Mantra 6

Toto je popis mahā-bhāgavaty, vznešené osobnosti, jež vidí vše ve vztahu k Nejvyšší Osobnosti Božství. Realizace přítomnosti Nejvyššího Pána má tři stupně. Na nejnižším stupni realizace stojí kaniṣṭha-adhikārī, člověk, který navštěvuje bohoslužebná místa – chrám, kostel nebo mešitu podle své náboženské víry – a uctívá tam podle příkazů písem. Takový oddaný má za to, že Pán je přítomen pouze tam a nikde jinde. Není s to rozpoznat, kdo stojí na jakém stupni oddané služby ani kdo poznal Nejvyššího Pána. Tito oddaní následují obvyklé předpisy a občas se přou, protože považují jeden druh uctívání za lepší než druhý. Jsou to materialističtí oddaní, kteří se pouze pokoušejí dostat za hranice hmotného světa a dosáhnout duchovní úrovně.

Ti, již dosáhli druhého stupně realizace, se nazývají madhyama-adhikārī. Rozlišují čtyři druhy bytostí: 1. Nejvyšší Pán, 2. Jeho oddaní, 3. nevinní, kteří postrádají poznání o Bohu, 4. ateisté, kteří nevěří v Pána a nenávidí Jeho oddané. Madhyama-adhikārī se chová odlišně ke každé z těchto čtyř skupin osob. Uctívá Pána, v němž vidí předmět své lásky, a přátelí se s těmi, kdo Mu oddaně slouží. Snaží se probudit v srdcích nevinných neprojevenou lásku k Bohu a straní se ateistů, kteří se vysmívají již samotnému jménu Boha.

Nad úrovní madhyama-adhikārīho se nachází uttama-adhikārī, který vidí vše ve vztahu k Nejvyššímu Pánu. Tento oddaný nečiní rozdílu mezi ateistou a teistou, nýbrž vidí každého jako nedílnou část Boha. Ví, že mezi učeným brāhmaṇou a psem na ulici není zásadní rozdíl, protože oba jsou nedílné části Pána, třebaže mají různá těla podle různých povah svých činností v minulých životech. Ví, že brāhmaṇa – část Nejvyššího Pána – nezneužil nepatrné nezávislosti, kterou mu dal Pán, zatímco pes – část Nejvyššího Pána – této nezávislosti zneužil, a proto ho přírodní zákony potrestaly uvězněním v těle psa. Uttama-adhikārī se snaží činit dobro jak brāhmaṇovi, tak psu, aniž by se ohlížel na jejich činy. Takto učený oddaný se nedá oklamat hmotnými těly, ale přitahuje ho duchovní jiskra v nich.

Ti, kdo napodobují uttama-adhikārīho předstíráním vize jednoty a přátelství, ale jednají na tělesné úrovni, jsou falešní lidumilové. Univerzálnímu bratrství se člověk musí naučit od oddaného na úrovni uttama-adhikārī a ne od pošetilce, který správně nerozumí postavení individuální duše ani Nadduše, všudypřítomné expanze Nejvyššího Pána.

V této šesté mantře Śrī Īśopaniṣady je jasně řečeno, že člověk má „pozorovat“ neboli vidět systematicky. Znamená to, že musí následovat předchozí ācāryi, dokonalé učitele. Přesný sanskrtský výraz použitý v této souvislosti je anupaśyati. Anu znamená „následovat“ a paśyati znamená „pozorovat“. Znamená to, že člověk se nemá pokoušet vidět věci pouhým okem, ale následovat předchozí ācāryi. Oko pro své hmotné nedostatky nedokáže vidět nic správně. Člověk nemůže správně vidět, dokud nebyl poučen z vyššího zdroje, a nejvyšším zdrojem je védská moudrost vyslovená samotným Pánem. Védské pravdy přicházejí v učednické posloupnosti od Pána k Brahmovi, od Brahmy k Nāradovi, od Nārady k Vyāsovi a od Vyāsy k mnoha jeho žákům. Dříve nebylo třeba Védy zaznamenávat, neboť v dřívějších věcích byli lidé inteligentnější a měli lepší paměť. Byli schopni následovat pokyny poté, co si je jedinkrát vyslechli od pravého duchovního mistra.

V dnešní době existuje mnoho komentářů ke zjeveným písmům, ale většina z nich nenáleží do učednické posloupnosti od Śrīly Vyāsadevy, který védskou moudrost původně sestavil. Poslední, dokonalé a vznešené dílo Śrīly Vyāsadevy je Śrīmad-Bhāgavatam, přirozený komentář k Vedānta-sūtře. Vyāsadeva zaznamenal také Bhagavad-gītu, kterou vyslovil samotný Pán. Toto jsou nejdůležitější zjevená písma a výklady, které se rozcházejí s jejich zásadami, nejsou pravé. Mezi Upaniṣadami, Vedānta-sūtrou, Védami, Bhagavad-gītou a Śrīmad-Bhāgavatamem je naprostý soulad a nikdo se nemá pokoušet dospět k nějakému závěru o Védách, aniž byl poučen členy Vyāsadevovy učednické posloupnosti, kteří věří v Osobnost Božství a Jeho rozmanité energie vysvětlené ve Śrī Īśopaniṣadě.

Podle Bhagavad-gīty (18.54) se může stát uttama-adhikārīm, který vidí ve všech tvorech své bratry, pouze ten, kdo je již na osvobozené úrovni (brahma-bhūta). Politikové, kteří mají neustále na zřeteli hmotný zisk, tímto způsobem vidět nedokáží. Člověk, jenž napodobuje příznaky uttama-adhikārīho, sice může sloužit vnějšímu tělu jiného člověka kvůli slávě nebo hmotné odměně, ale to není skutečná služba duši. Tento napodobovatel nemá potuchy o duchovním světě. Uttama-adhikārī vidí v hmotném těle duši a slouží jí jako duši. Tím se automaticky slouží hmotnému aspektu.