Text 198
sanakādi-śukadeva tāhāte pramāṇa
ei-mata nānā artha karena vyākhyāna
sanaka-ādi – čtyři Sanové; śukadeva – a Śukadeva Gosvāmī; tāhāte – v tomto; pramāṇa – důkaz; ei-mata – takto; nānā – různé druhy; artha – významu; karena – předkládá; vyākhyāna – vysvĕtlení.
Śrī Caitanya Mahāprabhu vyložil tento verš s odkazem na Śukadevu Gosvāmīho a čtyři mudrce Sanaku, Sanat-kumāru, Sanātanu a Sanandanu. Takto Pán předložil různé významy a vysvĕtlení.
To, že je Kṛṣṇa nejpřitažlivĕjší, potvrzuje jednání čtyř ṛṣiů a Śukadevy Gosvāmīho. Všichni byli osvobození, a přesto je přitahovaly vlastnosti a zábavy Pána. Proto je řečeno: muktā api līlayā vigrahaṁ kṛtvā bhagavantaṁ bhajante – „Zábavy Pána Kṛṣṇy přitahují dokonce i osvobozené osoby a ty se potom zapojují do oddané služby.“ (Caitanya-caritāmṛta Madhya 24.112) Śukadeva Gosvāmī a čtyři Kumārové známí jako catuḥ-sana byli již od narození osvobození a seberealizovaní na úrovni Brahmanu. Přesto je přitahovaly Kṛṣṇovy vlastnosti a začali Mu sloužit. Čtyři Kumāry upoutala vůnĕ kvĕtů obĕtovaných lotosovým nohám Kṛṣṇy, a tak se z nich stali oddaní. Śukadeva Gosvāmī milostí svého otce Vyāsadevy vyslechl Śrīmad-Bhāgavatam, což v nĕm probudilo náklonnost ke Kṛṣṇovi a stal se velkým oddaným. Závĕrem tedy je, že transcendentální blaženost zakoušená ve službĕ Pánu je nutnĕ nadřazená brahmānandĕ, blaženosti získané z realizace neosobního Brahmanu.