Text 245

Śrīpāda Madhvācārya se narodil nedaleko Udupí, které se nachází v okrese jižní Kánára v jižní Indii západnĕ od Sahjádri. Hlavní mĕsto oblasti jižní Kánára, Mangalúr, leží nedaleko od Udupí smĕrem na jih. Nedaleko mĕsta Udupí je místo zvané Pádžaká-kšétra, kde se Madhvācārya narodil v dynastii Śivallī-brāhmaṇů v roce 1040 Śakābdy (1118 n.l.) jako syn Madhyagehy Bhaṭṭy. Podle nĕkterých názorů se narodil v roce 1160 Śakābdy (1238 n.l.).

Madhvācārya se v dĕtství jmenoval Vāsudeva a vyprávĕjí se o nĕm úžasné příbĕhy. Říká se, že když se jednou jeho otci nahromadily dluhy, promĕnil Madhvācārya tamarindová semínka v mince na jejich splacení. V pĕti letech dostal posvátnou šňůru. Nedaleko jeho domu žil v podobĕ hada démon Maṇimān a Madhvācārya ho ve svých pĕti letech zabil palcem levé nohy. Když byla matka jednou velice znepokojená, objevil se před ní jedním skokem. Již od dĕtství byl velkým učencem a navzdory nesouhlasu otce přijal ve dvanácti letech od Acyuta Prekṣi sannyās a dostal jméno Pūrṇaprajña Tīrtha. Potom, co procestoval celou Indii, nakonec hovořil o písmech s Vidyāśaṅkarou, vznešeným vůdcem Śṛṅgeri-maṭhu, jehož sláva v Madhvācāryovĕ přítomnosti vybledla. V doprovodu Satya Tīrthy šel Madhvācārya do Badarikášramu, kde se potkal s Vyāsadevou, jemuž vyložil svůj komentář k Bhagavad-gītĕ. Tak se z nĕho stal studiem u Vyāsadevy velký učenec.

V dobĕ, kdy Madhvācārya na cestĕ z Badarikášramu dorazil do Ānanda Maṭhu, mĕl již svůj komentář k Bhagavad-gītĕ dokončený a jeho společník Satya Tīrtha ho celý zapsal. Po návratu z Badarikášramu šel Madhvācārya do Gaňdžámu na břehu Gódávarí. Tam se setkal se dvĕma učenci, kteří se jmenovali Śobhana Bhaṭṭa a Svāmī Śāstrī. Tito učenci se pozdĕji stali členy Madhvācāryovy učednické posloupnosti známými jako Padmanābha Tīrtha a Narahari Tīrtha. Po návratu do Udupí se občas koupal v oceánu a jednou při této příležitosti složil modlitbu o pĕti kapitolách. Jednou zase sedĕl u moře pohroužený v meditaci o Pánu Śrī Kṛṣṇovi, když tu uvidĕl velkou loď se zbožím pro Dváraku, jak se ocitla v nebezpečí. Nĕkolika signály loď navedl ke břehu a tím ji zachránil. Majitelé lodi mu za to chtĕli dát dar a on souhlasil, že si vezme nĕjaký gopī-candan. Dostal ho obrovskou hroudu, a když mu byla předána, rozlomila se a uvnitř se objevilo velké Božstvo Pána Kṛṣṇy s hůlkou v jedné ruce a trochou jídla ve druhé. Jakmile Madhvācārya tímto způsobem dostal Božstvo Kṛṣṇy, složil modlitbu. Božstvo bylo tak tĕžké, že Je ani třicet lidí nemohlo uzvednout. Madhvācārya Je však do Udupí odnesl sám. Osm z Madhvācāryových žáků-sannyāsīch se stalo představenými jeho osmi klášterů. Uctívání Božstva Pána Kṛṣṇy v Udupí stále pokračuje podle předpisů, které Madhvācārya zavedl.

Potom Madhvācārya podruhé navštívil Badarikášram. Když procházel Maháráštrou, místní král právĕ pro obecný prospĕch hloubil velké jezero. Madhvācārya musel také při cestĕ touto oblastí i se svými žáky s kopáním pomoci. Po nĕjaké dobĕ Madhvācārya krále navštívil, zapojil do práce jeho a se svými žáky odešel.

V provincii Gángapradéš docházelo často k rozbrojům mezi hinduisty a muslimy. Hinduisté stáli na jedné stranĕ řeky a muslimové na druhé. Kvůli tomuto napĕtí nebyla k sehnání loď, se kterou by se dalo přeplout na druhý břeh. Muslimští vojáci na druhém břehu každého cestujícího zastavovali, ale Madhvācārya na nĕ nedbal a stejnĕ řeku překročil. Muslimští vojáci ho odvedli ke králi a ten s ním byl tak spokojený, že mu nabídl království a peníze. Madhvācārya však odmítl. Po cestĕ pak byl napaden lupiči, ale díky své tĕlesné síle je všechny zabil. Když na jeho společníka Satyu Tīrthu zaútočil tygr, Madhvācārya je svou velkou silou od sebe oddĕlil. Při setkání s Vyāsadevou od nĕho dostal śālagrāma-śilu jménem Aṣṭamūrti. Potom shrnul Mahābhāratu.

Madhvācāryova oddanost Pánu a jeho učenost si získaly vĕhlas po celé Indii, což rozčilovalo vůdce Śaṅkarācāryova Śṛṅgeri-maṭhu. Śaṅkarācāryovi následovníci se obávali Madhvācāryova vzrůstajícího vlivu, a tak začali různými způsoby ubližovat jeho žákům. Dokonce se snažili dokázat, že Madhvācāryova posloupnost není v souladu s védskými zásadami. Za Madhvācāryou přišel jistý Puṇḍarīka Purī, následovník Śaṅkarācāryovy māyāvādské filosofie, aby s ním diskutoval o śāstrāch. Je řečeno, že Madhvācāryovi byly ukradeny všechny knihy, ale záhy se s pomocí krále Jayasiṁhy, vládce Kumly, našly. Puṇḍarīka Purī byl Madhvācāryou v diskusi poražen. Madhvācāryovým žákem se stala velká osobnost Trivikramācārya, obyvatel Višnumangaly, a jeho syn se pozdĕji stal Nārāyaṇācāryou, autorem knihy Śrī Madhva-vijaya. Mladší bratr Nārāyaṇācāryi přijal po smrti Trivikramācāryi sannyās a dostal jméno Viṣṇu Tīrtha.

Říkalo se, že tĕlesná síla Pūrṇaprajñi, Madhvācāryi, nemá hranic. Kaḍañjari byl človĕk známý tím, že mĕl sílu třiceti mužů. Madhvācārya ho vyzval, aby palec jeho nohy odtrhl od zemĕ, ale to se tomuto silákovi ani po velkém úsilí nepovedlo. Śrīla Madhvācārya odešel z tohoto hmotného svĕta v osmdesáti letech, když psal komentář k Aitareya Upaniṣadĕ. Ti, kdo se chtĕjí o Madhvācāryovi dozvĕdĕt více, nechť si přečtou knihu Madhva-vijaya od Nārāyaṇācāryi.

Ācāryové Madhva-sampradāyi si zvolili Udupí za své hlavní středisko a tamní klášter byl známý jako Uttararāḍhī-maṭh. Seznam různých středisek Madhvācārya-sampradāyi se nachází v Udupí a vedoucími jejich maṭhů jsou (1) Viṣṇu Tīrtha (Śoda-maṭh), (2) Janārdana Tīrtha (Kṛṣṇapura-maṭh), (3) Vāmana Tīrtha (Kanura-maṭh), (4) Narasiṁha Tīrtha (Adamara-maṭh), (5) Upendra Tīrtha (Puttugī-maṭh), (6) Rāma Tīrtha (Śirura-maṭh), (7) Hṛṣīkeśa Tīrtha (Palimara-maṭh) a (8) Akṣobhya Tīrtha (Pejāvara-maṭh). Učednická posloupnost Madhvācārya-sampradāyi vypadá takto (data narození jsou v letopočtu Śakābda, pro přepočet do křesťanského letopočtu přidejte sedmdesát osm let): (1) Haṁsa Paramātmā; (2) Caturmukha Brahmā; (3) Sanakādi; (4) Durvāsā; (5) Jñānanidhi; (6) Garuḍa-vāhana; (7) Kaivalya Tīrtha; (8) Jñāneśa Tīrtha; (9) Para Tīrtha; (10) Satyaprajña Tīrtha; (11) Prājña Tīrtha; (12) Acyuta Prekṣācārya Tīrtha; (13) Śrī Madhvācārya, Śaka 1040; (14) Padmanābha, 1120; Narahari, 1127; Mādhava, 1136 a Akṣobhya 1159; (15) Jaya Tīrtha, 1167; (16) Vidyādhirāja, 1190; (17) Kavīndra, 1255; (18) Vāgīśa, 1261; (19) Rāmacandra, 1269; (20) Vidyānidhi, 1298; (21) Śrī Raghunātha, 1366; (22) Raghuvarya (který hovořil se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem), 1424; (23) Raghūttama, 1471; (24) Vedavyāsa, 1517; (25) Vidyādhīśa, 1541; (26) Vedanidhi, 1553; (27) Satyavrata, 1557; (28) Satyanidhi, 1560; (29) Satyanātha, 1582; (30) Satyābhinava, 1595; (31) Satyapūrṇa, 1628; (32) Satyavijaya, 1648; (33) Satyapriya, 1659; (34) Satyabodha, 1666; (35) Satyasandha, 1705; (36) Satyavara, 1716; (37) Satyadharma, 1719; (38) Satyasaṅkalpa, 1752; (39) Satyasantuṣṭa, 1763; (40) Satyaparāyaṇa, 1763; (41) Satyakāma, 1785; (42) Satyeṣṭa, 1793; (43) Satyaparākrama, 1794; (44) Satyadhīra, 1801; (45) Satyadhīra Tīrtha, 1808.

Po šestnáctém ācāryovi (Vidyādhirājovi Tīrthovi) následovala další učednická posloupnost, ke které patřili Rājendra Tīrtha, 1254; Vijayadhvaja; Puruṣottama; Subrahmaṇya a Vyāsa Rāya, 1470–1520. Devatenáctý ācārya, Rāmacandra Tīrtha, mĕl další učednickou posloupnost, k níž patřili Vibudhendra, 1218; Jitāmitra, 1348; Raghunandana; Surendra; Vijendra; Sudhīndra a Rāghavendra Tīrtha, 1545.

Dodnes pobývá v klášteře Udupí ještĕ čtrnáct sannyāsīch Madhvovy školy. Udupí leží u moře v jižní Kánáře asi padesát osm kilometrů severnĕ od Mangalúru.

Vĕtšinu informací z tohoto významu uvádí South Kānāḍā Manual a Bombay Gazetteer.