Text 131
vraja-lokera bhāve yei karaye bhajana
sei jana pāya vraje vrajendra-nandana
vraja-lokera – obyvatel Vrajabhūmi; bhāve – v extázi; yei – každý, kdo; karaye – provádí; bhajana – uctívání; sei jana – ten človĕk; pāya – dosáhne; vraje – ve Vraji; vrajendra-nandana – Pána Śrī Kṛṣṇu, syna Mahārāje Nandy.
„Ten, kdo Pána uctívá následováním příkladu obyvatel Vrajabhūmi, Ho dosáhne na transcendentální planetĕ zvané Vraja, kde je známý jako syn Mahārāje Nandy.“
Obyvatelé Vrajabhūmi neboli Goloky Vṛndāvanu znají Kṛṣṇu jako syna Mahārāje Nandy. Nepřijímají Ho za Nejvyšší Osobnost Božství jako obyčejní lidé. Pán je svrchovaným udržovatelem všech a nejpřednĕjší ze všech osobností. Ve Vrajabhūmi je Kṛṣṇa nepochybnĕ středem veškeré lásky, ale nikdo Ho tam nezná jako Nejvyšší Osobnost Božství. Spíše se k Nĕmu vztahují jako k příteli, synovi, milenci nebo pánovi. Středem je však v každém případĕ Kṛṣṇa. Obyvatelé Vrajabhūmi mají s Pánem vztah v rámci služby, přátelství, rodičovské lásky a milostné lásky. Ten, kdo se vĕnuje oddané službĕ, může přijmout jakýkoliv z tĕchto transcendentálních vztahů, známých jako nálady. Když dosáhne stádia dokonalosti, vrátí se ve své čisté duchovní totožnosti domů, zpátky ke Kṛṣṇovi.