7. KAPITOLA

Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Krišna, vždy vlastní šest vznešených atributů: úplné bohatství, úplnou sílu, úplnou slávu, úplné poznání, úplnou krásu a úplné odříkání. Pán se zjevuje v různých úplných, věčných podobách inkarnací. Podmíněná duše má mnoho příležitostí naslouchat o transcendentálních činnostech, které Pán v těchto různých inkarnacích vykonává. V Bhagavad-gītě je řečeno: janma karma ca me divyam. Zábavy a činnosti Pána nejsou hmotné, přesahují hmotné pojetí, a podmíněná duše může z naslouchání o těchto neobyčejných činnostech získat prospěch. Naslouchání je příležitost, jak se sdružovat s Pánem; samotný poslech vyprávění o Jeho činnostech člověka přemístí na transcendentální úroveň. Podmíněná duše má přirozenou chuť poslouchat o jiných podmíněných duších ve formě povídek, divadelních her a románů, a tento sklon poslouchat o druhých se dá využít k naslouchání o zábavách Pána. Tím se okamžitě povýšíme na duchovní úroveň. Krišnovy zábavy jsou nejen krásné, ale také neobyčejně těší mysl.

Pokud někdo využije naslouchání o Pánových zábavách, hmotné znečištění prachem, který se nahromadil v srdci během dlouhého styku s hmotnou přírodou, bude okamžitě odstraněno. Pán Čaitanja také učil, že pouhé poslouchání transcendentálního jména Pána Krišny může očistit srdce od veškeré hmotné špíny. Existují různé metody seberealizace, ale tato metoda oddané služby — v níž je naslouchání nejdůležitější činností — podmíněnou duši okamžitě očistí a umožní jí poznat své skutečné postavení. Podmíněný život je způsobený pouze tímto znečištěním, a jakmile je znečištění odstraněno, spící poslání živé bytosti — služba Pánu — se přirozeně probudí. Rozvíjení věčného vztahu s Nejvyšším Pánem nám umožňuje navazovat přátelství s oddanými. Mahárádž Paríkšit na základě vlastní zkušenosti doporučil, aby se každý snažil naslouchat o transcendentálních zábavách Pána. Tato kniha Krišna je určena k tomuto účelu a čtenáři jí mohou využít k dosažení nejvyššího cíle lidského života.

Pán sestupuje do hmotného světa ze své bezpříčinné milosti a předvádí své činnosti jako obyčejný člověk. Impersonalisté a ateisté bohužel považují Krišnu za obyčejného člověka, jako jsou oni sami, a proto se Mu vysmívají. Pán to osobně odsuzuje v Bhagavad-gītě, když říká: avajānanti māṁ mūḍhāḥ. Mūḍhové neboli darebáci mají Krišnu za obyčejného člověka nebo trochu mocnějšího muže; kvůli svému obrovskému neštěstí Ho nedovedou přijmout jako Nejvyšší Osobnost Božství. Někdy se tito nešťastníci falešně vydávají za Krišnovy inkarnace, bez odkazu na autorizovaná písma.

Když Krišna trochu povyrostl, neležel již stále jen na zádech, ale začal se i obracet na bříško. A brzy přišla doba, kdy Jašódá a Nanda Mahárádž uspořádali další obřad: Krišnovy první narozeniny. Začaly přípravy ke Krišnovým narozeninám, slavnosti, kterou všichni následovníci védských zásad oslavují dodnes. (V Indii slaví Krišnovy narozeniny všichni hinduisté bez ohledu na různá sektářská pojetí.) Všichni pastevci byli i se ženami pozváni, aby se zúčastnili radostných oslav. Skupina výborných hudebníků svou hrou přispívala k dobré náladě hostů. Byli pozváni také všichni učení bráhmanové, a ti recitovali védské hymny, aby Krišnovi zaručili příznivou budoucnost. Během pronášení védských hymnů a hudebního doprovodu matka Jašódá Krišnu koupala. Tento obřad se nazývá abhiṣek a na den oslav narození Pána Krišny, zvaný Džanmáštamí, se dodnes provádí ve všech vrindávanských chrámech.

Při této příležitosti matka Jašódá zařídila, aby bylo rozdáno velké množství obilnin, a prvotřídní krávy byly ozdobeny zlatem a připraveny k předání učeným a úctyhodným bráhmanům jako milodary. Jašódá se vykoupala, slavnostně se oblékla, vzala si umytého a pěkně oblečeného Krišnu do náruče a usedla, aby poslouchala védské hymny, které bráhmanové pronášeli. Zatímco naslouchala jejich recitaci, malý Krišna jako by usínal; proto Ho opatrně položila do postýlky a věnovala se vítání přátel, příbuzných a obyvatel Vrindávanu, kteří se přišli tohoto svatého obřadu zúčastnit. Krišna začal po chvíli plakat, protože měl hlad a matka Ho zapomněla nakojit. Kvůli všemu hluku kolem však Jašódá Jeho nářek neslyšela. Chlapeček se ale rozzlobil, protože byl hladový a Jeho matka Mu nevěnovala pozornost. Zvedl své lotosu podobné nožky a začal jimi kopat jako obyčejné dítě. Jašódá uložila Krišnu pod ruční vozík, a když kopal, náhodou se dotkl kola vozu, a ten se ihned rozsypal. Různé nářadí a nádobí z mosazi a jiných kovů naložené na vozíku spadlo s rachotem na zem. Kolo se oddělilo od nápravy, jeho paprsky se polámaly a rozletěly kolem. Matka Jašódá a ostatní gópí a také Nanda Mahárádž a pastevci byli překvapeni a nemohli pochopit, jak se mohl vozík sám od sebe rozbít. Všichni muži a ženy podílející se na posvátném obřadu se shlukli kolem a začali se dohadovat, jak se to stalo. Nikdo nemohl najít příčinu, až nějaké malé děti, které měly dovoleno si s Krišnou hrát, oznámily, že to způsobil Krišna kopnutím do kola. Ujišťovaly dav, že na vlastní oči viděly, jak se to stalo, a neústupně trvaly na svém. Někteří dospělí poslouchali jejich tvrzení, ale jiní říkali: “Jak těm dětem můžete věřit?” Pastevci a pastevkyně nemohli pochopit, že všemocný Pán, Osobnost Božství, tam ležel jako dítě a mohl udělat cokoliv. Vše možné i nemožné bylo v Jeho moci.

Zatímco se takto dohadovali, malý Krišna plakal. Matka Jašódá bez řečí dítě vzala a posadila si Ho na klín. Přizvala učené bráhmany, aby recitovali svaté védské hymny na ochranu před zlými duchy, a přitom Ho kojila. Jestliže dítě pokojně pije mateřské mléko, dá se z toho usoudit, že je mimo veškeré nebezpečí. Poté silnější pastevci opravili rozbitý vůz a urovnali rozházené věci do původního stavu. Bráhmanové pak obětovali do obětního ohně a s jogurtem, máslem, trávou kuša a vodou uctívali Nejvyšší Osobnost Božství, aby zajistili dítěti štěstí.

Všichni bráhmanové, kteří byli tehdy přítomní, byli kvalifikovaní, protože nebyli závistiví, byli vždy věrní pravdě, nikdy nebyli pyšní, nedopouštěli se násilí a nikdy se nepovyšovali. Všichni byli pravými bráhmany a nebylo důvodu si myslet, že by jejich požehnání vyzněla naprázdno. S pevnou vírou v kvalifikované bráhmany si Nanda Mahárádž vzal své dítě na klín a omýval Ho vodou smíchanou s různými bylinami, zatímco bráhmanové pronášeli hymny z Ṛg, Yajur a Sāma Vedy.

Je řečeno, že pokud člověk není kvalifikovaným bráhmanou, neměl by číst mantry z Véd. Zde je důkaz, že bráhmanové projevovali všechny bráhmanské vlastnosti. Mahárádž Nanda jim také plně důvěřoval, a proto jim bylo dovoleno provádět obřady zpíváním védských manter. Existuje mnoho různých obětních obřadů určených pro různé účely, ale mantry by měli zpívat pouze kvalifikovaní bráhmanové. Vzhledem k tomu, že v současném věku Kali takoví bráhmanové neexistují, jsou všechny védské oběti zakázány. Šrí Čaitanja Maháprabhu proto doporučil pro tento věk pouze jeden druh oběti, a to saṅkīrtana-yajñu neboli zpívání mahá-mantry: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.

Když bráhmanové zpívali védské hymny a provedli obřad podruhé, Nanda Mahárádž jim opět daroval velké množství obilí a krav. Všechny darované krávy byly pokryty krásnými, zlatem vyšívanými látkami a rohy jim zdobily zlaté kroužky. Měly postříbřená kopyta a na krku jim visely květinové girlandy. Nanda Mahárádž daroval tolik krav jen proto, aby zajistil blaho svému překrásnému dítěti, a bráhmanové dali na oplátku Krišnovi svá srdečná požehnání. Požehnání udělená schopnými bráhmany nepřijdou nikdy nazmar.

Jednoho dne, krátce po obřadu, když se matka Jašódá laskala s Krišnou na klíně, pocítila, že je velice těžký, a jelikož Ho nemohla unést, ač nerada, položila Ho na zem a začala se věnovat domácím povinnostem. V té době se jeden z Kansových služebníků, Trinávarta, objevil v podobě větrného víru, jak mu Kansa poručil. Posadil si dítě na záda a nad celým Vrindávanem rozpoutal velkou písečnou bouři, která všechny zaslepila. Během několika málo okamžiků padla na celou vrindávanskou oblast tak hustá tma, že nikdo neviděl sebe ani ostatní. V té chvíli matka Jašódá ztratila své dítě, které odnesl větrný vír, z očí a začala žalostně naříkat. Padla na zem jako kráva, která právě ztratila své telátko. Když takto žalostně naříkala, všechny pastevkyně okamžitě přiběhly a začaly Krišnu hledat, ale ke svému velkému zklamání Ho nemohly najít.

Démon Trinávarta s malým Krišnou na zádech vylétl vysoko do nebe, ale dítě ho najednou začalo tak tížit, že nemohl pokračovat v letu a musel přestat vířit vzduch. Krišna byl tak těžký, že začal stahovat démona dolů. Chytil ho za krk a Trinávartovi se zdálo, že dítě váží tolik jako velká hora, a snažil se vymanit z Jeho sevření. To však nedokázal a oči mu vylezly z důlků. Se strašným řevem spadl na vrindávanskou zem a zahynul. Spadl stejně jako Tripurásura, kterého probodl svým šípem Pán Šiva. Narazil na velký balvan, zpřerážel si údy a všichni obyvatelé Vrindávanu mohli vidět jeho tělo.

Když gópí uviděly mrtvého démona a malého Krišnu, jak si vesele hraje na jeho těle, okamžitě Ho s velkou láskou vzaly do náruče. Pastevci a jejich ženy se velice zaradovali, že mají své milované dítě Krišnu zase zpátky. Začali se bavit o tom, jak to bylo úžasné, že démon Krišnu unesl, aby Ho sežral, ale nepodařilo se mu to, a místo toho sám zahynul. Někteří nahlas schvalovali, co se stalo: “Tak to má být, protože velké hříšníky zabijí reakce za jejich hříšné jednání, zatímco děťátko Krišna je zbožné, takže ze všech hrozivých situací vyvázne bez úhony. My jsme také jistě v minulých životech prováděli velké oběti, uctívali Nejvyšší Osobnost Božství, rozdali mnoho milodarů a konali dobročinné skutky pro blaho všech. Díky těmto zbožným činnostem je dítě ochráněno před každým nebezpečím.”

Shromážděné gópí si navzájem říkaly: “Jaký druh askeze jsme musely podstoupit v našich minulých životech! Musely jsme jistě uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, provádět různé oběti, rozdávat milodary a konat mnoho veřejně prospěšných činností, jako je pěstování banyánů a kopání studní. Odměnou za tyto zbožné činnosti jsme dostaly naše dítě zpátky, přestože mělo zemřít. Krišna se nyní vrátil, aby rozveselil své příbuzné.” Když Nanda Mahárádž viděl tyto podivuhodné události, znovu a znovu přemýšlel o Vasudévových slovech.

Když pak jednou po této události Jašódá chovala své dítě a něžně se s Ním mazlila, z ňader jí začalo hojným proudem prýštit mateřské mléko. Jakmile prsty otevřela Krišnovu pusinku, najednou v ní spatřila celý vesmírný projev. Viděla v Krišnově puse celé nebe a na něm svítící tělesa, hvězdy na všech stranách, slunce, měsíc, vzduch, moře, ostrovy, hory, řeky, lesy a všechny ostatní pohyblivé i nehybné bytosti. Když to matka Jašódá uviděla, srdce se jí rozbušilo a v duchu si říkala: “To je přece úžasné!” Nedokázala nic říci, jen zavřela oči a pohroužila se do krásných myšlenek. To, že Krišna ukázal vesmírnou podobu Nejvyšší Osobnosti Božství, i když ležel na klíně své matky, dokazuje, že Nejvyšší Osobnost Božství je vždy Nejvyšší Osobností Božství, bez ohledu na to, zda se jeví jako dítě na klíně své matky, nebo jako vozataj na Kuruovském bitevním poli. Tím se potvrzuje, jak nesprávná je smyšlenka impersonalistů, že se člověk může stát Bohem meditací nebo nějakými nepřirozenými hmotnými činnostmi. Bůh je Bohem vždy, v jakémkoli postavení, a živé bytosti jsou vždy nedílnými částmi Nejvyššího Pána. Nikdy se nemohou vyrovnat nepochopitelné a nadpřirozené síle Nejvyšší Osobnosti Božství.