Text 96
pulakāśru, kampa, sveda, — yāvat paṭhana
dekhi’ ānandita haila mahāprabhura mana
pulaka – ježení chlupů na tĕle; aśru – slzy; kampa – třes; sveda – pocení; yāvat – bĕhem; paṭhana – čtení knihy; dekhi' – když to vidĕl; ānandita – velmi šťastná; haila – stala se; mahāprabhura – Śrī Caitanyi Mahāprabhua; mana – mysl.
Brāhmaṇa bĕhem čtení zakoušel transcendentální tĕlesné promĕny. Ježily se mu chlupy na tĕle, z očí mu tekly slzy a při čtení se třásl a potil. Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl, mĕl velkou radost.
I když brāhmaṇa kvůli své negramotnosti nedokázal správnĕ vyslovovat, přesto zakoušel při čtení Bhagavad-gīty příznaky extáze. Śrī Caitanya Mahāprabhu mĕl velkou radost, když tyto příznaky vidĕl, což naznačuje, že Nejvyšší Osobnost Božství tĕší oddanost, a ne učenost. I když byla slova nedokonale vyslovována, Śrī Caitanya Mahāprabhu, samotný Pán Kṛṣṇa, to nebral příliš vážnĕ. Spíše se radoval z bhāvy (oddanosti). To je potvrzeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.11):
tad-vāg-visargo janatāgha-viplavo
yasmin prati-ślokam abaddhavaty api
nāmāny anantasya yaśo 'ṅkitāni yat
śṛṇvanti gāyanti gṛṇanti sādhavaḥ
„Avšak literatura plná popisů transcendentálního jména, slávy, podob a zábav neomezeného Svrchovaného Pána je transcendentálním výtvorem určeným k tomu, aby přinesl revoluci do bezbožnĕ žijící civilizace, která se ubírá nesprávným smĕrem. Taková transcendentální písma ani nemusí být vždy literárnĕ dokonalá, a přesto je poslouchají, zpívají a přijímají čistí lidé, kteří jsou naprosto upřímní.“
Pro další informace ohlednĕ tohoto tématu lze nahlédnout do výkladu k tomuto verši.