45. KAPITOLA

Když Krišna viděl, že Vasudéva a Dévakí před Ním stojí se zbožnou úctou, okamžitě je ovlivnil svojí yogamāyou, aby se k Němu a Balarámovi mohli chovat jako k dětem. Stejně jako v hmotném světě může být vlivem iluzorní energie mezi různými živými bytostmi vytvořen vztah rodičů a dětí, tak může oddaný vlivem yogamāyi vyvinout vztah, ve kterém je Nejvyšší Osobnost Božství jeho dítě. Poté, co Krišna, který se zjevil se svým starším bratrem Balarámou jako nejvýznačnější syn dynastie Sátvatů, vytvořil pomocí svojí yogamāyi tuto situaci, velice pokorně a uctivě oslovil Vasudévu a Dévakí: “Můj milý otče a matko, vždy jste si dělali starosti o Naše životy, ale přesto jste se nemohli těšit z toho, abyste Nás měli jako své malé děti, rostoucí hochy a dospívající mladíky.” Krišna nepřímo velebil Nandu Mahárádže jako nejslavnějšího otce a Jašódu jako nejlepší matku, protože ti se mohli těšit z Jejich dětských zábav, přestože On a Balaráma nebyli jejich vlastní synové. V přírodě je to zařízeno tak, že z dětství vtělených živých bytostí se radují jejich rodiče. Dokonce i v říši zvířat můžeme vidět, jak se rodiče s láskou starají o svá mláďata. Jsou okouzlení činnostmi svých potomků a všemožně pečují o jejich blaho. Vasudéva a Dévakí se vždy úzkostlivě snažili chránit své syny, Krišnu a Balarámu. Proto byl Krišna hned po svém zjevení přemístěn do jiného domu. I Balaráma byl přemístěn, z lůna Dévakí do lůna Róhiní.

Vasudévu a Dévakí naplňovala úzkost co se týče Krišnovy a Balarámovy ochrany, ale nemohli se těšit z Jejich dětských zábav. Krišna řekl: “Naneštěstí Nám osud určil, že Nás nemohli vychovávat Naši vlastní rodiče a že jsme své dětské radosti nemohli prožívat doma. Můj milý otče a matko, člověk nemůže splatit dluh svým rodičům, kteří mu dali tělo umožňující dosáhnout všech cílů hmotné existence. Podle védského učení můžeme v lidské podobě vykonávat různé druhy náboženských činností, uspokojit své různé touhy a získat bohatství všeho druhu. A pouze lidské tělo dává možnost vysvobodit se z hmotné existence. Toto tělo je vytvořeno spojeným úsilím otce a matky. Každý člověk by měl být zavázán svým rodičům a měl by vědět, že jim nikdy nemůže splatit svůj dluh. Jestliže se dospělý syn nesnaží rodiče uspokojit svými činnostmi nebo zaopatřit bohatstvím, po smrti bude určitě potrestán správcem smrti a bude donucen jíst své vlastní maso. Pokud je někdo schopen poskytnout péči nebo ochranu starým rodičům, počestné manželce, dětem, duchovnímu učiteli, bráhmanům a dalším osobám, které na něm závisí, ale nečiní tak, je považován za mrtvého, třebaže může ještě dýchat. Můj milý otče a matko, vždy jste si dělali starosti o Naši ochranu, ale My jsme vám bohužel nemohli nijak sloužit. Až doposud jsme jen mrhali časem; nemohli jsme vám sloužit z důvodů, které byly mimo naši moc. Matko a otče, prosíme, odpusťte Nám Naši hříšnost.”

Když Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, mluvil sladkými slovy jako nevinný chlapec, Vasudévu i Dévakí zaplavila rodičovská láska a s radostí Ho objali. Byli ohromeni a nedokázali nic říci, ani odpovědět na Krišnova slova. Pouze Ho i Balarámu s velkou náklonností objali, mlčeli a prolévali potoky slz.

Jakmile Nejvyšší Pán, který se zjevil jako milovaný syn Dévakí, takto utěšil svoje rodiče, obrátil se na svého děda Ugrasénu a oznámil, že Ugraséna bude nyní králem jaduovského království. Kansa násilím vládl jaduovskému království navzdory přítomnosti svého otce, kterého nechal vsadit do vězení. Po Kansově smrti však byl jeho otec vyveden z vězení a prohlášen za krále. Vypadá to, že v té době se v západní Indii nacházelo mnoho malých království, která ovládaly dynastie Jaduovců, Andhaků, Vrišniovců a Bhódžů. Mahárádž Ugraséna náležel do bhódžského rodu, a Krišna tedy nepřímo vyhlásil, že bhódžský král se stane vládcem ostatních malých království. Krišna s radostí požádal Mahárádže Ugrasénu, aby Jemu a Balarámovi vládl, protože byli jeho poddanými. Slova prajā se používá jak pro potomstvo, tak pro obyvatelstvo, a Krišna patřil mezi prajā jednak jako vnuk Mahárádže Ugrasény a jednak jako člen jaduovské dynastie. Dobrovolně tedy přijal vládu Mahárádže Ugrasény. Zároveň mu sdělil: “Kvůli kletbě od Jajátiho nemohou králové jaduovské dynastie obsadit trůn. S radostí budeme jednat jako tvoji služebníci. Budu ti z plných sil pomáhat, a tak se zlepší a upevní tvoje postavení, takže králové dalších rodů se nebudou zdráhat platit své daně. Pod Mou ochranou tě budou uctívat i polobozi z nebeských planet. Můj milý děde, kvůli strachu z Mého právě zesnulého strýce Kansy byli všichni králové náležící k dynastiím Jaduovců, Vrišniovců, Andhaků, Madhuů, Dašárhů a Kukurů rozrušení a plní úzkosti. Nyní je můžeš všechny uklidnit a zaručit jim bezpečí. V celém království zavládne mír.”

Všichni králové v sousedních oblastech kvůli strachu z Kansy opustili své domovy a žili v odlehlých částech země. Nyní, po Kansově smrti a opětovném dosazení Ugrasény na trůn, se dočkali různých darů a útěchy a vrátili se zpátky do svých domovů. Po tomto zavedení náležitého politického pořádku se Mathuřanům líbilo žít v Mathuře, pod ochranou silných paží Krišny a Balarámy. Díky dobré vládě za Krišnovy a Balarámovy přítomnosti pociťovali obyvatelé Mathury dokonalé uspokojení, neboť se jim plnily všechny hmotné touhy a byli zaopatřeni všemi nezbytnostmi. Jelikož denně vídali Krišnu a Balarámu tváří v tvář, brzy zapomněli na všechny hmotné strasti. Jakmile zahlédli oba bratry, jak pěkně oblečeni vyšli do ulic, usmívali se a laskavě pohlíželi na ostatní, ihned je naplnila extáze lásky, díky pouhé osobní přítomnosti Mukundy. Jméno Mukunda označuje toho, kdo může udělit osvobození a transcendentální blaženost. Krišnova přítomnost působila jako posilující lék do takové míry, že při pravidelném pohledu na Něho nejen mladší generace, ale i starší lidé z Mathury ožili mladistvou energií a silou.

Nanda Mahárádž a Jašódá také bydleli v Mathuře, protože tam byli Krišna a Balaráma, ale po určité době se chtěli vrátit zpátky do Vrindávanu. Krišna a Balaráma před ně předstoupili a s velkou láskou je objali. Potom řekli: “Milý otče a matko, i když jsme se narodili Vasudévovi a Dévakí, vy jste byli Našimi skutečnými rodiči, protože jste Nás od samého narození s velkou láskou vychovávali. Vaše láska k Nám byla větší, než může kdokoliv poskytnout svým vlastním dětem. Ve skutečnosti jste vy Našimi rodiči, neboť jste se o Nás starali jako o vlastní, když jsme byli v podstatě sirotci. Naši rodiče se Nás z určitých důvodů zřekli, a vy jste Nás chránili. Milý otče a matko, víme, že když se vrátíte do Vrindávanu a Nás necháte tady, budete od Nás cítit odloučení, ale vězte, že se do Vrindávanu také vrátíme, jen co potěšíme Naše skutečné rodiče, Vasudévu a Dévakí, Našeho děda a ostatní členy rodiny.” Krišna a Balaráma takto potěšili Nandu a Jašódu sladkými slovy a darovali jim různé oděvy, ozdoby a měděné nádobí. Zároveň také co nejlépe uspokojili jejich přátele a sousedy z Vrindávanu, kteří do Mathury přijeli s nimi. Nandovi Mahárádžovi se z hluboké rodičovské lásky k Balarámovi a Krišnovi nahrnuly slzy do očí. Objal Je a pak se s pastevci vydal na cestu do Vrindávanu.

Poté nechal Vasudéva své syny zasvětit posvátnou šňůrou, což je znak druhého zrození, nezbytného pro vyšší třídy lidské společnosti. Pozval rodinného kněze a učené bráhmany, kteří obřad náležitě provedli. Během obřadu daroval Vasudéva bráhmanům různé ozdoby a krávy ozdobené hedvábnými látkami a zlatými přívěšky. Vzpomínal, jak chtěl původně obdarovat bráhmany krávami po Krišnově a Balarámově narození. Jelikož byl ale tehdy v Kansově vězení, mohl to udělat jen v mysli, neboť Kansa mu všechny krávy ukradl. Po Kansově smrti byly jeho krávy volné a nyní je daroval bráhmanům doopravdy. Balaráma a Krišna pak dostali posvátnou šňůru a opakovali přednášení mantry gāyatrī. Mantru gāyatrī dostávají žáci po obřadu předání posvátné šňůry a Balaráma i Krišna řádně plnili svou povinnost tuto mantru recitovat. Každý, kdo ji pronáší, musí dodržovat určité zásady a sliby. Přestože jsou Balaráma a Krišna transcendentální osobnosti, usměrňující zásady přísně dodržovali. Oba zasvětil Jejich rodinný kněz Gargáčárja, známý jako Garga Muni, áčárja jaduovské dynastie. Podle zásad védské kultury má každá vážená rodina áčárju neboli duchovního učitele. Ten, kdo nedostal zasvěcení a výcvik od áčárji, není považován za kulturního člověka. Proto je řečeno, že ten, kdo se obrátil na áčárju, vlastní dokonalé poznání. Pán Krišna a Pán Balaráma jsou Nejvyšší Osobnost Božství, páni všeho vzdělání a poznání. Nemuseli přijímat duchovního učitele či áčárju, ale pro poučení obyčejných lidí ho i Oni přijali za účelem rozvoje duchovního poznání.

Bývá zvykem, že po zasvěcení do mantry gāyatrī žije žák jistou dobu mimo domov pod dohledem áčárji, aby se zdokonalil v duchovním životě. Během tohoto období musí pracovat pod vedením duchovního učitele jako obyčejný sluha. Pro brahmačárí sloužící duchovnímu učiteli existuje mnoho usměrňujících pravidel, a když Krišna a Balaráma žili u svého duchovního učitele Sándípani Muniho, obyvatele Avantipuru v severoindické oblasti Udždžajn, všechny tyto zásady přísně dodržovali. Podle pokynů písem má být duchovní učitel uctíván a chápán jako rovnocenný s Nejvyšší Osobností Božství. Krišna a Balaráma přesně následovali tyto pokyny s velkou oddaností a podrobili se zásadám brahmačárích. Takto uspokojili svého duchovního učitele, který Je poučil o védském poznání. Sándípani Muni s Nimi byl velice spokojen, a vysvětlil Jim všechny taje védské moudrosti a také doplňková písma, jako jsou Upanišady. Krišna a Balaráma byli kšatrijové, a proto dostali zvláštní výcvik ve vojenské vědě, politice a etice. Politika zahrnuje různé druhy poznání — jak uzavřít mír, jak bojovat, jak uklidňovat, jak rozdělit a panovat a jak poskytovat útočiště. To vše si Krišna a Balaráma nechali dokonale vysvětlit.

Moře je zdrojem vody v řece. Mrak vznikne vypařováním vody z moře, stejná voda je roznesena jako déšť po celém zemském povrchu a nakonec se do moře v řekách vrátí. Krišna a Balaráma, Nejvyšší Osobnost Božství, jsou také zdrojem veškerého poznání, ale hráli obyčejné chlapce, a proto šli příkladem, že každý musí obdržet poznání z pravého zdroje. Z toho důvodu si nechali vysvětlit poznání od duchovního učitele.

Krišna a Balaráma se naučili všem vědám a uměním už při prvním poslechu svého učitele. Za šedesát čtyři dnů a šedesát čtyři nocí se naučili všem uměním a vědám, které jsou nezbytné v lidské společnosti. Přes den se svým učitelem probírali jednotlivé předměty a do večera již byli v daném oboru mistry.

Nejdříve se naučili zpívat, skládat písně a rozeznávat různé tóny, naučili se vhodné a nevhodné přízvuky a míry veršů, naučili se zpívat různé rytmy a melodie a doprovázet je hrou na různé druhy bubnů. Do rytmu melodií a různých písní se naučili tancovat. Naučili se psát divadelní hry a kreslit různé druhy obrazů, počínaje prostým vesnickým uměním a tou nejdokonalejší tvorbou konče. Naučili se také malovat na obličej tilak sestávající z různých teček na čele a na tvářích. Potom se naučili umění vytvářet na zemi obrazce tekutou směsí z rýže a mouky; takové malby jsou velmi oblíbené při konání domácích nebo chrámových slavnostních obřadů. Naučili se, jak vytvořit lůžko z květů a jak si zdobit oděvy a končetiny barevnými kresbami. Také se naučili zasazovat drahokamy do šperků. Naučili se hrát na nádoby naplněné vodou. Nádoby se naplní vodou do určité výše, a když se na ně udeří, vytvářejí různé tóny. Hrou na více nádob najednou lze vytvářet různé melodie. Také se naučili, jak po sobě s přáteli cákat vodou při společné koupeli v řece nebo jezeře. Naučili se vytvářet květinovou výzdobu. Toto umění lze dodnes vidět během letního období v různých chrámech ve Vrindávanu. Nazývá se phulla-bāḍi. Ozdobí se pódium, trůn, stěny a strop a doprostřed se umístí malá fontána z vonných květin. Taková květinová výzdoba osvěžuje, když jsou lidé unavení z letního vedra.

Krišna a Balaráma se naučili umění, jak upravovat vlasy do různých účesů a jak si různými způsoby posazovat korunu na hlavu. Naučili se také stavět divadelní pódium, oblékat herce do šatů a zdobit je květy kolem uší a rozprašovat směs vody se santálovou pastou, která vytváří příjemnou vůni. Rovněž se naučili různým kouzelnickým trikům. V kouzelnictví existuje umění zvané bahu- rūpī, ve kterém se člověk obleče tak, že ho ani přítel nepozná. Krišna a Balaráma se také naučili připravovat nápoje vhodné pro různé příležitosti, mající různé chutě a omamné účinky. Naučili se mnohé způsoby šití a vyšívání a také vodit loutky. Zároveň se naučili natahovat struny na hudební nástroje, jako je víná, sitár, ésarádž a tampura, aby se na ně daly hrát pěkné melodie. Potom se naučili sestavovat a řešit hádanky. Naučili se umění, jak se i hloupý student může rychle naučit abecedu a číst knihy. Také studovali řešení křížovek, doplňování chybějících písmen a vytváření úplných slov.

Naučili se kreslit a číst obrázkové písmo. V některých zemích na světě se toto písmo používá dodnes. Příběh je vysvětlen v obrázcích; muž a dům například představuje, že muž jde domů. Krišna a Balaráma se také naučili architektonickému umění, jak stavět obytné domy. Naučili se rozeznávat drahokamy zkoumáním jejich lesku a barev. Dále se naučili zasazovat drahokamy do zlata a stříbra, což jim dodává na kráse. Naučili se také hledat v zemině minerály. Toto studium zeminy je dnes velmi specializovaná věda, ale dříve ji běžně znali i obyčejní lidé. Krišna a Balaráma se naučili studovat byliny a zjišťovat jejich léčivé účinky při různých zdravotních potížích. Studiem různých rostlinných druhů se naučili křížit rostliny a stromy, a získávat tak různé druhy ovoce. Naučili se, jak cvičit berany a kohouty, aby proti sobě pro zábavu bojovali. Pak se naučili, jak učit papoušky mluvit a odpovídat lidem na jejich otázky.

Naučili se praktické psychologii — jak ovlivnit mysl druhého a přimět ho, aby jednal podle našeho přání. Někdy se tomu říká hypnóza. Naučili se, jak si umýt vlasy, nabarvit je různými barvami a různými způsoby je zvlnit. Naučili se umění, jak říci, co je napsáno v něčí knize, aniž by ji skutečně viděli. Naučili se, jak uhádnout, co kdo drží v zavřené dlani. Děti toto umění někdy napodobují, ale velice nedokonale. Jedno dítě drží něco v pěsti a zeptá se svého přítele: “Řekni mi, co tam mám?” Druhé dítě něco řekne, ale ve skutečnosti to nemůže uhodnout. Existuje však umění, pomocí kterého člověk dokáže poznat a říci, co je ukryté v zaťaté pěsti.

Krišna a Balaráma se naučili hovořit a chápat jazyky různých zemí. Nejen, že se naučili jazyky lidských bytostí; Krišna dovedl mluvit dokonce i se zvířaty a ptáky. Důkazy o tom najdeme ve vaišnavských textech, jež sestavili Gósvámí. Pak se naučili stavět kočáry a letadla z květů. V Rāmāyaṇě je řečeno, že Rámačandra po Rávanově porážce odletěl z Lanky do Bhárata-varši letadlem z květů, zvaným puṣpa-ratha. Dále se Krišna a Balaráma naučili umění předvídat události podle různých znamení. Různé druhy osudových znamení a zjevení jsou popsané v knize nazvané Khanaravacana. Velmi dobré znamení například je, když vidíme někoho nést vědro s vodou. Špatné znamení však je, když vidíme někoho s prázdným vědrem. Podobně je dobré znamení, když vidíme, jak někdo dojí krávu a telátko stojí vedle ní. Ten, kdo těmto znamením rozumí, dovede předpovědět budoucí události a Krišna s Balarámou se naučili této vědě. Také se naučili, jak sestavovat mātṛku, což je rébus ve tvaru čtverce se třemi čísly na každém řádku. Sečtením kterékoliv trojice z kterékoliv strany bychom se měli dostat k výsledku devět. Existují různé mātṛky sloužící různým účelům.

Krišna a Balaráma se naučili brousit drahokamy, jako je diamant, a rovněž se naučili umění ptát se a odpovídat verši, které ihned složili v mysli. Naučili se vědě o akcích a reakcích fyzických kombinací a permutací. Naučili se umění psychiatra, který chápe myšlenkové pochody jiné osoby. Naučili se, jak uspokojit vlastní touhy. Touhy se dají velice těžko splnit. Pokud však někdo touží po něčem nerozumném a nedosažitelném, je možné takovou touhu potlačit a uspokojit, a to je umění. Pomocí tohoto umění může člověk ovládnout pohlavní pudy, když vyvstanou, což se stává i v životě brahmačárích. Pomocí stejného umění lze také z nepřítele udělat přítele nebo přenést přímé působení určitého fyzického prvku na jiné věci.

Pán Krišna a Balaráma, útočiště veškerého poznání, projevili dokonalé pochopení všech výše zmíněných umění a věd. Pak nabídli svému učiteli, že mu splní jakoukoliv touhu. Takový dar žáka duchovnímu učiteli se nazývá guru- dakṣiṇā. Je důležité, aby žák za cokoliv, co se naučil, ať je to hmotné, či duchovní, svého učitele na oplátku uspokojil. Když Krišna a Balaráma nabídli svoji službu, jejich učitel Sándípani Muni považoval za moudré požádat o něco neobvyklého, co by obyčejný žák nemohl poskytnout. Proto se o tom, oč by Je měl požádat, poradil se svou ženou. Oba již viděli neobyčejné schopnosti Krišny a Balarámy a věděli, že tito dva hoši jsou Nejvyšší Osobnost Božství. Rozhodli se, že požádají o navrácení svého syna, který se utopil v oceánu poblíž Prabhása-kšétry.

Jakmile Krišna a Balaráma uslyšeli od svého učitele o smrti jeho syna, okamžitě usedli na vůz a vydali se na cestu. Když dojeli na pobřeží, vyzvali boha vládnoucího oceánu, aby vrátil syna Jejich učitele. Bůh oceánu se ihned zjevil před Pánem a s velkou pokorou se Mu uctivě poklonil.

Pán řekl: “Před nějakým časem jsi zavinil, že se utopil syn Našeho učitele. Nařizuji ti, abys ho vrátil.”

Bůh oceánu odpověděl: “Hocha jsem ve skutečnosti nevzal já, ale zmocnil se ho démon jménem Paňčadžana, který obvykle sídlí hluboko ve vodě v podobě lastury. Syn Vašeho učitele je nejspíš v břiše tohoto démona, který ho pozřel.”

Když to Krišna slyšel, ponořil se hluboko do vody a chytil démona Paňčadžanu. Na místě ho zabil, ale syna svého učitele v jeho břiše nenašel. Vzal démonovo mrtvé tělo (v podobě lastury) a vrátil se ke svému vozu na břeh Prabhása-kšétry. Odtud se vydal do Sanjamaní, kde přebývá vládce smrti Jamarádž. V doprovodu svého staršího bratra Balarámy, který je také známý jako Halájudha, dorazil k Sanjamaní a zatroubil na svou lasturu.

Jakmile Jamarádž uslyšel zvuk lastury, objevil se před Šrí Krišnou a velmi uctivě Ho přivítal. Jamarádž věděl, kdo jsou Krišna a Balaráma, a proto Pánu okamžitě nabídl své pokorné služby. Krišna se zjevil na Zemi jako obyčejná lidská bytost, ale ve skutečnosti jsou Krišna a Balaráma Nadduše žijící v srdcích všech živých bytostí. Jsou samotný Višnu, ale jednali jako obyčejní chlapci. Když Jamarádž nabídl Pánu své služby, Šrí Krišna ho požádal, aby navrátil syna Jeho učitele, který se následkem svých činností dostal k němu. “S ohledem na Mé svrchované postavení,” řekl Krišna, “okamžitě vrať syna Mého učitele.”

Jamarádž vrátil chlapce Nejvyšší Osobnosti Božství a Krišna s Balarámou ho přivedli k jeho otci. Pak se zeptali, zda pro svého učitele mohou ještě něco udělat, ale on odpověděl: “Moji milí synové, již jste toho pro mě udělali dost. Jsem nyní úplně spokojený. Co víc by si člověk mohl přát, když má žáky, jako jste Vy? Moji milí chlapci, můžete se vrátit domů. Vaše slavné činy budou vždy známé po celém světě. Na Vás se nevztahují žádná požehnání, ale přesto je mou povinností Vám nějaké dát. Proto Vám žehnám, aby vše, co řeknete, zůstalo vždy svěží jako pokyny Véd. Vaše učení bude ctěné nejen v tomto vesmíru a tomto věku, ale na všech místech a ve všech dobách a bude čím dál čerstvější a důležitější.” Díky tomuto požehnání Krišnova učitele je Bhagavad-gītā stále více a více svěží a je slavná nejen v tomto vesmíru, ale i na jiných planetách a v jiných vesmírech.

Krišna a Balaráma se na pokyn svého učitele okamžitě vrátili ve svém kočáře domů. Cestovali rychlostí větru a vůz vydával zvuk podobný hřmění. Všichni obyvatelé Mathury, kteří Krišnu a Balarámu dlouho neviděli, byli velice rádi, že Je mají znovu před sebou. Cítili radost jako člověk, jenž získal zpátky svůj ztracený majetek.