Text 362
ei kali-kāle āra nāhi kona dharma
vaiṣṇava, vaiṣṇava-śāstra, ei kahe marma
ei kali-kāle – v tomto vĕku Kali; āra – jiná; nāhi – není; kona – jakákoliv; dharma – náboženská zásada; vaiṣṇava – oddaný; vaiṣṇava-śāstra – písmo o oddanosti; ei kahe marma – to je význam.
V tomto vĕku Kali neexistují žádné jiné ryzí náboženské zásady než ty, které stanoví oddaní vaiṣṇavové a vaiṣṇavská písma. To je podstata všeho.
Človĕk musí mít pevnou víru v proces oddané služby a písma, která ho podporují. Ten, kdo naslouchá o činnostech Śrī Caitanyi Mahāprabhua s touto vírou, se může zbavit závisti. Pro takové nezávistivé osoby (nirmatsarāṇāṁ satām) je určen Śrīmad-Bhāgavatam. V tomto vĕku by človĕk nemĕl být závistivý vůči hnutí Śrī Caitanyi Mahāprabhua, ale mĕl by zpívat svatá jména Hari a Kṛṣṇa, neboli mahā-mantru. To je podstatou vĕčného náboženství, známého jako sanātana-dharma. Slovo vaiṣṇava v tomto verši poukazuje na čistého oddaného, plnĕ realizovanou duši, a slovo vaiṣṇava-śāstra označuje śruti neboli Védy, které jsou označovány jako śabda-pramāṇa, důkaz v podobĕ transcendentálního zvuku. Přísní následovníci védské literatury, kteří zpívají svaté jméno Nejvyšší Osobnosti Božství, budou pravou součástí transcendentální učednické posloupnosti. Ti, kdo chtĕjí dosáhnout konečného cíle života, musí následovat tuto zásadu. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (11.19.17) se uvádí:
śrutiḥ pratyakṣam aitihyam
anumānaṁ catuṣṭayam
pramāṇeṣv anavasthānād
vikalpāt sa virajyate
„Védská literatura, přímé vnímání, historie a hypotézy jsou čtyři druhy důkazů. Každý, kdo chce realizovat Absolutní Pravdu, by se mĕl držet tĕchto zásad.“