Úvod

Dámy a pánové, tématem dnešní přednášky je učení Véd. Co jsou to Védy? Kořen sanskrtského slova veda je možno vykládat různě, ale význam je z konečného hlediska jediný. Veda znamená „poznání“. Jakékoliv poznání získáváme, je veda, protože učení Véd je původním poznáním. V podmíněném stavu je naše poznání mnoha způsoby omezeno. Podmíněná duše se od vysvobozené liší tím, že má čtyři nedostatky. Prvním nedostatkem je, že se nutně dopouští omylů. Například v naší zemi byl Mahátma Gándhí považován za velkou osobnost, ale dopustil se mnoha omylů. Na konci života ho jeho asistent varoval: „Mahátmo Gándhí, nechoď na shromáždění do Nového Dillí, moji přátelé říkají, že je to nebezpečné.“ Neposlechl, trval na své účasti a byl zabit. Chybují dokonce i velké osobnosti jako Mahátma Gándhí, prezident Kennedy a tolik dalších. Chybovat je lidské. To je první nedostatek podmíněné duše.

Dalším nedostatkem je sklon podléhat klamu. Klam znamená přijímat něco, co není: māyā. Māyā znamená „to, co není“. Každý pokládá své tělo za sebe sama. Zeptám-li se vás, kdo jste, odpovíte: „Jsem pan John, jsem bohatý muž, jsem to či ono.“ To všechno je ztotožňování se s tělem. Vy však nejste toto tělo. To je klam.

Třetím nedostatkem je sklon k podvádění. Každý člověk má sklon podvádět ostatní. Hlupák se vydává za velice inteligentního. Ačkoliv již bylo zmíněno, že chybuje a podléhá klamu, nepřestává teoretizovat: „Já myslím, že je to tak a tak.“ Přitom nezná ani své vlastní postavení. Píše filozofické knihy, ačkoliv je nedokonalý. V tom spočívá jeho nemoc. To je podvádění.

A konečně – naše smysly jsou nedokonalé. Jsme velmi pyšní na své oči. Často se stává, že se lidé vyzývavě ptají: „Můžete mi ukázat Boha?“ Jsou však jejich oči schopné Boha uzřít? Nikdy Ho nespatříme, jestliže k tomu nemáme uzpůsobené oči. Nastane-li v místnosti náhle tma, neuvidíme ani své ruce. Jaká je tedy naše schopnost vidět? Nemůžeme tedy očekávat, že se těmito nedokonalými smysly dobereme poznání. V podmíněném stavu se všemi těmito nedostatky nemůžeme nikomu poskytnout dokonalé poznání. Ani my sami nejsme dokonalí. Proto přijímáme Védy takové, jaké jsou.

Možná si myslíte, že Védy jsou hinduistické spisy. „Hindu“ je však cizí označení. Nejsme hindové. Naše skutečná totožnost je varṇāśrama. Varṇāśrama označuje následovníky Véd, kteří přijímají rozdělení lidské společnosti na osm skupin, varṇy a āśramy. Společnost se dělí na čtyři třídy a na čtyři stavy v duchovním životě. Říká se tomu varṇāśrama. V Bhagavad-gītě se praví: „Tyto skupiny existují všude, protože je stvořil Bůh.“ Společenské třídy jsou brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra. Brāhmaṇové jsou velmi inteligentní skupina lidí, ti, kteří vědí, co je Brahman. Další v pořadí co do inteligence jsou kṣatriyové, kteří organizují společnost. Po nich následují vaiśyové, obchodníci. Toto přirozené rozdělení najdeme všude. Je to védská zásada a my ji přijímáme. Védské zásady přijímáme jako axiomy, neboť jsou naprosto bezchybné. Takto se mají přijímat. Kravský trus se například v Indii považuje za čistý, třebaže je to zvířecí výkal. Ve Védách je na jednom místě napsáno, že dotkne-li se člověk výkalu, musí se ihned vykoupat. Na jiném místě se však praví, že kravský trus je čistý. Rozetřete-li po nečistém místě kravský trus, místo se tím očistí. Běžný rozum nám říká, že si tato tvrzení odporují. Zdánlivě tomu tak opravdu je, ale ve skutečnosti nejsou tato tvrzení mylná. Jsou správná. Jeden vynikající vědec a lékař v Kolkatě analyzoval kravský trus a zjistil, že má všechny antiseptické vlastnosti.

Když v Indii někomu řekneme: „Musíš udělat to a to,“ může dotyčný namítnout: „Co tím myslíš? Přikazují mi to Védy, abych tě bez námitek uposlechl?“ Védská přikázání nelze vykládat podle svého. Budeme-li však pečlivě zkoumat jejich smysl, zjistíme, že jsou všechna správná.

Védy nejsou sbírkou lidských vědomostí. Védské poznání přichází z duchovního světa, od Śrī Kṛṣṇy. Védám se také říká śruti. Śruti označuje poznání získané sluchem. Není to experimentální poznání. Śruti můžeme přirovnat k matce. Od matky získáváme mnoho vědomostí. Chceme-li se například dozvědět, kdo je naším otcem, kdo nám může odpovědět? Naše matka. Když nám matka řekne: „Tohle je tvůj otec,“ musíme to přijmout. Pomocí pokusů není možné našeho otce zjistit. A podobně když chceme získat poznání o něčem mimo naši zkušenost, mimo experimentální znalosti, mimo činnost smyslů, musíme přijmout Védy. Není třeba si je ověřovat pomocí pokusů. Pokusy již byly provedeny. Vše je již ověřeno. Matčin názor musíme přijmout za správný. Jiné cesty není.

Védy se považují za matku a Brahmā za děda, prapředka, neboť jako první získal védské poznání. Brahmā je první stvořenou živou bytostí. Obdržel védské učení a předal je Nāradovi a ostatním žákům a synům, kteří je dále rozšířili mezi svými žáky. Védské poznání tedy sestupuje učednickou posloupností. Bhagavad-gītā potvrzuje, že védské poznání je třeba pochopit touto metodou. Bádání by nás přivedlo ke stejným závěrům, proto je vhodné je přijmout a ušetřit čas. Chceme-li se dozvědět, kdo je naším otcem, a uznáváme-li naši matku za autoritu, můžeme přijmout bez výhrad vše, co nám řekne. Ve Védách jsou popsány tři druhy důkazů: pratyakṣa, anumāna a śabda. Pratyakṣa znamená přímý, bezprostřední. Bezprostřední důkaz není příliš dobrý, protože naše smysly nejsou dokonalé. Slunce, které vidíme denně, nám připadá jako malý kotouč. Ve skutečnosti je daleko větší než mnohé planety. Jakou cenu má toto pozorování? Chceme-li získat o Slunci vědomosti, musíme si přečíst příslušné knihy. Přímá zkušenost je tedy nedokonalá. Potom je zde anumāna, indukční poznání založené na hypotézách: „Možná je to tak.“ Například Darwinova teorie říká: „Mohlo by to být tak a tak.“ To ovšem není věda. Je to pouze domněnka, a ani ta není dokonalá. Avšak vědomosti, které získáváme z autoritativních zdrojů, jsou dokonalé. Přečteme-li si program rozhlasového vysílání vydaný vedením rozhlasu, nepochybujeme o jeho pravdivosti. Nepopíráme jej a nepotřebujeme si jej pokusně ověřovat, neboť jsme jej obdrželi z autoritativního zdroje.

Védské poznání se nazývá śabda-pramāṇa. Další název je śruti, což označuje poznání, které je třeba získat pomocí sluchu. Védy nás učí, že chceme-li porozumět transcendentálnímu poznání, musíme je vyslechnout od autority. Transcendentální poznání je poznání z oblastí za hranicemi vesmíru. V tomto vesmíru je poznání hmotné, zatímco poznání za jeho hranicemi je transcendentální. Nedokážeme se dostat ani na konec tohoto vesmíru, jak bychom se tedy mohli dostat do duchovního světa? Tímto způsobem tedy úplného poznání nemůžeme dosáhnout.

Existuje svět duchovní povahy rozprostírající se nade vším projeveným i neprojeveným. Jak se však můžeme dozvědět, že existuje svět, jehož planety a obyvatelé jsou věční? Poznání o tom všem existuje, ale jak se k němu dobrat pomocí pokusů? To není možné. Proto si musíme vzít na pomoc Védy. To je védské poznání. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy přijímáme poznání od nejvyšší autority, Kṛṣṇy. Kṛṣṇa je uznáván za nejvyšší autoritu všemi skupinami lidí. Uvedu nejdříve dva druhy transcendentalistů. První jsou impersonalisté, māyāvādī. Obvykle se jim říká vedāntisté a jejich vůdcem je Śaṅkarācārya. Druzí jsou vaiṣṇavové jako například Rāmānujācārya, Madhvācārya a Viṣṇusvāmī. Jak Śaṅkarova sampradāya, tak vaiṣṇavské sampradāyi uznaly Kṛṣṇu za Nejvyšší Osobnost Božství. Śaṅkarācārya je považován za impersonalistu, za hlasatele filozofie o neosobním Brahmanu, ale ve skutečnosti je skrytým personalistou. Ve svém komentáři k Bhagavad-gītě napsal: „Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, existuje nad tímto vesmírným projevem.“ A dále: „Nejvyšší Osobnost Božství, Nārāyaṇa, je Kṛṣṇa. Přišel jako syn Vasudevy a Devakī.“ Zvlášť uvádí jméno Jeho otce a matky. Kṛṣṇa je tedy uznáván všemi transcendentalisty za Nejvyšší Osobnost Božství. O tom není pochyb. Zdrojem našeho poznání v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je Kṛṣṇa samotný – Jeho Bhagavad-gītā. Vydali jsme Bhagavad-gītu takovou, jaká je, neboť přijímáme Kṛṣṇu a Jeho slova tak, jak je vyslovil, aniž bychom se pokoušeli o jejich interpretaci. To je zásada védského poznání. Védské poznání je čisté, proto je přijímáme. Akceptujeme vše, co Kṛṣṇa říká. To je vědomí Kṛṣṇy. Ušetří nám to mnoho času. Jestliže přijmeme správnou autoritu neboli zdroj poznání, ušetříme si mnoho času. V hmotném světě existují dvě cesty k poznání: induktivní a deduktivní. Deduktivní metodou se došlo k závěru, že člověk je smrtelný. Otec nám říká, že člověk je smrtelný, sestra nám říká, že člověk je smrtelný, každý říká, že člověk je smrtelný, ale výzkumy neprovádíme. To, že člověk je smrtelný, přijímáme jako fakt. Kdybychom chtěli zkoumat, zda je člověk smrtelný, museli bychom studovat každého jednotlivce a tu by nás mohlo napadnout, že snad někde existuje člověk, který neumírá, jenže my jsme se s ním dosud nesetkali. Takto se náš výzkum nikdy nedobere konce. Tomuto postupu se v sanskrtu říká āroha, vzestupný postup. Chceme-li dosáhnout poznání vlastním úsilím, prostřednictvím našich nedokonalých smyslů, nikdy nedospějeme ke správným závěrům. To není možné.

V Brahma-saṁhitě se uvádí: Představme si, že letíme letadlem rychlostí myšlenky. Naše hmotná letadla jsou schopna letět rychlostí 3 500 kilometrů za hodinu, ale jaká je rychlost myšlenky? Když sedíme doma a myslíme na Indii vzdálenou třeba 15 000 kilometrů, octneme se tam v myšlenkách okamžitě. Tak rychlá je myšlenka. Přesto se uvádí, že kdyby člověk letěl po milióny let letadlem rychlým jako myšlenka, zjistil by, že duchovní svět je neomezený. Není možno se k němu ani přiblížit. Proto nám Védy přikazují obrátit se na duchovního mistra, gurua. V této souvislosti je použito slova povinně. Jaké kvalifikace má mít duchovní mistr? Vyslechl védské poselství z pravého zdroje. Kromě toho musí být skutečně pohroužený v Brahmanu. To jsou dvě kvalifikace. Jinak není pravý.

Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je plně autorizováno védskými zásadami. V Bhagavad-gītě Kṛṣṇa říká: „Skutečným cílem studia Véd je poznání Kṛṣṇy.“ Také v Brahma-saṁhitě se uvádí: „Kṛṣṇa, Govinda, má bezpočet podob, ale všechny jsou jedna.“ Nejsou nedokonalé jako naše. Jeho podoba je dokonalá. Moje podoba má počátek, ale Jeho podoba je bez počátku. Jeho podoba – má tolik rozmanitých podob – nemá konce. Je ananta. Moje podoba je nyní zde a není přítomna v mém bytě, a vy teď také sedíte zde a nejste doma, ale Kṛṣṇa může být všude současně. Může být na Goloce Vṛndāvanu a současně je všude, všudypřítomný. Je původní a nejstarší, ale kdykoliv se podíváme na nějaký obraz Kṛṣṇy, uvidíme mladého chlapce mezi patnácti a dvaceti lety. Nikdy neuvidíme starce. Možná jste viděli obrázky Kṛṣṇy jako vozataje v Bhagavad-gītě. V té době už Mu bylo přes sto let. Měl už pravnuky, ale vypadal jako chlapec. Bůh, Kṛṣṇa, nikdy nestárne. To je jeden z projevů Jeho nejvyšší moci. Kdybyste se chtěli pokusit poznat Kṛṣṇu pouze studiem védské literatury, byli byste zmateni. Mohlo by se to podařit, ale je to velice těžké. Kṛṣṇu je však možné velice snadno poznat prostřednictvím Jeho oddaného. Jeho oddaný vám Ho může předat – „Zde je, vezmi si Ho.“ To je moc Jeho oddaných.

Původně existovala pouze jedna Véda a nebylo nutné ji číst. Lidé byli tak inteligentní a měli tak vynikající paměť, že jim stačilo vyslechnout si ji jednou od duchovního mistra, aby jí porozuměli. Hned pochopili celý její význam. Před 5 000 lety však Vyāsadeva zapsal Védy pro lidi v tomto věku, Kali-yuze. Věděl totiž, že lidé budou mít krátký život, špatnou paměť a nepříliš bystrý intelekt. „Proto budu učit zapsaným védským vědomostem.“ Rozdělil Védu na čtyři: Ṛg, Sāma, Atharva a Yajur. Pak je svěřil svým žákům. Dále přemýšlel o méně inteligentní lidské třídě: strī, śūdra a dvija-bandhu. Strī označuje ženy, śūdrové jsou pracovníci a dvija-bandhu je skupina lidí, kteří se narodili ve vznešených rodinách, ale nemají příslušné kvalifikace. Člověk, který se narodil v brāhmaṇské rodině, ale nemá kvalifikace brāhmaṇy, se nazývá dvija-bandhu. Pro tyto lidi sepsal Mahābhāratu, nazývanou dějinami Indie, a osmnáct Purāṇ. To jsou všechno védská písma: Purāṇy, Mahābhārata, čtyři Védy a Upaniṣady. Upaniṣady jsou část Véd. Pro učence a filozofy potom shrnul veškeré védské učení ve spisu zvaném Vedānta-sūtra. To je konečné slovo Véd.

Vedānta-sūtru napsal osobně podle pokynů Nārady, svého gurua mahārāje, duchovního mistra, ale přesto nebyl spokojen. O tom je dlouhý příběh popsaný ve Śrīmad-Bhāgavatamu. Vyāsadeva nebyl spokojen ani po sestavení mnoha Purāṇ, Upaniṣad, a dokonce ani po napsání Vedānta-sūtry. Jeho duchovní mistr Nārada mu pak nařídil: „Vysvětli Vedānta-sūtru!“ Vedānta znamená „konečné poznání“ a konečným poznáním je Kṛṣṇa. On sám říká, že všechny Védy mají vést k poznání Jeho samého: vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ vedānta-kṛd veda-vid eva cāham – „Sestavil jsem Vedānta-sūtru a jsem znalcem Véd.“ Proto je Kṛṣṇa konečným cílem. Je to vysvětleno ve všech vaiṣṇavských komentářích k filozofii Vedānty. Jako gauḍīya-vaiṣṇavové máme svůj komentář k vedāntské filozofii nazývaný Govinda-bhāṣya od Baladevy Vidyābhūṣaṇy. Také Rāmānujācārya a Madhvācārya napsali své komentáře. Śaṅkarācāryův výklad není jediný. K Vedāntě existuje mnoho komentářů, ale protože vaiṣṇavové nepředložili první komentář, lidé se mylně domnívají, že Śaṅkarācāryův komentář je jediný. Kromě toho samotný Vyāsadeva napsal dokonalý komentář k Vedāntě, Śrīmad-Bhāgavatam. Śrīmad-Bhāgavatam začíná úvodními slovy Vedānta-sūtry: janmādy asya yataḥ. A toto janmādy asya yataḥ je plně vysvětleno ve Śrīmad-Bhāgavatamu. Vedānta-sūtra pouze naznačuje, co je Brahman, Absolutní Pravda: „Absolutní Pravdou je to, z čeho vše emanuje.“ To je stručné shrnutí, ale ve Śrīmad-Bhāgavatamu je to vysvětleno podrobně. Jestliže vše emanuje z Absolutní Pravdy, jakou má Absolutní Pravda povahu? To je vysvětleno ve Śrīmad-Bhāgavatamu. Absolutní Pravda musí být vědomí. Je samovyzařující (sva-rāṭ). Své vědomí a vědomosti rozvíjíme tím, že přijímáme poznání od jiných, avšak o Něm je řečeno, že je samovyzařující. Shrnutí celého védského poznání najdeme ve Vedānta-sūtře, kterou samotný autor vysvětlil ve Śrīmad-Bhāgavatamu. Nakonec bychom chtěli vybídnout všechny, kdo mají skutečný zájem o védské poznání, aby se pokusili porozumět výkladu veškerého védského poznání ze Śrīmad-Bhāgavatamu a Bhagavad-gīty.