Mantra desátá
anyad evāhur vidyayā-
nyad āhur avidyayā
iti śuśruma dhīrāṇāṁ
ye nas tad vicacakṣire
anyat — odlišný; eva — zajisté; āhuḥ — řekli; vidyayā — rozvíjením poznání; anyat — odlišný; āhuḥ — řekli; avidyayā — nevědomost; iti — takto; śuśruma — slyšeno; dhīrāṇām — od vyrovnaných; ye — kteří; naḥ — nám; tat — to; vicacakṣire — vysvětlili.
Moudří lidé vysvětlili, že rozvíjením poznání se dosáhne jiného výsledku než rozvíjením nevědomosti.
Podle pokynů Bhagavad-gíty (13.8-12) se poznání má rozvíjet tímto způsobem:
1. Člověk se má stát opravdovým džentlmenem a naučit se náležitě respektovat ostatní.
2. Nemá se vydávat za zbožného jen pro slávu a jméno.
3. Nemá způsobovat druhým utrpení svým tělem, myšlenkami ani slovy.
4. Má se naučit být k ostatním shovívavý a trpělivý, i když je jimi provokován.
5. Má se naučit vyvarovat se obojakosti ve styku s ostatními.
6. Má vyhledat pravého duchovního mistra, áčárju, pod jehož vedením může postupně dosáhnout stádia duchovní realizace. Musí se mu podřídit, prokazovat mu služby a klást mu závažné otázky.
7. Aby dosáhl stádia seberealizace, musí se řídit zásadami a předpisy, jež jsou stanoveny ve zjevených spisech.
8. Zásady zjevených písem v něm musí být pevně zakotveny.
9. Má se zcela zdržet činností, jež škodí seberealizaci.
10. Nemá přijímat více než potřebuje k udržování těla.
11. Nemá se mylně ztotožňovat se svým hrubým hmotným tělem, ani pokládat za blízké ty, kdo jsou s jeho tělem spřízněni.
12. Má si stále být vědom toho, že dokud má hmotné tělo, je vystaven utrpení opakovaného rození, stáří, nemoci a smrti a nemá smysl dělat si plány, jak se jim vyhnout. Nejlepší věcí, kterou může člověk udělat, je najít způsob, jak by mohl znovu nabýt své duchovní totožnosti.
13. Má se upnout pouze k životním potřebám, které jsou nezbytné k dosažení duchovního pokroku.
14. Nemá se upnout ke své ženě, dětem a domovu více, než přikazují zjevené spisy.
15. Nemá se radovat ani rmoutit kvůli vytouženým nebo nežádaným věcem, vytvořeným jeho myslí.
16. Má se stát čistým oddaným Šrí Kršny, Osobnosti Božství, a sloužit Mu se zanícenou pozorností.
17. Má v sobě vypěstovat zalíbení v osamělých místech s tichou a pokojnou atmosférou, jež prospívá duchovní kultuře a vyhýbat se přeplněným místům, kde se shromažďují neoddaní.
18. Má se stát vědcem nebo filozofem, bádat v oblasti duchovního poznání a být si vědom toho, že duchovní poznání je trvalé, kdežto poznání materiální končí smrtí těla.
Těchto osmnáct bodů dohromady tvoří proces vývoje skutečného poznání. Všechny ostatní metody kromě této se mohou zařadit do kategorie nevědomosti. Velký áčárja Šríla Bhaktivinóda Thákura zastával názor, že všechny formy materiálního poznání jsou pouze povrchní podoby iluzorní energie, a ti, kdo je rozvíjejí, nejsou lepší než oslové. Tento princip nacházíme ve Šrí Íšópanišadě. Rozvojem materiálního poznání se moderní člověk prostě proměňuje v osla. Někteří materialističtí politikové odsuzují pod rouchem duchovna současnou civilizaci jako pekelnou, ale naneštěstí opomíjejí rozvíjení skutečného poznání, které popisuje Bhagavad-gítá. Proto nemohou pekelnou situaci změnit.
V moderní společnosti se již i chlapec považuje za soběstačného, a proto neprojevuje žádnou úctu ke starším lidem. Díky nesprávnému typu vzdělání, který poskytují naše univerzity, působí chlapci na celém světě starším lidem starosti. Proto nás Šrí Íšópanišad velmi důrazně upozorňuje, že rozvíjení nevědomosti je něco jiného než rozvíjení poznání. Dá se říci, že univerzity jsou pouhými středisky nevědomosti, a důsledkem toho je, že se vědci pilně zabývají vynalézáním smrtonosných zbraní, které mohou vyhladit jiné národy. Dnešní vysokoškolští studenti se nedovídají o usměrňujících zásadách brahmacarya, ani o duchovním životě a nevěří ani příkazům písem. Náboženským zásadám se učí pro osobní slávu a jméno a ne proto, aby se jimi řídili prakticky. Tak vznikají nesváry nejen v oblasti společenské a politické, ale také v oblasti náboženské.
Vzestup nacionalismu v různých částech světa má svůj počátek v tom, že lidé rozvíjejí nevědomost. Nevědí, že tato malá zeměkoule je pouze kusem hmoty, která se spolu s ostatními kusy hmoty vznáší v nesmírném hmotném prostoru. Ve srovnání s nekonečným vesmírem jsou tyto kusy hmoty jako částečky prachu ve vzduchu. Protože Bůh ve své dobrotě učinil tyto kusy hmoty samy o sobě úplnými, jsou dokonale vybaveny k tomu, aby se mohly vznášet ve vzduchu. Řidiči našich kosmických lodí jsou jistě velmi pyšní na své výkony, ale neberou v úvahu nejvyššího řidiče větších, gigantičtějších kosmických lodí, zvaných planety.
Existuje nespočetné množství sluncí a oběžnicových soustav. Jakožto nesmírně malé částečky Nejvyššího Pána se my, nepatrní tvorové, pokoušíme ovládnout tyto nesčetné planety. Následkem toho se znovu a znovu rodíme a většinou nás souží stáří a nemoci. Délka lidského života je přibližně sto let, ale postupně se bude snižovat až na dvacet nebo třicet let. V důsledku rozvíjení nevědomosti vytvořili pošetilci na těchto planetách nacionalismus, aby si během těch několika mála let mohli zaopatřit co nejvíce smyslových požitků. Tito pošetilci sestavují plány, jak co nejvíce zvelebit ohraničený kus země, což je nesmírně směšné. Má to za následek, že každý národ se stal zdrojem obav jiného národa. Přes padesát procent energie každého národa se vynakládá na obranná opatření a přichází tudíž nazmar. Lidé jsou neprávem pyšni na pokroky v materiálním i duchovním poznání a o rozvíjení skutečného poznání se přitom nikdo nestará.
Šrí Íšópanišad nás varuje před tímto nesprávným druhem vzdělání a Bhagavad-gítá nás poučuje, jak pravé poznání rozvíjet. Tato mantra naznačuje, že poznání (vidyā) nám musí přinést dhīra. Dhíra znamená doslova nerozrušený—nerozrušený hmotnou iluzí. Nerozrušený může být pouze ten, kdo je duchovně dokonale realizovaný. Dokonale duchovně realizovaný člověk po ničem netouží a pro nic neběduje. Dhíra chápe, že hmotné tělo a mysl, které dostal zcela náhodou následkem styku s hmotou, jsou pouze cizí prvky a nic jiného, a proto se jednoduše snaží vytěžit ze špatné situace to nejlepší.
Hmotné tělo a mysl jsou pro duchovní živou bytost břemenem. Pravé pole působnosti živé bytosti leží v živém světě, zatímco tento hmotný svět je mrtvý. Dokud živé duchovní jiskry manipulují mrtvými kusy hmoty, jeví se mrtvý svět jako živý. Ve skutečnosti hýbají světem živé duše, nedílné částečky Nejvyšší Živé Bytosti. Dhíra je ten, kdo poznal všechna tato fakta nasloucháním od vyšších autorit a realizoval je následováním usměrňujících zásad.
Chce-li člověk následovat usměrňující zásady, musí vyhledat pravého duchovního mistra. Transcendentální poselství přichází od duchovního mistra k učedníkovi spolu s usměrňujícími zásadami. Není to hazardní způsob nevědomé výuky. Dhírou se člověk může stát pouze tehdy, bude-li pokorně naslouchat Osobnosti Božství. Dokonalý učedník musí být jako Ardžuna a duchovní mistr musí být stejně dobrý jako sám Pán. Takový je způsob při osvojování vidji, poznání, prostřednictvím dhíry.
Adhīra (ten, kdo neprošel výcvikem dhíry) nemůže být směrodatným učitelem. Moderní politikové vydávající se za dhíry jsou ve skutečnosti adhírové a nelze od nich očekávat dokonalé poznání. Jejich jediným zájmem jsou peníze a odměna. Jak by tedy mohli vést zástupy lidí správnou cestou k seberealizaci? Chce-li člověk dosáhnout pravého vzdělání, musí pokorně naslouchat dhírovi.