Mantra 12

Sanskrtské slovo asambhūti označuje bytosti, jejichž existence není nezávislá. Sambhūti je Absolutní Osobnost Božství, Nejvyšší Pán, který je dokonale nezávislý. Absolutní Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa, říká v Bhagavad-gītě (10.2)

„Ani zástupy polobohů, ani velcí mudrci neznají Můj původ ani majestát, vždyť i oni mají v každém ohledu svůj počátek ve Mně.“ Kṛṣṇa je tedy původcem sil postoupených polobohům, velkým mudrcům a mystikům. Přestože jsou obdařeni velkými silami, tyto síly jsou omezené, a oni tak velmi těžko chápou, jakým způsobem se Kṛṣṇa svou vlastní vnitřní energií zjevuje v lidské podobě.

Mnozí filozofové a velcí ṛṣiové neboli mystici se pokoušejí svými nepatrnými rozumovými schopnostmi odlišit Absolutní od relativního. Mohou se tak dopracovat pouze k negativnímu pojetí Absolutna, aniž by realizovali cokoliv pozitivního z Absolutna. Definice Absolutna negací není úplná. Tyto negativní definice vedou k vytváření vlastních představ, například že Absolutno musí být bez tvaru a vlastností. Negativní vlastnosti jsou pouze opakem relativních hmotných vlastností, a jsou tedy také relativní. Člověk, který si představuje Absolutno, může dospět nanejvýše k neosobní záři Boha známé jako Brahman, avšak nemůže dosáhnout realizace Bhagavāna, Osobnosti Božství.

Tito mentální spekulanti nevědí, že Kṛṣṇa je Absolutní Osobnost Božství, že neosobní Brahman je oslňující září Jeho transcendentálního těla a že Paramātmā, Nadduše, je Jeho všepronikajícím úplným aspektem. Nevědí ani to, že Kṛṣṇa je věčnou podobou Boha s transcendentálními vlastnostmi věčné blaženosti a poznání. Podřízení polobozi a velcí mudrci Ho mylně považují za mocného poloboha a záři Brahmanu za Absolutní Pravdu. Kṛṣṇovi oddaní díky svému odevzdání a čisté oddanosti však vědí, že je Absolutní Osobou a že vše emanuje z Něho. Tito oddaní nepřetržitě prokazují Kṛṣṇovi, zdroji všeho, láskyplnou službu.

V Bhagavad-gītě (7.20) je řečeno, že pouze neinteligentní, zmatení lidé, které žene silná touha po smyslových požitcích, uctívají polobohy, aby vyřešili své dočasné problémy. Živá bytost je spoutána hmotou, a má-li dosáhnout věčné úlevy na duchovní úrovni, kde vládne věčná blaženost, život a poznání, musí být oproštěna od pout hmoty úplně. Śrī Īśopaniṣad proto učí, abychom nehledali dočasnou úlevu od našich obtíží uctíváním závislých polobohů, kteří mohou poskytnout jen dočasný prospěch. Místo toho musíme uctívat Absolutní Osobnost Božství, Kṛṣṇu, který přitahuje všechny bytosti a může nám udělit plné osvobození z pout hmoty tím, že nás vezme zpět domů, zpátky k Bohu.

V Bhagavad-gītě (7.23) je uvedeno, že uctívači polobohů mohou odejít na planety polobohů. Uctívači Měsíce mohou odejít na Měsíc, uctívači Slunce na Slunce atd. Moderní vědci se snaží dostat raketami na Měsíc, ale ve skutečnosti nejde o nijak nové pokusy. Lidské bytosti mají pokročilé vědomí, a proto mají přirozený sklon k cestám vesmírem na jiné planety pomocí kosmických lodí, mystických sil nebo uctívání polobohů. Ve védských písmech se říká, že kterýmkoliv z těchto třech způsobů je možno dostat se na jiné planety, ale nejobvyklejší metodou je uctívání poloboha, který vládne určité planetě. Tak lze dosáhnout Měsíce, Slunce, a dokonce i Brahmaloky, nejvyšší planety tohoto vesmíru. Všechny planety tohoto hmotného vesmíru jsou však pouze dočasná sídla; jediné stálé planety jsou Vaikuṇṭhaloky. Nalézají se v duchovním světě, kde vládne sám Nejvyšší Pán. Pán Kṛṣṇa uvádí v Bhagavad-gītě (8.16):

„Všechny planety v hmotném světě, nejvyšší planetou počínaje a nejnižší planetou konče, jsou místy utrpení, kde dochází k opakovanému rození a umírání. Ale ten, kdo dosáhne Mého sídla, ó synu Kuntī, se již nikdy znovu nenarodí.“

Śrī Īśopaniṣad poukazuje na to, že člověk, který uctívá polobohy a dostane se na jejich hmotné planety, stále zůstává v hluboké temnotě vesmíru. Celý vesmír je pokrytý obrovskými vrstvami hmotných prvků a připomíná kokosový ořech ve skořápce, do poloviny naplněný vodou. Protože je skořápka vzduchotěsná, je uvnitř hustá tma, a jako zdroje světla jsou třeba Slunce a Měsíc. Vně vesmíru je nesmírná a neomezená expanze brahmajyoti s mnoha Vaikuṇṭhalokami. Nejvyšší a největší planetou v brahmajyoti je Kṛṣṇaloka neboli Goloka Vṛndāvan, kde sídlí Nejvyšší Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa. Kṛṣṇa nikdy neopouští Kṛṣṇaloku, kde žije se svými věčnými společníky, a zároveň je všudypřítomný v celém hmotném i duchovním stvoření. Tato skutečnost již byla vyložena ve čtvrté mantře. Pán je na jednom místě a zároveň je všudypřítomný, tak jako Slunce, které svítí všude, i když se vždy nachází na své neměnné oběžné dráze.

Problémy života nelze vyřešit pouhou cestou na Měsíc nebo na jinou vyšší či nižší planetu. Proto nám Śrī Īśopaniṣad radí nestarat se o žádné místo v tomto temném hmotném vesmíru, ale snažit se z něho dostat ven a dosáhnout zářícího království Boha. Existuje mnoho falešných uctívačů, kteří si hrají na zbožné jen pro jméno a slávu. Tito pseudonábožní lidé si nepřejí odejít z tohoto vesmíru a dostat se do duchovního světa. Pod rouškou uctívání Pána si chtějí pouze uchovat své postavení v hmotném světě. Ateisté a impersonalisté vedou tyto lidi hlásáním ateismu do nejtemnějších končin. Ateisté přímo popírají existenci Nejvyšší Osobnosti Božství a impersonalisté podporují ateisty zdůrazňováním neosobního aspektu Nejvyššího Pána. Doposud jsme ve Śrī Īśopaniṣadě nenarazili na žádnou mantru, která by popírala Osobnost Božství. Je řečeno, že dokáže běžet rychleji než kdokoliv jiný. Ti, kteří se honí za jinými planetami, jsou zajisté osoby, a jestliže Pán dokáže běžet rychleji než oni všichni, jak může být neosobním? Neosobní pojetí Nejvyššího Pána je jiný druh nevědomosti, který má svůj počátek v nedokonalém pojetí Absolutní Pravdy.

Nevědomí pseudonábožní lidé a výrobci tzv. inkarnací, kteří tím přímo porušují příkazy Véd, jsou nuceni vstoupit do nejtemnějších končin vesmíru, neboť svádějí na scestí ty, kdo je následují. Tito impersonalisté se před hlupáky, kterým chybí znalost védské moudrosti, většinou sami vydávají za inkarnace Boha. Mají-li tito pošetilci vůbec nějaké znalosti, pak jsou v jejich rukou nebezpečnější než sama nevědomost. Tito impersonalisté neuctívají ani polobohy, jak je doporučeno v písmech. Písma radí, jak za určitých okolností uctívat polobohy, ale současně podotýkají, že toho obvykle není zapotřebí. V Bhagavad-gītě (7.23) je jasně řečeno, že výsledky uctívání polobohů nejsou trvalé. Poněvadž je dočasný celý hmotný vesmír, je vše, čeho je dosaženo v temnu hmotné existence, také dočasné. Otázkou zůstává, jak dosáhnout skutečného, věčného života.

Pán říká, že jakmile Ho člověk dosáhne prostřednictvím oddané služby, která je jedinou cestou, jíž se lze přiblížit Nejvyššímu Pánu, je zcela vysvobozen z pout rození a umírání. Cesta osvobození z pout hmoty je tedy zcela závislá na poznání a odpoutanosti dosažených službou Pánu. Pseudonábožným lidem chybí jak znalosti, tak odpoutanost od hmotných záležitostí. Většina z nich chce pod rouškou filantropických činností maskovaných jako náboženské zásady žít ve zlatých okovech hmoty. Předstírají náboženské city a oddanou službu Bohu, ale současně se oddávají všemožným druhům nemorálních činností. Přesto jsou považováni za duchovní mistry a oddané Boha. Tito porušovatelé náboženských zásad nemají žádnou úctu k autoritativním ācāryům, svatým učitelům v učednické posloupnosti. Neberou ohled na védský pokyn ācāryopāsana – „Je třeba uctívat ācāryu“ – a na Kṛṣṇův výrok v Bhagavad-gītě (4.2): evaṁ paramparā-prāptam – „Tato svrchovaná věda o Bohu je získávána v učednické posloupnosti.“ Místo toho svádějí lidi tím, že se prohlašují za takzvané ācāryi, ale nenásledují zásady ācāryů.

Tito podvodníci jsou nejnebezpečnějšími živly ve společnosti. Poněvadž neexistuje náboženská vláda, unikají trestům státních zákonů. Nemohou však uniknout zákonu Nejvyššího, který v Bhagavad-gītě (16.19–20) jasně prohlásil, že závistiví démoni vydávající se za šiřitele náboženství budou uvrženi do nejtemnějších končin pekla. Śrī Īśopaniṣad potvrzuje, že tito pseudonábožní lidé se po skončení svého komerčního duchovního učitelování, jemuž se věnují jen pro uspokojení smyslů, dostanou do nejodpornějších končin vesmíru.