‘tat tvam asi’ — jīva-hetu prādeśika vākya
praṇava nā māni’ tāre kahe mahā-vākya
Tat tvam asi přijímá jako primární vibraci ten, kdo neuznává praṇavu, transcendentální zvukovou inkarnaci svatého jména Pána, za hlavní princip védské literatury. Śaṅkarācārya se překrucováním významů slov snažil vytvořit iluzorní představu o Nejvyšším Pánu, Osobnosti Božství, v Jeho vztahu s živými bytostmi a tímto vesmírným projevem. Tat tvam asi je varování živé bytosti, aby si nepletla tĕlo s vlastním já. Tat tvam asi je proto zvláštĕ určeno podmínĕným duším. Pronášení oṁkāry nebo Hare Kṛṣṇa mantry je určené osvobozeným duším. Śrīla Rūpa Gosvāmī ve své Nāmāṣṭace (1) říká: ayi mukta-kulair upāsyamānam. Svaté jméno Pána tedy pronášejí osvobozené duše. Také Parīkṣit Mahārāja říká: nivṛtta-tarṣair upagīyamānāt (Śrīmad-Bhāgavatam 10.1.4). Svaté jméno Pána mohou pronášet ti, kdo plnĕ uspokojili své hmotné touhy nebo kdo jsou na zcela transcendentální úrovni a žádné hmotné touhy nemají. Pánovo jméno může pronášet ten, kdo je zcela prostý hmotného znečištĕní (anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam). Śaṅkarācārya nepřímo snížil hodnotu hlavní védské mantry (oṁkāry) tím, že za nejdůležitĕjší védskou mantru pokládal druhotnou vibraci (tat tvam asi).