No edit permissions for Čeština

4. KAPITOLA

Kansovo pronásledování začíná

Poté, co Vasudéva uvedl vše do stejného stavu, v jakém to bylo předtím, než odnesl Krišnu do Gókuly, a všechny dveře a brány se rovněž zavřely, probudily se stráže a uslyšely pláč novorozeněte. Kansa očekával zprávu o jeho narození, a strážní ho hned běželi informovat, že je dítě na světě. Kansa rychle vyskočil z postele a zvolal: “Krutá smrt mého života se narodila!” Byl zmatený, protože jeho smrt se blížila, a s rozcuchanými vlasy se bez meškání vydal na místo, kde se dítě narodilo.

Když Dévakí viděla přicházet svého bratra, poníženě ho začala prosit: “Můj milý bratře, prosím tě, neubližuj té holčičce. Slibuji ti, že se stane manželkou tvého syna; nezabíjej ji tedy. Věštba neříkala, že tě zabije dívka. Má tě zabít chlapec, tak ji prosím nech naživu. Můj milý bratře, již jsi zabil tolik mých novorozených dětí, které zářily jako slunce. Není to tvoje chyba, k tomu tě naváděli tvoji démonští přátelé. Nyní tě ale prosím, abys aspoň tu dívku ušetřil. Nech moji dceru žít.”

Kansa byl tak krutý, že žalostné modlitby své sestry Dévakí vůbec neposlouchal. Obořil se na ni, násilím jí vytrhl novorozeně z náručí a pokusil se s ním nemilosrdně udeřit o kámen. To názorně ukazuje, jak dokáže krutý démon obětovat všechny vztahy svému osobnímu uspokojení. Dítě mu však okamžitě vyklouzlo z rukou, vzneslo se do vzduchu a zjevilo se s osmi rukama jako mladší sestra Višnua. Byla oděna do krásných šatů, ozdobena květinovými girlandami a šperky a v rukách držela luk, kopí, šípy, meč, lasturu, disk, kyj a štít.

Všichni polobozi z různých planet, jako je Siddhalóka, Čáranalóka, Gandharvalóka, Apsarolóka, Kinnaralóka a Uragalóka, ji zahrnuli dary a začali se k ní s úctou modlit. Bohyně z výšky Kansu oslovila: “Ty darebáku, jak bys mě mohl zabít? To dítě, které tě usmrtí, se již narodilo přede mnou někde jinde na tomto světě. Nebuď tak krutý ke své nebohé sestře.” Po tomto zjevení dostala bohyně Durgá v různých částech světa různá jména.

Kansy se po jejích slovech zmocnil velký strach. Ihned Vasudévovi a Dévakí s pocitem lítosti sejmul pouta a zdvořile je oslovil: “Moje drahá sestro a švagře, jednal jsem jako démon, když jsem zabíjel své vlastní synovce — vaše děti—a vůbec jsem se neohlížel na náš blízký vztah. Nevím, jaká odplata mě za tyto ohavné činnosti čeká. Asi se dostanu do pekla, kam jsou posíláni vrazi bráhmanů. Divím se však, že se nevyplnilo nebeské proroctví. Šíření falešných zpráv už není běžné jen v lidské společnosti. Nyní se zdá, že i nebešťané lžou. Věřil jsem jejich slovům, a proto jsem se dopustil mnoha hříchů, neboť jsem zabíjel děti své sestry. Moji drazí Vasudévo a Dévakí, oba jste velké duše. Nemohu vás nijak poučovat, ale přesto vás žádám, abyste nelitovali smrti svých dětí. Všichni jsme pod vládou vyšší moci, a ta nám nedovolí zůstávat pohromadě. Postupem času jsme nuceni se odloučit od svých přátel a příbuzných, ale musíme s jistotou vědět, že i po zmizení různých hmotných těl zůstává duše věčně netknutá. Z jílu země se například vyrábí mnoho nádob, které vznikají a také se rozbíjejí. Země však navzdory tomu zůstává stále stejná. Podobně i duše navždy zůstává, i když její těla za různých okolností vznikají a zanikají. Není tedy nad čím naříkat. Každý by měl vědět, že hmotné tělo se liší od duše, a dokud to někdo neví, je jisté, že se bude muset převtělovat z jednoho těla do druhého.

Má milá sestro Dévakí, jsi tak jemná a laskavá. Prosím tě, odpusť mi — nermuť se smrtí svých dětí, kterou jsem způsobil. Ve skutečnosti jsem to neudělal já, protože jsou to všechno předurčené činnosti. Člověk musí jednat, byť nechtěně, podle předem daného plánu. Lidé se mylně domnívají, že vlastní já umírá se zánikem těla, nebo si myslí, že je možné zabít někoho druhého. Všechny takové mylné představy nutí živou bytost přijímat podmínky hmotné existence. Jinými slovy, dokud člověk není pevně přesvědčený o věčnosti duše, bude vystaven trýzni z toho, že někoho zabíjí nebo je zabit. Má milá sestro Dévakí a švagře Vasudévo, promiňte mi prosím ohavnosti, kterých jsem se proti vám dopustil. Jsem bídník a vy jste tak šlechetní — smilujte se nade mnou a odpusťte mi.”

Zatímco Kansa ke svému švagrovi a sestře takto hovořil, nahrnuly se mu slzy do očí a padl jim k nohám. Uvěřil slovům Durgádéví, kterou se pokoušel zabít, a okamžitě je propustil. Osobně jim sejmul železná pouta a dával jim najevo srdečné přátelství jako svým příbuzným.

Když Dévakí viděla bratra takto se kát, také se uklidnila a zapomněla na všechny brutální činy, které spáchal na jejích dětech. I Vasudéva zapomněl na minulé události a s úsměvem ke svému švagrovi promluvil: “Můj požehnaný švagře, to, co říkáš o hmotném těle a duši, je pravda. Každá živá bytost se rodí nevědomá a mylně považuje hmotné tělo za své vlastní já. Toto životní pojetí je způsobené nevědomostí, kvůli níž vyvíjíme nepřátelství či přátelství. Nářek, radost, strach, nenávist, chamtivost, iluze a šílenství jsou různé rysy našeho hmotného pojetí života. Jen kvůli hmotnému tělu se takto ovlivněný člověk chová nepřátelsky. Když se věnujeme takovým činnostem, zapomínáme na náš věčný vztah s Nejvyšší Osobností Božství.”

Vasudéva využil Kansova dobrého rozpoložení a sdělil mu, že jeho ateistické jednání se také zakládá na mylném pochopení života — na tom, že považuje hmotné tělo za vlastní já. Jeho vysvětlení Kansu uklidnilo a již necítil tak velkou vinu za to, že zabil své synovce. Se svolením své sestry Dévakí a švagra Vasudévy se s klidnou myslí vrátil domů.

Na druhý den však svolal všechny své rádce a vylíčil jim události, které se minulou noc přihodily. Kansovi rádci byli démoni a věční nepřátelé polobohů, takže je zprávy jejich pána sklíčily. Přestože nebyli příliš zkušení ani vzdělaní, začali mu radit: “Drahý pane, postarejme se, aby byly zahubeny všechny děti, které se narodily během posledních deseti dnů ve všech městech, krajích, vesnicích i na pastvinách. Neberme přitom na nikoho ohledy. Myslíme si, že když budeme páchat tyto hrůzné činy, polobozi proti tomu nic nezmůžou. Vždy mají strach proti nám bojovat, a i kdyby našim činnostem chtěli zabránit, neodváží se. Tvá síla je nezměrná a oni se bojí tvého luku. Vždyť jsme na vlastní oči viděli, že kdykoliv ses jim postavil a zaplavil je deštěm svých šípů, ihned se rozutekli na všechny strany, jen aby si zachránili holý život. Mnozí polobozi nebyli schopni s tebou bojovat a ihned se ti vzdali tak, že si uvolnili turbany i vlasy svázané do uzlu. Se sepjatýma rukama tě prosili, abys je ušetřil, a říkali: ,Obáváme se tvé síly, pane. Nech nás prosím odejít z tohoto nebezpečného boje.` Mnohokrát jsme také viděli, žes nikdy nezabil takové bojovníky, kteří se vzdali, když měli strach a jejich luky, šípy i kočáry byly rozlámané, když zapomínali válečné umění a nebyli schopni s tebou bojovat. Polobohů se tedy nemusíme bát. Když je mír a nestojí na bitevním poli, pyšně si o sobě myslí, že jsou velcí bojovníci, ale ve skutečné bitvě nedovedou projevit žádný talent či bojového ducha. Pán Višnu, Pán Šiva a Pán Brahmá jsou sice vždy připraveni pomáhat polobohům, jimž velí Indra, ale není důvod, proč bychom se jich měli obávat. Co se týče Pána Višnua, schoval se v srdcích všech živých bytostí a nemůže vyjít ven. Pán Šiva se zřekl všech činností a odešel do lesa a Pán Brahmá se neustále věnuje různým druhům askeze a meditace. A Indra? Ve srovnání s tvou silou neznamená nic. Ani od jednoho z těchto polobohů se tedy nemáme čeho bát. Nesmíme je však ani podceňovat, protože jsou našimi zarytými nepřáteli. Musíme myslet i na obranu. Nyní ti budeme jen sloužit a budeme vždy poslušni tvého rozkazu, abychom je zcela vyhladili.”

Démoni pokračovali: “Je-li v těle nějaká nemoc, která se neléčí, bude se jen zhoršovat a může se stát nevyléčitelnou. Podobně, nesnaží-li se člověk krotit smysly a nechá-li jim volnost, je velice těžké je ovládnout. Proto se nyní musíme s polobohy důkladně vypořádat, než budou příliš silní a nepřemožitelní. Jejich síla pochází od Pána Višnua, neboť konečným cílem všech náboženských zásad je Jeho uspokojení. Védské pokyny, bráhmanové, krávy, askeze, oběti, dobročinnost a rozdávání majetku — to vše má uspokojit Pána Višnua. Začněme tedy tím, že okamžitě zabijeme všechny bráhmany, kteří pečují o védské poznání, jakož i velké mudrce, kteří provádějí obětní obřady. Zabijme všechny krávy, které poskytují máslo, tak nezbytné k vykonávání obětí. Dovol nám prosím zabít všechny tyto tvory.

Údy transcendentálního těla Pána Višnua jsou ve skutečnosti bráhmanové, krávy, védské poznání, askeze, pravdivost, ovládání smyslů a mysli, víra, dobročinnost, snášenlivost a provádění obětí. Pán Višnu sídlí v srdci každého a je vůdcem všech polobohů, včetně Pána Šivy a Pána Brahmy. Myslíme si tedy, že pronásledováním velkých mudrců a bráhmanů Pána Višnua zabijeme.”

Kansa, který byl už od samého narození největší ničema, spoutaný okovy věčného všepohlcujícího času se na toto doporučení svých démonských ministrů rozhodl potírat bráhmany a vaišnavy. Nařídil démonům, aby pronásledovali všechny svaté osoby, a pak odešel do svého domu. Všichni Kansovi přívrženci byli nejen ovlivněni kvalitou vášně, ale i pomateni kvalitou nevědomosti, a jejich jedinou starostí bylo podněcovat nepřátelství vůči svatým osobám. Takové činnosti jen zkracují svému původci délku života. Démoni urychlili tento proces a zvali smrt, aby si pro ně přišla co nejdříve. Za pronásledování svatých osob člověka nečeká jen předčasná smrt. Toto jednání je tak špatné, že viník postupně také ztratí svou krásu, slávu a náboženské zásady, a tak si znemožní přístup na vyšší planety. Pod vlivem různých mentálních výmyslů se démoni připravují o veškeré příznivé vyhlídky. Přestupek u lotosových nohou oddaných a bráhmanů je závažnější než přestupek u lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství. Civilizace, která se dopouští těchto hříšných činností, postupně zcela ztrácí víru v Nejvyššího Pána a její bezbožnost se stává zdrojem všemožných pohrom v lidské společnosti.

Takto končí Bhaktivédántův výklad 4. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Kansovo pronásledování začíná”.

« Previous Next »