51. KAPITOLA

Když Krišna vyšel z města, Kálajavana, který se s Ním nikdy předtím nesetkal, viděl, že je neobyčejně krásný a oblečený do žlutých šatů. Jak procházel šiky Kálajavanových vojáků, vypadal jako měsíc na nebi, procházející skrze mraky. Kálajavana měl to štěstí, že mohl vidět linie znaku Šrívatsa, zvláštního znamení na Krišnově hrudi, i drahokam Kaustubha, který měl Šrí Krišna zavěšený na krku. Kálajavana Ho ovšem viděl v Jeho podobě Višnua s dobře stavěným tělem, čtyřmi pažemi a očima připomínajícíma okvětní lístky čerstvě rozkvetlého lotosu. Krišna vypadal blaženě, měl pěkné čelo a krásnou usměvavou tvář, neklidné obočí a v uších se Mu houpaly náušnice. Ačkoliv Kálajavana viděl Krišnu poprvé, již o Něm slyšel od Nárady, a nyní se Náradův popis potvrdil. Kálajavana si všiml Krišnových zvláštních znamení a drahokamů na Jeho hrudi, Jeho nádherné girlandy z lotosových květů, Jeho lotosových očí a dalších překrásných tělesných rysů. Došel k závěru, že tato nádherná osoba musí být Vásudéva, protože Krišna ztělesňoval všechny popisy, které dříve od Nárady slyšel. Kálajavanu ohromilo, že Krišna kráčel mezi jeho vojáky neozbrojený a bez válečného vozu. Procházel jednoduše pěšky. Kálajavana přijel s Krišnou bojovat, ale ctil zásady boje alespoň natolik, že se také nechopil žádné zbraně. Rozhodl se bojovat s Ním holýma rukama. Připravil se tedy Krišnu chytit a pustit se do boje.

Krišna se však na Kálajavanu ani nepodíval a kráčel pryč. Kálajavana se vydal za Ním s úmyslem Ho chytit, ale ani rychlým během Ho nemohl dostihnout. Krišnu nemohou polapit ani velcí jógí, kteří se pohybují rychlostí mysli. Mohou Ho dostihnout pouze ti, kdo kráčí cestou oddané služby, ale Kálajavana nikdy žádnou nevykonával. Chtěl Krišnu chytit, ale nemohl, tak Ho jen pronásledoval.

Kálajavana se rozběhl ještě rychleji a myslel si: “Už jsem u Něho; teď Ho chytím!” ale nepodařilo se mu to. Krišna ho odvedl velmi daleko a pak vstoupil do jeskyně v jedné hoře. Kálajavana si myslel, že se tam Krišna schoval, aby se vyhnul boji, a napomenul Ho slovy: “Krišno, slyšel jsem, že jsi velký hrdina zrozený v jaduovské dynastii, ale vidím, že utíkáš před bojem jako zbabělec. To se nehodí k Tvému dobrému jménu a rodinné tradici.” Kálajavana utíkal velice rychle, ale přesto nemohl Krišnu dostihnout, neboť nebyl zbavený všeho znečištění pocházejícího z hříšného života.

Podle védské kultury se každý, kdo nedodržuje usměrňující zásady vyšších tříd (bráhmanů, kšatrijů a vaišjů), či dokonce ani třídy dělníků (šúdrů), nazývá mléččha nebo javana. Védská společnost je uspořádaná tak, že ti, kdo jsou pokládáni za šúdry, se mohou postupně dostat na úroveň bráhmanů kulturním rozvojem nazývaným saṁskāra neboli očistným procesem. Védská písma uvádějí, že nikdo se nestává bráhmanou nebo mléččhou svým původem; od narození je každý šúdrou. Člověk se musí očistným procesem povýšit na úroveň bráhmanského života. Jestliže tak nečiní, ještě více degraduje a potom je nazýván mléččhou nebo javanou. Kálajavana patřil do kategorie mléččhů a javanů, a jelikož byl znečištěný hříšnými činnostmi, nemohl Krišnu dohonit. Činnosti, které mají členové vyšších tříd zakázané, jmenovitě nedovolený pohlavní styk, jedení masa, hazardování a požívání omamných látek, jsou pro mléččhy a javany nedílnou součástí života. Nikdo nemůže dělat pokrok v realizaci Boha, dokud ho svazují tyto hříšné činnosti. Bhagavad-gītā potvrzuje, že pouze ten, kdo se úplně zbavil hříšných reakcí, se může zapojit do oddané služby a rozvíjet vědomí Krišny.

Když Krišna vstupoval do horské jeskyně, Kálajavana Ho pronásledoval a hrubě Mu spílal. Krišna se najednou ztratil démonovi z očí, ale Kálajavana šel za Ním a také vstoupil do jeskyně. První, co v jeskyni uviděl, byl muž, který tam ležel a spal. Kálajavana toužil po boji s Krišnou, a když Ho nikde neviděl, myslel si, že spící muž je Krišna. Byl velice namyšlený a pyšný na svou sílu a domníval se, že Krišna se vyhýbá boji. Proto mocně kopl do spícího muže v domnění, že kope do Krišny. Muž tam ležel již velice dlouho. Jakmile ho probudil Kálajavanův kopanec, hned otevřel oči a začal se rozhlížet kolem sebe. Nakonec uviděl poblíž stojícího Kálajavanu. Ten muž byl předčasně probuzen, a proto se velice rozzlobil. Když ve svém hněvu pohlédl na Kálajavanu, z očí mu vyšlehly ohnivé paprsky a Kálajavana v okamžiku shořel na prach.

Jakmile Mahárádž Paríkšit uslyšel o této události, jak byl Kálajavana proměněn v hromádku popela, zeptal se Šukadévy Gósvámího na spícího muže: “Kdo to byl? Proč tam spal? Jak získal takovou sílu, že pouhým pohledem v okamžiku spálil celého Kálajavanu? Co ho přivedlo k tomu, že ležel v horské jeskyni?” Položil Šukadévovi Gósvámímu mnoho otázek a Šukadéva odpověděl následovně.

“Můj milý králi, ten člověk se narodil ve slavném rodu krále Ikšvákua, ve kterém se narodil také Pán Rámačandra, a byl synem velkého krále Mándháty. I on sám byl velkou duší a lidé ho znali pod jménem Mučukunda. Král Mučukunda přísně dodržoval védské zásady bráhmanské kultury a vždy dodržel svůj slib. Byl tak mocný, že i polobozi jako Indra ho prosili o pomoc v boji proti démonům, proto často proti démonům bojoval a chránil polobohy.”

Hlavní vojevůdce polobohů jménem Kárttikéja byl spokojený s bojem krále Mučukundy, ale jednou ho vyzval, aby přestal bojovat a odpočinul si, protože už vynaložil na boj s démony příliš mnoho sil. Kárttikéja oslovil krále Mučukundu: “Můj milý králi, obětoval jsi vše v zájmu polobohů. Vládnul jsi pěknému království, jehož mír nenarušovali žádní nepřátelé. To království jsi však opustil i s veškerým bohatstvím a nikdy ses nestaral o naplnění svých osobních zájmů. Během tvé dlouhé nepřítomnosti v tvém království, zatímco jsi bojoval na straně polobohů proti démonům, tvoje královna, děti, příbuzní i ministři pomřeli. Čas na nikoho nečeká. I kdyby ses teď vrátil domů, nikoho bys tam nenašel. Vliv času je nesmírně mocný. Čas má takovou sílu proto, že je zástupcem Nejvyšší Osobnosti Božství; proto je silnější než ti nejsilnější. Vliv času může bez potíží změnit cokoliv. Nikdo čas nezastaví. Tak jako si krotitel podrobuje zvířata podle své vůle, i čas vše upravuje podle své vůle. Nikdo nemůže převzít vládu svrchovaného času.”

Poté, co polobůh takto k Mučukundovi promluvil, vyzval ho, aby si řekl o jakékoliv požehnání, které by ho potěšilo, kromě osvobození. To nemůže udělit žádná jiná živá bytost než Nejvyšší Osobnost Božství, Višnu. Proto se Pánu Višnuovi neboli Krišnovi také říká Mukunda, “ten, který udílí osvobození”.

Král Mučukunda mnoho let nespal. Plnil svou povinnost bojovat, a proto byl velice unavený. Když mu tedy polobůh nabídl požehnání, myslel jen na spánek a odpověděl: “Můj milý Kárttikéjo, nejlepší z polobohů, chci teď spát a chci, abys mi dal následující požehnání: Dej mi sílu, abych pouhým pohledem spálil na popel každého, kdo naruší můj spánek a předčasně mě probudí. Takové mi prosím dej požehnání.” Polobůh svolil a požehnal mu, že si bude moci dokonale odpočinout. Král Mučukunda pak odešel do jeskyně v horách.

Díky požehnání od Kárttikéji Mučukunda spálil Kálajavanu na popel jednoduše tím, že na něho pohlédl. Poté k němu přistoupil Krišna. Ve skutečnosti vešel do jeskyně proto, aby osvobodil krále Mučukundu za jeho odříkání, ale neobjevil se před ním jako první. Zařídil, aby před něho nejprve předstoupil Kálajavana. Takto jedná Nejvyšší Osobnost Božství — jednu věc vykoná takovým způsobem, že to zároveň poslouží mnoha dalším záměrům. Pán chtěl osvobodit krále Mučukundu, který spal v jeskyni, a zároveň chtěl zabít Kálajavanu, který přepadl Mathuru. Takto zařídil obojí.

Když se Pán Krišna objevil před Mučukundou, král viděl, že má na sobě žluté šaty, hruď označenou znakem Šrívatsa a na krku drahokam Kaustubha. Krišna se mu zjevil jako viṣṇu-mūrti se čtyřmi pažemi a girlandou zvanou Vaidžajantí, která Mu visela na krku a sahala až ke kolenům. Zářil, Jeho obličej se nádherně usmíval a v uších měl pěkné náušnice z drahokamů. Žádný člověk si neumí představit, jak je Krišna krásný. Nejenže se zjevil v této podobě, ale láskyplně na Mučukundu pohlédl, a tím upoutal jeho mysl. I když je Nejvyšší Osobnost Božství, nejstarší ze všech, vypadal jako mladík a pohyboval se jako nespoutaný jelínek. Přesto bylo vidět, že je nesmírně mocný; Jeho vliv a síla jsou tak veliké, že by se Ho každý člověk měl obávat.

Když král Mučukunda viděl Krišnův majestát, přemýšlel, kdo to asi je, a s velkou pokorou se Pána zeptal: “Můj milý Pane, mohu vědět, jak ses ocitl v této horské jeskyni? Kdo jsi? Vidím, že Tvé nohy jsou jako jemné lotosové květy. Jak jsi mohl jít tím lesem, který je plný trnitých keřů a kamenů? Tento pohled mě naplňuje úžasem. Nejsi snad Nejvyšší Osobnost Božství, nejmocnější z nejmocnějších? Nejsi původní zdroj veškerého světla a ohně? Mohu Tě považovat za jednoho z velkých polobohů, jako je bůh Slunce, bůh Měsíce či nebeský král Indra? Nebo jsi vládnoucím božstvem nějaké jiné planety?”

Mučukunda dobře věděl, že každá vyšší planetární soustava má své vládnoucí božstvo. Nebyl nevědomý jako moderní lidé, kteří si myslí, že jenom na Zemi jsou živé bytosti a že ostatní planety jsou pusté. Jeho dotaz, zdali je Krišna vládnoucím božstvem nějaké planety, kterou nezná, byl zcela na místě. Král Mučukunda byl Pánův čistý oddaný a hned mu bylo jasné, že Pán Krišna, který se před ním zjevil v tak nádherné podobě, nemohl být jedním z vládnoucích božstev hmotných planet. Musel to být Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Krišna, který má mnoho Višnuových podob. Proto Ho Mučukunda považoval za Purušóttamu, Pána Višnua. Také sledoval, že Pán svou přítomností rozptýlil hustou temnotu v jeskyni; proto nemohl být nikým jiným než Nejvyšší Osobností Božství. Mučukunda dobře věděl, že tam, kde je Pán osobně přítomný prostřednictvím svého transcendentálního jména, vlastností, podoby a tak dále, nemůže být temnota nevědomosti. Pán je jako lampa přinesená do tmy; okamžitě každé temné místo osvětlí.

Král Mučukunda chtěl o Pánu Krišnovi vědět víc, a proto řekl: “Ó nejlepší z lidských bytostí, uznáš-li za vhodné, abych znal Tvoji totožnost, řekni mi prosím, kdo jsi. Kdo jsou Tvoji předkové? Jaké je Tvoje zaměstnání a jaká je Tvá rodinná tradice?” Král Mučukunda však považoval za moudré nejprve představit Pánovi sám sebe; jinak neměl právo ptát se na Jeho totožnost. Etiketa vyžaduje, že člověk s nižším postavením se nemůže dotazovat na totožnost osoby s postavením vyšším, aniž by se nejprve sám představil. Král Mučukunda proto řekl Pánu Krišnovi: “Můj milý Pane, řeknu Ti nejprve, kdo jsem já. Náležím do slavného rodu krále Ikšvákua, i když osobně nejsem tak významný jako můj předek. Jmenuji se Mučukunda. Můj otec se jmenoval Mándhátá a mým dědem byl velký král Juvanášva. Byl jsem velice unavený, jelikož jsem neodpočíval po mnoho tisíc let, a kvůli tomu všechny mé údy zeslábly a byly téměř neschopné činnosti. Uchýlil jsem se do této odlehlé jeskyně, abych znovu získal energii, ale nějaký neznámý muž mě probudil a proti mé vůli mě donutil vstát. Za toto nepřístojné jednání jsem ho pouhým pohledem spálil na popel. Nyní mám to štěstí, že mohu vidět Tebe v této velkolepé a překrásné podobě. Myslím si proto, že to Ty jsi způsobil smrt mého nepřítele. Můj milý Pane, musím přiznat, že kvůli záři, jež vychází z Tvého těla a je pro mé oči nesnesitelná, Tě nemohu řádně vidět. Chápu, že jsi hoden uctívání všech živých bytostí.”

Když Pán Krišna viděl Mučukundovu touhu Ho poznat, s úsměvem mu odpověděl: “Můj milý králi, je prakticky nemožné, abych ti popsal své zrození, příchod, odchod a jednání. Možná víš, že Moje inkarnace Anantadéva má nekonečně mnoho úst a již nekonečně dlouho se snaží vyprávět vše o Mém jménu, slávě, vlastnostech, činnostech, příchodech, odchodech a inkarnacích, ale stále se nemůže dobrat konce. Není tedy možné přesně vědět, kolik jmen a podob vlastním. Materialističtí vědci možná jednou budou schopni spočítat, z kolika atomových částeček se skládá tato planeta Země, ale všechna Má jména, podoby a činnosti, kterých je nekonečně mnoho, vyjmenovat nemohou. Mnoho velkých mudrců a světců se snažilo vyčíslit Mé různé podoby a skutky, ale úplný seznam se jim nepodařilo sestavit. Jelikož si však tolik přeješ Mě poznat, mohu Ti sdělit, že nyní jsem se zjevil na této planetě, abych zničil démonské zásady rozšířené mezi lidmi a znovu zavedl náboženské zásady uvedené ve Védách. Za tímto účelem Mě sem pozval Brahmá, hlavní božstvo tohoto vesmíru, a proto jsem se nyní zjevil v jaduovské dynastii jako jeden z členů jejich rodiny. Konkrétně jsem se v ní narodil jako Vasudévův syn, a tudíž Mě lidé znají jako Vásudévu, syna Vasudévy. Také věz, že jsem zabil Kansu, který byl ve svém minulém životě známý jako Kálanémi, jakož i Pralambásuru a mnoho dalších démonů. Jednali jako Moji nepřátelé, a proto jsem je zabil. Démon, který tu před tebou stál, rovněž jednal jako Můj nepřítel a ty jsi ho laskavě spálil na popel svým pohledem. Můj milý králi Mučukundo, jsi Můj velký oddaný a Já jsem přišel do této jeskyně, abych ti prokázal svou bezpříčinnou milost. Cítím silnou náklonnost ke svým oddaným, a ty jsi ve svém dřívějším životě jednal jako Můj velký oddaný a modlil ses o Mou bezpříčinnou milost; proto jsem za tebou přišel splnit ti tvoji touhu. Nyní se na Mě můžeš dívat ke svému plnému uspokojení. Můj milý králi, můžeš Mě požádat o jakékoliv požehnání, jsem připravený splnit ti tvé přání. Je Mou věčnou zásadou, že každému, kdo u Mě vyhledá útočiště, musí být Mojí milostí splněna všechna přání.”

Když Pán Krišna řekl králi Mučukundovi, aby Ho požádal o požehnání, král se zaradoval a okamžitě si vzpomněl na proroctví Gargy Muniho, který již dávno předpověděl, že Pán Krišna se zjeví na této planetě v dvacátém osmém věku Vaivasvaty Manua. Jakmile si vzpomněl na tuto předpověď, pochopil, že Nejvyšší Osoba, Nárájan, před ním stojí jako Pán Krišna. Ihned padl k Jeho lotosovým nohám a začal se modlit následovně.

“Můj milý Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, chápu, že všechny živé bytosti na této planetě jsou působením Tvojí vnější energie uvedené do iluze a zamilované do iluzorního uspokojování smyslů. Plně se věnují iluzorním činnostem, a proto se zdráhají uctívat Tvé lotosové nohy. Jelikož si neuvědomují, jaký prospěch přináší odevzdání se Tvým lotosovým nohám, jsou vystavené různým strastiplným podmínkám hmotné existence. Pošetile lpí na takzvané společnosti, přátelství a lásce, což jen vytváří různé druhy utrpení. Každý, ať muž, či žena, lpí na hmotné existenci, oklamaný Tvou vnější energií, a všichni se jen navzájem podvádějí ve velké společnosti podvodníků a podvedených. Tito hlupáci nevědí, jaké mají štěstí, že získali toto lidské tělo, a zdráhají se uctívat Tvé lotosové nohy. Působením Tvé vnější energie lpí na lesku hmotných činností, na takzvané společnosti, přátelství a lásce, a jsou jako zvíře, které spadlo do temné studny.” Zde je dán příklad tmavé studny — na polích bývá mnoho studní léta nepoužívaných a zarostlých trávou, a nebohá zvířata, která o nich nevědí, do nich mohou spadnout. Pokud je nikdo nezachrání, pak v nich zemřou. Nalákána několika stébly trávy spadnou do tmavé studny a tam je čeká smrt. Podobně i hloupí lidé, kteří neznají důležitost lidského života, zneužívají svého těla jen ke smyslovému požitku a umřou, aniž by získali jakýkoliv užitek.

“Můj milý Pane, já nejsem výjimka z tohoto všeobecného zákona hmotné přírody. I já jsem hlupák, který promarnil svůj čas a nic nezískal. A moje postavení je obzvlášť složité. Vzhledem k tomu, že náležím do královského rodu, byl jsem namyšlenější než obyčejní lidé. Obyčejný člověk si myslí, že je vlastníkem svého těla nebo své rodiny, ale já jsem začal takto uvažovat ve větším měřítku. Chtěl jsem být vládcem celého světa, a jak jsem se kochal představami smyslového požitku, moje tělesné pojetí života čím dál více sílilo. Mé pouto k domovu, manželce a dětem, k penězům a vládě nad světem bylo čím dál pevnější; ve skutečnosti nemělo hranic. Proto jsem byl stále připoutaný k myšlenkám na své hmotné životní podmínky.

Takto, můj milý Pane, jsem bez užitku promarnil už mnoho času ze svého cenného života. Jak mé mylné životní představy narůstaly, považoval jsem toto hmotné tělo, což je pouze pytel masa a kostí, za všechno na světě a ve své ješitnosti jsem uvěřil, že jsem se stal králem lidské společnosti. S tímto mylným tělesným pojetím života jsem cestoval po celém světě v doprovodu vojenských šiků — vojáků, vozatajů, slonů a koní. Mnoho velitelů mi bylo k službám a byl jsem pyšný na svou moc; proto jsem Tě nemohl najít, Pane, který vždy sídlíš v mém srdci jako nejdůvěrnější přítel. Nedbal jsem na Tebe, a to byla chyba mého takzvaně vznešeného hmotného postavení. Myslím, že všechny živé bytosti se stejně jako já nestarají o duchovní realizaci a jsou vždy plné úzkosti: ,Co je třeba udělat? Co se teď stane?` Jelikož jsme pevně spoutáni hmotnými touhami, setrváváme nadále ve svém šílenství.

Ale přestože jsme tak pohroužení do hmotných myšlenek, nezadržitelný čas, který není ničím jiným než jednou z Tvých podob, vždy svědomitě vykonává svou povinnost, a jakmile se čas naplní, okamžitě ukončíš, ó Pane, všechny děje našich hmotných snů. Jako časový faktor ukončuješ všechny naše činnosti, stejně jako hladový černý had bez milosti hbitě spolkne malou krysu. Působením krutého času se královské tělo, které bylo za života vždy ozdobené zlatými šperky a vozilo se na kočáře taženém krásnými koňmi nebo na hřbetě zlatem ozdobeného slona a které bylo veřejně prohlašováno za krále lidské společnosti — to samé královské tělo se působením nezadržitelného času rozloží a stane se potravou pro červy a hmyz nebo se promění v popel či zvířecí trus. Toto krásné tělo může bý uznáváno za královské, dokud žije, ale po smrti i tělo krále sežerou zvířata, a tak ho promění v trus, nebo je spáleno v krematoriu a promění se v popel nebo je pochováno do hrobu, kde z něho vzejdou různí červi a hmyz.

Můj milý Pane, tento nezadržitelný čas nás neovládá jen po smrti, ale zase jiným způsobem i za živa. Mohu být například mocný král, a přesto když dobudu svět a vrátím se domů, podléhám tolika hmotným podmínkám. Když se vítězně vrátím, všichni podřízení králové mi možná přicházejí vzdávat úctu, ale jakmile vstoupím do vnitřní části paláce, sám se stanu nástrojem v rukách královen a kvůli smyslovému požitku musím padat k nohám žen. Hmotný způsob života je tak složitý, že předtím, než se člověk může věnovat hmotným požitkům, musí těžce pracovat, takže má zřídkakdy příležitost v klidu si užívat. Aby získal veškeré hmotné pohodlí, musí se podrobit přísné askezi a povýšit se na nebeské planety. I tehdy, když se narodí ve velice bohaté nebo královské rodině, dělá si stále starosti, jak si udržet své postavení a připravit se prováděním obětí a rozdáváním milodarů na příští život. I král má mnoho obav, nejen ohledně politické situace, ale také aby dosáhl nebeských planet.

Je tedy velice obtížné se vyprostit z hmotného zapletení, ale získá-li člověk nějakým způsobem Tvoji přízeň, jen díky Tvé milosti dostane příležitost stýkat se s čistým oddaným. To je začátek vysvobození z hmotného, podmíněného života. Můj milý Pane, jedině díky společnosti čistých oddaných se člověk může přiblížit k Tobě, který jsi vládcem hmotné i duchovní existence. Jsi nejvyšším cílem všech čistých oddaných a stykem s nimi může člověk rozvinout svou spící lásku k Tobě. Rozvoj vědomí Krišny ve společnosti čistých oddaných je tedy tím, co vysvobozuje z hmotného zapletení.

Můj milý Pane, jsi tak milostivý, že navzdory mé zdráhavosti sdružovat se s Tvými čistými oddanými jsi mi prokázal nesmírnou milost jako výsledek mého nepatrného styku s čistým oddaným Gargou Munim. Jen Tvou bezpříčinnou milostí jsem ztratil všechno hmotné bohatství, království i rodinu. Pochybuji, že bych se mohl bez Tvé bezpříčinné milosti ze všech těchto pout kdy vymanit. Králové a vládci někdy přijímají život asketů, aby zapomněli na svůj královský život, ale Tvou zvláštní bezpříčinnou milostí jsem již byl zbaven královské moci. Nemusím se stávat poustevníkem a cvičit se v odříkání.

Můj milý Pane, proto se modlím, abych jen mohl být zapojený do vykonávání transcendentální láskyplné služby Tvým lotosovým nohám. To je cíl čistých oddaných, kteří jsou prostí veškerého hmotného znečištění. Jsi Nejvyšší Osobnost Božství a můžeš mi nabídnout, cokoliv si přeji, včetně osvobození. Kdo by však byl takový blázen, aby poté, co Tě potěšil, od Tebe žádal něco, co by mohlo způsobit zapletení v tomto hmotném světě? Myslím, že žádný rozumný člověk Tě o takové požehnání nepožádá. Proto se Ti odevzdávám, neboť jsi Nejvyšší Osobnost Božství, jsi Nadduše žijící v srdcích všech a jsi neosobní záře Brahmanu. Navíc jsi i tímto hmotným světem, neboť hmotný svět je jen projevem Tvé vnější energie. Z jakékoliv perspektivy jsi tedy pro všechny svrchovaným útočištěm. Ať už na hmotné úrovni, nebo na duchovní, každý musí přijmout útočiště u Tvých lotosových nohou. Proto se Ti odevzdávám, můj Pane.

Po mnoho a mnoho životů jsem zakoušel trojí utrpení hmotné existence a nyní už toho mám dost. Poháněly mě jen mé smysly a nikdy jsem nebyl spokojený. Proto přijímám útočiště u Tvých lotosových nohou, které dávají klidný život a dovedou odstranit všechen nářek způsobený hmotným znečištěním. Můj milý Pane, jsi Nadduše všech a všechno víš. Nyní jsem se zbavil všeho znečištění v podobě hmotných tužeb. Netoužím po požitcích hmotného světa, nechci splynout s Tvojí duchovní září, ani nechci meditovat o Tvém lokalizovaném aspektu zvaném Paramátmá, protože vím, že když se Ti jen odevzdám, budu úplně klidný a nic mě nerozruší.”

Když Pán Krišna vyslechl slova krále Mučukundy, odpověděl: “Můj milý králi, mám radost z toho, co říkáš. Byl jsi králem všech zemí na této planetě, ale k Mému překvapení vidím, že tvá mysl je teď prostá všeho hmotného znečištění. Nyní jsi připravený vykonávat oddanou službu. Mám radost, že i když jsem ti nabídl možnost požádat Mě o jakékoliv požehnání, nechtěl jsi po Mně žádný hmotný prospěch. Chápu, že tvá mysl je nyní upnutá na Mě a není rozrušená žádnou hmotnou kvalitou.”

Hmotné kvality jsou tři: dobro, vášeň a nevědomost. Když je někdo ovlivněn směsí hmotných kvalit vášně a nevědomosti, různé chtivé touhy ho nutí hledat pohodlí v hmotném světě. Je-li pod vlivem hmotné kvality dobra, snaží se očistit podstupováním různých druhů askeze. Jakmile člověk dosáhne úrovně skutečného bráhmany, přeje si splynout s Pánem. Pokud však chce jen sloužit lotosovým nohám Pána, pak je vůči všem třem kvalitám transcendentální. Čistá osoba vědomá si Krišny proto vždy stojí mimo vliv hmotných kvalit.

“Můj milý králi,” pokračoval Pán Krišna, “nabídl jsem ti veškerá požehnání jen proto, abych vyzkoušel, jak jsi pokročilý v oddané službě. Nyní vidím, že jsi na úrovni čistých oddaných, neboť Tvoji mysl nerozrušují žádné chtivé touhy hmotného světa. Jógí, kteří se snaží vylepšit své postavení ovládáním smyslů a kteří o Mně meditují za pomoci dechových cvičení prāṇāyāmy, nejsou tak dokonale prostí hmotných tužeb. V několika případech jsme viděli, že jakmile se objeví pokušení, tito jógí znovu poklesnou na hmotnou úroveň.”

Názorným příkladem je Višvámitra Muni. Byl to velký jógí, který praktikoval prāṇāyāmu, dechová cvičení, ale jakmile ho navštívila Ménaká, kurtizána z nebeských planet, nedokázal se ovládnout a zplodil s ní dceru jménem Šakuntalá. Čistého oddaného Haridáse Thákura však nerozrušilo ani svádění prostitutky.

“Můj milý králi,” pokračoval Pán Krišna, “proto ti dávám zvláštní požehnání, že na Mě budeš stále myslet. Tak budeš moci svobodně putovat hmotným světem, aniž by tě znečistily hmotné kvality.” Tento Pánův výrok potvrzuje, že ten, kdo je na úrovni pravého vědomí Krišny a zapojený do transcendentální láskyplné služby Pánu pod vedením duchovního učitele, nikdy nepodléhá znečištění hmotnými kvalitami.

“Můj milý králi,” řekl Pán, “jelikož jsi kšatrija, dopouštěl jsi se hříchu zabíjení zvířat, při lovu i v rámci politiky. Aby ses očistil, věnuj se bhakti-yoze s myslí stále pohrouženou ve Mně. Brzy se oprostíš od všech reakcí za tyto nízké činnosti.” Z tohoto výroku je zřejmé, že i když je kšatrijům dovoleno zabíjet zvířata při lovu, nemine je výsledné znečištění hříšnými reakcemi. Proto se každému, ať už kšatrijovi, vaišjovi, nebo bráhmanovi, doporučuje na konci života přijmout sannjás, aby se mohl plně věnovat službě Pánu, a tak se zbavil reakcí za všechny hříchy z dřívějšího života.

Potom Pán ujistil krále Mučukundu: “V příštím životě se narodíš jako prvotřídní vaišnava, nejlepší z bráhmanů, a transcendentální služba Mně bude tvou jedinou činností.” Vaišnava je prvotřídní bráhmana, protože nikdo se nemůže dostat na úroveň vaišnavy, aniž by měl vlastnosti pravého bráhmany. Když se někdo stane vaišnavou, věnuje se plně činnostem určeným pro dobro všech živých bytostí. Nejvyšší dobročinností pro živé bytosti je šířit vědomí Krišny. Zde je řečeno, že ti, které Pán obdaří zvláštní přízní, si mohou být absolutně vědomi Krišny a věnovat se šíření vaišnavské filosofie.