Kapitola dvacátá pátá
 

Človĕk, který je neustále pohroužený do vĕdomí Kršny, se nazývá Kršnův oddaný. Šríla Rúpa Gósvámí řekl, že všechny dříve probrané transcendentální vlastnosti můžeme nalézt také u Kršnových oddaných. Kršnovy oddané můžeme rozdĕlit na dvĕ skupiny: ti, kteří rozvíjejí oddanou službu proto, aby vstoupili do transcendentálního království, a ti, kteří jsou již na dokonalé úrovni oddané služby.
 

Človĕk, který dosáhl úrovnĕ, kdy je poután ke Kršnovi, a který se ještĕ nedostal mimo vliv všech hmotných svodů, ale kvalifikoval se ke vstupu do království Boha, se nazývá sādhaka. Sādhaka je ten, kdo pĕstuje oddanost ve vĕdomí Kršny. Popis takového oddaného najdeme v jedenáctém zpĕvu, druhé kapitole, 46. verši Šrímad Bhágavatamu. Říká se v nĕm, že človĕk, který má neochvĕjnou víru a lásku k Osobnosti Božství, přátelí se s oddanými Kršny, je velice milostivý k nevĕdomým a přivádí je na úroveň oddané služby, a který se nezajímá o neoddané, se považuje za človĕka na úrovni rozvíjení oddané služby.
 

Když shledáme, že při naslouchání o Pánových zábavách nĕkdo roní slzy, znamená to, že jeho slzy uhasí planoucí oheň hmotného bytí. Když se oddanému třese tĕlo a vstávají mu vlasy na hlavĕ, mĕli bychom rozumĕt, že se blíží k dokonalosti. Příkladem sádhaky, který rozvíjí oddanou službu, je Bilvamangala Thákura.
 

Dokonalý oddaný je ten, koho oddaná služba nikdy neunavuje, kdo se neustále vĕnuje činnostem ve vĕdomí Kršny a neustále vychutnává transcendentální nálady vztahu s Kršnou. Dokonalého stavu můžeme dosáhnout dvĕma způsoby: postupným procesem oddané služby nebo bezpříčinnou milostí Kršny i přesto, že jsme se ještĕ neprobrali všemi podrobnostmi oddané služby.
 

Ve třetím zpĕvu, patnácté kapitole, 25. verši Šrímad Bhágavatamu je následující popis oddaného, který dosáhl dokonalosti pravidelným vykonáváním oddané služby: Človĕk, který je zbaven falešného egoismu hmotného bytí, neboli pokročilý mystik, je způsobilý ke vstupu do království Boha, známého jako Vaikuntha. Takový mystik bude z neustálého vykonávání usmĕrňovacích zásad oddané služby tak veselý, že tím získá zvláštní přízeň Nejvyššího Pána. Mocný vládce smrti Jamarádža se blízko takového oddaného bojí projít. Z toho si můžeme udĕlat představu o tom, jakou sílu má pokročilá oddaná služba, zvláštĕ když oddaní společnĕ sedí a vĕnují se rozhovorům o zábavách Nejvyšší Osobnosti Božství. Tito oddaní vyjadřují své pocity takovým způsobem, že přecházejí automaticky do extáze a na jejich tĕlech se objevuje mnoho transcendentálních příznaků. Každý, kdo touží po pokroku v oddané službĕ, musí jít v jejich stopách.
 

Prahláda Mahárádža řekl, že nikdo nemůže dosáhnout dokonalé úrovnĕ oddané služby aniž se klaní vznešeným oddaným. Učení svĕtci jako Markandéja Rši dosáhli dokonalosti v oddané službĕ pouhým dodržováním usmĕrňujících zásad služby.
 

Dosažení dokonalosti v oddané službĕ pouhou bezpříčinnou milostí Pána vysvĕtluje Šrímad Bhágavatam v souvislosti s bráhmany a jejich manželkami, kteří se vĕnovali provádĕní jadžní neboli obĕtí. Když manželky bráhmanů obdržely přízeň Pána Kršny a okamžitĕ dosáhly extáze lásky k Bohu, jejich manželé řekli: „Jak úžasné — třebaže se tyto ženy nepodrobily žádným očistným obřadům jako je přijetí posvátné šňůry, nebydlely v klášteru duchovního mistra, nedodržovaly přísné zásady celibátu, nepodstupovaly žádná odříkání a nefilozofovaly o vykonávání obřadů, přesto dosáhly příznĕ Kršny, po které touží dokonce i velcí mystici! Jak je to úžasné — ony takové dokonalosti dosáhly, a my, přestože jsme bráhmani, kteří vykonali všechny očistné činnosti, stále této dokonalé úrovnĕ dosáhnout nemůžeme!“
 

Podobnĕ Nárada řekl Šukadévovi Gósvámímu: „Můj drahý Šukadévo Gósvámí, nikdy ses neobtĕžoval žít pod dohledem duchovního mistra, a přesto jsi dosáhl tak vysoké úrovnĕ transcendentálního poznání. Jak úžasné — přestože jsi nikdy neprovádĕl přísná odříkání, setrváváš na nejdokonalejší úrovni lásky k Bohu.“
 

Šukadéva Gósvámí a manželky bráhmanů provádĕjících obĕti jsou nejznámĕjšími příklady oddaných, kteří dosáhli dokonalé úrovnĕ oddané služby milostí Nejvyšší Osobnosti Božství.
 

Lidé, kteří dosáhli vĕčného blaženého života na úrovni Šrí Kršny, a kteří jsou svou transcendentální láskyplnou službou schopni připoutat Pána Kršnu, se nazývají vĕčnĕ dokonalí. Odborný název je nitya-siddha. Existují dva druhy živých bytostí — totiž nitya-siddha a nitya-baddha. Rozdíl je v tom, že nitya-siddha je vĕčnĕ Kršny si vĕdomá živá bytost, která nezapomíná, zatímco nitya-baddha neboli vĕčnĕ podmínĕná duše na svůj vztah ke Kršnovi zapomíná.
 

Postavení živých bytostí nitya-siddha vysvĕtluje Padma Purána v souvislosti s vyprávĕním o Nejvyšší Osobnosti Božství a Satjabhámĕ déví. Pán říká Satjabhámĕ: „Má drahá Satjabhámo déví, sestoupil jsem na planetu Zemi na žádost Brahmy a ostatních polobohů. Všichni, kteří se narodili v této rodinĕ Jaduovců, jsou Moji vĕční společníci. Drahá ženo, nemĕla by sis myslet, že Moji společníci jsou ode Mnĕ nĕkdy oddĕleni. Jsou to Mé osobní expanze a mĕla bys vĕdĕt, že jsou témĕř stejnĕ mocní jako Já. Pro své transcendentální vlastnosti jsou Mi velice drazí a Já jsem velice drahý jim.“ Každý, koho osvĕží naslouchání o zábavách Šrí Kršny, když byl se svými společníky přítomný na Zemi, by mĕl být chápán jako nitya-siddha, vĕčnĕ dokonalý.
 

V desátém zpĕvu, čtrnácté kapitole, 32. verši Šrímad Bhágavatamu stojí: „Jak úžasní jsou šťastní obyvatelé Vrndávany jako Nanda a ostatní pastevci. Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, Nejvyšší Brahman se stal jejich důvĕrným přítelem!“
 

Podobný citát můžeme najít v desátém zpĕvu, dvacáté šesté kapitole, 10. verši Šrímad Bhágavatamu. Když Pán Kršna zvedl kopec Góvardhana, pastevce, kteří byli pod ochranou Pána Kršny, to velice udivilo a šli se zeptat Nandy Mahárádži: „Drahý Nando Mahárádžo, jak je možné, že nás Kršna tak intenzívnĕ přitahuje a že my tak láskyplnĕ přitahujeme Jeho? Znamená to, že je Nadduší všech?“
 

Všichni obyvatelé Vrndávany a Dváraky — tedy pastevci a členové jaduovské rodiny — jsou vĕčnĕ dokonalí oddaní Pána. Pán sestupuje na tuto planetu ze své bezpříčinné milosti a tito oddaní sem také přicházejí, aby Pánovi pomohli v Jeho zábavách. Nejsou to obyčejné živé bytosti nebo podmínĕné duše, jsou to vĕčnĕ osvobozené osobnosti, společníci Osobnosti Božství. Stejnĕ jako Kršna, když sestoupí na tuto planetu, se chová jako obyčejný človĕk, rovnĕž činnosti členů jaduovské dynastie a obyvatel Vrndávany připomínají činnosti obyčejných lidí. Nejsou to však obyčejní lidé; jsou stejnĕ svobodní jako je Pán Kršna samotný.
 

V oddíle Padma Purány zvaném Uttara-khanda stojí: „Stejnĕ jako Pán Rámačandra sestoupil spolu s Lakšmanou (expanzí Sankaršany) a Bharatou (expanzí Pradjumny), tak s Pánem Kršnou sestoupili také příslušníci jaduovské dynastie a vrndávanští pastevci, aby se setkali v transcendentálních zábavách. Když se Nejvyšší Pán vrací do svého vĕčného sídla, Jeho společníci se vracejí zpĕt s Ním. Tyto vĕčnĕ osvobozené vaišnavy nepoutají hmotné zákony narození a smrti.“
 

Samotný Pán prohlásil v Bhagavad-gítĕ, že Jeho narození, skutky a činnosti — vše je transcendentální. Podobnĕ jsou transcendentální i narození, skutky a činnosti Jeho společníků. Je přestupkem považovat se za Kršnu a stejnĕ tak je přestupkem považovat se za Jašódu, Nandu nebo jakéhokoliv jiného společníka Pána. Mĕli bychom vždy pamatovat na to, že tyto osobnosti jsou transcendentální a nikdy nejsou hmotnĕ podmínĕny.
 

Popsali jsme, že Kršna, nepřítel Kansy, má šedesát čtyři transcendentální vlastnosti a všechny vĕčnĕ osvobozené duše, které Pána doprovázejí, mají nepochybnĕ prvních padesát pĕt vlastností. Chovají se k Nejvyšší Osobnosti Božství v jedné z pĕti transcendentálních nálad, jimiž jsou neutralita, služebnictví, přátelství, rodičovství a milostná láska. Vztahy k Pánu jsou vĕčné a oddaní nitya-siddha se nemusí snažit dosáhnout dokonalé úrovnĕ dodržováním usmĕrňovacích zásad oddanosti. Jsou vĕčnĕ způsobilí sloužit Kršnovi.