Kapitola dvacátá druhá

Človĕk, který je velice nadšený ve válečnictví a je odborníkem v užívání různých druhů zbraní, se nazývá hrdinský.
 

Kršnovu odvahu v boji popisuje následující citát: „Můj drahý hubiteli nepřátel, jako slon při koupeli v jezeře zničí máváním svého chobotu ve vodĕ všechny lotosové stonky, tak Ty jsi pouhými pohyby svých paží, které jsou jako sloní choboty, zabil mnoho nepřátel, kteří byli jako stonky lotosů.“
 

Když Džarásandha a třináct divizí vojáků napadli Kršnovu armádu, nebyli schopni zasáhnout na Kršnovĕ stranĕ ani jediného vojáka. Byl to výsledek Kršnova dokonalého mistrovství při vystřelování zbraní, a v historii vojenského umĕní je to zcela ojedinĕlé.
 

Človĕk, který není schopen snést utrpení druhého, se nazývá soucitný.
 

Kršnův soucit s trpícími se ukázal, když osvobodil všechny krále, které uvĕznil Magadhéndra. Umírající praotec Bhíšma se modlil ke Kršnovi a popsal Ho jako slunce rozptylující temnotu. Uvĕznĕní králové byli uvrženi do temných cel, ale když se tam objevil Kršna, temnota se okamžitĕ rozptýlila, jako kdyby vyšlo slunce. Magadhéndra dokázal uvĕznit velké množství králů, ale když se objevil Kršna, byli všichni osvobozeni. Kršna krále osvobodil, protože s nimi mĕl soucit.
 

Kršnův soucit se také projevil, když praotec Bhíšma ležel na posteli ze šípů, kterými byl prostřílený. Když Bhíšma takto ležel, velice toužil Kršnu spatřit a Kršna se tam objevil. Kršna se díval na Bhíšmovo žalostné postavení a začal hovořit se slzami v očích. Nejenže ronil slzy, ale také ze soucitu zapomnĕl na své okolí. Místo toho, aby se Kršnovi oddaní klanĕli Kršnovi přímo, klaní se Jeho soucitné povaze. Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, a proto je velice obtížné se k Nĕmu přiblížit. Oddaní však využívají Jeho soucitné povahy, kterou představuje Rádhárání, a vždy se k Ní modlí o Kršnův soucit.
 

Človĕka, který projeví náležitou úctu duchovnímu mistrovi, bráhmanovi a starému človĕku, bychom mĕli rozpoznat jako uctivého.
 

Když za Kršnou přišli nadřízení lidé, Kršna se ze všeho nejdříve poklonil svému duchovnímu mistrovi, pak svému otci a pak svému staršímu bratru Balarámovi. Takto byl Kršna s lotosovýma očima při svém chování zcela šťastný a čistý v srdci.
 

Človĕk, který není domýšlivý ani pyšný, se nazývá laskavý.
 

Kršnovo laskavé chování vyšlo najevo, když přicházel k místu, kde Mahárádža Judhišthira, Kršnův starší strýc, pořádal obĕť Rádžasúja. Mahárádža Judhišthira vĕdĕl, že Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, a chtĕl sestoupit ze svého vozu, aby Kršnu přivítal, ale než se dostal dolů, Kršna sestoupil ze svého vozu a okamžitĕ padl ke královým nohám. Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, ale přesto nikdy nezapomene zachovat při svém jednání společenskou etiketu.
 

Človĕk, jehož chování je přirozenĕ velice mírné, se nazývá velkorysý.
 

Uddhava po krádeži drahokamu Sjamantaka potvrdil, že Kršna je tak laskavý a blahovolný, že když je Jeho služebník obvinĕn i z toho nejvĕtšího přestupku, Kršna to ani nebere na vĕdomí. Bere na vĕdomí pouze službu, kterou Jeho oddaný prokazuje.
 

Človĕk, v jehož chování je nĕkdy vidĕt pokora a stud, se nazývá stydlivý.
 

Lalita-mádhava popisuje, jak se projevila Kršnova stydlivost, když malíčkem své levé ruky zvedl kopec Góvardhana. Všechny gópí se dívaly na Kršnův úžasný výkon a Kršna se při pohledu na gópí také usmíval. Když Kršna pohlédl na ňadra gópí, Jeho ruka se začala třást, a když pastevci pod kopcem vidĕli, že se Jeho ruka třese, ponĕkud je to rozrušilo. Pak se ozval burácivý zvuk a všichni se začali ke Kršnovi modlit, aby je zachránil. Při myšlence, že pastevce polekaly záchvĕvy kopce Góvardhana, se tehdy začal Pán Balaráma usmívat. Když Kršna vidĕl Balarámův úsmĕv, pomyslel si, že Balaráma asi poznal Jeho úmysly při pozorování ňader gópí, a okamžitĕ se začal stydĕt.
 

Kršna je ochráncem všech odevzdaných duší.
 

Nĕkteré Kršnovy nepřátele povzbudila myšlenka, že se Kršny nemusí bát, protože když se Mu jednoduše odevzdají, Kršna jim poskytne veškerou ochranu. Kršna je nĕkdy přirovnáván k mĕsíci, který se nezdráhá rozdávat své chladivé paprsky ani na domy čandálů a jiných nedotknutelných.
 

Človĕk, který je neustále veselý a nedotčený strádáním, se nazývá šťastný.
 

Ohlednĕ Kršnova požitku se říká, že o ozdobách, které mĕli na tĕle Kršna a Jeho královny, se nesní ani Kuvérovi, strážci pokladů v nebeském království. Neustálý tanec přede dveřmi Kršnových paláců si nedokáží představit ani polobozi na nebeských planetách. V nebeském království se Indra neustále dívá na tančící dívky, ale ani on si nedokáže představit, jak nádherný byl tanec u bran Kršnových paláců. Gaurī znamená „bílá žena“, a Šivovĕ manželce se říká Gaurí. Překrásné ženy, které žily v Kršnových palácích, byly Kršnovi neustále na očích a jejich pleť byla o tolik bĕlejší než pleť Gaurí, že byly přirovnávány k mĕsíčnímu svitu. Nikdo si proto nemůže užívat více než Kršna. Požitek je soustředĕn kolem krásných žen, ozdob a bohatství. V Kršnových palácích bylo všeho tolik, že ani Kuvéra, Indra a Šiva si to nedovedou představit.
 

Kršny se nemůže dotknout ani nepatrné utrpení. Nĕkteré gópí šly jednou na místo, kde bráhmani provádĕli obĕti, a řekly: „Drahé manželky bráhmanů, musíte vĕdĕt, že Kršny se nemůže dotknout dokonce ani ten nejmenší náznak utrpení. Nebojí se a nezná ztrátu, zahanbení, úzkost ani pohromu. Kolem Nĕj jsou vradžské tanečnice a On se v jejich společnosti jednoduše raduje z tance rāsa.“
 

O Kršnových oddaných se říká, že když s láskou a oddaností Pánu Višnuovi nabídnou byť jen trochu vody nebo lístek tulasí, Pán Višnu je tak laskavý, že jim za to vĕnuje sám sebe.
 

Kršnova přízeň k Jeho oddaným vyšla najevo při Jeho boji s Bhíšmou. Když praotec Bhíšma ležel v okamžiku smrti na loži ze šípů, Kršna stál před ním a Bhíšma vzpomínal, jak k nĕmu byl Kršna na bojišti laskavý. Kršna slíbil, že v bitvĕ na Kuruovském poli nepozvedne zbraň proti žádné stranĕ; že zůstane nestranný. I když byl Ardžunovým vozatajem, slíbil, že Ardžunovi nebude pomáhat žádnou zbraní. Jednoho dne chtĕl Bhíšma Kršnu donutit, aby svůj slib porušil, a s úžasným bojovým duchem zaútočil na Ardžunu tak skvĕle, že Kršna musel sestoupit ze svého vozu. Kršna vzal do ruky rozbité kolo a bĕžel proti praotci Bhíšmovi jako lev proti slonu, aby ho zabil. Praotec Bhíšma na ten výjev vzpomínal a pozdĕji Kršnu za Jeho přízeň k oddanému Ardžunovi velebil — Kršna dokonce riskoval, že poruší vlastní slib.
 

Kršna je svému oddanému zavázán, nikoliv za prokázanou službu, nýbrž za jeho láskyplný přístup. Kršna je úplný a sobĕstačný, a žádnou službu od oddaného nepotřebuje. Přitahuje Ho přístup oddaného, jeho láska a náklonnost. Pĕkný příklad takového Kršnova chování byl vidĕt, když do Kršnova paláce přišel Sudámá Vipra. Sudámá Vipra byl Kršnův spolužák. Byl velice chudý a jeho žena ho přemluvila, aby šel Kršnu navštívit a požádat Ho o pomoc. Když dorazil do Kršnova paláce, Kršna ho velice pĕknĕ přivítal a spolu se svou ženou mu umyli nohy, na důkaz úcty k bráhmanovi. Kršna vzpomínal na milé zážitky z dĕtství se Sudámou a začal při vítání ronit slzy.
 

Další příklad toho, jak je Kršna zavázán svému oddanému, je popsán v desátém zpĕvu, deváté kapitole, 18. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí říká králi Paríkšitovi: „Můj drahý králi, když se matka Jašódá potila únavou při snaze svázat Kršnu provazem, Kršna nakonec dovolil, aby Ho svázala.“ Když byl Kršna dítĕ, zlobil matku svými nezbednostmi a ona Ho chtĕla spoutat. Z domu přinesla provaz a snažila se Ho svázat, ale nemohla uvázat uzel, protože provaz byl krátký. Svázala mnoho provazů dohromady, ale i tak byl provaz stále příliš krátký. Po chvíli pocítila velkou únavu a začala se potit. Tehdy Kršna dovolil, aby Ho Jeho matka svázala. Jinými slovy — nikdo nemůže Kršnu spoutat jiným způsobem než láskou. Jediné, co Ho svazuje, jsou závazky k Jeho oddaným, kteří k Nĕmu chovají extatickou lásku.
 

O človĕku, který je vždy zamĕstnán prospĕšnými činnostmi pro blaho všech, je známo, že je blahodárný.
 

Po Kršnovĕ odchodu z této planety začal Uddhava vzpomínat na Pánovy činnosti a řekl: „Kršna svými úžasnými zábavami uspokojil všechny velké svĕtce. Překazil všechny démonské činnosti krutých vládců, ochránil zbožné lidi a na bojišti zabil všechny kruté bojovníky. Je proto blahodárný a prospĕšný všem lidem.“
 

O človĕku, který vždy může uvést své nepřátele do nesnází, se říká, že je mocný.
 

Když byl Kršna na této planetĕ, porazil všechny své nepřátele, kteří se rozprchli jako vosy a ukryli se před Jeho zraky, stejnĕ jako mocné slunce donutí temnotu, aby se ukryla do jeskyní.

 

Človĕk, který je dobře známý díky své bezúhonné povaze, se nazývá slavný.

Říká se, že Kršnova sláva se šíří jako mĕsíční svit, který promĕní tmu ve svĕtlo. Jinými slovy, bude-li se vĕdomí Kršny šířit po celém svĕtĕ, temnota nevĕdomosti a úzkost hmotného bytí se přemĕní v zářivou čistotu, mírumilovnost a blahobyt.
 

Když velký mudrc Nárada opĕvoval slávu Pána, modrá čára na Šivovĕ krku zmizela. Když to uvidĕla Šivova manželka Gaurí, mĕla podezření, že se za Šivu vydává v převlečení nĕkdo jiný, a ze strachu se okamžitĕ vzdálila z jeho společnosti. Když Pán Balaráma zaslechl zpívání Kršnova jména, všiml si, že Jeho šaty zbĕlely, ačkoliv mĕl obvykle ve zvyku nosit modré. Také vody Jamuny se přemĕnily na mléko a pasačky je začaly stloukat na máslo. Rozšiřováním vĕdomí Kršny neboli Kršnovy slávy se všechno očistí a zbĕlá.
 

Človĕk, který je velice drahý všem lidem, se nazývá oblíbený.
 

O Kršnovĕ oblíbenosti se zmiňuje 9. verš jedenácté kapitoly prvního zpĕvu Šrímad Bhágavatamu, který pojednává o Jeho návratu domů z hlavního mĕsta Hastinápury. Bĕhem bitvy na Kuruovském poli byl Kršna pryč z Dváraky a všichni tamní obyvatelé byli mrzutí. Když se pak do Dváraky vracel, všichni obyvatelé Ho radostnĕ přivítali a řekli: „Drahý Pane, když jsi byl z mĕsta pryč, prožívali jsme své dny jako kdyby vládla temná noc. Za temné noci se každý okamžik zdá dlouhý jako vĕčnost, a stejnĕ tak, když jsi byl pryč, každý okamžik nám připadal jako milióny let. Odloučení od Tebe pro nás bylo úplnĕ nesnesitelné.“ Z toho můžeme usoudit, jak byl Kršna oblíbený po celé zemi.
 

Podobná vĕc se stala, když Kršna vstoupil do obĕtní arény, kde Ho chtĕl král Kansa zabít. Jakmile přišel, všichni svĕtci začali volat: „Džaja! Džaja! Džaja!“ (což znamená „vítĕzství!“). Kršna byl v té dobĕ ještĕ chlapec a všichni svĕtci Mu udĕlili svá uctivá požehnání. Přítomní polobozi se začali ke Kršnovi modlit krásnými modlitbami a slečny a dívky projevovaly svou radost ze všech koutů. Znamená to, že tam nebyl nikdo, kdo by Kršnu nemĕl v oblibĕ.
 

Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství a je ke všem nestranný. V Bhagavad-gítĕ však přesto říká, že je zvláštnĕ naklonĕný oddanému, který s láskou a oddaností uctívá Jeho jméno. Když byl Kršna na této planetĕ, jeden oddaný vyjádřil své pocity následovnĕ: „Můj drahý Pane, kdyby ses nezjevil na této planetĕ, pak by asurové (démoni) a ateisté jistĕ působili nepokoje a bránili oddaným v činnosti. Nedokáži si představit rozsah škod, kterým jsi svou přítomností zabránil.“ Kršna byl od samého počátku svého zjevení nejvĕtším nepřítelem všech démonských lidí, ačkoliv Jeho nepřátelství k démonům je ve skutečnosti srovnatelné s přátelstvím, které chová k oddaným. Je tomu tak proto, že každý démon, kterého Kršna zabije, obdrží okamžitĕ spasení.
 

Jakýkoliv človĕk, který má nĕjaké výjimečné vlastnosti, začne být pro ženy okamžitĕ velice přitažlivý.
 

Jeden oddaný řekl o královnách Dváraky: „Jak jen vylíčím slávu královen Dváraky, které Pánovi osobnĕ sloužily? Pán je tak úžasný, že všichni velcí svĕtci jako Nárada mohou prožívat transcendentální blaženost pouhým zpíváním Jeho jména. Co potom říci o královnách, které Pána vidĕly neustále a sloužily Mu osobnĕ?“ Kršna mĕl ve Dvárace 16 108 manželek a každou z nich přitahoval stejnĕ tak, jako magnet přitahuje železo. Oddaný jednou řekl: „Můj drahý Pane, jsi jako magnet a vradžské dívky jsou jako železo: ať se pohybuješ jakýmkoliv smĕrem, následují Tĕ jako železo přitahované magnetickou silou.“
 

Človĕk, kterého si váží a kterého uctívají všechny druhy lidí a polobohů, se nazývá sarvārādhya neboli uctívaný všemi.
 

Kršnu uctívají nejen všechny živé bytosti včetnĕ velkých polobohů jako Šiva a Brahmá, ale také expanze Višnua (podoby Boha), jako Baladéva a Šéša. Baladéva je přímou expanzí Kršny, ale přesto Kršnu uctívá. Když se Kršna objevil na obĕti Rádžasúja, kterou připravoval Mahárádža Judhišthira, stal se středem pozornosti pro všechny přítomné, včetnĕ velkých svĕtců a polobohů. Přitahoval všechny a každý Mu vzdával úctu.
 

Kršna má v plné míře všechny vznešené vlastnosti — totiž sílu, bohatství, slávu, krásu, poznání a odříkání. Když žil ve Dvárace, Jeho rodina, která je známá jako jaduovská dynastie, mĕla na 560 miliónů rodinných členů. Všichni byli Kršnovi poslušní a vĕrní. Jejich domovem bylo více než 900 000 velkých překrásných budov a všichni Kršnu respektovali a uctívali Ho. Pro oddané byl pohled na Kršnovo bohatství ohromující.
 

Bilvamangala Thákura to potvrdil v Kršna-karnámrtĕ následovnĕ: „Můj drahý Pane, co mohu říci o bohatství Tvojí Vrndávany? Pouhé ozdoby na nohách vrndávanských dívek znamenají více než cintāmaṇi a jejich šaty jsou stejnĕ dobré jako páridžátové kvĕty nebes. Krávy se zcela podobají kravám surabhi v transcendentálním svĕtĕ, a proto je Tvé bohatství jako oceán, který nikdo nedokáže zmĕřit.“
 

Človĕk, který je vůdcem mezi všemi význačnými osobnostmi, se nazývá nejúctyhodnĕjší.
 

Když žil Kršna ve Dvárace, chodívali Ho navštĕvovat polobozi jako Šiva, Brahmá, král nebes Indra a mnoho jiných. Vrátný, který musel zvládnout příchod všech polobohů, jednoho velice rušného dne řekl: „Můj drahý Brahmo a Šivo, posaďte se prosím na lavičku a čekejte. Můj drahý Indro, přestaň prosím číst své modlitby, ruší to. Prosím, čekej v tichosti. Můj drahý Varuno, odejdi prosím. Moji drazí polobozi nemarnĕte zbytečnĕ čas. Kršna je velice zaneprázdnĕný; nemůže vás přijmout!“
 

Jsou dva druhy vládců neboli pánů: ten, kdo je nezávislý, a ten, jehož nařízení nemůže nikdo porušit.
 

O Kršnovĕ úplné nezávislosti a nadvládĕ se ve Šrímad Bhágavatamu říká, že i když se Kálija dopustil velkého přestupku, Kršna mu přesto projevil přízeň tím, že mu označil hlavu svýma lotosovýma nohama. Jeho přízeň přitom nedokázal získat ani Pán Brahmá, třebaže se ke Kršnovi modlil tolika krásnými verši.
 

Toto Kršnovo jednání přesnĕ odpovídá Jeho postavení, neboť celá védská literatura Ho popisuje jako zcela nezávislého. Na začátku Šrímad Bhágavatamu je Pán popsán jako svarāṭ, což znamená „zcela nezávislý“. Takové je postavení Nejvyšší Absolutní Pravdy. Absolutní Pravda je nejen vĕdomá, nýbrž také zcela nezávislá.
 

O tom, že Kršnovo nařízení nemůže nikdo porušit, říká Uddhava Vidurovi ve třetím zpĕvu, druhé kapitole, 21. verši Šrímad Bhágavatamu: „Kršna je pánem tří kvalit hmotné přírody. Užívá všeho bohatství, a proto Mu nikdo není roven a nikdo není vĕtší než On.“ Všichni velcí králové a panovníci k Nĕmu přicházeli, předávali Mu dary a vzdávali Mu úctu s helmicemi u Jeho nohou. Jeden oddaný řekl: „Můj drahý Kršno, když nařídíš Brahmovi: ,Nyní můžeš stvořit vesmír̀, a když nařídíš Šivovi: ,Nyní znič hmotné projevení̀, Ty sám tímto způsobem tvoříš a ničíš hmotné stvoření. Udržuješ vesmíry svými příkazy a pomocí své částečné reprezentace — Višnua. Ó Kršno, nepříteli Kansy, existuje mnoho Brahmů a Šivů, kteří pouze plní Tvé rozkazy.“

 

Kršna nemĕní své přirozené postavení ani když se zjeví ve hmotném svĕtĕ. Přirozené duchovní postavení obyčejných živých bytostí je zakryté. Objevují se v rozmanitých tĕlech a jednají v různých tĕlesných pojetích života. Kršna však své tĕlo nemĕní. Zjevuje se ve svém vlastním tĕle a kvality hmotné přírody se Ho proto nedotýkají. V 38. verši jedenácté kapitoly prvního zpĕvu Šrímad Bhágavatamu se říká, že zvláštní výsadou nejvyššího vládce je, že Ho neovlivňují kvality hmotné přírody. Prakticky to dokazuje skutečnost, že hmotná příroda se nedotkne ani oddaných, kteří jsou pod Pánovou ochranou. Překonat vliv hmotné přírody je velice obtížné, ale oddaní neboli svatí lidé, kteří jsou pod ochranou Pána, ovlivnĕni nejsou. Což teprve Pán samotný? Pro vyjasnĕní uvedeme, že Pán se nĕkdy zjevuje v tomto hmotném svĕtĕ, ale přesto nemá s kvalitami hmotné přírody nic společného a jedná zcela nezávisle ve svém transcendentálním postavení. To je Pánova zvláštní vlastnost.
 

Človĕk, který dokáže porozumĕt pocitům všech lidí a událostem na všech místech v jakémkoliv čase, se nazývá vševĕdoucí.
 

V prvním zpĕvu, patnácté kapitole, 11. verši Šrímad Bhágavatamu je popsán pĕkný příklad Pánovy vševĕdoucnosti v souvislosti s návštĕvou Durvásy Muniho v domĕ Pánduovců. Durjódhana poslal podle svého vypočítaného plánu Durvásu Muniho a jeho deset tisíc žáků, aby navštívili v lese Pánduovce. Durjódhana zařídil, aby Durvásá a jeho lidé dorazili k Pánduovcům právĕ na konci obĕda, a tak Pánduovce zastihli v situaci, kdy nebudou mít prostředky tak ohromný počet hostů nasytit. Kršna znal Durjódhanův plán, přišel k Pánduovcům a požádal jejich manželku Draupadí, jestli na dnĕ nezbylo nĕjaké jídlo, které by Mu mohla nabídnout. Draupadí Mu nabídla poslední kousek zeleninového chodu a Kršna ho snĕdl. V té dobĕ se všichni svĕtci, kteří doprovázeli Durvásu, koupali v řece a když se Kršna cítil uspokojen tím, co Mu Draupadí nabídla k jídlu, pocítili také oni uspokojení a jejich hlad zmizel. Durvásá a jeho lidé už víc jíst nemohli a tak odešli aniž se dostavili do domu Pánduovců. Takto byli Pánduovci zachránĕni před Durvásovým hnĕvem. Durjódhana je za nimi poslal neboť vĕdĕl, že Pánduovci takové množství hostů nebudou schopni přijmout a Durvásá se na nĕ rozhnĕvá a Pánduovce prokleje. Kršna je před touto pohromou zachránil lstí a svou vševĕdoucností.
 

Milióny oddaných na Kršnu neustále vzpomínají a neustále zpívají Jeho jméno, ale nikdy nejsou nasyceni. Místo aby je tyto činnosti omrzely, dostávají nové a nové podnĕty k tomu, aby ve zpívání a v myšlení na Kršnu pokračovali. Kršna je proto neustále svĕží. Nejen samotný Kršna, ale také Kršnovo poznání je neustále svĕží. Bhagavad-gítá byla přednesena před pĕti tisíci lety, a přesto ji mnoho lidí stále znovu čte a nachází v ní stále nové a nové svĕtlo. Kršna, Jeho jméno, sláva, vlastnosti — vše, co je s Ním spojené — je neustále svĕží.
 

Všechny královny Dváraky byly bohynĕ štĕstí. V 33. verši jedenácté kapitoly prvního zpĕvu Šrímad Bhágavatamu se říká, že bohynĕ štĕstí jsou velice vrtkavé a nestálé a nikdo není schopen je pevnĕji upoutat. Štĕstí človĕka se tak vždy po čase mĕní. Když však bohynĕ štĕstí sídlily s Kršnou ve Dvárace, nemohly Ho opustit ani na okamžik. To znamená, že pouto ke Kršnovi je neustále svĕží. Dokonce ani bohynĕ štĕstí nemohou opustit Jeho společnost.
 

Rádhárání popisuje v Lalita-mádhavĕ neustálou svĕžest Kršnových přitažlivých rysů a přirovnává Kršnu k nejlepšímu sochaři, protože je odborníkem v otesávání cudnosti žen. Cudné ženy mohou dodržovat pravidla a příkazy védských zásad, aby byly vĕčnĕ vĕrné svým manželům, ale Kršna dovede zlomit jejich skálopevnou cudnost dlátem své krásy. Kršnovy přítelkynĕ byly vĕtšinou vdané, ale jelikož byl jejich přítelem již před svatbou, nemohly na Jeho přitažlivé rysy, které je vždy okouzlovaly, zapomenout ani po svatbĕ.
 

Kršnovo transcendentální tĕlo je vĕčné, plné poznání a blaženosti. Sat znamená existující vĕčnĕ ve všech dobách a na všech místech; jinými slovy, všepronikající v čase a prostoru. Cit znamená plný poznání. Kršna nemá, co by se od koho učil. Je nezávisle plný poznání. Ānanda znamená zdroj veškeré radosti. Impersonalisté touží splynout se září Brahmanu, září vĕčnosti a poznání, ale vyhýbají se hlavní části absolutní radosti, která je v Kršnovi. Když se človĕk oprostí od veškeré hmotné iluze, falešného ztotožňování, připoutanosti, odpoutanosti a pohrouženosti do hmoty, může okusit transcendentální blaženost ze splynutí se září Brahmanu. To jsou předbĕžné vlastnosti človĕka, který může realizovat Brahman. V Bhagavad-gítĕ se říká, že človĕk musí být plný radosti, ale tohle ještĕ není radost — je to jen oproštĕní se od veškeré úzkosti. Osvobození ode všech úzkostí může být prvním základem radosti, ale skutečná radost to ještĕ není. Ti, kteří realizovali vlastní já — dosáhli stavu brahma-bhūta — se pouze připravují pro úroveň radosti. Radosti může človĕk skutečnĕ dosáhnout pouze tehdy, dostane-li se do styku s Kršnou. Vĕdomí Kršny je tak úplné, že zahrnuje i transcendentální radost získanou z neosobní realizace Brahmanu. Osobní Kršnova podoba známá jako Šjámasundara přitahuje dokonce i impersonalisty.
 

V Brahma-sanhitĕ je potvrzeno, že záři Brahmanu tvoří Kršnovy tĕlesné paprsky — tato záře je pouhým projevem Kršnovy energie. Samotný Kršna v Bhagavad-gítĕ potvrzuje, že je zdrojem záře Brahmanu. Z toho můžeme dojít k závĕru, že neosobní rys Absolutní Pravdy není konečným rysem. Konečným rysem Absolutní Pravdy je Kršna.
 

Stoupenci vaišnavské školy se proto na své cestĕ k duchovní dokonalosti nikdy nesnaží splynout se září Brahmanu. Přijímají Kršnu jako konečný cíl seberealizace. Kršna je proto nazýván Parabrahman (Nejvyšší Brahman) nebo Paraméšvara (Nejvyšší vládce). Šrí Jamunáčárja se modlil: „Můj drahý Pane, vím, že ohromný vesmír a ohromný prostor a čas ve vesmíru pokrývá deset vrstev hmotných prvků a každá vrstva je desetkrát vĕtší nežli ta předcházející. Tři kvality hmotné přírody, Garbhódakašájí Višnu, Kšíródakašájí Višnu, Mahá-Višnu a nad nimi duchovní nebe a duchovní planety známé jako Vaikunthy, a zář Brahmanu v duchovní obloze — to vše dohromady není nic jiného než malá ukázka pouhé části Tvé energie.“
 

Existuje mnoho mĕřítek dokonalosti. Nejvyšších hmotných dokonalostí, kterých mohou jógíni dosáhnout, je osm: stát se nejmenším z nejmenších, stát se nejvĕtším z nejvĕtších a podobnĕ. Na Kršnovĕ osobnosti můžeme vidĕt zároveň všechny hmotné i duchovní dokonalosti.
 

Kršna je přítomen všude, nejen v tomto vesmíru, nejen v srdcích všech živých bytostí, ale také v každém atomu. V modlitbách královny Kuntí najdeme zmínku o Kršnových nepochopitelných silách. Zatímco Kršna mluvil s Kuntí, současnĕ vstoupil do lůna Uttary, které hrozilo nebezpečí od jaderné zbranĕ Ašvatthámy. Kršna dokáže omámit dokonce i Brahmu a Šivu a může ochránit všechny odevzdané oddané před následky hříšných činností. To jsou nĕkteré příklady Jeho nepochopitelných energií.
 

Šríla Rúpa Gósvámí vzdává Kršnovi svou úctu slovy: „Kršna je zde přítomen jako lidská bytost a celá hmotná příroda je Jeho pouhým stínem. Expandoval se na mnoho krav, telat a pasáčků a ve všech se znovu projevil jako čtyřruký Nárájana. Učil milióny Brahmů seberealizaci a je hoden toho, aby Ho uctívali nejen vůdcové všech vesmírů, ale i všichni ostatní. Budu Ho proto vždy přijímat jako Nejvyšší Osobnost Božství.“
 

Když Kršna porazil Indru v bitvĕ o páridžátové kvĕty z nebes, potkal ho Nárada a odsuzoval ho: „Ó Indro, velký králi nebes, Kršna již porazil Brahmu a Šivu. Jak může být řeči o tak bezvýznamném polobohu, jako jsi ty?“ Nárada Muni samozřejmĕ odsuzoval Indru žertem a Indra z toho mĕl zábavu. Nárada potvrdil, že Kršna byl schopen oklamat dokonce i Brahmu a Šivu, a samozřejmĕ i Indru. Není pochyb o tom, že Kršna mĕl sílu působit stejnĕ i na nižší živé bytosti.
 

Brahma-sanhitá popisuje Kršnovy schopnosti zmenšit utrpení hříšných reakcí následujícím způsobem: „Velkým králem nebes počínaje a mravencem konče je každý vystaven následkům svých předešlých činů. Kršnův oddaný je však od tĕchto následků Kršnovou milostí oproštĕn.“ Kršna to jasnĕ potvrdil, když se odebral k sídlu pána smrti Jamarádži, aby přivedl zpĕt mrtvého syna svého učitele. Kršnův učitel Ho požádal, aby mu přivedl zpĕt jeho mrtvého syna, a Kršna se odebral k Jamarádžovi a vyžadoval duši, kterou sem Jamarádža přivedl a držel pod svou nadvládou. Kršna mu okamžitĕ nařídil: „Budiž požehnán Mým rozkazem a vrať Mi tuto duši!“ Z této události vyplývá, že i človĕk, kterého ovládají usmĕrňující zákony přírody a který je hoden Jamarádžova trestu, může získat Kršnovou milostí naprostou ochranu.
 

Šukadéva Gósvámí popsal Kršnovy nepochopitelné energie následovnĕ: „Kršna mate mou inteligenci, protože se zjevil jako syn Nandy Mahárádži, přestože je nezrozený. Je všepronikající, ale přesto leží v Jašódinĕ náruči. Je všeprostupující, ale přesto Ho omezila Jašódina láska. Má nespočetné podoby, ale přesto bĕhá jako Kršna před svým otcem a matkou, Nandou a Jašódou.“ V Brahma-sanhitĕ se říká, že třebaže Kršna žije vĕčnĕ ve svém transcendentálním sídle Gólóce Vrndávanĕ, je přesto přítomný všude, dokonce i v atomech.
 

V desátém zpĕvu, čtrnácté kapitole, 11. verši Šrímad Bhágavatamu Brahmá říká: „Můj drahý Pane, falešné ego, inteligence, mysl, obloha, vzduch, oheň, voda a zemĕ jsou hmotné složky vesmíru, které můžeme přirovnat k ohromné nádobĕ. V této nádobĕ má moje tĕlo zanedbatelné rozmĕry a ačkoliv jsem stvořil jeden z mnoha vesmírů, z pórů Tvého tĕla vycházejí nespočetné vesmíry jako nepatrné částečky třpytící se na slunečním svĕtle. Myslím si, že ve srovnání s Tebou jsem naprosto bezvýznamný, a proto Tĕ žádám o odpuštĕní. Prosím, buď ke Mnĕ milostivý.“
 

Vezmeme-li v úvahu pouze jediný vesmír, najdeme v nĕm mnoho rozmanitých a úžasných vĕcí, neboť je v nĕm nespočetnĕ hvĕzd, obyvatel a sídel polobohů. Průmĕr vesmíru je čtyři bilióny mil a zaplňuje ho mnoho temných oblastí známých jako Pátály neboli nižší hvĕzdné soustavy. Kršna je původcem všeho, ale přesto je vždy vidĕt ve Vrndávanĕ a projevuje své nepochopitelné energie. Kdo je schopen náležitĕ uctívat všemocného Pána, který vlastní tak nepochopitelné síly?
 

Džajadéva Gósvámí ve své Gíta-góvindĕ zpívá: „Pán zachránil Védy ve své podobĕ ryby a v podobĕ želvy nesl na svých zádech celý vesmír. V podobĕ kance vyzvedl z vody planetu Zemi. V podobĕ Nrsinhy zabil démona Hiranjakašipua. V podobĕ Vámany oklamal Mahárádži Baliho. V podobĕ Parašurámy pozabíjel celé dynastie kšatrijů. V podobĕ Pána Rámy zabil všechny démony. V podobĕ Balarámy nosí velký pluh. V podobĕ Kalkiho zabil všechny ateistické lidi a v podobĕ Buddhy zachránil všechna ubohá zvířata.“* To jsou nĕkteré popisy inkarnací Kršny a ze Šrímad Bhágavatamu je patrno, že z Kršnova tĕla neustále vycházejí nespočetné inkarnace jako vlny oceánu. Nikdo nedokáže spočítat, kolik je vln v moři, a podobnĕ nikdo nespočítá, kolik inkarnací vychází z Kršnova tĕla.
 

Další název spasení je apavarga. Protikladem je pavarga neboli různé strastiplné podmínky hmotného bytí. Slovo pa-varga naznačuje sloučení pĕti sanskrtských písmen: pa, pha, ba, bha a ma. Jsou to první písmena slov, která označují různé podmínky. První písmeno pa pochází ze slova parābhava, což znamená „porážka“. V hmotném zápase o přežití se setkáváme pouze s porážkou. Chceme přemoci narození, nemoc, stáří a smrt, a jelikož všechny strastiplné podmínky není možné překonat, následkem iluze máji se jednoduše setkáváme pouze s porážkou (parābhava). Další písmeno pha pochází ze slova phena. Phena je pĕna, kterou vidíme na ústech človĕka, který je velice unaven (můžeme ji často vidĕt také u koní). Písmeno ba pochází ze slova bandha, které znamená připoutanost. Bha pochází ze slova bhīti znamenající strach. Ma pochází ze slova mṛti, což znamená smrt. Slovo pavarga naznačuje náš zápas o existenci a naše setkání s porážkou, vyčerpáním, připoutaností, strachem a nakonec se smrtí. Apavarga označuje to, co může všechny tyto hmotné podmínky odstranit. Říká se, že Kršna je ten, kdo dává apavargha — cestu osvobození.
 

Pro impersonalisty a Kršnovy nepřátele znamená osvobození splynutí s Nejvyšším. Démoni a impersonalisté se o Kršnu nezajímají, ale Kršna je tak laskavý, že udĕlí osvobození i svým nepřátelům a impersonalistům. Váže se k tomu následující citát: „Ó Murári (Kršno)! Jak je úžasné, že démoni, kteří vždy závidĕli polobohům, nebyli nikdy schopni proniknout Tvými vojenskými šiky, ale přesto pronikli do oblasti mitra, Slunce.“ Slovo mitra je použito obraznĕ. Mitra znamená „Slunce“ a také „přítel“. Démoni, kteří se Kršnovi postavili jako nepřátelé, chtĕli proniknout Jeho vojenskými šiky, ale namísto toho v bitvĕ zemřeli, následkem čehož pronikli na planetu Mitra neboli Slunce. Jinými slovy vstoupili do záře Brahmanu. Příklad se Sluncem je zde použit proto, že Slunce neustále září jako duchovní obloha, ve které se nachází nespočetné množství zářících vaikunthských planet. Kršnovi nepřátelé padli a místo aby pronikli Kršnovými šiky, pronikli do přátelského ovzduší duchovní záře. Je to Kršnova milost, a proto je znám také jako vysvoboditel svých nepřátel.
 

Existuje mnoho příkladů, že Kršna přitahoval i velké osvobozené duše jako Šukadévu Gósvámího nebo Kumáry. Kumárové o tom řekli: „Jak je to úžasné — ačkoliv jsme naprosto osvobození, prostí tužeb a na úrovni paramahaṁsa, přesto toužíme okusit zábavy Rádhy a Kršny.“
 

V Brhad-vámana Puránĕ Pán říká: „Mých okouzlujících radovánek je mnoho, avšak kdykoliv pomyslím na rása-lílu, které se vĕnuji s gópími, znovu po ní zatoužím.“
 

Jeden oddaný řekl: „Vím o Nárájanovi, manželovi bohynĕ štĕstí, a znám také mnoho dalších inkarnací Pána. Všechny jejich zábavy zajisté vzrušují mou mysl, ale rāsa-līlā, které se vĕnuje Pán Kršna osobnĕ, úžasnĕ zvĕtšuje mé transcendentální potĕšení.“
 

Když mluvíme o Kršnovi, Kršna není nikdy sám. „Kršna“ znamená Jeho jméno, Jeho vlastnosti, Jeho sláva, Jeho přátelé, Jeho příslušenství, okolí — to vše zároveň. Mluvíme-li o králi, rozumíme tím, že je obklopen ministry, sekretáři, vojenskými veliteli a mnoha jinými lidmi. Podobnĕ i Kršna není neosobní. Zvláštĕ ve svých vrndávanských radovánkách Ho obklopují gópí, pasáčci, Jeho otec, matka a všichni obyvatelé Vrndávany.
 

V desátém zpĕvu, třicáté první kapitole, 15. verši Šrímad Bhágavatamu gópí naříkají: „Můj drahý Kršno, když jdeš ve dne se svými kravami do vrndávanského lesa, každý okamžik trvá dvanáct let a čekání je pro nás velice tĕžké. Když na konci dne opĕt přijdeš, díváme se na Tvůj krásný obličej a tak nás přitahuje, že od Tebe nejsme schopny odvrátit zrak. Když při tom naše oči občas mrkají, odsuzujeme stvořitele Brahmu jako hlupáka, protože neví, jak stvořit dokonalé oči!“ Gópí rušilo mrkání očí, protože jejich oči se při nĕm na okamžik zavřely a nemohly vidĕt Kršnu. Znamená to, že láska gópí ke Kršnovi byla tak velká a extatická, že je rozrušila jedna jediná chvilka bez Nĕj. A když Kršnu vidĕly, byly rozrušeny také. Je to paradox.
 

Jedna gópí se Kršnovi svĕřovala: „Když se s Tebou v noci setkáváme, považujeme noc za velice krátkou. Cožpak jenom tuhle noc, dokonce i Brahmovu noc* bychom považovaly za malou chviličku!“ O Brahmovĕ dni si můžeme udĕlat představu z verše Bhagavad-gíty (8.17.): „Podle lidských mĕřítek tvoří tisíc cyklů jug po sobĕ jeden Brahmův den, a právĕ taková je délka jeho noci.“ Gópí říkaly, že i kdyby noc mohla být tak dlouhá, stejnĕ by to pro jejich setkání s Kršnou bylo málo.
 

V desátém zpĕvu, třicáté páté kapitole, 15. verši Šrímad Bhágavatamu říkají gópí matce Jašódĕ: „Když Tvůj syn hraje na flétnu, zmate to i Šivu, Brahmu a Indru, přestože jsou pokládáni za nejvĕtší vzdĕlané učence a osobnosti. Při zaslechnutí zvuku Kršnovy flétny se i tyto velké osobnosti pokloní a zvážní, neboť studují zvukovou vibraci.“
 

Šrí Rúpa Gósvámí ve své knize Vidaghda-mádhava popisuje zvuk Kršnovy flétny: „Zvuková vibrace vytvořená Kršnovou flétnou podivuhodnĕ zastavila Šrí Šivu v jeho hře na buben ḍiṇḍima a tatáž flétna vyrušila čtyři Kumáry z jejich meditace. Udivila Brahmu, který sedĕl na lotosovém kvĕtu nežli začal tvořit, a Anantadéva, který klidnĕ držel všechny planety na své hadí hlavĕ, se hýbal ze strany na stranu v rytmu transcendentální vibrace Kršnovy flétny, která pronikla obaly vesmíru a dospĕla do duchovního nebe.“
 

Ve třetím zpĕvu, druhé kapitole, 12. verši Šrímad Bhágavatamu říká Uddhava Vidurovi: „Můj drahý pane, Kršnova podoba byla ze všeho nejkrásnĕjší, když se zjevil na této planetĕ a ukázal schopnosti své vnitřní energie. Bĕhem svých zábav na této planetĕ zde byl přítomen ve své nejpřitažlivĕjší podobĕ a svou vnitřní energií ukázal své bohatství, které ohromí každého. Jeho osobní krása byla tak velká, že nemĕl zapotřebí nosit na tĕle ozdoby. Popravdĕ řečeno, místo aby ozdoby zkrášlovaly Kršnu, Kršnova krása zkrášlovala je.“
 

V desátém zpĕvu, dvacáté deváté kapitole, 40. verši Šrímad Bhágavatamu říkají gópí Kršnovi o tom, jak přitažlivá je Jeho tĕlesná krása a zvukové vibrace Jeho flétny : „Náš vztah k Tobĕ připomíná milostné pletky s milencem, ale nemůžeme se než divit, jak nĕjaká žena může zachovat svou cudnost, když zaslechne zvuk Tvé flétny. Nejen ženy, ale také muži tvrdého srdce při zvuku Tvé flétny klesají ze svého postavení. Vidĕly jsme, jak ve Vrndávanĕ dokonce i krávy, srnce, ptáky, stromy — všechny — okouzlil sladký zvuk Tvé flétny a fascinující krása Tvé osobnosti.“
 

Rúpa Gósvámí ve své Lalita-mádhavĕ říká: „Jednou se stalo, že Kršna zahlédl svůj zrcadlící se odraz na nádvoří s drahokamy. Když uvidĕl odraz svého tĕla, vyjádřil své pocity: ,Jak podivuhodné, že jsem nikdy nevidĕl tak krásnou postavu! Je to Má vlastní podoba, ale přesto se ji stejnĕ jako Rádhárání snažím obejmout a užívat nebeské blaženosti.̀“ Ukazuje to, jak jsou Kršna a Jeho odraz jednotní a totožní. Mezi Kršnou a Jeho odrazem není rozdíl, a stejnĕ tak není rozdíl mezi Kršnou a Jeho obrázkem. Takové je Kršnovo transcendentální postavení.
 

Výše zmínĕné citáty popisují nĕkteré z úžasných zdrojů radosti v Kršnovi a zároveň také transcendentální vlastnosti Jeho osobnosti. Kršnovy transcendentální vlastnosti lze přirovnat k oceánu: nikdo nedokáže odhadnout délku a šířku oceánu. Ale když prozkoumáme jednu kapku, poznáme, co celý oceán obsahuje. Stejnĕ tak tyto citáty nám umožňují porozumĕt Kršnovu transcendentálnímu postavení a vlastnostem.
 

V desátém zpĕvu, čtrnácté kapitole, 7. verši Šrímad Bhágavatamu Pán Brahmá říká: „Můj drahý Pane, nepochopitelné vlastnosti, krása a činnosti, které jsi vyjevil za své přítomnosti na této planetĕ, nelze odhadnout žádným hmotným mĕřením. Dokonce i když se budeme snažit představit si: ,Kršna může být asi takový̀, nebude to možné. Materialistický vĕdec může po mnoha narozeních nebo mnoha letech jednoho dne odhadnout atomické složení celého svĕta nebo spočítat elementární částečky prostupující oblohu či může poskytnout odhad počtu všech atomů ve vesmíru, ale přesto nebude schopen spočítat transcendentální vlastnosti Tvé osobnosti — oceánu transcendentální blaženosti.“