Text 81

Gopīnātha Ācārya odpovĕdĕl: „Pravé poznání o Nejvyšší Osobnosti Božství nelze získat žádnou logickou úvahou či argumenty.“

Jsou to zvláštĕ māyāvādští filosofové, kteří vytvářejí určité hypotézy o Absolutní Pravdĕ. Říkají, že v tomto hmotném svĕtĕ máme zkušenost s tím, že vše je stvořené. Budeme-li tedy sledovat historii čehokoliv, najdeme vždy nĕjakého stvořitele. Musí tedy existovat i stvořitel celého obrovského vesmírného projevu. Takovým uvažováním dospívají k závĕru, že tento vesmírný projev byl stvořen nĕjakou vyšší silou. Māyāvādī nepřipustí, že by touto vyšší silou mohla být osoba. Jejich mozky nedokáží pojmout skutečnost, že by tento obrovský vesmírný projev mohl být stvořen osobou. Pochybují o tom, protože jakmile uvažují o osobĕ, představují si nĕkoho v tomto hmotném svĕtĕ, kdo má omezenou sílu. Māyāvādští filosofové nĕkdy uznávají Pána Kṛṣṇu nebo Pána Rāmu jako Bhagavāna, ale myslí si, že Pán je osoba s hmotným tĕlem. Nechápou, že Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, má duchovní tĕlo. Uvažují o Kṛṣṇovi jako o velké osobnosti, lidské bytosti, ve které se nachází svrchovaná neosobní síla, Brahman. Docházejí tedy k závĕru, že Nejvyšší je neosobní Brahman, nikoliv osobnost Kṛṣṇy. To je základ māyāvādské filosofie. Ze śāster se však dozvídáme, že záře Brahmanu sestává z paprsků vycházejících z Kṛṣṇova tĕla:
 

„Sloužím Nejvyšší Osobnosti Božství, Govindovi, původnímu Pánu, jehož tĕlesná záře je známá jako brahmajyoti. Tato neomezená, nepředstavitelná a všeprostupující brahmajyoti je příčinou stvoření neomezeného množství planet s různým podnebím a různými životními podmínkami.“ (Brahma-saṁhitā 5.40)
 

Māyāvādští filosofové sice studují védskou literaturu, ale nechápou, že konečnou úrovní realizace Absolutní Pravdy je Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa. Uznávají sice skutečnost, že tento vesmírný projev má svého stvořitele, ale u nich je to anumāna (hypotéza). Māyāvādská logika je nĕco jako vidĕt na kopci kouř a z toho usoudit, že tam hoří. Když na vysokém kopci hoří les, je nejdříve vidĕt dým. A protože je známo, že dým pochází z ohnĕ, lze na základĕ spatření dýmu na kopci dospĕt k závĕru, že tam hoří. Podobnĕ z toho, že vidíme tento vesmírný projev, docházejí māyāvādští filosofové k závĕru, že musí existovat jeho stvořitel.
 

Žáci Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi chtĕli důkaz, že Śrī Caitanya Mahāprabhu je opravdu stvořitelem tohoto vesmírného projevu. Jedinĕ tehdy by Ho přijali jako Nejvyšší Osobnost Božství, původní příčinu stvoření. Gopīnātha Ācārya odpovĕdĕl, že Nejvyšší Osobnost Božství nelze poznat pomocí dohadů. V Bhagavad-gītĕ (7.25) Kṛṣṇa říká:
 

„Nikdy se nezjevuji hloupým a ménĕ inteligentním. Pro nĕ jsem zahalený svou vĕčnou tvořivou silou (yogamāyou). Celý svĕt je takto zmatený, a proto nezná Mĕ, jenž jsem nezrozený a nikdy neklesám.“ Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, si vyhrazuje právo nezjevovat se neoddaným. Poznat Ho mohou pouze praví oddaní. Jinde v Bhagavad-gītĕ (18.55) Pán Kṛṣṇa říká: bhaktyā mām abhijānāti – „Poznat Mĕ lze jedinĕ oddanou službou.“ Ve čtvrté kapitole Bhagavad-gīty (4.3) Pán Kṛṣṇa říká: bhakto 'si me sakhā ceti rahasyaṁ hy etad uttamam. Pán Kṛṣṇa zde Arjunovi říká, že mu odhaluje tajemství Bhagavad-gīty, protože je Jeho oddaným. Arjuna nebyl sannyāsī, vedāntista ani brāhmaṇa. Byl však oddaný Kṛṣṇy. Závĕrem tedy je, že Nejvyšší Osobnost Božství musíme poznat od oddaných. Śrī Caitanya Mahāprabhu sám říká: guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja. (Caitanya-caritāmṛta Madhya 19.151)
 

Dalo by se citovat mnohem více důkazů, že bez milosti oddaného nebo milosti Kṛṣṇy nelze poznat, kdo Kṛṣṇa je a kdo je Nejvyšší Osobnost Božství. To potvrzuje další verš.