Mantra 3

Lidský život se od života zvířecího liší tím, že jej provází velká odpovědnost. Ti, kdo jsou si této odpovědnosti vědomi a jednají podle toho, se nazývají surové (zbožní lidé), zatímco ti, kdo jí nedbají nebo ji neznají, jsou asurové (démoni). V celém vesmíru existují pouze tyto dva druhy lidských bytostí. V Ṛg Vedě stojí, že cílem surů jsou vždy lotosové nohy Nejvyššího Pána Viṣṇua, a podle toho jednají. Jejich cesty jsou jasné jako dráha Slunce.

Inteligentní lidské bytosti musí mít neustále na paměti, že duše získala lidské tělo po vývoji trvajícím mnoho miliónů let v koloběhu převtělování. Tento hmotný svět bývá někdy přirovnáván k oceánu a lidské tělo k pevné lodi určené k plavbě přes tento oceán. Védské spisy a ācāryové neboli svatí učitelé se přirovnávají ke zkušeným lodivodům a výhody lidského těla k příznivým větrům pomáhajícím lodi plout hladce k vytouženému cíli. Člověk, který přes všechny tyto výhody nevyužije plně lidského života k seberealizaci, musí být považován za ātma-hā, toho, kdo zabíjí duši. Śrī Īśopaniṣad jasně varuje, že tomu, kdo zabíjí duši, je souzeno vstoupit do nejtemnějších končin nevědomosti, kde bude vystaven opakovanému utrpení.

Ekonomické potřeby vepřů, psů, velbloudů, oslů a dalších zvířat jsou pro ně stejně závažné jako ty naše. Problémy těchto zvířat jsou vyřešeny za odporných podmínek, ale člověku poskytly přírodní zákony veškeré možnosti k pohodlnému životu, neboť lidské tělo je důležitější a cennější než život zvířete. Proč byl člověku dán lepší život než vepři a ostatním zvířatům? Proč má vysoce postavený úředník více výhod než obyčejný úředník? Odpověď zní, že povinnosti vysoce postaveného úředníka jsou vyšší povahy. Také povinnosti člověka jsou vyšší povahy než povinnosti zvířat, jež se neustále věnují plnění svých hladových žaludků. Dnešní moderní civilizace, ničitelka duší, jen zvětšila problémy prázdného žaludku. Přijdeme-li k uhlazenému zvířeti, modernímu civilizovanému člověku, a vybídneme ho, aby se zajímal o seberealizaci, řekne nám, že chce jen pracovat, aby uspokojil svůj žaludek, a že hladový člověk žádnou seberealizaci nepotřebuje. Zákony přírody jsou však tak kruté, že přes jeho odmítnutí potřeby seberealizace a horlivou snahu pracovat tvrdě pro naplnění svého žaludku mu neustále hrozí nezaměstnanost.

Toto lidské tělo jsme nedostali proto, abychom dřeli jako osli, vepři a psi, nýbrž proto, abychom dosáhli nejvyšší životní dokonalosti. Jestliže nedbáme o seberealizaci, přírodní zákony nás donutí velmi tvrdě pracovat, i když si to nepřejeme. Lidé v současném věku jsou nuceni pracovat stejně tvrdě jako osli a voli, kteří tahají povozy. Tento verš Śrī Īśopaniṣady se zmiňuje o několika oblastech, kam jsou asurové posíláni pracovat. Osoba, které se nepodaří dostát svým povinnostem člověka, se musí převtělit na planety asurya a narodit se v některém z degradovaných druhů, aby tvrdě pracovala v nevědomosti a temnotě.

V Bhagavad-gītě (6.41–43) stojí, že člověku, který se vydal cestou seberealizace, ale nedokončil ji, ačkoliv se upřímně snažil o realizaci svého vztahu k Bohu, je dána možnost narodit se v rodině śuci nebo śrīmat. Slovo śuci označuje duchovně pokročilého brāhmaṇu a śrīmat označuje vaiśyu, příslušníka obchodnické společenské třídy. Znamená to, že osoba, jíž se nepodaří dosáhnout seberealizace, dostane na základě svého upřímného pokusu v tomto životě lepší možnosti pro seberealizaci v životě příštím. Jestliže i neúspěšnému uchazeči je poskytnuta možnost narodit se v ušlechtilé rodině, lze si stěží představit postavení toho, kdo dosáhl úspěchu. Již pouhá snaha poznat Boha zaručuje zrození v bohaté nebo urozené rodině. Ti však, kdo se o to ani nepokusí, kdo chtějí být pohrouženi do klamu, kdo jsou příliš materialističtí a velmi lpějí na hmotných požitcích, se musí odebrat do nejtemnějších končin pekla, jak potvrzují mnohé védské spisy. Tito materialističtí asurové někdy předstírají zbožnost, avšak jejich konečným cílem je hmotný blahobyt. Bhagavad-gītā (16.17–18) tyto lidi kárá a nazývá je ātma-sambhāvita, což vyjadřuje, že jsou považováni za významné jen díky podvodu a drží se u moci pomocí hlasů nevědomců a svého hmotného bohatství. Tito asurové nezajímající se o seberealizaci a pojetí īśāvāsya, Pánova všeobecného vlastnictví, se zajisté dostanou do těch nejtemnějších končin.

Závěr zní, že jakožto lidé nemáme pouze řešit ekonomické problémy v nejistém postavení, ale vyřešit všechny problémy hmotného života, v němž jsme se ocitli působením přírodních zákonů.