Mantra 10
anyad evāhur vidyayā-
nyad āhur avidyayā
iti śuśruma dhīrāṇāṁ
ye nas tad vicacakṣire
anyat – odlišný; eva – zajisté; āhuḥ – řekli; vidyayā – rozvíjením poznání; anyat – odlišný; āhuḥ – řekli; avidyayā – rozvíjením nevědomosti; iti – takto; śuśruma – slyšel jsem; dhīrāṇām – od vyrovnaných; ye – kteří; naḥ – nám; tat – to; vicacakṣire – vysvětlili.
Moudří lidé vysvětlili, že rozvíjením poznání se dosáhne jiného výsledku než rozvíjením nevědomosti.
Podle pokynů Bhagavad-gīty (13.8–12) se poznání má rozvíjet tímto způsobem:
1. Člověk se má stát dokonalým džentlmenem a naučit se náležitě respektovat ostatní.
2. Nemá se vydávat za zbožného jen pro slávu a jméno.
3. Nemá působit druhým utrpení svým tělem, myšlenkami ani slovy.
4. Má se naučit být k ostatním shovívavý a trpělivý, i když je jimi provokován.
5. Má se naučit vyvarovat se neupřímnosti ve styku s ostatními.
6. Má vyhledat pravého duchovního mistra, který ho postupně dovede do stádia duchovní realizace. Musí se mu podřídit, prokazovat mu službu a klást mu vhodné otázky.
7. Aby dosáhl stádia seberealizace, musí se řídit zásadami stanovenými ve zjevených spisech.
8. Zásady zjevených písem v něm musí být pevně zakotveny.
9. Má se zcela zdržet činností, jež škodí seberealizaci.
10. Nemá přijímat více, než potřebuje k zachování těla.
11. Nemá se mylně ztotožňovat se svým hrubým hmotným tělem ani pokládat za blízké ty, kdo jsou s jeho tělem spřízněni.
12. Má si stále být vědom toho, že dokud má hmotné tělo, je vystaven utrpení opakovaného zrození, stáří, nemoci a smrti, a že nemá smysl plánovat, jak se jim vyhnout. Nejlepším řešením je najít způsob, jak znovu nabýt své duchovní totožnosti.
13. Nemá se upínat k ničemu víc, než jsou životní potřeby nezbytné k dosažení duchovního pokroku.
14. Nemá se upnout ke své ženě, dětem a domovu více, než přikazují zjevená písma.
15. Nemá se radovat ani rmoutit kvůli vytouženým nebo nežádoucím věcem, jelikož ví, že je vytváří jeho mysl.
16. Má se stát čistým oddaným Śrī Kṛṣṇy, Osobnosti Božství, a sloužit Mu s velkou pozorností.
17. Má v sobě vypěstovat zalíbení v osamělých místech s tichou a pokojnou atmosférou, jež svědčí duchovní kultuře, a vyhýbat se přelidněným místům, kde se shromažďují neoddaní.
18. Má se stát vědcem nebo filozofem, bádat v oblasti duchovního poznání a být si vědom toho, že duchovní poznání je trvalé, kdežto hmotné poznání končí smrtí těla.
Těchto osmnáct bodů dohromady tvoří postupný proces rozvoje skutečného poznání. Všechny ostatní metody kromě této je třeba zařadit do kategorie nevědomosti. Velký ācārya Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura zastával názor, že všechny formy hmotného poznání jsou pouze povrchní rysy energie klamu, a ti, kdo je rozvíjejí, nejsou lepší než oslové. Tentýž princip nacházíme ve Śrī Īśopaniṣadě. Rozvojem hmotného poznání se moderní člověk mění v osla. Někteří materialističtí politikové odsuzují pod rouchem duchovna současnou civilizaci jako pekelnou, ale naneštěstí opomíjejí rozvíjení skutečného poznání, které popisuje Bhagavad-gītā. Proto nemohou pekelnou situaci změnit.
V moderní společnosti se již chlapec považuje za soběstačného, a proto neprojevuje žádnou úctu starším lidem. Kvůli nesprávnému typu vzdělání na našich univerzitách působí chlapci na celém světě starším lidem starosti. Proto Śrī Īśopaniṣad velmi důrazně upozorňuje, že rozvíjení nevědomosti je něco jiného než rozvíjení poznání. Lze říci, že univerzity jsou pouhými středisky nevědomosti, a důsledkem toho je, že se vědci pilně zabývají vynalézáním smrtonosných zbraní schopných zničit jiné státy. Dnešní vysokoškolští studenti nedostávají pokyny o usměrňujících zásadách brahmacaryi (životu studenta v celibátu) a nevěří příkazům písem. Náboženským zásadám se učí pro osobní slávu a jméno, a ne proto, aby se jimi řídili prakticky. Tak vznikají nesváry nejen v oblasti společenské a politické, ale také v oblasti náboženské.
Vzestup nacionalismu v různých částech světa je důsledkem toho, že lidé rozvíjejí nevědomost. Nikdo si neuvědomuje, že tato nepatrná zeměkoule je pouze kusem hmoty, která se spolu s ostatními kusy hmoty vznáší v nezměrném prostoru. Ve srovnání s rozlohou vesmíru jsou tyto kusy hmoty jako částečky prachu ve vzduchu. Protože Bůh ve své laskavosti učinil tyto kusy hmoty samy o sobě úplnými, jsou dokonale vybaveny k tomu, aby se mohly vznášet ve vesmíru. Piloti našich kosmických lodí jsou jistě velmi pyšní na své výkony, ale neberou v úvahu svrchovaného pilota těchto větších, gigantičtějších kosmických lodí zvaných planety.
Existuje nesčetné množství Sluncí a planetárních soustav. Jako nesmírně malé nedílné části Nejvyššího Pána se my, nepatrní tvorové, pokoušíme tyto nesčetné planety ovládnout. Následkem toho se znovu a znovu rodíme a umíráme a většinou nás sužují stáří a nemoci. Délka lidského života je předurčena na přibližně sto let, ale postupně se bude snižovat až na dvacet nebo třicet let. V důsledku rozvíjení nevědomosti vytvořili pošetilci na těchto planetách své vlastní státy, aby si na těch několik málo let mohli lépe zaopatřit smyslový požitek. Tito pošetilci sestavují plány, jak co nejlépe vymezit státní hranice, což je naprosto nemožné. Následkem toho se každý stát stal zdrojem obav jiného státu. Přes padesát procent energie každého státu se vynakládá na obranu a tím přichází nazmar. O rozvoj skutečného poznání se nikdo nestará, ale lidé jsou přesto neprávem pyšní na svoji pokročilost v hmotném i duchovním poznání.
Śrī Īśopaniṣad nás varuje před tímto nesprávným druhem vzdělání a Bhagavad-gītā nás učí, jak pravé poznání rozvíjet. Tato mantra uvádí, že poznání (vidyā) je třeba získat od dhīry. Dhīra znamená ten, kdo není rozrušen hmotným klamem. Nerozrušený může být pouze ten, kdo je duchovně dokonale realizovaný. Pak po ničem netouží a pro nic neběduje. Dhīra chápe, že hmotné tělo a mysl, které dostal shodou okolností následkem styku s hmotou, jsou pouze cizí prvky, a proto se jednoduše snaží vytěžit ze špatné situace to nejlepší.
Hmotné tělo a mysl jsou pro duchovní živou bytost břemenem. Pravé zaměstnání živé bytosti se odehrává v živém, duchovním světě, zatímco tento hmotný svět je mrtvý. Dokud živé duchovní jiskry manipulují mrtvými kusy hmoty, jeví se mrtvý svět jako živý. Ve skutečnosti hýbají světem živé duše, nedílné části Nejvyšší Živé Bytosti. Dhīrové jsou ti, kdo se dozvěděli všechna tato fakta nasloucháním vyšším autoritám a realizovali toto poznání následováním usměrňujících zásad.
Chce-li člověk následovat usměrňující zásady, musí přijmout útočiště u pravého duchovního mistra. Transcendentální poselství přichází od duchovního mistra k učedníkovi spolu s usměrňujícími zásadami. Toto poznání nepřichází riskantním způsobem nevědomé výuky. Dhīrou se člověk může stát pouze pokorným nasloucháním pravému duchovnímu mistrovi. Například Arjuna se stal dhīrou pokorným nasloucháním Pánu Kṛṣṇovi, Osobnosti Božství. Dokonalý žák tedy musí být jako Arjuna a duchovní mistr musí být stejně dobrý jako samotný Pán. To je způsob získávání vidyi, poznání, prostřednictvím dhīry.
Adhīra (ten, kdo neprošel výcvikem pod vedením dhīry) nemůže být vůdcem, který dokáže učit vlastním příkladem. Moderní politikové vydávající se za dhīry jsou ve skutečnosti adhīrové a nelze od nich očekávat dokonalé poznání. Jejich jediným zájmem je jejich finanční odměna. Jak tedy mohou vést lidi správnou cestou seberealizace? Chce-li člověk dosáhnout pravého vzdělání, musí pokorně naslouchat dhīrovi.