Text 263
karma-nindā, karma-tyāga, sarva-śāstre kahe
karma haite prema-bhakti kṛṣṇe kabhu nahe
karma-nindā – zavržení plodonosných činností; karma-tyāga – zříkání se plodonosných činností; sarva-śāstre kahe – praví všechna zjevená písma; karma haite – z ploduchtivých činností; prema-bhakti – oddané služby v extázi lásky; kṛṣṇe – Kṛṣṇovi; kabhu nahe – nelze nikdy dosáhnout.
„Plodonosné činnosti zavrhuje každé zjevené písmo. Všude je doporučeno zanechat plodonosných činností, protože jimi nikdo nemůže dosáhnout nejvyššího životního cíle, lásky k Bohu.“
Védy mají tři kāṇḍy neboli části, zvané karma-kāṇḍa, jñāna-kāṇḍa a upāsanā-kāṇḍa. Část karma-kāṇḍa zdůrazňuje konání plodonosných činností. Nakonec je však doporučeno zanechat jak karma-kāṇḍy, tak jñāna-kāṇḍy (spekulativního poznání) a přijmout pouze upāsanā-kāṇḍu neboli bhakti-kāṇḍu. Následováním karma-kāṇḍy nebo jñāna-kāṇḍy není možné rozvinout lásku k Bohu. Odevzdáním karmy, svých plodonosných činností, Nejvyššímu Pánu se však človĕk může oprostit od znečištĕné mysli, a zbaví-li se mentálních nečistot, pomůže mu to povznést se na duchovní úroveň. Potom ale bude potřebovat společnost čistého oddaného, protože jedinĕ v jeho společnosti lze stát se čistým oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy. Na úrovni čisté oddané služby je proces śravaṇaṁ kīrtanam velmi důležitý. Konáním tĕchto devíti způsobů oddané služby, počínaje śravaṇaṁ kīrtanam, se človĕk dokonale očistí. Anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.1.11). Teprve tehdy je schopen následovat Kṛṣṇovy pokyny v Bhagavad-gītĕ (18.65, 66):
man-manā bhava mad-bhakto
mad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi satyam te
pratijāne priyo 'si me
sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaranaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ
„Vždy na Mĕ mysli, staň se Mým oddaným, uctívej Mĕ a klaň se Mi. Tak ke Mnĕ bezpochyby dospĕješ. Slibuji ti to, protože jsi Můj drahý přítel. Zanech všech druhů náboženství a jen se Mi odevzdej. Já tĕ zbavím všech reakcí za hříšné jednání. Neboj se.“ Takto človĕk obnoví svoje původní přirozené postavení, ve kterém se vĕnuje láskyplné službĕ Pánu.
Na nejvyšší úroveň oddané služby se není možné povýšit prostřednictvím karma-kāṇḍy nebo jñāna-kāṇḍy. Porozumĕt čisté oddané službĕ a dosáhnout jí lze jedinĕ ve společnosti čistých oddaných. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti říká, že existují dva druhy činností na úrovni karma-kāṇḍy – zbožné a bezbožné. Zbožné činnosti jsou jistĕ lepší než bezbožné, ale ani zbožné činnosti nemohou být příčinou extatické lásky k Bohu, Kṛṣṇovi. Zbožné a bezbožné činnosti mohou přinést hmotné štĕstí a neštĕstí, ale není možné se stát čistým oddaným pouhým zbožným či bezbožným jednáním. Bhakti, oddaná služba, znamená uspokojovat Kṛṣṇu. V každém zjeveném písmu, ať zdůrazňuje jñāna-kāṇḍu či karma-kāṇḍu, je vždy vyzdvihována zásada odříkání. Zralý plod védského poznání, Śrīmad-Bhāgavatam, je svrchovaný védský důkaz. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.12) se uvádí:
naiṣkarmyam apy acyuta-bhāva-varjitaṁ
na śobhate jñānam alaṁ nirañjanam
kutaḥ punaḥ śaśvad abhadram īśvare
na cārpitaṁ karma yad apy akāraṇam
„Poznání o seberealizaci, i když je oproštĕné od hmotných sklonů, nevypadá dobře, chybí-li v nĕm pojetí Neomylného (Boha). Jaký prospĕch lze tedy získat z plodonosných činností, které jsou od samotného počátku přirozenĕ zdrojem bolesti a mají pomíjivou povahu, pokud nejsou použity v oddané službĕ Pánu?“ To znamená, že ani poznání, které je nadřazené plodonosným činnostem, není úspĕšné, pokud nezahrnuje oddanou službu. Proto jsou také na začátku, uprostřed i na konci Śrīmad-Bhāgavatamu karma-kāṇḍa a jñāna-kāṇḍa odsuzovány. Například ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.1.2) je řečeno: dharmaḥ projjhita-kaitavo 'tra.
To je dobře vysvĕtleno v následujících verších ze Śrīmad-Bhāgavatamu (11.11.32) a z Bhagavad-gīty (18.66).