Kapitola dvacátá první

Osobní rysy můžeme rozdĕlit do dvou skupin: rysy zahalené a rysy projevené. Má-li Kršna na sobĕ různé druhy odĕvů, Jeho tĕlesné rysy jsou zahalené. Ve Šrímad Bhágavatamu je uveden takový příklad v souvislosti s Jeho zábavou dvārakā-līlā, kdy Kršna žil jako král ve Dvárace. Kršna se nĕkdy bavil tím, že se oblékl jako žena. Když Ho Uddhava takto uvidĕl, řekl: „Jak je to úžasné, že tato žena přitahuje mou extatickou lásku ke Kršnovi stejnĕ jako samotný Pán Kršna! Myslím, že to jistĕ bude Kršna oblečený v ženských šatech.“
 

Jeden oddaný zahlédl Pána s Jeho projevenými osobními rysy a začal je chválit a opĕvovat: „Jak úžasné jsou tĕlesné rysy Pána Kršny! Jeho krk je jako lastura. Jeho oči jsou nádhernĕjší než lotosový kvĕt. Jeho tĕlo je jako strom tamāla; velmi tmavé. Jeho hlavu chrání baldachýn vlasů, na hrudi má znaky Šrívatsa a v ruce drží lasturu. S tĕmito krásnými tĕlesnými rysy vypadá nepřítel démona Madhua tak pĕknĕ, že pouhým pohledem na Jeho transcendentální vlastnosti se mi od Nĕho dostává požehnání transcendentální blaženosti.“
 

Šríla Rúpa Gósvámí prostudoval různá písma a vyjmenoval Kršnovy transcendentální vlastnosti následovnĕ: (1) krásné rysy celého tĕla; (2) označen všemi příznivými znaky; (3) nevýslovnĕ potĕšující; (4) zářící; (5) silný; (6) vĕčnĕ mladý; (7) úžasný znalec jazyků; (8) pravdomluvný; (9) mluví příjemnĕ; (10) plynule se vyjadřuje; (11) velice učený; (12) velice inteligentní; (13) geniální; (14) umĕlec; (15) velice dovedný; (16) odborník; (17) vdĕčný; (18) pevnĕ odhodlaný; (19) umí výbornĕ posoudit čas a okolnosti; (20) na vše se dívá z pohledu Véd, autoritativních písem; (21) čistý; (22) ovládající se; (23) vytrvalý; (24) trpĕlivý; (25) odpouštĕjící; (26) vážný; (27) spokojený v sobĕ; (28) nezaujatý; (29) velkomyslný; (30) zbožný; (31) hrdinský; (32) soucitný; (33) uctivý; (34) laskavý; (35) velkorysý; (36) stydlivý; (37) ochránce odevzdaných duší; (38) šťastný; (39) příznivec oddaných; (40) ovládaný láskou; (41) blahodárný; (42) nejmocnĕjší; (43) nejslavnĕjší; (44) oblíbený; (45) naklonĕný oddaným; (46) přitažlivý pro všechny ženy; (47) uctívaný všemi; (48) nejbohatší; (49) nejúctyhodnĕjší; (50) nejvyšší vládce. Nejvyšší Osobnost Božství má všech tĕchto padesát transcendentálních vlastností v plné míře jako nesmírný oceán. Jinými slovy rozsah Jeho vlastností je nepředstavitelný.
 

Individuální živé bytosti jako malé části Nejvyššího Pána mohou za předpokladu, že se z nich stanou čistí oddaní Pána, také mít všechny tyto vlastnosti v nepatrném množství. Všechny uvedené transcendentální vlastnosti tedy mohou mít oddaní v nepatrném množství, zatímco Nejvyšší Osobnost Božství je má vždy v plné míře.
 

Kromĕ nich existují ještĕ další transcendentální vlastnosti, které Šiva popisuje Párvatí v Padma Puránĕ, a které jsou také popsány v prvním zpĕvu Šrímad Bhágavatamu bĕhem rozhovoru mezi božstvem Zemĕ a králem náboženství Jamarádžou: „Lidi, kteří se touží stát velkými osobnostmi, musí zdobit následující vlastnosti: pravdomluvnost, čistota, milosrdnost, vytrvalost, odříkavost, klid, prostota, vláda nad smysly, vyrovnanost mysli, pokání, nezaujatost, shovívavost, mírnost, učenost, poznání, odpoutanost, bohatství, rytířskost, vliv, síla, pamĕť, nezávislost, ohleduplnost, osobní lesk, trpĕlivost, laskavost, vynalézavost, vznešenost, vychovanost, odhodlání, dokonalost v poznání, náležité jednání, vlastnictví všech předmĕtů požitku, vážnost, stálost, vĕrnost, sláva, uctivost a žádný falešný egoismus.“ Lidé, kteří touží stát se velkými dušemi, nemohou postrádat ani jednu z uvedených vlastností, a tak s jistotou víme, že tyto vlastnosti najdeme také u nejvyšší duše, Šrí Kršny.
 

Pán Kršna má kromĕ výše zmínĕných padesáti vlastností dalších pĕt, které se částečnĕ projevují v osobnostech Brahmy a Šivy. Jsou to tyto transcendentální vlastnosti: (51) je nemĕnný, (52) vševĕdoucí, (53) neustále svĕží, (54) sac-cid-ānanda (má vĕčné blažené tĕlo), (55) má všechny mystické dokonalosti.
 

Kršna má dále pĕt vlastností, které se také projevují v tĕle Nárájany: (56) Má nepochopitelnou moc. (57) Z Jeho tĕla se vytvářejí nespočetné vesmíry. (58) Je původním zdrojem všech inkarnací. (59) Udĕluje osvobození nepřátelům, které zabije. (60) Přitahuje osvobozené duše. Všechny tyto transcendentální vlastnosti najdeme v úžasné podobĕ také v osobnosti Pána Kršny.
 

Kromĕ tĕchto šedesáti transcendentálních vlastností má Kršna další čtyři, které se neprojevují ani u Nárájany, podoby Boha, natož pak u polobohů nebo živých bytostí: (61) Provádí obdivuhodnĕ rozmanité zábavy (zvláštĕ své dĕtské zábavy). (62) Obklopují Ho oddaní obdaření úžasnou láskou k Bohu. (63) Svou hrou na flétnu může přitahovat všechny živé bytosti ze všech vesmírů. (64) Jeho krása je tak úžasnĕ vznešená, že nemá soupeře po celém stvoření.
 

Spolu s tĕmito čtyřmi zvláštními vlastnostmi Pána Kršny je celkový počet Kršnových vlastností šedesát čtyři. Šríla Rúpa Gósvámí se pokusil citovat různá písma, aby doložil všech šedesát čtyři vlastností Nejvyššího Pána.
 

Budeme-li přirovnávat různé části Pánova tĕla k hmotným předmĕtům, pak nebudou taková přirovnání nikdy dokonalá. Obyčejní lidé nemohou pochopit, jak jsou tĕlesné rysy Pána vznešené, a tak je jim dána možnost porozumĕt jim alespoň pomocí hmotných přirovnání. Říká se, že Kršnova tvář je krásná jako mĕsíc, Jeho stehna jsou mocná jako sloní choboty, Jeho paže jsou jako dva sloupy, Jeho dlanĕ se rozpínají jako lotosové kvĕty, Jeho hruď je jako brána, Jeho boky jsou jako jeskynĕ a prostřední část Jeho tĕla je terasovitá.
 

Jisté rysy různých údů se považují za velice příznivé a všechny najdeme na tĕle Pána v plné míře. Jeden přítel Nandy Mahárádži o příznivých tĕlesných rysech Pána Šrí Kršny řekl: „Můj drahý králi pastevců, na tĕle tvého syna shledávám třicet dva příznivé znaky! Udivuje mĕ, jak se tento chlapec mohl narodit v rodinĕ pastevce.“ Když se Kršna zjeví, objeví se obvykle v rodinĕ kšatrijů (králů), například jako Pán Rámačandra, a nĕkdy v rodinĕ bráhmanské, avšak Kršna přijal úlohu syna Mahárádži Nandy, přestože Nanda náležel do vaišjovské společnosti. Zamĕstnáním vaišjů je obchod a ochrana krav, a proto se jeho přítel, který se patrnĕ narodil v bráhmanské rodinĕ, divil, jak se tak vznešené dítĕ mohlo narodit rodinĕ vaišjů. Ať už tomu bylo jakkoliv, zmínil se Kršnovu nevlastnímu otci o příznivých znacích na tĕle Jeho syna.
 

Pokračoval: „Sedm míst na tĕle tohoto chlapce má načervenalý lesk — Jeho oči, konečky rukou, konečky nohou, patro, rty, jazyk a nehty. Načervenalý lesk na tĕchto místech se považuje za příznivý. Tři části Jeho tĕla jsou velice široké: Jeho pas, čelo a hruď. Tři části Jeho tĕla jsou krátké: krk, stehna a genitálie. Tři části Jeho tĕla jsou velice hluboké: Jeho hlas, inteligence a pupeční prohlubeň. Pĕt částí Jeho tĕla je vyvýšených: Jeho nos, paže, uši, čelo a stehna. Pĕt částí Jeho tĕla je zvláštĕ jemných: Jeho kůže, vlasy na hlavĕ a chloupky na ostatních částech tĕla, zuby a konečky prstů. Všechny tyto tĕlesné rysy se dohromady objevují pouze na tĕlech velkých osobností.“
 

Čáry osudu na dlani se také považují za příznivé tĕlesné znaky. Starší gópí v této souvislosti králi Nandovi řekla: „Tvůj syn má na dlaních velice zvláštní rýhy osudu. Na dlaních má znaky lotosového kvĕtu a disku a na chodidlech má znaky praporu, blesku, ryby, tyčky na ovládání slonů a lotosového kvĕtu. Podívej se prosím na tyto příznivé znaky!“
 

Krásné tĕlesné rysy, které spontánnĕ přitahují oči, se nazývají rucira (příjemné). Kršna má tuto přitažlivou vlastnost rucira ve svých osobních rysech. Ve třetím zpĕvu, druhé kapitole, 13. verši Šrímad Bhágavatamu o tom stojí: „Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, se objevil ve svých půvabných šatech na místĕ, kde král Judhišthira provádĕl obĕť Rádžasúja. Na obřad byly pozvány všechny význačné osobnosti z různých částí vesmíru a všichni se při pohledu na Kršnu pomysleli, že ve stvoření tĕla Kršny jistĕ vyvrcholilo veškeré mistrovství Stvořitele.“
 

Říká se, že osm částí Kršnova transcendentálního tĕla připomíná lotosový kvĕt — je to Jeho obličej, Jeho oči, Jeho ruce, Jeho břicho a Jeho chodidla. Gópí a obyvatelé Vrndávany vídávali lesk lotosových kvĕtů všude a témĕř z tohoto výjevu nemohli spustit zrak.
 

Záře, která se šíří vesmírem, se považuje za paprsky Nejvyšší Osobnosti Božství. Kršnovo nejvyšší sídlo neustále vydává záři známou jako brahmajyoti a tato záře vychází z Jeho tĕla.
 

Zář mnoha drahokamů spočívajících na Pánovĕ hrudi převýší dokonce i záři slunce, ale srovnáme-li ji s tĕlesnou září Pána, drahokamy pak svítí pouze jako jediná hvĕzda na obloze. Transcendentální vliv Kršny je tak velký, že může porazit každého. Když byl Kršna v obĕtní arénĕ svého nepřítele krále Kansy, přítomní zápasníci oceňovali jemnost tĕla Šrí Kršny, ale zároveň se báli a byli zmateni, když pomysleli na souboj s Ním.
 

Človĕk, který má ojedinĕlou tĕlesnou sílu, se nazývá balīyān. Když Kršna zabil Arištásuru, jedna z gópí řekla: „Mé drahé přítelkynĕ, jen se podívejte, jak Kršna zabil Arištásuru! Byl silnĕjší než hora, ale Kršna ho přesto popadl jako chomáč chmýří a bez potíží odhodil stranou.“ Na jiném místĕ se říká: „Moji drazí oddaní Pána Kršny, ať vás levá ruka Šrí Kršny, která zvedla kopec Góvardhana jako míč, ochrání před vším nebezpečím!“
 

Kršna je krásný v každém vĕku — totiž ve svém dĕtství, chlapectví a mládí. Z tĕchto tří různých vĕků je Jeho mládí oceánem všech radostí a v této dobĕ přijímá nejrozmanitĕjší druhy oddané služby. V tomto vĕku má Kršna všechny transcendentální vlastnosti a vĕnuje se svým transcendentálním radovánkám. Oddaní proto pokládají počátek Jeho mládí za nejpřitažlivĕjší rys v extatické lásce.
 

Kršna je v tomto vĕku popisován následovnĕ: „Sílu Kršnova mládí doplňuje Jeho krásný úsmĕv, který je krásnĕjší než mĕsíc v úplňku. Je vždy pĕknĕ oblečen, v kráse překoná i boha lásky, a neustále přitahuje mysli gópí, které tak bez přestání pociťují potĕšení.“
 

Rúpa Gósvámí řekl, že tomu, kdo zná různé jazyky, zvláštĕ pak sanskrt, kterým se mluví ve mĕstech polobohů — a stejnĕ tak i ostatní svĕtové jazyky včetnĕ řeči zvířat — se říká skvĕlý znalec jazyků. Vypadá to tedy, že Kršna také ovládá jazyk zvířat. Stařena, která byla přítomná v dobĕ Kršnových zábav ve Vrndávanĕ, řekla jednou s údivem: „Jak je úžasné, že Kršna, kterému patří srdce všech mladých dívek z Vradžabhúmi, dovede pĕknĕ mluvit vradžabhúmským jazykem s gópími, sanskrtem hovoří s polobohy a řečí zvířat může hovořit dokonce i s kravami a býky! Skvĕle se vyjadřuje jazykem kašmírské provincie, řečí papoušků a ostatních ptáků a snad všemi nejbĕžnĕjšími jazyky!“ Ptala se gópí jak je možné, že se Kršna tak dokonale naučil tolika různým jazyků.
 

Človĕk, který nikdy neporuší své slovo, se nazývá pravdomluvný. Kršna jednou slíbil matce Pánduovců Kuntí, že přivede zpĕt z Kuruovského bitevního pole jejích pĕt synů. Když bitva skončila a všichni Pánduovci se vrátili domů, Kuntí Kršnu chválila, protože svůj slib splnil. Řekla: „Dokonce i sluneční svit může jednoho dne začít studit a svit mĕsíce začít hřát, Ty však svůj slib neporušíš.“ Podobnĕ v dalším případĕ, když Kršna spolu s Bhímou a Ardžunou šli vyzvat Džarásandhu, Kršna řekl otevřenĕ Džarásandhovi, že za ním přišel vĕčný Kršna spolu se dvĕma Pánduovci. Jak Kršna, tak Pánduovci — v tomto případĕ Bhíma a Ardžuna — byli kšatrijové (králové-válečníci). Džarásandha byl také kšatrija a byl velice štĕdrý k bráhmanům. Kršna mĕl v úmyslu utkat se s ním, a s Bhímou a Ardžunou se za ním vydali v šatech bráhmanů. Džarásandha byl k bráhmanům velice štĕdrý a zeptal se jich co chtĕjí, a oni vyslovili touhu bojovat s ním. Kršna oblečený jako bráhman se prohlásil za téhož Kršnu, který byl královým vĕčným nepřítelem.
 

Človĕk, který je schopen příjemnĕ mluvit i se svým nepřítelem a dokáže ho usmířit, se nazývá příjemný řečník. Kršna byl tak příjemný řečník, že když ve vodĕ Jamuny porazil svého nepřítele Káliju, řekl: „Můj drahý králi hadů, ačkoliv jsem ti přinesl tolik bolesti, nebuď se Mnou prosím nespokojen. Mou povinností je chránit tyto krávy, které uctívají i polobozi. Musel jsem tĕ odsud vyhnat, jen proto, abych je zachránil před nebezpečím, které způsobovala tvá přítomnost.“
 

Kálija žil ve vodĕ Jamuny a následkem toho byla dolní část řeky otrávená. Tak zahynulo mnoho krav, které se této vody napily. Kršnovi bylo pouze čtyři nebo pĕt let, ale přesto skočil do vody, velice přísnĕ Káliju potrestal a požádal ho, aby z toho místa odešel jinam.
 

Kršna tehdy řekl, že krávy uctívají dokonce i polobozi, a sám ukázal, jak krávy ochraňovat. Alespoň lidé vĕdomí si Kršny by mĕli jít v Jeho stopách a poskytnout kravám veškerou ochranu. Krávy neuctívají jen polobozi. Při nĕkolika příležitostech je uctíval samotný Šrí Kršna, zvláštĕ ve dnech Gópáštamí a Góvardhana púdžá.
 

Človĕk, který dokáže mluvit výstižnĕ a se vší zdvořilostí a dobrými vlastnostmi, se nazývá vāvadūka neboli plynulý. Ve Šrímad Bhágavatamu je pasáž, která se týká Kršnovy kultivované mluvy. Když Kršna zdvořile žádal svého otce Nandu Mahárádžu, aby zastavil obĕti bohu deštĕ Indrovi, manželku jednoho vesnického pastevce to okouzlilo. Svým přítelkyním Kršnovu řeč pozdĕji popsala: „Kršna mluvil se svým otcem tak zdvořile a jemnĕ, že to bylo jako kdyby lil do uší všech přítomných nektar. Koho by Kršnova sladká slova nepřitahovala?“
 

Na Kršnovĕ řeči můžeme vidĕt všechny dobré vlastnosti ve vesmíru a Uddhava ji popisuje následovnĕ: „Kršnova slova jsou tak přitažlivá, že mohou okamžitĕ napravit i srdce Jeho protivníka. Jeho slova mohou ihned vyřešit všechny otázky a problémy svĕta. Nemluví příliš dlouho, ale každé slovo vycházející z Jeho úst je plné významů. Taková Kršnova mluva velice tĕší mé srdce.“
 

Má-li človĕk vysoké vzdĕlání a jedná-li přísnĕ podle mravních zásad, nazývá se velice učený. Vzdĕlaný se nazývá ten, kdo je zbĕhlý v různých oblastech poznání, a protože jedná podle morálních zásad, říká se mu človĕk pevných mravů. Tyto dvĕ složky dohromady tvoří učenost.
 

Šrí Nárada Muni vysvĕtluje, jak Kršna obdržel vzdĕlání od Sándípani Muniho: „Na počátku jsou Brahmá a ostatní jako mraky vypařené vody z velkého oceánu Kršny. Jinými slovy, Brahmá poprvé obdržel védské poznání od Kršny, stejnĕ jako mraky obdrží vodu z oceánu. Védské vzdĕlání a pokyny, které Brahmá přednesl svĕtu, pak byly předány hoře — Sándípani Munimu. Pokyny Sándípani Muniho Kršnovi jsou jako jezero v horách, jehož vody stékají jako řeka a opĕt se mísí se svým zdrojem — oceánem Kršnou.“ Pro vyjasnĕní uveďme, že Kršnu ve skutečnosti nemůže poučovat nikdo, právĕ jako oceán nezískává vodu z žádného jiného zdroje, než sám ze sebe. Pouze se zdá, že řeky přinášejí vodu do oceánu. Je jasné, že Brahmá obdržel poznání od Kršny, a od Brahmy se védské pokyny předávaly dále učednickou posloupností. Sándípani Muni je přirovnáván k řece, která stéká zpĕt do stejného původního oceánu — Kršny.
 

Siddhové, obyvatelé Siddhalóky (kde se všichni rodí se zcela vyvinutými mystickými silami), a Čáranové, obyvatelé jiné podobné planety, se ke Kršnovi modlí následovnĕ: „Můj Pane Góvindo, bohyni učenosti zdobí čtrnáct druhů ozdob vzdĕlanosti, její inteligence proniká vším ve čtyřech částech Véd a její pozornost se neustále soustředí na zákoníky, které předložili velcí svĕtci jako Manu. Je odĕna do šesti druhů odborného poznání — totiž do védských důkazů, gramatiky, astrologie, řečnictví, slovní zásoby a logiky. Jejími stálými přítelkynĕmi jsou védské dodatky, Purány, a zdobí ji konečné závĕry všeho vzdĕlání. Nyní má možnost sedĕt s Tebou jako spolužačka ve škole a je zamĕstnána ve Tvé službĕ.“
 

Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, nepotřebuje žádné vzdĕlání, ale dává bohyni učenosti příležitost, aby Mu sloužila. Třebaže má mnoho oddaných, je sobĕstačný a nepotřebuje službu žádné živé bytosti. Je to pouze Jeho laskavost a milost, že každému poskytuje příležitost, aby Mu sloužil, jako kdyby službu svých oddaných potřeboval.
 

Ohlednĕ mravních zásad ve Šrímad Bhágavatamu stojí, že Kršna vládne nad Vrndávanou jako zosobnĕná smrt zlodĕjům, jako radostná blaženost zbožným, jako nejkrásnĕjší bůh lásky mladým dívkám a jako nejvelkodušnĕjší osobnost chudákům. Pro své přátele je jako osvĕžující mĕsíc v úplňku a pro své protivníky je ničícím ohnĕm pocházejícím od Šivy. Kršna je tudíž v jednání a výmĕnĕ vztahů s různými druhy lidí tím nejdokonalejším moralistou. Když je zosobnĕnou smrtí pro zlodĕje, neznamená to, že nedodržuje mravní zásady nebo že je krutý. Je stále laskavý, neboť ztrestat smrtí zlodĕje je projev nejvyššího stupnĕ morálních zásad. Také v Bhagavad-gítĕ Kršna říká, že jedná s různými druhy lidí podle toho, jak oni jednají s Ním. Kršnovo zacházení s oddanými i s neoddanými je stejnĕ dobré, třebaže se liší. Jelikož Kršna je všedobrý, Jeho jednání se všemi je vždy dobré.
 

Človĕku se říká, že je inteligentní, má-li bystrou pamĕť a dobrou úvahu. Kršna mĕl tak dobrou pamĕť, že když studoval ve škole Sándípani Muniho v Avantípuře, stačilo Mu vyslechnout pokyny od svého učitele pouze jednou a stal se z Nĕj ihned odborník ve všech předmĕtech. Ve skutečnosti šel do školy Sándípani Muniho proto, aby ukázal všem lidem na svĕtĕ, že i velký či geniální človĕk musí jít za vyššími autoritami, aby obdržel vzdĕlání. I ten nejvĕtší človĕk musí přijmout učitele neboli duchovního mistra.
 

Kršna ukázal svou prozíravost, když bojoval s nedotknutelným králem, který napadl mĕsto Mathuru. Podle védských příkazů se kšatrijští králové nemají dotknout nedotknutelného ani v případĕ, že zasluhuje trest a mĕl by být zabit. Když nedotknutelný král přepadl mĕsto Mathuru, nepovažoval Kršna za moudré zabít ho přímo svou vlastní rukou. Král však mĕl být přesto zabit, a Kršna se proto po bystré úvaze rozhodl, že by mĕl utéci z bojištĕ, aby ho nedotknutelný král pronásledoval. Mohl tak krále zavést do hor, kde ležel spící Mučukunda. Mučukunda dostal od Kárttikéji požehnání, že když se vzbudí ze spánku, kohokoliv zahlédne, bude okamžitĕ spálen na prach. Kršna tedy považoval za moudré zavést nedotknutelného krále do jeskynĕ, aby jeho přítomnost Mučukundu probudila a král byl hned spálen na prach.
 

Človĕk se nazývá geniální, dokáže-li vyvrátit stále novými argumenty jakýkoliv protiútok. Uveďme citát z Padjávalí, kde je následující rozmluva mezi Rádhou a Kršnou. Když Kršna přišel jednoho rána za Rádhou, zeptala se Ho: „Můj drahý Kéšavo, kde je nyní Tvoje vāsa?“ Sanskrtské slovo vāsa má tři významy: jeden význam je sídlo, druhý vůnĕ a třetí šaty.
 

Rádhárání se ve skutečnosti Kršny zeptala: „Kde jsou Tvé šaty?“ Kršna to však vzal tak, jakoby tím myslela sídlo, a odpovĕdĕl: „Má drahá okouzlující Rádho, v tomto okamžiku je Mé sídlo ve Tvých krásných očích.“
 

Rádhárání Mu odpovĕdĕla: „Můj drahý vychytralý chlapče, neptala jsem se Tĕ na Tvé sídlo, ptala jsem se Tĕ na Tvé šaty.“
 

Kršna nyní vzal význam slova vāsa jako vůnĕ a řekl: „Má drahá šťastná Rádho, navonĕl jsem se jen proto, abych se mohl stýkat s Tvým tĕlem.“
 

Šrímatí Rádhárání se Kršny opĕt zeptala: „Kde jsi strávil noc?“ Použila zde sanskrtské slovo yāminyāmuṣitaḥ. Yāminyām znamená „v noci“ a uṣitaḥ znamená „strávit“. Kršna však rozdĕlil slovo yāminyāmiṣitaḥ na dvĕ oddĕlená slova, yāminyā a muṣitaḥ. Rozdĕlením slova na dvĕ vznikl nový význam, že byl unesen Jáminí neboli nocí. Kršna proto Rádhárání odpovĕdĕl: „Má drahá Rádhárání, myslíš, že by Mĕ mohla unést noc?“ Tímto způsobem odpovídal na všechny otázky Rádhárání tak vychytrale, že tím potĕšil tuto nejdražší gópí.
 

Človĕk, který se umí oblékat a mluvit velice umĕlecky, se nazývá vidagdha. Tato vlastnost se na osobnosti Pána Kršny projevuje také. Rádhárání o ní mluví následovnĕ: „Má drahá přítelkynĕ, jen se podívej, jak pĕknĕ Kršna skládá písnĕ, jak tančí a jak zábavnĕ mluví a hraje na svou flétnu a jak pĕknĕ je ozdoben girlandami. Obléká se tak okouzlujícím způsobem, jako kdyby za šachovnicí porazil každého hráče. Jeho úžasnost je na samém vrcholu umĕleckého mistrovství.“
 

Človĕk, který dokáže dĕlat různé druhy práce najednou, se nazývá dovedný. Jedna z gópí o tom říká: „Mé drahé přítelkynĕ, jen se podívejte na dovednost Šrí Kršny! Složil pĕkné písnĕ o pasáčcích a přináší potĕšení kravám. Pohyby obočí přináší potĕšení gópím a současnĕ bojuje s démony jako je Arištásura. K různým živým bytostem se tak chová různĕ a všechno je Mu naprostým potĕšením.“
 

Človĕku, který dokáže rychle splnit obtížný úkol, se říká odborník. O odborných schopnostech Kršny se píše v desátém zpĕvu, padesáté deváté kapitole, 17. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí říká Mahárádžovi Paríkšitovi: „Ó nejlepší z Kuruovců, Pán Kršna roztříštil na kusy všemožné zbranĕ různým válečníkům.“ Dříve se bojovalo různými druhy šípů. Bojovník na jedné stranĕ vystřelil šíp a na druhé ho museli odrazit a zneškodnit jiným šípem. Jedna strana například vystřelila šíp, který způsobil, že se z oblohy začaly valit proudy vody a strana protivníků ho musela zneškodnit vystřelením šípu, který okamžitĕ přemĕnil vodu v mraky. Z citátu vyplývá, že Kršna byl velkým odborníkem na zneškodňování šípů nepřítele. Tuto vlastnost prokázal také při tanci rāsa, kdy Ho každá z gópí požádala, aby se stal jejím partnerem, a Kršna se okamžitĕ expandoval do mnoha Kršnů, aby mohl vytvořit pár s každou z gópí. Každá z gópí pak mĕla Kršnu po svém boku.
 

Človĕk, který si je vĕdom toho, co pro nĕj jeho přítel udĕlal, a který na jeho služby nikdy nezapomene, se nazývá vdĕčný. V Mahábháratĕ Kršna říká: „Když jsem byl daleko od Draupadí, naříkala ,He govinda!̀ Díky tomuto jejímu volání jsem se jí zadlužil a tato zadluženost v mém srdci postupnĕ narůstá!“ Z toho, co Kršna řekl, je zřejmé, že Nejvyššího Pána můžeme jednoduše potĕšit tím, že Ho oslovíme „He kṛṣṇa! He govinda!“
 

Mahá-mantra (Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare) je také jednoduchým oslovením Pána a Jeho energie. Můžeme si představit, jak je Nejvyšší Pán zavázán každému, kdo neustále oslovuje Pána a Jeho energii. Není možné, aby Pán na takového oddaného zapomnĕl. V tomto verši se jasnĕ říká, že každý, kdo oslovuje Pána, okamžitĕ upoutá Jeho pozornost a Pán mu zůstane navždy zavázán.
 

Dalším příkladem kdy se Kršna cítil zavázán, je Jeho jednání s Džámbavánem. Když byl Pán přítomen na Zemi jako Šrí Rámačandra, velký král opic Džámbaván mu prokazoval vĕrné služby. Když se potom znovu zjevil jako Šrí Kršna, oženil se s Džámbavánovou dcerou a prokazoval mu veškerou úctu, která se obvykle vzdává nadřízeným. Každý čestný človĕk je svému příteli zavázán, pokud mu tento přítel prokázal nĕjakou službu, a jelikož Kršna je nejčestnĕjší, jak by mohl zapomenout své závazky vůči svému služebníkovi?
 

Ten, kdo dodržuje usmĕrňující zásady a své sliby splní praktickými činy, se nazývá odhodlaný. Příkladem Kršnovy odhodlanosti je Jeho jednání v Hari-vanše. Týká se Kršnova boje s králem nebes Indrou, který byl násilím připraven o páridžátový kvĕt. Pārijāta je druh lotosového kvĕtu rostoucí na nebeských planetách. Satjabhámá, jedna z Kršnových manželek, si jednou tento lotosový kvĕt přála mít a Kršna slíbil, že jí ho přinese, ale Indra páridžátový kvĕt odmítl vydat. Došlo tak k velké bitvĕ — Kršna a Pánduovci na jedné stranĕ, a všichni polobozi na stranĕ druhé. Kršna nakonec všechny porazil, páridžátový kvĕt si odnesl a nabídl ho své královnĕ. Kršna řekl o této události Náradovi Munimu: „Můj drahý svĕtče mezi polobohy, nyní můžeš rozhlásit všem oddaným i neoddaným, že když jsem odnášel páridžátový kvĕt, snažili se Mĕ porazit všichni polobozi — gandharvové, nágové, démoni rákšasové, jakšasové, pannagové — nikdo Mĕ ale nemohl přimĕt k tomu, abych porušil slib Mé královnĕ.“
 

Kršna dále v Bhagavad-gítĕ slibuje, že Jeho oddaný nebude nikdy přemožen. Upřímný oddaný, který je neustále zamĕstnán v transcendentální láskyplné službĕ Pánu, by mĕl vĕdĕt, že Kršna svůj slib nikdy neporuší. Své oddané ochrání za všech okolností.
 

Kršna ukázal, že své sliby plní, když například přinesl páridžátový kvĕt Sathabhámĕ, když zachránil Draupadí před zneuctĕním a nebo když osvobodil Ardžunu před útoky všech nepřátel.
 

Kršnův slib, že Jeho oddaní nebudou nikdy přemoženi, předtím také doznal Indra, když byl poražen při zábavĕ govardhana-līlā. Když Kršna přesvĕdčil vesničany z Vradži (Vrndávany) aby přestali uctívat Indru, Indra se velice rozhnĕval a zaplavil Vrndávanu nepřetržitým deštĕm. Kršna však ochránil všechny obyvatele a zvířata tím, že zvedl kopec Góvardhana, který sloužil jako deštník. Když vše skončilo, Indra se Kršnovi odevzdal a pronesl mnoho modliteb, ve kterých přiznal: „Zvedl jsi kopec Góvardhana a ochránil jsi obyvatele Vrndávany. Tím jsi dodržel svůj slib, že Tvoji oddaní nebudou nikdy přemoženi.“
 

Kršna byl skvĕlým odborníkem v jednání s lidmi podle okolností, místa, času a příslušenství. Při rozhovoru s Uddhavou o tanci rāsa s gópími dokazuje, jak umí využít příhodného času, okolností a lidí: „Nejpříhodnĕjší čas je podzimní noc při úplňku jako je dnes. Nejlepším místem ve vesmíru je Vrndávana a nejkrásnĕjší dívky jsou gópí. Můj drahý Uddhavo, myslím, že bych mĕl využít všech okolností a vĕnovat se tanci rāsa.“
 

Človĕk, který jedná přesnĕ podle zásad písem, se nazývá śāstra-cakṣus. Śāstra-cakṣus označuje toho, kdo vidí vše očima autorizovaných písem. Každý znalý a zkušený človĕk by mĕl ve skutečnosti vidĕt vše prostřednictvím tĕchto knih. Obyčejnýma očima vidíme například Slunce pouze jako zářící předmĕt, ale díváme-li se z pohledu autorizovaných vĕdeckých knih a další literatury, můžeme poznat, o kolik je Slunce vĕtší než Zemĕ a jak je mocné. Vidĕt vĕci našima očima neznamená skutečnĕ vidĕt. Správným způsobem, jak vidĕt vĕci, je vidĕt je prostřednictvím autorizovaných knih nebo autorizovaných učitelů. Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství a vidí vše minulé, současné a budoucí, ale aby učil všechny lidi, mĕl ve zvyku se vždy obracet na písma. V Bhagavad-gítĕ Kršna například mluvil jako nejvyšší autorita, ale přesto citoval jako autoritu Védánta-sútru. Ve Šrímad Bhágavatamu nĕkdo o Kršnovi, nepříteli Kansy, žertovnĕ říká, že je známý tím, že se dívá prostřednictvím šáster. Aby však ustanovil svou autoritu, dívá se nyní na gópí, což je dohání k šílenství.
 

Nejvyšší čistota je dvojího druhu. Je-li človĕk čistý, je schopen osvobodit hříšného človĕka a také neudĕlá nic, co je nečisté. Ten, kdo má obĕ tyto vlastnosti, se nazývá naprosto čistý. Kršna má obojí — může osvobodit všechny hříšné podmínĕné duše a současnĕ neudĕlá nic, čím by mohl být znečištĕn.
 

Když se Vidura snažil přivést svého staršího bratra Dhrtaráštru k tomu, aby se zřekl rodinných svazků, řekl: „Můj drahý bratře, upni svou mysl na lotosové nohy Šrí Kršny, kterého velcí mudrci a svatí lidé uctívají krásnými verši. Mezi všemi, kteří dokáží osvobodit druhé, je Kršna ten nejvyšší. Polobozi jako Šiva a Brahmá jsou nepochybnĕ velcí, avšak jejich schopnost osvobodit druhé vždy závisí na Kršnovĕ milosti.“ Vidura proto poradil svému staršímu bratru Dhrtaráštrovi, aby soustředil svou mysl a uctíval pouze Kršnu. Zpívá-li človĕk svaté jméno Kršny, toto svaté jméno vyjde v jeho srdci jako mocné slunce a okamžitĕ rozptýlí veškerou temnotu nevĕdomosti. Vidura poradil Dhrtaráštrovi, aby neustále myslel na Kršnu a smyl tím rychle veškeré znečištĕní způsobené jeho hříšnými činy. Ardžuna v Bhagavad-gítĕ oslovuje Kršnu jako paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitram — nanejvýš čistý. Existuje mnoho dalších příkladů ukazujících Kršnovu nejvyšší čistotu.
 

Človĕk, který dokáže zcela ovládat své smysly, se nazývá vaśī, ovládající se. Šrímad Bhágavatam v této souvislosti říká: „Kršna mĕl šestnáct tisíc královen a všechny byly tak výjimečnĕ krásné, že jejich úsmĕvy a stud mohly uchvátit mysl velkých polobohů jako je Šiva. Kršnovu mysl však ani přes své přitažlivé ženské chování vzrušit nemohly.“ Každá z Kršnových manželek si myslela, že Kršna je okouzlen její ženskou krásou, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo. Kršna je tudíž nejvyšším vládcem smyslů, jak je potvrzeno v Bhagavad-gítĕ, kde je osloven jako Hršíkéša — Pán smyslů.
 

Človĕk, který pokračuje v práci, dokud nedosáhne vytouženého cíle, se nazývá vytrvalý.
 

Kršna jednou bojoval s králem Džámbavánem a chtĕl od nĕho vzít cenný drahokam Sjamantaka. Král se snažil ukrýt se v lese, ale Kršnu to neodradilo. S velkou dávkou vytrvalosti nakonec krále našel a drahokam získal.
 

Človĕk, který snáší všemožné útrapy, i když se zdají být nesnesitelné, se nazývá trpĕlivý.
 

Když Kršna žil u svého duchovního mistra, nevadily Mu všemožné nepříjemnosti, které Ho při službĕ guruovi potkaly, i když Jeho tĕlo bylo jemné a citlivé. Povinností žáka je sloužit duchovnímu mistrovi i přes všechny nesnáze. Žák, který žije u duchovního mistra, musí žebrat ode dveří ke dveřím a potom vše přinést duchovnímu učiteli. Když se rozdává prasádam, duchovní mistr by mĕl každého žáka k jídlu zavolat. Když duchovní učitel náhodou zapomene zavolat žáka na prasádam, žák by se mĕl podle písem toho dne radĕji postit, než aby přijmul jídlo z vlastní iniciativy. Takových nařízení existuje mnoho. Kršna nĕkdy také chodil do lesa sbírat suché dřevo na topení.
 

Človĕk, který umí snášet přestupky druhých, se nazývá odpouštĕjící.
 

Kršnova schopnost odpouštĕt je popsána v Šišupála-vadze v souvislosti s tím, když Kršna zakázal zabít Šišupálu. Král Šišupála byl vladař království Čedi, a ačkoliv byl Kršnův bratranec, neustále Mu závidĕl. Šišupála se snažil Kršnu urazit kdykoliv se setkali a zahrnoval ho nadávkami jak jen mohl. Když začal Šišupála urážet Kršnu při obĕti Rádžasúja Mahárádži Judhišthiry, Kršna se o to nestaral a mlčel. Nĕkteří přítomní byli připraveni Šišupálu zabít, ale Kršna je zastavil. Tolik umĕl odpouštĕt. Říká se, že když se z mraků ozývá hřmĕní, mocný lev okamžitĕ odpovídá hřmotným zařváním, ale když pošetilí šakali začnou vydávat své ménĕ významné zvuky, lev zůstává klidný.
 

Šrí Jamunáčárja chválí Kršnovu schopnost odpouštĕt následovnĕ: „Můj drahý Rámačandro, jsi tak milostivý, že jsi odpustil vránĕ, když dotírala na prsní bradavky Džánakí, jenom díku tomu, že se potom před Tebou poklonila.“ Indra, král nebes, na sebe jednou vzal podobu vrány a dorážel na Sítu (Džánakí), manželku Pána Rámačandry, a vrážel do Jejích ňader. Byla to zajisté urážka vesmírné matky Síty a Pán Rámačandra byl okamžitĕ připraven vránu zabít. Vrána se však potom před Pánem poklonila a On jí přestupek prominul. Šrí Jamunáčárja ve své modlitbĕ dále řekl, že schopnost odpouštĕt je u Pána Kršny dokonce vĕtší než u Pána Rámačandry, neboť Šišupála mĕl ve zvyku Kršnu urážet neustále — nejen v jednom životĕ, nýbrž nepřetržitĕ po tři životy. Kršna byl však i přesto tak laskavý, že Šišupálu osvobodil a umožnil mu splynout se svým bytím. Z toho můžeme pochopit, že cíl monistů — splynutí se září Nejvyššího — není tak tĕžce dosažitelný. Lidé jako Šišupála, kteří jsou ke Kršnovi neustále nepřátelští, mohou toto osvobození získat také.
 

Človĕk, který nevyjevuje svou mysl každému a jehož mentálním činnostem a plánům je velice tĕžké porozumĕt, se nazývá vážný. Když se Brahmá dopustil proti Pánu Šrí Kršnovi přestupku, modlil se k Nĕmu o odpuštĕní. Řekl mnoho pĕkných modliteb, ale přesto nebyl schopen rozpoznat, zda je Kršna spokojený nebo stále nespokojený. Kršna byl tak vážný, že nebral Brahmovy modlitby příliš na vĕdomí. Další příklad Kršnovy vážnosti se váže k Jeho milostnému jednání s Rádhárání. Kršna zachovával mlčení o svých milostných záležitostech s Rádhárání do takové míry, že ani Jeho starší bratr a neustálý společník Baladéva nemohl Kršnovým promĕnám kvůli Jeho vážnosti porozumĕt.
 

O človĕku, který je zcela spokojený sám v sobĕ a po ničem netouží, a který není rozrušen, i když je vážný důvod ke strachu, se říká, že je spokojený v sobĕ.
 

Kršna projevil tuto vlastnost například tehdy, když s Ardžunou a Bhímou vyzvali Džarásandhu, strašného vládce Magadhy. Kršna pak přenechal veškeré pocty za zabití Džarásandhy Bhímovi. Z toho můžeme poznat, že Kršna se nikdy ani trochu nestará o slávu, i když je ze všech nejslavnĕjší.
 

Příklad Kršnovy nerozrušenosti můžeme vidĕt na tom, když Ho Šišupála začal urážet. Všechny krále a bráhmany, kteří byli shromáždĕní na obřadu Mahárádži Judhišthiry, to vyvedlo z míry a okamžitĕ chtĕli Kršnu uspokojit pĕknými modlitbami, avšak na Kršnovi nevidĕli žádné známky rozrušení.
 

O človĕku, kterého neovlivňuje připoutanost a závist, se říká, že je nezaujatý.
 

Příklad Kršnovy nezaujatosti najdeme v desátém zpĕvu, šestnácté kapitole, 32. verši Šrímad Bhágavatamu ve spojitosti s potrestáním stohlavého hada Káliji. Když byl Kálija přísnĕ potrestán, všechny jeho manželky se objevily před Pánem a modlily se: „Drahý Pane, sestoupil jsi, abys zabil všechny možné démonské tvory. Náš manžel Kálija je velice hříšné stvoření a Tvůj trest pro nĕj je zcela na místĕ. Víme, že jak Tvé tresty nepřátelům, tak i jednání s Tvými syny jsou stejné. Víme, že jsi toto nízké stvoření potrestal jen proto, že jsi myslel na jeho budoucí prospĕch.“
 

V jiné modlitbĕ se říká: „Můj drahý Pane Kršno, nejlepší z kuruovské dynastie, jsi tak nestranný, že je-li Tvůj nepřítel kvalifikovaný, odmĕníš ho, a je-li jeden z Tvých synů vinný, potrestáš ho. Jednáš tak, protože jsi nejvyšším tvůrcem vesmírů a nejsi zaujatý. Pokud si nĕkdo myslí, že jsi zaujatý, pak se jistĕ mýlí.“
 

Človĕk, který má sklon dávat milodary, se nazývá velkomyslný.
 

Když Kršna vládl Dvárace, byl tak velkomyslný a naklonĕný dobročinnosti, že jeho milodary neznaly mezí. Ve Dvárace dával tolik milodarů, že toto mĕsto bylo na zázračné kameny cintāmaṇi, stromy přání a krávy surabhi bohatší než duchovní království. Duchovní království Pána Kršny se nazývá Gólóka Vrndávana a krávy surabhi tam dávají neomezené množství mléka. Jsou tam stromy přání, ze kterých si každý může vzít všechny druhy ovoce, co hrdlo ráčí. Zem je ze zázračného kamene, který dotykem přemĕní železo na zlato. V duchovním království, sídle Šrí Kršny, je vše úžasnĕ bohaté, ale když byl Kršna ve Dvárace, Jeho milodary předčily bohatství Gólóky Vrndávany. Kdekoliv je Kršna, tam je přirozenĕ také neomezené bohatství Gólóky Vrndávany.
 

Říká se také, že když Kršna žil ve Dvárace, expandoval se do 16 108 podob a v každé své expanzi potom žil v jednom paláci s jednou královnou. Nejenže žil Kršna šťastnĕ s královnami v palácích, ale rozdával milodary v počtu 13 054 krav s pĕknými odĕvy a šperky. Každý den jich rozdal toto množství z každého z 16 108 paláců. Znamená to, že dennĕ rozdal 13 054 x 16 108 krav. Nikdo neodhadne cenu tak závratného množství krav, a když Kršna žil ve Dvárace, patřilo to ke všedním záležitostem.
 

Človĕk, který dodržuje náboženské zásady, jak jsou předepsány v šástrách, a stejným zásadám učí ostatní, se nazývá zbožný. Pouze se prohlašovat za stoupence nĕjaké víry ještĕ není znakem zbožnosti. Človĕk musí jednat v souladu s náboženskými zásadami a svým osobním příkladem by mĕl učit ostatní. Takový človĕk je zbožný.
 

Když byl Kršna na této planetĕ, bezbožnost neexistovala. Nárada Muni jednou žertovnĕ Kršnovi řekl: „Můj drahý Pane pasáčků, Tvoji býci (býci představují náboženství), kteří jedí trávu na pastvinách a chodí po čtyřech nohách, jistĕ spásli všechnu trávu bezbožnosti!“ Kršnovou milostí bylo o náboženské zásady tak dobře postaráno, že stĕží došlo k nĕjakým bezbožným činům.
 

Říká se, že Kršna neustále provádĕl různé druhy obřadů a zval na nĕ polobohy z vyšších planetárních soustav, a tak byli polobozi témĕř neustále vzdáleni svým družkám. Manželky polobohů, zarmoucené nepřítomností svých manželů, se proto začaly modlit, aby se zjevil Pán Buddha, Kršnova devátá inkarnace, přicházející ve vĕku Kali. Jinými slovy, místo aby byly rády, že přišel Pán Kršna, začaly prosit o příchod deváté inkarnace — Buddhy, protože Buddha zastavil obřady a obĕti doporučené ve Védách, aby zabránil zabíjení zvířat. Manželky polobohů si myslely, že když se zjeví Buddha, zastaví se všechny druhy obĕtí a jejich manželé nebudou zváni na obřady a nebudou od nich odcházet.
 

Může vyvstat otázka: „Proč polobozi z vyšších planet nepřicházejí na Zem v dnešní dobĕ?“ Prostá odpovĕď je, že od doby, kdy se Buddha zjevil a začal zavrhovat provádĕní obĕtí, aby zastavil zabíjení zvířat na této planetĕ, byly obĕti zastaveny a polobozi již nemají zájem sem chodit.