; nirviśeṣa – neosobní.
„Všechny tyto mantry potvrzují osobní povahu Absolutní Pravdy, ale māyāvādī tento přímý význam ignorují a vykládají Absolutní Pravdu jako neosobní.“
Bylo zde již zmínĕno, že Śvetāśvatara Upaniṣada (3.19) říká:
apāṇi-pādo javano grahītā
paśyaty acakṣuḥ sa śṛṇoty akarṇaḥ
sa vetti vedyaṁ na ca tasyāsti vettā
tam āhur agryaṁ puruṣaṁ mahāntam
Tato védská mantra jasnĕ uvádí puruṣaṁ mahāntam. Slovo puruṣa znamená „osoba“. Arjuna v Bhagavad-gītĕ (10.12) potvrzuje, že touto osobou je Kṛṣṇa, když Ho oslovuje puruṣaṁ śāśvatam – „Jsi původní osoba.“ Puruṣaṁ mahāntam, o kterém pojednává tento verš ze Śvetāśvatara Upaniṣady, je tedy Śrī Kṛṣṇa. Jeho ruce a nohy nejsou hmotné, ale zcela transcendentální. Když však přichází, hlupáci Ho považují za obyčejného človĕka (avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam). Ten, kdo nemá védské poznání a nestudoval Védy pod vedením pravého duchovního mistra, nezná Kṛṣṇu, a proto je mūḍha. Takoví hlupáci Kṛṣṇu považují za obyčejného človĕka (paraṁ bhāvam ajānantaḥ). Ve skutečnosti nevĕdí, kdo Kṛṣṇa je. Manuṣyāṇāṁ sahasreṣu kaścid yatati siddhaye. Kṛṣṇu není možné poznat pouze dokonalým studiem Véd. Je třeba mít milost oddaného (yat-pādam). Dokud človĕk nezískal přízeň oddaného, nemůže Nejvyšší Osobnost Božství poznat. Arjuna to potvrzuje v Bhagavad-gītĕ (10.14): „Můj Pane, je velice tĕžké poznat Tvoji osobnost.“ Ménĕ inteligentní lidé nemohou Nejvyššího Pána poznat bez milosti oddaného. V Bhagavad-gītĕ (4.34) je proto další pokyn:
tad viddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā
upadekṣyanti te jñānaṁ
jñāninas tattva-darśinaḥ
Je třeba vyhledat pravého duchovního mistra a odevzdat se mu. Teprve potom je možné poznat Nejvyšší Osobnost Božství jako osobu.